20 C 63/2024

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro vypořádání společného jmění manželů,

I. Žaloba se zamítá v rozsahu povinnosti žalovaného k zaplacení , částka, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, , a to ve splátkách po nejméně , částka, měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

III. Žaloba se zamítá v rozsahu povinnosti žalovaného k zaplacení zbývající části úvěrů , částka, .

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na poměrné náhradě nákladů řízení , částka, , a to do 56 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Teplicích na poměrné části soudního poplatku , částka, , a to do 21 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , domáhala, aby jí žalovaný po rozvodu manželství uhradil, co již zaplatila na úvěrech ze dne , datum, s jistinou , částka, a ze dne , datum, s jistinou , částka, , celkem , částka, , oba od , právnická osoba, ., a aby úvěry dále splácel sám. Žaloba trpěla vadami, soud usnesením č. l. 18 žalobkyni vyzval k jejich odstranění. Soud žalobkyni k její žádosti osvobodil usnesením č. l. 16 od povinnosti platit soudní poplatky, s odkazem na její majetkové poměry. Skutková vyjádření manželky se v průběhu řízení významně měnila. K důvodům čerpání úvěrů nejprve při prvním jednání uvedla, že na ně v rodinném domku manžela padala omítka, nic neopravoval, bylo třeba provádět opravy. Nyní žije sama, pečuje o vnučku formou pěstounství a nejmladší dceru. Použila peníze pro syna, aby měl na materiál, část spotřebovali na běžný chod domácnosti. V domě se dělaly vnitřní omítky a štukování, plovoucí podlahy, plastový odpad. Za to synovi zaplatila asi , částka, , podnikal v zednictví, měl tam pomocníky. Manžel o úvěrech měl vědět, říkala mu to. Po první rekonstrukci měli v domě povodeň, rekonstruovalo se znovu, vyšlo to na nejméně , částka, a zbytek prostředků šel na chod domácnosti. Manžel sliboval, že dům přepíše na dceru, jemu by úvěr nedali, sama však má příspěvek pěstouna, proto takto investovala, ale nedodržel to.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil v celém rozsahu. Uvedl, že soudu zasílal písemné vyjádření, sepsané s pomocí , právnická osoba, v Bílině, takovým podáním však soud nedisponuje a nepodařilo se jej dohledat ani v součinnosti s úřadem (č. l. 67), kdy bylo soudu sděleno, že pouze poskytli ústní poradenství. Žalovaný nicméně obsah podání zrekapituloval do protokolu při prvním jednání (č. l. 47) tak, že s úvěry to bylo jinak, než uvádí manželka a navrhnul vyslechnout svědky, jejich starší děti. Úvěry si manželka brala bez jeho vědomí, z prvního poskytla prostředky synovi , jméno FO, , druhý použila způsobem, který nezná. O úvěrech se dozvěděl asi až po 14 dnech, myslel, že je brala současně, ptal se ho na ně syn. Sám má důchod a vydělává si na brigádách asi 4 tis. Kč týdně.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům.

4. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , pod číslem jednacím , spisová značka, , s právní mocí dne , datum, ., právnická osoba, poměrům žalobkyně vyplynulo, že dle stvrzenky SIPO č. l. 9 hradí v současnosti na zálohách za elektřinu , částka, a za plyn , částka, . Dle výpisu účtu č. l. 9 p. v. z října 2023 činí její invalidní důchod pro 3. stupeň invalidity pouze , částka, . Dle rozhodnutí Úřadu práce č. l. 10 z ledna 2024 jí byl přiznán příspěvek na bydlení ve výši , částka, , bydlí s nezletilou dcerou (2009) a dítětem v pěstounské péči (2009), na nájemném za byt hradí , částka, . Dle výpisu z účtu č. l. 11 činil v říjnu 2023 součet příspěvků na děti, odměna pěstouna a příspěvek na úhradu potřeb dítěte , částka, . Z protokolu zdejšího opatrovnického soudu ze dne , datum, ze sp. zn. , spisová značka, , vyplynulo, že žalobkyně uvedla, že soužití se žalovaným ukončila v červenci 2023, krátce na to si nalezla byt a začala pečovat o dceru a vnučku. Žalovaný zde v účastnické výpovědi uvedl, že není pravdou, že by s manželkou vzal úvěr na byt a nábytek, o úvěru zprvu nevěděl, nějaký nábytek se koupil, ale většinu peněz si ponechala, asi polovina se půjčovala synovi, ale ten jí peníze vrátil.

6. Úvěrovou smlouvou č. l. 29 je prokázáno, že žalobkyně dne , datum, sjednala účelově nevázaný úvěr s jistinou , částka, a měsíční anuitní splátkou , částka, při úrokové sazbě 17,20 % ročně. Dle vyčíslení č. l. 50 zbývalo z tohoto úvěru k , datum, splatit na jistině , částka, .

7. Úvěrovou smlouvou č. l. 33 je prokázáno, že žalobkyně dne , datum, sjednala účelově nevázaný úvěr s jistinou , částka, a měsíční anuitní splátkou , částka, při úrokové sazbě 14,40 % ročně. Dle vyčíslení č. l. 51 zbývalo z tohoto úvěru k , datum, splatit na jistině , částka, .

8. Výpisy z účtu žalobkyně č. , č. účtu, za období dubna 2024 až července 2024 (č. l. 38 až 44) je prokázáno, že žalovaná hradila v těchto měsících splátky obou úvěrů ve výších , částka, a , částka, . Mezi účastníky bylo nesporné (č. l. 48), že manželka všechny předchozí splátky uhradila řádně a včas. Dále je zde patrný její vyplácený invalidní důchod ve výši , částka, a částka všech plnění od Úřadu práce ve výši 30 tis. Kč, ve dvou případech 33 tis. Kč. Důkaz doklady SIPO za duben až srpen 2024 a poštovními poukázkami typu A s následně uhrazeným nedoplatkem elektřiny soud neprováděl (č. l. 48) pro nadbytečnost, neboť poměry žalobkyně byly zásadní toliko pro osvobození od soudního poplatku, nikoliv pro rozhodnutí ve věci samé.

9. S ohledem na vedení důkazů sjednanými úvěry a na procesní obranu žalovaného z kogentního ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že se soud musel k okolnosti úvěrů zabývat i skutečností, zda byly platně sjednány v tom smyslu, zda a jak byla zkoumána schopnost žalobkyně takové úvěry splácet. Okolnost, že věřitel musel zkoumat schopnost spotřebitele splácet takové úvěry, tak implicitně vyplynula z obsahu spisu, resp. ze samotné existence obou bankovních úvěrů. To současně zahrnuje i informaci k osobě žalovaného, byla-li zohledněna, jak by soud u tak vysokých jistin očekával. Věřitel podáním č. l. 56 potvrdil existenci jen dvou výše uvedených úvěrů na jméno žalobkyně. Z podkladů, které žalobkyně při kontraktaci předložila, bylo poskytnuto oznámení od , právnická osoba, ze dne , datum, s uvedením výše invalidního důchodu žalobkyně (tehdy , částka, ). Bylo doloženo rozhodnutí od Úřadu práce ze dne , datum, s přiznáním dávky pěstounské péče žalobkyni ve výši , částka, , pečující o nezletilou , adresa, . Dle přehledu č. l. 59 jí taková dávka byla vyplácena i v průběhu roku 2019. Povědomí věřitele o žalovaném z těchto dokumentů nevyplývá. Více věřitel nepředložil (což soud s ohledem na četné zřetězené úvěry tohoto věřitele, které projednal, nikterak nepřekvapuje).

10. Výslechem svědka , adresa, , syna účastníků (č. l. 52 p. v.), kterého navrhnul vyslechnout žalovaný, bylo zjištěno, že má k oběma dobrý vztah, ale matka mu před jednáním volala a chtěla, aby uvedl, že tam přivedl nějaké pracovníky on. Uvedl, že potřeboval na podnikání půjčit , částka, , které už postupně vrátil, matka si vzala úvěr na , částka, , , částka, si nechávala na rekonstrukci koupelny. Pak ale zjistil, že splácí nějak moc, ptal se jí, prozradila mu, že si vzala ještě další úvěr na , částka, , že za to začne rekonstruovat dům, aniž by o tom otec věděl, protože se to dozvěděl až týden poté přímo od svědka, divil se a říkal, že na opravy mají našetřeno. Pracoval u rodičů sám, nějakého pomocníka si tam přivedli rodiče a neví, kolik mu platili. Ví že tam pomáhal zeť a pan , jméno FO, . S matkou byl nakupovat materiál asi za těch , částka, na koupelnu a pak asi , částka, za lepidlo, perlinku, štuky, dlažbu a , právnická osoba, na přístřešek. Pak tam měli povodeň a dělali se opravy znovu, odhaduje to na dalších , částka, , ale myslí si, že to už financovali z úspor, otec měl tehdy příjem přes 25 tis. Kč měsíčně, tehdy ještě pracoval, matka pracovala u technických služeb s příjmem asi 12 tis. Kč měsíčně. Žalobkyně se k výpovědi svědka vyjádřila tak, že svědek je proti ní, povolal jej žalovaný, něco mu asi slíbil, nebo mu přenechá dům. Výslovně připustila, že když si brala úvěry, věděla to jen ona, syn, pak až žalovaný, byť to k upřesňujícímu dotazu opět popřela s tím, že spolu žili a věděl to.

11. Výslechem svědkyně , jméno FO, , dcery účastníků (č. l. 61), kterou navrhnul vyslechnout žalovaný, bylo zjištěno, že v době čerpání úvěrů o rodičů nebydlela, o úvěrech jí říkal bratr, až po jejím návratu o tom mluvila se žalobkyní, ta říkala, že syn to měl na podnikání. Ví, že se hádaly, zda bratr platí dost, on říká, že už to doplatil, ale žalobkyně jí o tom nic víc říkat nechtěla. Ví jen o jednom úvěru, , částka, . Bratra viděla na domě po povodni pracovat, dělal podlahy, koupelnu, schody do podkroví, pomáhal mu Milan, měl ho tam přivést, prý že to umí, ale platit ho měla žalobkyně, protože žalovaný na to nadával, že nic neumí a je to feťák. Podlahu pak žalovaný stejně předělal, nelíbilo se mu, jak to bratr udělal. Pomáhal i žalovaný. O cenách materiálu představu nemá. Ví, že otec po skončení práce ve sklárně pracoval brigádně a vydělával si asi 7 tis. Kč týdně, pracoval tam i její přítel. Ví, že se po povodni kupovaly skříně a obývací stěna. Žalovaný se k výpovědi vyjádřila tak, že žalobkyně několikrát opouštěla společnou domácnost, prostředky tak mohla spotřebovat právě tehdy.

12. Žalovaný zprvu chtěl svou účastnickou výpověď poskytnout, posléze si to rozmyslel.

13. Žalobkyně svou účastnickou výpověď poskytla (č. l. 62). Stěžovala si na přístup bývalého manžela, který nic do domácnosti nekupoval, pil alkohol, platil své milence. Uvedla, že před čerpáním úvěrů nikdo z nich úspory neměl. První úvěr inicioval syn, všichni se divili, že jí na invalidní důchod takový úvěr dali. Synovi dala , částka, , všechno, později však uvedla, že za část kupovala nějaké věci. Neuměla srozumitelně vysvětlit, zda syn (svědek) lže, pokud tvrdí, že jí vše již vrátil. Odmítla, že by lhal, ale trvala na tom, že stále dluží a dal jí jen pár splátek na začátku. Po vytopení domu si vzala druhý úvěr. Její výpovědi k osudu dokladů z nákupů z druhého úvěru soud neuvěřil, neboť uváděla, že je zničila voda, po připomenutí, že jej měla čerpat po povodni, uváděla, že je vyhodil žalovaný. Všechny prostředky vynaložila na perlinku, lepidla, cement, nábytek, kupovali to ve , právnická osoba, a v ASKO v Teplicích. Ani tomu však soud neuvěřil, neboť krátce na to uváděla, že z těch peněz až 20 tis. Kč půjčovala dětem a ty to nevracely. Popřela, že v roce 2019 a 2020 bydlela delší dobu mimo dům žalovaného, později uvedla, že se dvakrát stěhovala pryč, napotřetí definitivně. Soud neuvěřil ani jejímu popisu, zda platila bezhotovostně či hotovostně poté, co doma uschovávala , částka, , neboť skutkovou verzi nepochopitelně změnila, nevysvětlila, proč si peníze nenechávala na svém soukromém účtu.

14. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Předmětem vypořádání byly pouze závazky. Podle § 710 občanského zákoníku platí, že součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný o sjednání úvěrů nevěděl. Jelikož však žalovanému muselo být zjevné, že manželka nakupuje , právnická osoba, , aniž by měl důvod se domnívat, že má našetřeny prostředky, o nichž do té doby nevěděl, a jednalo se o běžnou potřebu rodiny (rekonstrukci koupelny v domě, kde žili), lze žalovanému přiznat zodpovědnost za existenci těchto úvěrů a považovat je tedy za společné jmění manželů. Nikoliv však nezbytně v celém rozsahu úvěru, ale toliko v části jistiny, která byla v souladu s tím použita. Většina obou úvěrů dle výsledku dokazování posloužila žalobkyni k jiným potřebám (neustanovené nákupy, darování členům rodiny, osobní náklady), nelze tedy za společné jmění považovat úvěr se všemi jeho následky, zejména ne navýšení, které se odvozuje od celé jistiny a o to delší doby trvání úvěru. Soud proto žalovaného zavazoval pouze úhradou pevné částky, nikoliv povinností ke splácení zbývajících splátek úvěrů.

15. Podle § 742 odst. 1 platí, že nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Podle odst. 2 tamtéž dále platí, že hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen. Požadavek žalobkyně tak lze v tomto řízení vypořádat právě přiznáním nároku na zaplacení plnění, které bylo ze společného jmění (byť jej nabyli čerpáním úvěrové jistiny) vynaloženo na výlučný majetek žalovaného.

16. V případě prvního úvěru se svědectvím , adresa, prokázalo, že se to mohlo týkat až částky , částka, . Sama žalobkyně však tuto skutkovou verzi (byť svědčila v její prospěch) zpochybnila, když uváděla, že syn získal celou jistinu úvěru. Je zjevné, že takovému vyjádření nelze přikládat absolutní váhu, neboť to protiřečí jejím ostatním skutkových tvrzením i jejímu vlastnímu definitivnímu žalobnímu petitu, kterým se zjevně domáhá plnění z obou úvěrů. Ostatně výpověď žalobkyně byla nevěrohodná prakticky ve všech klíčových okolnostech. Přesto jej soud nemohl nechat bez důsledku. Podle § 136 o. s. ř. platí, že lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Soud byl proto nucen takovou částku úvahou snížit alespoň na polovinu, u níž lze mít, že odpovídá plnění, které bylo vynaloženo na nákup materiálu na rekonstrukci koupelny. Současně je tím ve smyslu § 742 odst. 2 o. z. přihlédnuto ke skutečnosti, že takové zhodnocení domu žalovaného pravděpodobně neodpovídá ceně materiálu. K objektivnímu zhodnocení domu mohlo dojít zdařilou rekonstrukcí koupelny, což však obnáší nejen materiál, ale i samotné práce, ale rovněž ke zhodnocení nemusí dojít, pokud se taková úprava na tržní ceně neprojeví. Například proto, že jde o rekonstrukci nezdařenou, zničenou povodní nebo neatraktivní pro většinu potenciálních kupujících. V průběhu dokazování nevyplynulo, že by koupelna byla zničena povodní, či byla znovu přestavována. Zda byly doklady žalobkyně zničeny povodní, manželem či s nimi bylo naloženo jinak, se prokázat nepodařilo, žalobkyně žádný jiný způsob prokázání těchto nákupů nenavrhla, ač jí v tom zřejmě nic nebránilo. Soud tak za prostředky, vynaložené ze společného jmění manželů, považuje v tomto ohledu nejvýše , částka, .

17. V případě druhého úvěru byl jediným důkazem pro využití částky , částka, ve prospěch nemovitosti žalovaného svědectví , adresa, , který uvedl, že použitý materiál odhaduje na , částka, . Ačkoliv žalobkyně v této věci svou výpovědí k objasnění nepřispěla, oba svědci potvrdili, že rekonstrukce probíhala i po povodni. Zda tehdy žalobkyně čerpala ještě z úvěrové jistiny či již ze svých úspor, se prokázat nepodařilo. Žalobkyně však zjevně žádné úspory neměla a bez čerpání úvěrů by prostředky v řádech desítek tisíc Kč k rekonstrukci nedisponovala. Soud tak má za prokázané, že ze společného jmění manželů bylo vynaloženo , částka, .

18. Z těchto důvodů soud částku , částka, považuje za prostředky ve společném jmění manželů, z nichž je žalovaný povinen při paritě podílů uhradit žalobkyni , částka, . Ve zbývající části (dosud uhrazených splátek i zbývajících splátek) soud žalobu zamítnul (I. a III. výrok). Plnění uložil žalovanému ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ve splátkách po dobu 2 let. Žalovaný je rovněž finančně omezen nízkým příjmem, existenci úspor na jeho straně nic nenasvědčuje, má zdravotní obtíže a hradí k rukám žalobkyně i výživné na nezl. Jitku, plnění ve splátkách nejlépe odpovídá povinnosti žalobkyně splácet úvěry i v budoucnu, což je povinnost, kterou přijala a dlouhodobě s ní musí počítat.

19. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení převážně neúspěšná (nedosáhla přiznání ani 10 % žalovaného plnění), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal k tíži žalobkyně právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení žalovanému. Jelikož se žalovaný, i jemu přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á , částka, ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když žalovaný se písemně vyjádřil (byť soud podání nedohledal, nic nenasvědčuje tomu, že by žalovaný uváděl nepravdu, věc skutečně konzultoval u orgánu sociálně-právní ochrany v Bílině, což lze ostatně považovat za přípravu na projednání věci) a osobně se účastnil tří jednání. Lhůtu k plnění soud ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. žalobkyni prodloužil, aby mohlo dojít k zápočtu proti platební povinnosti od žalovaného.

20. Pokud se týká soudního poplatku, žalobkyně byla od jeho placení osvobozena. Poměr úspěchu účastníků činil 6,95 % žalobkyně a 93,05 % žalovaný. S odkazem na § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. tak žalovaný nese povinnost k úhradě 6,95 % soudního poplatku za toto řízení. Ten činí dle položky 6 přílohy téhož zákona , částka, . Proto soud V. výrokem žalovanému uložil v mírně prodloužené lhůtě uhradit státu (prostřednictvím zdejšího soudu) , částka, .