20 C 74/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 37 310 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se částečně zastavuje v rozsahu 14 105 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 8,5 % ročně z částky 9 100 Kč od [datum] do zaplacení a v sazbě 8,25 % ročně z částky 5 005 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 21 093 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 071,21 Kč a dále v sazbě 8,25 % ročně z částky 11 993 Kč od [datum] do zaplacení a v sazbě 8,25 % ročně z částky 9 100 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do částky 2 112 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení v rozsahu 14,06 % částku 2 313 Kč, a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení nájemného a služeb spojených s nájmem bytu [číslo] v domě na adrese [adresa] (14 105 Kč za měsíce červen, červenec, 9 100 za srpen). Původně se plnění domáhala (v pasivní solidaritě) i proti [celé jméno žalovaného], při jednání dne [datum] však proti němu vzala návrh zpět a soud usnesením č. l. 92 ve vztahu k tomuto řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobkyně a jmenovaný nemají žádnou vzájemnou platební povinnost.

2. Žalobkyně doplnila žalobní tvrzení podáním ze dne [datum] (č. l. 44) tak, že vlastníkem předmětného bytu je [anonymizováno], bytové družstvo, nájemci předmětného bytu jsou členové družstva, manželé [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení], žalobkyně je podnájemníkem. Předmětný závazek je tak ve skutečnosti smlouvou podnájemní. K účasti právního zástupce žalobkyně na podnikání žalobkyně uvedl, že je pouze jejím statutárním orgánem a je zakládajícím členem s toliko formálním vkladem v rozsahu 0,0057 % hodnoty členských vkladů (soudu není zřejmé, zda tvrzená„ přibližná“ hodnota vkladů představuje souhrn vkladů či ocenění jejich stávající hodnoty). Soud vyzval žalobkyni k úplnému objasnění právního poměru žalobkyně k nájemnímu bytu, neboť skutková tvrzení zavdávala podezření, že tvrzený právní vztah je zastřeným právním jednáním jiného obsahu. Podáním ze dne [datum] (č. l. 64) žalobkyně doplnila, že právnímu zástupci v bytovém družstvo nesvědčí právo nájmu k žádnému bytu. Vysvětlila, že členové bytového družstva ([role v řízení] [anonymizováno]) po získání nájmu družstevního bytu tento podnajímají žalobkyni, která jej spravuje a obsazuje (pod-) podnájemníky z řad třetích osob. Při jednání dne [datum] dále doplnila, že v době sjednání nájemní smlouvy byl vlastníkem bytu [právnická osoba] Dále doplnila, že jistota dle nájemní smlouvy byla použita v rozsahu 14 105 Kč na úhradu škod na bytě po jeho opuštění žalovanou, což však žalobkyně nebude prokazovat a vzala žalobu v tomto rozsahu zpět.

3. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby I. výrokem tohoto rozhodnutí vyhověl a řízení v příslušném rozsahu zastavil. Souhlasu žalované s tímto postupem nebylo třeba, neboť se k nařízenému jednání nedostavila a tím se o toto právo připravila.

4. Soud nejprve po žalované pátral, nezjistil však jinou adresu, než její trvalý pobyt dle registru obyvatel a tam bylo doručováno fikcí. Bez nařízení jednání soud i přes úsilí o odstranění nesrovnalostí ve skutkových tvrzeních a důkazech o věci rozhodnout nemohl, neboť zjistil, že skutková tvrzení žalobkyně neodpovídají skutečnosti (přinejmenším potud, že se nejednalo o nájem bytu, datace nájemní smlouvy neodpovídala skutkovým tvrzením a uplynula lhůta pro vyúčtování záloh na služby spojené s nájmem bytu). Žalovaná v řízení zůstala pasivní, k věci samé se nevyjádřila, k jednání se nedostavila, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Povaha členství právního zástupce žalobkyně v bytovém družstvu [anonymizováno] vyplývá z notářského zápisu č. l. 53 a násl., pro výsledek řízení však neměla význam. Dle aktuálního stavu katastru nemovitostí není v domě, kde je předmětný byt, vlastníkem bytu žalobkyně (a ani manželé [příjmení]), soud zaznamenal vlastnické právo k jednomu bytu subjektem [anonymizováno], bytové družstvo (což soud vedlo k výzvám k doplnění žaloby jak výše), když současně z obchodního rejstříku a evidence skutečných majitelů (č. l. 40, 52) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně je přímým skutečným majitelem [anonymizováno], bytové družstvo, když rozsah vlastnictví není veřejně uváděn.

6. Dle výpisu z katastru nemovitostí [číslo listu] je [anonymizováno], bytové družstvo, v tomto domě vlastníkem bytu [číslo] to dle kupní smlouvy ze dne [datum] Nájemní smlouvou č. l. 76 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že společnost [právnická osoba] pronajala žalobkyni předmětný byt na dobu neurčitou za nájemné dle evidenčního listu, který soudu předkládán nebyl. Dle kupní smlouvy ze dne [datum] (č. l. 78) byl předmětný byt poté skutečně prodán bytovému družstvu [anonymizováno] za 1,7 milionu Kč. Smlouvou č. l. 85 žalobkyně prokázala, že členové družstva, manželé [příjmení], si tímto dnem sjednali nájem předmětného družstevního bytu. Nájemní smlouvou na č. l. 47 hned z následujícího dne ([datum]) bylo prokázáno, že manželé [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jako členové bytového družstva, podnajali na dobu neurčitou tento byt žalobkyni, a to se souhlasem bytového družstva [anonymizováno], za celkové nájemné, které má vyplynout z přílohy smlouvy, která soudu poskytnuta nebyla.

7. Nájemní smlouvou ze dne [datum] (č. l. 15) žalobkyně prokázala, že žalobkyně (pod-) podnajala předmětný byt žalované (a původnímu 2. žalovanému) na dobu určitou od [datum] do [datum] za měsíční nájemné 11 000 Kč bez záloh na služby spojené s nájmem bytu dle přílohového evidenčního listu, nájemci uhradili jistotu ve výši 14 105 Kč. Dle tří evidenčních listů č. l. 19 až 21 rozsah pěti zálohovaných služeb odpovídá konečnému vyúčtování č. l. 83, záloha činí vždy 3 105 Kč měsíčně, nájemné bylo stanoveno odlišně pro měsíc březen (4 613 Kč) a srpen (5 995 Kč), v ostatních měsících činilo 11 000 Kč. Dle předávacího protokolu č. l. 18 žalovaná byt převzala. Dle protokolu č. l. 22 byt osobně dne [datum] nepředala, když protokol je podepsán toliko za žalobkyni.

8. Vyúčtováním č. l. 83 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že za rok 2021 vznikl v důsledku zaplacených záloh (9 315 Kč v měsících březen až květen 2021) a skutečné spotřeby přeplatek 2 112 Kč. Jedná se tedy o skutečně zaplacené zálohy, oproti tomu zálohy, požadované žalobkyní v rámci žalovaného plnění, v této bilanci zahrnuty nejsou (což soud při rozhodování v neprospěch žalované přehlédl, viz dále).

9. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 24) vypracování i zaslání (č. l. 25) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované.

10. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Žalobkyně prokázala, že byla sjednána platná (dvojitě pod-) nájemní smlouva a (dvojitě pod-) nájemní vztah řádně trval, žalovaná byla povinna platit nájemné ve smyslu § 2246 o. z. Stejně tak byla povinna platit vyúčtování služeb dle § [číslo] tamtéž, když rozsah vyúčtovaných služeb odpovídal evidenčnímu listu. Jelikož před rozhodnutím soudu byly již dne [datum] (tedy ještě před uplynutím lhůty dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.) vyúčtovány čerpané služby, spojené s (dvojitě pod-) nájemním bytem, zanikl tím nárok na zaplacení měsíčních záloh, žalované nevznikl nedoplatek z vyúčtování a soud v části 2 112 Kč žalobu zamítnul, neboť vznikl naopak přeplatek. Podle § [číslo] odst. 2 věta první tamtéž platí, že při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Otázku jistoty žalobkyně vypořádala již částečným zpětvzetím, viz výše, soud o ní tedy nemusel rozhodovat autoritativně. Současně má žalobkyně nárok na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 tamtéž, které soud přiznal, přičemž část z nich pro zjednodušení výroku kapitalizoval, část jich nabíhá do zaplacení.

11. Soud však pominul zohlednit, že součástí vyúčtování služeb je toliko částka fakticky zaplacených záloh, na nichž vznikl přeplatek, avšak vyúčtování služeb již nijak nezohlednilo obsah tohoto probíhajícího soudního řízení, kde se žalobkyně domáhala i těch záloh, které ze strany žalované uhrazeny nebyly. Jelikož soud tuto okolnost ve výsledné bilanci přehlédl, přiznal žalobkyni (v rozsahu 3x 3 105 Kč) i nárok na plnění, který v době rozhodování soudu již zanikl a nemá právní ani reálné opodstatnění. Soud prvního stupně je však svým vyhlášeným rozhodnutím již vázán, proto nemůže výrok tohoto rozsudku (nad rámec písařské či početní chyby, což přesahuje podstatu tohoto věcného přehlédnutí) již změnit. Je tak věcí účastníků řízení, zda případně využijí opravný prostředek proti tomuto rozsudku či např. plnění v rozsahu 9 315 Kč nebude na žalované ze strany žalobkyně navzdory znění II. výroku shora vymáháno. Toto přehlédnutí se rovněž odrazilo ve IV. nákladovém výroku, jehož vyhlášeným zněním je však soud prvního stupně rovněž vázán a nemohl tak zohlednit, že úspěch žalobkyně by při zohlednění neúspěchu i v části 9 315 Kč již byl nižší, než procesní úspěch žalované a poměrnou náhradu nákladů řízení by v takovém případě měla žalované platit naopak žalobkyně (žalované však s řízením žádné náklady nevznikly a soud by tak platební povinnost žalobkyni neukládal).

12. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení v převážné části (57,03 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku) úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu poměrné části (57,03 % - 42,97 % = 14,06 %) účelně vynaložených nákladů řízení (opět – skutečnost dle předchozího odstavce již soud prvního stupně nemohl s ohledem na znění vyhlášeného rozsudku zohlednit).

13. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří (1+1+0,5+0,5) mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 2 620 Kč a čtyř paušálních částek náhrad hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s vypracováním a zasláním jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., s podáním žalobního návrhu, s náhradou promeškaného času v souvislosti s odročeným jednáním dne [datum], které se nekonalo z důvodů na straně soudu a k němuž se právní zástupce dostavil, a s účastí na jednání dne [datum], které (při zohlednění celkem 48 minut jeho přerušení) nepřesáhlo dvě hodiny trvání. Za první (neuskutečněné) jednání dále náleží náhrada za prokázané cestovní výdaje (94 a 104 Kč za jízdenku autobusem/vlakem) a náhrada dle § 14 za promeškaný čas v rozsahu nejméně 11 započatých půlhodin, strávených na takové cestě s nutností překonání pěších vzdáleností (1 100 Kč). Za druhé jednání náleží náhrada za užití motorového vozidla [anonymizováno] s kombinovanou spotřebou 4,6 litru na 100 km na trase 2x 95 km v rozsahu 1 305 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. a náhrada dle § 14 za promeškaný čas v rozsahu nejméně 7 započatých půlhodin, strávených na takové cestě s přihlédnutím k přerušení jednání před vyhlášením rozsudku na 23 minut (700 Kč). Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 493 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.

14. Právní zástupce požadoval přiznat odměnu za 7 úkonů právní služby, tedy dokonce i za jednání, které se nekonalo a za obě podání, kterými doplňoval zjevně neúplná skutková tvrzení žalobního návrhu. Předžalobní výzvu je však třeba považovat za toliko jednoduchý úkon ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, když popsaný skutkový stav neobsahuje odkazy na právní úpravu, nadto trpí stejnými věcnými vadami v popisu právních vztahů, jakými trpěl i samotný žalobní návrh. Obě písemná doplnění pak nelze považovat za účelně vynaložený náklad řízení, když žalobní návrh nepředstavoval formulářový typ podání a tento měl být vyhotoven s patřičnou pečlivostí a erudicí (za kterou je již odměna přiznána výše). Přesto však to byl soud, kdo musel postupnými vlastními zjištěními nesrovnalostí a cílenými výzvami vyzývat žalobkyni k doplnění skutkového stavu tak, aby celá právní konstrukce dávala (právní) smysl a mohla být dána poučení k předložení všech potřebných důkazů. Co žalobkyně v žalobním návrhu vydávala za vztah z nájemní smlouvy, se ukázalo být (dvojnásobně) podnájemním vztahem, když skutečným vlastníkem předmětného bytu bylo bytové družstvo, zjevně spojené s osobou žalobkyně.

15. Z tohoto důvodu soud za účelně vzniklý náklad řízení nepovažuje ani přípravu a převzetí věci, proto za ni náhradu rovněž nepřiznal. Skutečný vlastník bytu (bytové družstvo [anonymizováno]) a žalobkyně ([právnická osoba]) jsou zjevně součástí koncernu (celkem devíti společností, viz výpis z obchodního rejstříku č. l. 39) a jsou zjevně personálně propojeny (např. tři osoby s příjmením [příjmení]). Právní zástupce, jednající za žalobkyni, je součaně zakládajícím členem bytového družstva, které byt vlastní, což z podaného žalobního návrhu vůbec nevyplývalo. Současně z okolností vstupu manželů [příjmení] (členů bytového družstva a nájemců předmětného družstevního bytu) je zřejmé, že se nejedná o autentickou bytovou potřebu, ale o realizaci investice (byť její legitimní smysl soudu i nadále uniká), v níž je členství v bytovém družstvu a nájem družstevního bytu pouhým prostředkem. Právní zástupce je tak zjevně součástí organizace této„ investiční příležitosti“ od počátku, jedná se tedy o výkon obchodní činnosti, která přímo nesouvisí s výkonem advokacie a angažmá tohoto advokáta v zastupování před soudem tak není realizací autentického práva na právní pomoc advokáta, o kterou usiluje nezastoupená osoba, ale pouhým pokračováním v obchodním modelu správy podnájmu (investice), jehož je advokát přímou součástí již od zakoupení bytu. S ohledem na zmatečnost postupného doplňování žaloby, která je patrná i z průběhu posledního jednání, by ostatně bylo poněkud nevkusné přiznat částku za přípravu a převzetí věci, když k takovému převzetí ve skutečnosti zjevně vůbec nedošlo (ve smyslu seznámení se s okolnostmi právního případu) a složitost právních vztahů byla rozkrývána spíše soudem, než že by byla prezentována právním zástupcem žalobkyně (není však vyloučeno, že právní zástupce měl zájem složitou strukturu právních vztahů pro účel tohoto řízení záměrně skrývat, než že by jakožto„ in-house advokát“ pouze neznal okolnosti této divize podnikání koncernu [anonymizováno]). Soud neshledal, že by neměla být přiznána náhrada za právní zastoupení advokátem jako celku (např. s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 30 Cdo 3190/2014, či nález Ústavního soudu ve sp. zn. IV. ÚS 193/17), ostatně právní zástupce soud ujistil, že nemá přímý ani nepřímý podíl na zisku žalobkyně. Jeho zapojení do podnikání koncernu [anonymizováno] však zjevně nevystihuje podstatu svobodného výkonu advokacie, ale podobá se spíše činnosti statutárního orgánu společnosti a privilegovaný institut„ přípravy a převzetí“ případu tak danou situaci zjevně nevystihuje.

16. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, s přihlédnutím k tomu, že trvá energetická, inflační a uprchlická krize. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované přiměřeně navýšil základní třídenní (a poměrně nepraktickou) lhůtu k plnění, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Žalovaná je bezdětná a soudu není známo nic o jejích poměrech či ochotě závazek hradit. Není ani zajištěno, že se žalovaná o závazku včas dozví, když její skutečný pobyt soudu zůstal neznámý.