20 C 76/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to ve splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení vyúčtování dodávek plynu do odběrného místa žalované na adrese jejího trvalého pobytu za období od [datum] do [datum] dle faktury [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum] ([částka] s úrokem z prodlení) a smluvní pokuty [částka] s úrokem z prodlení za předčasné ukončení smlouvy o sdružených dodávkách plynu před uplynutím doby určité 24 měsíců (od [datum]) z důvodu změny dodavatele plynu žalovanou již v roce 2019.

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila, doručeno jí bylo náhradním způsobem (a soud ani nezjistil jinou možnou adresu žalované a nebyl k tomu ani povinen).

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 27 žalobkyně prokázala, že se žalovaná dne [datum] zavázala odebírat pro odběrné místo jak výše plyn od [datum] se stanovením měsíční zálohy [částka] na dobu určitou 24 měsíců. V článku V. smlouvy se uvádí, že: V případě, že Zákazník poruší povinnost dle odst. 2.2 nebo 2.3 OP, zavazuje se zaplatit Dodavateli smluvní pokutu ve výši [částka] a jedná-li se o Zákazníka, který je zároveň spotřebitelem, ve výši [částka]. V samostatných obchodních podmínkách č. l. 28, které nenesou podpis žalované, je v článcích 2.2 a 2.3 se upraven zákaz změny dodavatele plynu nebo bránit změně dodavatele (z předchozího dodavatele innogy na žalobkyni). Fakturou č. l. 29 je řádně vyúčtována dodávka plynu v ceně [částka] za období jak shora se splatností jak shora. Fakturou č. l. 31 je vyúčtována smluvní pokuta [částka]. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 32 a 33) vypracování i zaslání (č. l. 34 a 35) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované.

4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyly faktury uhrazeny) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Nárok na vyúčtování dodávky plynu soud posoudil dle § 72 zákona č. 458/2000 Sb. se subsidiárním užitím závazku koupě dle občanského zákoníku a shledal, že žalobkyně řádně plnila dle sjednaného závazku, dodala plyn, řádně jej vyúčtovala, žalovaná jej však ve splatnosti neuhradila. Současně soud přiznal dle § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení, když počátek prodlení odpovídá fakturaci a sazba odpovídá na řízení vlády [číslo] Sb.

5. Pokud se týká částky [částka] a příslušné části úroku z prodlení, soud žalobu II. výrokem shora zamítnul, neboť taková smluvní pokuta nebyla řádně sjednána v textu samotné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení smlouvy pravidelně předvídat (ostatně sama získala zákazníka od jiného dodavatele) a tomu uzpůsobit obsahovou stránku smlouvy. Žalobkyně sice ve smlouvě upravila částku (která většina prodejců energií naopak skrývá v navazujících dokumentech), v hypotéze (popisu povinnosti) však naopak odkazuje na obchodní podmínky. Jde tedy v zásadě o shodný problém – rozepsání smluvní povinnosti do vícero dokumentů. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, svou povahou blízké smluvní pokutě, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě obchodních podmínek není zajištěno ani to, že s nimi byla žalovaná při kontraktaci seznámena. Výhrada, obsažená ve smlouvě, v tom smyslu, že žalovaná obchodní podmínky se smlouvou převzala, nemůže nahrazovat podpis takového dokumentu, tzn. řádnou písemnou formu sjednání závazku. Nelze přistoupit na neustálou snahu soutěžitelů o abrazi povinností podnikatele při jednání se spotřebitelem a akceptovat, že deklarace adhezní smlouvy s podpisem spotřebitele nahrazuje důkaz skutečnosti, které je třeba k platnému právnímu jednání, v tomto případě v písemné formě. Ostatně dle § 1800 odst. 1 o. z. platí, že obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen. Následky těchto nedostatků v právním jednání (adhezního typu) nese zásadně podnikatel. Rozepsání jediné zásadní smluvní povinnosti do dvou samostatných dokumentů, aniž by k tomu byl zjevný důvod (články 2.2 a 2.3 zabírají sedm řádků jednoho ze dvou sloupců obchodních podmínek a pravděpodobně by se vešly do samotné smlouvy, aniž by byl překročen její rozsah na jediném listu papíru formátu A4), nelze považovat za obejití zákazu smluvního ujednání„ toliko v obchodních podmínkách“. [příjmení] [částka] není ve vztahu k běžnému spotřebiteli zanedbatelná, má zjevně i charakter sankční, případně uhrazovací ve vztahu k nákladům„ forwardových“ nákupů (jakkoliv v současné energetické krizi je každá předem rezervovaná kapacita plynu velkou výhodou, neboť jej lze prodat se značným ziskem). Žalovaná se platnosti těchto ustanovení v řízení nedovolala a ani procesní pasivita spotřebitele nemůže vést soud k suspendování práv na ochranu spotřebitele, které mají převážně charakter kogentní úpravy. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. Nepodepsaným obchodními podmínkami tak nebylo prokázáno, že by se spotřebitel s touto povinností při kontraktaci seznámil, natož že by se s ní seznámil v dostatečně srozumitelné formě. Druhým výrokem shora proto soud zamítnul tuto část nároku včetně úroku z prodlení.

6. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. neboť rozsudek bude zřejmě třeba doručit náhradním způsobem, základní třídenní pariční lhůta je poměrně přísná, jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalované povolil v letech 2021 a 2022 již 3 exekuce a v roce 2020 žalovaná neúspěšně usilovala o oddlužení. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalované tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované na straně druhé poskytl přibližně tříměsíční splátkový kalendář, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně [částka]; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení a právního zastoupení. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. Žalovaná by měla nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což výše splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěla trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

7. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaná nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku).

8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byl poměr úspěchu a neúspěchu stran vyrovnaný (rozdíl nečinil ani 10 %), proto soud rozho dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve III. výroku uvedeným způsobem a každý s účastníků nese jen své vlastní náklady.