20 C 79/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka a dále v sazbě 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částek částka, částka, úroku z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku v sazbě 10,37 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně není povinna platit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, sjednaném žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, jako věřitelem, s původní jistinou částka. Konkrétně požaduje uhradit jistinu částka, úrok částka a dále v sazbě 10,37 % ročně z jistiny od datum do zaplacení, úrok z prodlení v kapitalizované výši částka a dále do zaplacení v sazbě 10 % ročně z částky částka od datum, poplatek za poskytnutí úvěru částka, poplatek za administrativní činnost částka a smluvní pokutu částka. Nebyly tvrzeny žádné úhrady ze strany žalované. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek k výzvě soudu podáním ze dne datum uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalované tak, že od něj získal o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil žalovaným předložené doklady, a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalovaného uvádět pravdivé skutečnosti, úvěr poskytl, když žalovaná deklarovala výši starobního důchodu, pěstounských příspěvků a vdovského důchodu.

2. Soud k projednání věci nařídil jednání, když žalobkyně s jiným postupem ani nesouhlasila, žalovaná byla předvolána do vlastních rukou dne datum, k jednání se bez omluvy nedostavila a soud tak jednal v její nepřítomnosti.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žádostí o úvěr ze dne datum (č. l. 50) bylo prokázáno, že žalovaná požádal o úvěr ve výši částka se splátkami na 18 měsíců, deklarovala příjem z důchodu částka a odměnu pěstouna částka a částka, vdovský stav, jedno dítě mezi 6 a 15 lety v domácnosti, nevyplnila způsob bydlení, nedeklarovala žádný majetek ani standardní vybavení domácnosti, výdaje deklarovala jen částkou částka za bydlení a částka za stravování, neuvedla ničeho ke službám spojeným s bydlením, jiným výdajům, či splátkám jiných závazků. K tomu byla předložena rozhodnutí úřadu práce ze dne datum (sic!) o přiznání příspěvku na úhradu potřeb dítěte (číslo) ve výši částka a dále o přiznání odměny pěstouna částka. Byla doložena nájemní smlouva ze dne datum (č. l. 53), dle které žalovaná bydlela v bytě o výměře 41 m2 na adrese svého současného trvalého bydliště na dobu neurčitou s výší holého nájemného částka a částka na zálohách za vodné a stočné. Bylo doloženo oznámení úřadu práce ze dne datum o změně výše příspěvku na bydlení na částku částka a o zvýšení přídavku na dítě na částka. Bylo doloženo oznámení ČSSZ obec ze dne datum (č. l. 57) o výši vdovského důchodu – částka před srážkami a částka po provedení (nespecifikovaných) srážek. Smlouvou o úvěru ze dne datum (č. l. 29) žalobkyně prokázala, že se žalovaná zavázala uhradit celkem částka v 18 měsíčních hotovostních splátkách po částka, z toho za hotovostní režim splátek se zavazuje uhradit částka, za správu úvěru částka. Ujednání o výši úrokové sazby z úvěru je vyjádřeno sazbou 18,67 % ročně, i pevnou částkou, kterou je však třeba dopočíst z ostatních uvedených částek (a takto činí částka). Z výpisu č. l. 31 vyplývá, že k úvěru číslo jsou evidovány platby částka dne datum (tj. v den sjednání úvěru!) a částka dne datum, celkem tedy částka, což odpovídá rozdílu mezi sjednaným navýšením částka a výší plateb, požadovaných žalobou. Pokud by to bylo pro věc podstatné, soud by tedy dovodil pouze částečné poskytnutí sjednané úvěrové jistiny - ve výši částka. Z výpisu věcí žalované u zdejšího soudu (č. l. 38) vyplynulo, že do roku 2014 čelila 15 exekucím s úhrnnou jistinou v řádu stovek tisíc Kč. Údaje o dvou řízeních (sp. zn. 48 EXE 1336/2012 a 69 EXE 2606/2014) soud ověřil dotazem u příslušného soudního exekutora. Dálkový přístup k datům Exekutorské komory ČR soudy zřízen nemají, neboť to EK ČR soudům technicky neumožňuje a soud tak nemá informaci o stavu příjmení a ani příjmení neuchovává záznamy o skončení exekucí po 6 měsících. Soudní exekutor (Mgr. jméno příjmení) zprávou č. l. 43 potvrdili, že exekuce byla do příjmení zapsána okolo datum a dosud probíhá. Soudní exekutor Mgr. Ing. jméno příjmení potvrdil (č. l. 45), že exekuce byla do příjmení zapsána okolo datum a dle dodatečného telefonického sdělení rovněž stále probíhá. Ke zprávě spontánně přiložil výpis z příjmení ze dne datum (č. l. 46), z něhož vyplynulo, že již tehdy bylo proti žalované vedeno přes 10 exekucí. Dalších dotazů na konkrétní exekutorské úřady ohledně exekucí tak zjevně nebylo třeba. Notářským zápisem č. l. 60 a seznamem pohledávek č. l. 62 bylo prokázáno, že společnost právnická osoba, se stala věřitelem žalované na základě převodu části závodu původního věřitele. Dopisem ze dne datum (č. l. 28) žalobkyně prokázala, že právní předchůdce vypracoval oznámení o postoupení pohledávky. Již tím žalobkyně prokázala, že na ni pohledávka za žalovanou přešla, totéž vyplynulo ze smlouvy č. l. 18, seznamu postoupených pohledávek č. l. 22, z dodatku č. l. 23 a z potvrzení o zaplacení kupní ceny č. l.

25. Právní zástupce žalobkyně pak dopisem ze dne datum a podacím lístkem (č. l. 34) prokázal vypracování a zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. Dle sdělení OSSZ Teplice ze dne datum (č. l. 37) byla žalovaná stále pěstounem a poživatelem vdovského důchodu. Dle registru obyvatel (č. l. 40) je vdovou od datum, je matkou 4 dětí (číslo, 1979, 1981 a 1990).

4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad částka) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Tvrzeny tak byly jen úhrady návrhu, resp. listiny č. l.

31. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C číslo), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni datum a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.).

5. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9, resp. 86 zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám, a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při jejich vymáhání. Právní předchůdce žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny. V případě žalované však byla na místě opatrnost z několika samostatných důvodů, nemluvě o volbě krajně nevýhodného hotovostního režimu týdenních splátek, čemuž právní předchůdkyně žalobkyně v potřebné míře nedostála, přinejmenším tím, že neověřila případné probíhající exekuce proti žalované (které žalovaní v zákaznických kartách samozřejmě nepravdivě neuvádí a nejsou na ně překvapivě ani kolonkou k vyplnění tázáni). Případnou trestněprávní rovinu jednání žalované soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat (byť v jiných, podstatně křiklavějších a zřetězených případech, tak již sám učinil). Ostatně pokud se o případnou exekuci dlužníka věřitel nezajímá, nelze bez dalšího dovozovat, že se dlužník s rozumem průměrného člověka zamlčením takové informace dopustil úmyslného jednání ku škodě věřitele.

6. Pokud se týká zjištění řízení žalované u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost (obecného) soudu (žalované), spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o předchozích exekucích žalované tak vyplynul přímo ze spisu a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti. Jelikož takto zjištěné údaje nelze aplikovat bez doplňujícího ověření data zápisu a výmazu (resp. trvání) v Centrální evidenci exekucí (dále jen„ příjmení“) či u konkrétního soudního exekutora, soud proto údaj ověřil. příjmení důkazní aktivitu soud přitom nečinil. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, jakým jiným způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, předložila žádost o úvěr s vyznačením listin, které jí byly předloženy a tyto dokonce i předložila. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. Dle názoru soudu by však měl být nejméně dotaz do příjmení učiněn jako naprosté minimum toho, co může věřitel učinit, aby se ujistil, že neposkytuje prostředky k úhradě (obcházení) exekuce osobě, podléhající exekučnímu inhibitoriu. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, příjmení), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI či příjmení, s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků, údaj z příjmení je však v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z příjmení oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze. Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích svědčily o žalované lépe, když již před rokem 2018 proti ní bylo povoleno 15 exekucí.

7. S ohledem na výši celkem splatné částky (s ohledem na značné navýšení jistiny nelze vycházet z jistiny částka (resp. částka), ale až z částky, kterou má dlužník reálně uhradit – částka) je zřejmé, že posouzení dlužníka mělo být pečlivé a to již proto, že žalovaná byla existenčně závislá vdovském důchodu a odměně pěstouna, do níž byl na č. l. 50 započten i příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Zprostředkovatelé těchto typů úvěrů jsou zpravidla značně finančně zainteresováni na každém zprostředkovaném úvěru, jejich motivace k uvádění nepodložených údajů má tedy za následek pouze omezenou důvěru soudu v takové záznamy. Již celkově splatné částky zcela zjevně kladou o to vyšší nároky na nutnost bedlivého zkoumání věrohodnosti údajů od žalované a schválení úvěru již v den podané žádosti, tedy bez provedení prověrky z dostupných databází, je nápadně nedbalé. Výdaje domácnosti žalované pak byly zpracovány ledabylým způsobem a nijak neodrážejí další náklady, které vyplývají z předložené nájemní smlouvy – veškeré služby spojené s nájmem bytu. Původní věřitel nadto disponoval (resp. měl si takovou okolnost uvědomit na potvrzením od ČSSZ obec) informací o srážkách z vdovského důchodu, není proto akceptovatelné ani to, pokud takové okolnosti nevěnoval pozornost a ještě téhož dne poskytl úvěr v takové výši. V tomto rozsahu žalobkyně neunesla důkazní povinnost, že by schopnost žalované zkoumala řádně, nadto bylo zřejmé, že pokud by tak učinila, musela by zcela zjevně dospět k opačnému závěru – tedy že nelze očekávat splacení právě tohoto závazku osobou, která je zjevně předlužena a již čelí mnoha exekucím. K tomu pak přistupuje volba výplaty v hotovosti a hotovostního režimu splácení, za které se dlužník zavazuje uhradit navíc částka – tj. částka za každou měsíční splátku! Vůle hradit závazek v hotovostních splátkách a nikoliv převodem z účtu či poštovní poukázkou typu A, je sama o sobě dostatečným důvodem ke zvýšené pozornosti (a tedy aplikaci dispozice § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (…) a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. (…). Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel učinil dotaz do příjmení, musel by takovou skutečnost zjistit (a úvěr neposkytnout). Žalované přitom účtoval poplatek částka za„ správu“ úvěru, nemůže tak žádným plausibilním důvodem ospravedlnit, proč neučinil dotaz do příjmení, i když je tento dotaz pro soukromé subjekty mírně zpoplatněn. Dle názoru soudu je tedy poskytnutí takového úvěru ve smyslu citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. již proto nedbalé a má za následek neplatnost závazku bez dalšího. Proto se již soud nemusí zabývat okolností neplatného ujednání o sazbě obchodního úroku v pokračujícím období (s odkazem na § 110 tamtéž), absolutní neplatností ujednání o poplatku za správu„ úvěru“, která zjevně obchází nemožnost sjednat nepřiměřeně vysoký obchodní úrok (tj. rozpor s dobrými mravy), ani skutečností, že splatnost poplatku v den poskytnutí úvěru je zcela zjevně v rozporu s ujednáním o výši poskytované úvěrové jistiny (ve vztahu k níž se dále poměřuje samotná přiměřenost obchodního úroku).

8. Z těchto důvodů soud posoudil spotřebitelskou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. Současně soud nemohl i přes procesní pasivitu žalovaného odhlédnout od údajů o již uhrazeném plnění (částka), zápočtu na obchodní úrok a poplatek a na straně druhé od absolutní neplatnosti ujednání od počátku (ex tunc). Nepřihlédnutí k plnění, která žalovaná dle tvrzení samotné žalobkyně již uhradila na absolutně neplatný závazek, by dle soudu bylo v rozporu s § 2 odst. 1 a 3 občanského zákoníku, které má přednost před obecnou podobou (procesněprávní) zásady projednací, které by bylo možno dát přednost při neplatnosti toliko relativní. S odkazem na § 1932 odst. 1 občanského zákoníku platí, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. V době plnění žalovanou (lze-li tak vůbec nazvat úhradu v den čerpání úvěrové jistiny) bylo pro absolutní neplatnost závazku úvěru možno plnit toliko na jistinu a úrok z prodlení. V daném případě tak byla jistina deklarovanými úhradami uhrazena v rozsahu částka, přiznat lze tedy s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání předmětu bezdůvodného obohacení dle § číslo a číslo tamtéž nárok pouze na zbývající část částka, a s odkazem na § 1970 tamtéž i na takto snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení (v kapitalizované výši částka a dále v sazbě 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení). O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem, neboť zjevně není důvodu předpokládat, že by žalovaná chtěla závazek hradit dobrovolně, ostatně podléhá exekučnímu inhibitoriu a přednostní úhradou tohoto závazku by se nejspíše dopouštěla trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku). V celé zbylé části byla žaloba nedůvodná (zamítavý výrok II shora).

9. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení v převážné míře neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. měl přiznat k její tíži právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení žalované. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované nějaké účelně vynaložené náklady s tímto řízením vznikly, není žalobkyně povinna dle výroku III hradit žalované ničeho. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.