20 C 79/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částek [částka], [částka], úroku z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku v sazbě 10,37 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně není povinna platit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], sjednaném žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], jako věřitelem, s původní jistinou [částka]. Konkrétně požaduje uhradit jistinu [částka], úrok [částka] a dále v sazbě 10,37 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále do zaplacení v sazbě 10 % ročně z částky [částka] od [datum], poplatek za poskytnutí úvěru [částka], poplatek za administrativní činnost [částka] a smluvní pokutu [částka]. Nebyly tvrzeny žádné úhrady ze strany žalované. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek k výzvě soudu podáním ze dne [datum] uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalované tak, že od něj získal o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil žalovaným předložené doklady, a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalovaného uvádět pravdivé skutečnosti, úvěr poskytl, když žalovaná deklarovala výši starobního důchodu, pěstounských příspěvků a vdovského důchodu.

2. Soud k projednání věci nařídil jednání, když žalobkyně s jiným postupem ani nesouhlasila, žalovaná byla předvolána do vlastních rukou dne [datum], k jednání se bez omluvy nedostavila a soud tak jednal v její nepřítomnosti.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žádostí o úvěr ze dne [datum] (č. l. 50) bylo prokázáno, že žalovaná požádal o úvěr ve výši [částka] se splátkami na 18 měsíců, deklarovala příjem z důchodu [částka] a odměnu pěstouna [částka] a [částka], vdovský stav, jedno dítě mezi 6 a 15 lety v domácnosti, nevyplnila způsob bydlení, nedeklarovala žádný majetek ani standardní vybavení domácnosti, výdaje deklarovala jen částkou [částka] za bydlení a [částka] za stravování, neuvedla ničeho ke službám spojeným s bydlením, jiným výdajům, či splátkám jiných závazků. K tomu byla předložena rozhodnutí úřadu práce ze dne [datum] (sic!) o přiznání příspěvku na úhradu potřeb dítěte ([číslo]) ve výši [částka] a dále o přiznání odměny pěstouna [částka]. Byla doložena nájemní smlouva ze dne [datum] (č. l. 53), dle které žalovaná bydlela v bytě o výměře 41 m2 na adrese svého současného trvalého bydliště na dobu neurčitou s výší holého nájemného [částka] a [částka] na zálohách za vodné a stočné. Bylo doloženo oznámení úřadu práce ze dne [datum] o změně výše příspěvku na bydlení na částku [částka] a o zvýšení přídavku na dítě na [částka]. Bylo doloženo oznámení ČSSZ [obec] ze dne [datum] (č. l. 57) o výši vdovského důchodu – [částka] před srážkami a [částka] po provedení (nespecifikovaných) srážek. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] (č. l. 29) žalobkyně prokázala, že se žalovaná zavázala uhradit celkem [částka] v 18 měsíčních hotovostních splátkách po [částka], z toho za hotovostní režim splátek se zavazuje uhradit [částka], za správu úvěru [částka]. Ujednání o výši úrokové sazby z úvěru je vyjádřeno sazbou 18,67 % ročně, i pevnou částkou, kterou je však třeba dopočíst z ostatních uvedených částek (a takto činí [částka]). Z výpisu č. l. 31 vyplývá, že k úvěru [číslo] jsou evidovány platby [částka] dne [datum] (tj. v den sjednání úvěru!) a [částka] dne [datum], celkem tedy [částka], což odpovídá rozdílu mezi sjednaným navýšením [částka] a výší plateb, požadovaných žalobou. Pokud by to bylo pro věc podstatné, soud by tedy dovodil pouze částečné poskytnutí sjednané úvěrové jistiny - ve výši [částka]. Z výpisu věcí žalované u zdejšího soudu (č. l. 38) vyplynulo, že do roku 2014 čelila 15 exekucím s úhrnnou jistinou v řádu stovek tisíc Kč. Údaje o dvou řízeních (sp. zn. 48 EXE 1336/2012 a 69 EXE 2606/2014) soud ověřil dotazem u příslušného soudního exekutora. Dálkový přístup k datům Exekutorské komory ČR soudy zřízen nemají, neboť to EK ČR soudům technicky neumožňuje a soud tak nemá informaci o stavu [příjmení] a ani [příjmení] neuchovává záznamy o skončení exekucí po 6 měsících. Soudní exekutor (Mgr. [jméno] [příjmení]) zprávou č. l. 43 potvrdili, že exekuce byla do [příjmení] zapsána okolo [datum] a dosud probíhá. Soudní exekutor Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] potvrdil (č. l. 45), že exekuce byla do [příjmení] zapsána okolo [datum] a dle dodatečného telefonického sdělení rovněž stále probíhá. Ke zprávě spontánně přiložil výpis z [příjmení] ze dne [datum] (č. l. 46), z něhož vyplynulo, že již tehdy bylo proti žalované vedeno přes 10 exekucí. Dalších dotazů na konkrétní exekutorské úřady ohledně exekucí tak zjevně nebylo třeba. Notářským zápisem č. l. 60 a seznamem pohledávek č. l. 62 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba], se stala věřitelem žalované na základě převodu části závodu původního věřitele. Dopisem ze dne [datum] (č. l. 28) žalobkyně prokázala, že právní předchůdce vypracoval oznámení o postoupení pohledávky. Již tím žalobkyně prokázala, že na ni pohledávka za žalovanou přešla, totéž vyplynulo ze smlouvy č. l. 18, seznamu postoupených pohledávek č. l. 22, z dodatku č. l. 23 a z potvrzení o zaplacení kupní ceny č. l.

25. Právní zástupce žalobkyně pak dopisem ze dne [datum] a podacím lístkem (č. l. 34) prokázal vypracování a zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. Dle sdělení OSSZ Teplice ze dne [datum] (č. l. 37) byla žalovaná stále pěstounem a poživatelem vdovského důchodu. Dle registru obyvatel (č. l. 40) je vdovou od [datum], je matkou 4 dětí ([číslo], 1979, 1981 a 1990).

4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad [částka]) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Tvrzeny tak byly jen úhrady návrhu, resp. listiny č. l.

31. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum] a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.).

5. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9, resp. 86 zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám, a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při jejich vymáhání. Právní předchůdce žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny. V případě žalované však byla na místě opatrnost z několika samostatných důvodů, nemluvě o volbě krajně nevýhodného hotovostního režimu týdenních splátek, čemuž právní předchůdkyně žalobkyně v potřebné míře nedostála, přinejmenším tím, že neověřila případné probíhající exekuce proti žalované (které žalovaní v zákaznických kartách samozřejmě nepravdivě neuvádí a nejsou na ně překvapivě ani kolonkou k vyplnění tázáni). Případnou trestněprávní rovinu jednání žalované soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat (byť v jiných, podstatně křiklavějších a zřetězených případech, tak již sám učinil). Ostatně pokud se o případnou exekuci dlužníka věřitel nezajímá, nelze bez dalšího dovozovat, že se dlužník s rozumem průměrného člověka zamlčením takové informace dopustil úmyslného jednání ku škodě věřitele.

6. Pokud se týká zjištění řízení žalované u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost (obecného) soudu (žalované), spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o předchozích exekucích žalované tak vyplynul přímo ze spisu a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti. Jelikož takto zjištěné údaje nelze aplikovat bez doplňujícího ověření data zápisu a výmazu (resp. trvání) v Centrální evidenci exekucí (dále jen„ [příjmení]“) či u konkrétního soudního exekutora, soud proto údaj ověřil. [příjmení] důkazní aktivitu soud přitom nečinil. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, jakým jiným způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, předložila žádost o úvěr s vyznačením listin, které jí byly předloženy a tyto dokonce i předložila. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. Dle názoru soudu by však měl být nejméně dotaz do [příjmení] učiněn jako naprosté minimum toho, co může věřitel učinit, aby se ujistil, že neposkytuje prostředky k úhradě (obcházení) exekuce osobě, podléhající exekučnímu inhibitoriu. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, [příjmení]), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI či [příjmení], s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků, údaj z [příjmení] je však v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z [příjmení] oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze. Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích svědčily o žalované lépe, když již před rokem 2018 proti ní bylo povoleno 15 exekucí.

7. S ohledem na výši celkem splatné částky (s ohledem na značné navýšení jistiny nelze vycházet z jistiny [částka] (resp. [částka]), ale až z částky, kterou má dlužník reálně uhradit – [částka]) je zřejmé, že posouzení dlužníka mělo být pečlivé a to již proto, že žalovaná byla existenčně závislá vdovském důchodu a odměně pěstouna, do níž byl na č. l. 50 započten i příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Zprostředkovatelé těchto typů úvěrů jsou zpravidla značně finančně zainteresováni na každém zprostředkovaném úvěru, jejich motivace k uvádění nepodložených údajů má tedy za následek pouze omezenou důvěru soudu v takové záznamy. Již celkově splatné částky zcela zjevně kladou o to vyšší nároky na nutnost bedlivého zkoumání věrohodnosti údajů od žalované a schválení úvěru již v den podané žádosti, tedy bez provedení prověrky z dostupných databází, je nápadně nedbalé. Výdaje domácnosti žalované pak byly zpracovány ledabylým způsobem a nijak neodrážejí další náklady, které vyplývají z předložené nájemní smlouvy – veškeré služby spojené s nájmem bytu. Původní věřitel nadto disponoval (resp. měl si takovou okolnost uvědomit na potvrzením od ČSSZ [obec]) informací o srážkách z vdovského důchodu, není proto akceptovatelné ani to, pokud takové okolnosti nevěnoval pozornost a ještě téhož dne poskytl úvěr v takové výši. V tomto rozsahu žalobkyně neunesla důkazní povinnost, že by schopnost žalované zkoumala řádně, nadto bylo zřejmé, že pokud by tak učinila, musela by zcela zjevně dospět k opačnému závěru – tedy že nelze očekávat splacení právě tohoto závazku osobou, která je zjevně předlužena a již čelí mnoha exekucím. K tomu pak přistupuje volba výplaty v hotovosti a hotovostního režimu splácení, za které se dlužník zavazuje uhradit navíc [částka] – tj. [částka] za každou měsíční splátku! Vůle hradit závazek v hotovostních splátkách a nikoliv převodem z účtu či poštovní poukázkou typu A, je sama o sobě dostatečným důvodem ke zvýšené pozornosti (a tedy aplikaci dispozice § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (…) a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. (…). Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel učinil dotaz do [příjmení], musel by takovou skutečnost zjistit (a úvěr neposkytnout). Žalované přitom účtoval poplatek [částka] za„ správu“ úvěru, nemůže tak žádným plausibilním důvodem ospravedlnit, proč neučinil dotaz do [příjmení], i když je tento dotaz pro soukromé subjekty mírně zpoplatněn. Dle názoru soudu je tedy poskytnutí takového úvěru ve smyslu citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. již proto nedbalé a má za následek neplatnost závazku bez dalšího. Proto se již soud nemusí zabývat okolností neplatného ujednání o sazbě obchodního úroku v pokračujícím období (s odkazem na § 110 tamtéž), absolutní neplatností ujednání o poplatku za správu„ úvěru“, která zjevně obchází nemožnost sjednat nepřiměřeně vysoký obchodní úrok (tj. rozpor s dobrými mravy), ani skutečností, že splatnost poplatku v den poskytnutí úvěru je zcela zjevně v rozporu s ujednáním o výši poskytované úvěrové jistiny (ve vztahu k níž se dále poměřuje samotná přiměřenost obchodního úroku).

8. Z těchto důvodů soud posoudil spotřebitelskou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. Současně soud nemohl i přes procesní pasivitu žalovaného odhlédnout od údajů o již uhrazeném plnění ([částka]), zápočtu na obchodní úrok a poplatek a na straně druhé od absolutní neplatnosti ujednání od počátku (ex tunc). Nepřihlédnutí k plnění, která žalovaná dle tvrzení samotné žalobkyně již uhradila na absolutně neplatný závazek, by dle soudu bylo v rozporu s § 2 odst. 1 a 3 občanského zákoníku, které má přednost před obecnou podobou (procesněprávní) zásady projednací, které by bylo možno dát přednost při neplatnosti toliko relativní. S odkazem na § 1932 odst. 1 občanského zákoníku platí, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. V době plnění žalovanou (lze-li tak vůbec nazvat úhradu v den čerpání úvěrové jistiny) bylo pro absolutní neplatnost závazku úvěru možno plnit toliko na jistinu a úrok z prodlení. V daném případě tak byla jistina deklarovanými úhradami uhrazena v rozsahu [částka], přiznat lze tedy s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání předmětu bezdůvodného obohacení dle § [číslo] a [číslo] tamtéž nárok pouze na zbývající část [částka], a s odkazem na § 1970 tamtéž i na takto snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení (v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení). O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem, neboť zjevně není důvodu předpokládat, že by žalovaná chtěla závazek hradit dobrovolně, ostatně podléhá exekučnímu inhibitoriu a přednostní úhradou tohoto závazku by se nejspíše dopouštěla trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku). V celé zbylé části byla žaloba nedůvodná (zamítavý výrok II shora).

9. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení v převážné míře neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. měl přiznat k její tíži právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení žalované. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované nějaké účelně vynaložené náklady s tímto řízením vznikly, není žalobkyně povinna dle výroku III hradit žalované ničeho.