20 C 86/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedou senátu Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného doručovací adresou adresa žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky [částka] se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení dlužného pojistného ze smlouvy [číslo] (pojištění rodinných domů) ze dne 130. 7. 2017 v rozsahu jak ve výroku I a II shora za období trvání pojištění od [datum] až [datum], přičemž dalších [částka] představuje poplatek za odeslání upomínky.

3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese svého trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud jej však iniciativně vypátral skrze zaměstnavatele ([IČO]) kontaktoval a žalovaný tak sdělil novou adresu pro doručování.

4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Pojistnou smlouvou č. l. 13 žalobkyně prokázala povinnost žalovaného hradit ze škodového pojištění domácnosti ([ulice a číslo], byt [číslo]) [částka] pololetně (od [datum]), sazebník poplatků soud nedohledal. Byla doložena výpověď smlouvy (č. l. 17) k [datum]. Byla doložena upomínka od žalobkyně (č. l. 16) a právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 19) vypracování i zaslání (č. l. 20 a 21) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., do dispoziční sféry žalovaného (na adresu dle smlouvy).

5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali spotřebitelský závazek z pojištění ve smyslu občanského zákoníku ke škodovému pojištění (nemovité) věci ve smyslu § 2811 a násl. občanského zákoníku, z něhož měl žalovaný povinnost plnit sjednané pololetní pojistné. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. V rozsahu pojistného soud mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu, stejně tak i požadovaného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, když použitá sazba je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

6. Pokud se však týká částky [částka], soud žalobu výrokem II shora zamítnul, neboť takový poplatek nebyl sjednán v textu samotné pojistné smlouvy, resp. nebyl součástí ujednání, které žalovaný podepisuje, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení platební smlouvy či neuhrazení pojistného (což je ve většině pojistných vztahů prakticky jediná podstatná povinnost pojištěnce, pokud nenastane pojistná událost) pravidelně předvídat a tomu uzpůsobit obsahovou stránku pojistné smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě sazebníku není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaný při kontraktaci seznámen. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit.

7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části (79,73 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku) úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části (59,46 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s vypracováním a zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.

8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť se jedná o marginální plnění, žalovaný o něm již ví a může je předvídat a soudu se podařilo jej kontaktovat, čímž bylo eliminováno největší riziko – že by jej dohledal až soudní exekutor poté, co by se náklady pohledávky mnohonásobně navýšily.