20 C 9/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z částek: [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení [částka] a [částka] z titulu vyúčtování dodávky elektřiny (a tří smluvních pokut á [částka] za neuhrazené zálohy) a samostatné smluvní pokuty [částka] za neuhrazení faktury, s úrokem z prodlení jak ve výroku I shora. Všechny dodávky se týkaly odběrného místa žalovaného na adrese [ulice a číslo] v [obec] v obdobích [datum] až [datum], resp. [datum] až [datum].

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, písemnost mu byla na adrese trvalého bydliště po uplynutí desetidenní úložní doby nebylo možno vhodit do (neoznačené) domovní schránky, vrátila se soudu k vyvěšení. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]).

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně smlouvou ze dne [datum] prokázala závazek žalovaného hradit řádně dodanou a vyúčtovanou elektřinu v odběrném místě jak shora, se shodnou adresou pro doručování, zálohy byly původně stanoveny na [částka], [anonymizována dvě slova], ujednána je i smluvní pokuta á [částka] při prodlení s platbou, jakkoliv vyhotovení smlouvy je pořadím číslování stran značně zavádějící. Bylo doloženo řádné vyúčtování fakturou v částce [částka] se splatností [datum]. Dále bylo doloženo konečné vyúčtování fakturou v částce [částka] se splatností dne [datum]. Bylo doloženo vyúčtování smluvní pokuty [částka] ze dne [datum]. Byla doložena předžalobní upomínka pro všechny tyto čtyři fakturace, adresovaná na sjednanou adresu.

4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali závazek ze sdružených dodávek elektřiny dle § 50 energetického zákona, s podpůrným uplatněním ustanovení o koupi dle občanského zákoníku [číslo] Sb. (dále jen„ o. z.“), s charakterem spotřebitelského závazku. Ze závazku žalobkyně dodávkami elektřiny plnila řádně, plnění řádně vyúčtovala, žalovaný však cenu plnění neuhradila. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Pokud se týká smluvních pokut á [částka], spojených s neuhrazením záloh, takové ujednání vzhledem k výši sankce lze navzdory formální podobě smlouvy akceptovat bez dalšího, neboť sankce v této výši je obvyklá a z hlediska spotřebitele očekávatelná. Soud tak mohl žalobě vyhovět dle výroku I shora v plném rozsahu, včetně úroku z prodlení, důvodně požadovaného dle § 1970 občanského zákoníku, když počátek prodlení odpovídá splatnosti faktur a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Jelikož předžalobní výzvy vypracovala a podala sama žalobkyně, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jelikož je i sama žalobkyně plátcem DPH, přísluší jí tak částka [částka], odpovídající navýšení paušální částky dle aktuálně platné sazby této daně. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.

6. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. Ostatně předžalobní výzvu zasílá sama žalobkyně. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně uplatňuje vícero typových nároků, z nich návrh formou„ modulů“ sestavuje (vyúčtování elektřiny, plynu, pojištění, předplacených [příjmení] karet, žárovek, detektorů kouře/CO, smluvních pokut aj.). Větší počet typových nároků na závěru soudu ničeho nemění, množství nároků představuje výhodu žalobkyně, nikoliv naopak. Všechny tyto služby žalobkyně administruje vlastními zaměstnanci, není tedy rozpoznatelného důvodu, proč by sestavení takového„ modulárního“ návrhu nepodléhalo stejnému posouzení, jako typový nárok jediný. Složitost, daná modularitou těchto návrhů (jejichž pořadí lze libovolně zaměňovat), nepředstavuje složitost právního posouzení, ale ryze administrativní, neboť jakkoliv je text obsáhlý, představuje prakticky neměnný vzor (mění se toliko odstavec ustanovení, který vystihuje konkrétní typ neoprávněného odběru), v němž jsou obsažena skutková tvrzení, pocházející z běžné obchodní činnosti žalobkyně. Ta jsou však složitá nanejvýš skutkově, nikoliv však z hlediska právního hodnocení. K tomu srovnej usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. R 53/2018.

7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný je dle přehledu řízení zdejšího soudu zcela zjevně předlužen, čelí exekučnímu vymáhání částek v řádu vyšších a není tak prakticky možné, aby tento závazek hradil přednostně, aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku). Ostatně nic nenasvědčuje k tomu, že by žalovaný o dobrovolnou a včasnou úhradu právě této pohledávky usiloval.