20 C 90/2024

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , a. s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 374 495,63 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení v sazbě 8,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 35 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky , částka, , části úroku z prodlení v sazbě 6,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku 9,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku 6,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku v sazbě 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na poměrné náhradě nákladů řízení , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení plnění z úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, s jistinou , částka, a měsíční splátkou , částka, , který byl pro nehrazení těchto splátek předčasně učiněn splatným dnem , datum, a domáhá se z něj , částka, na jistině, , částka, na úrocích, běžících dále v sazbě 9,9 % ročně od , datum, do zaplacení, poplatků , částka, a úroků z prodlení , částka, , běžících dále v sazbě 15 % ročně z jistiny od , datum, do zaplacení. Dále plnění z úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, s jistinou , částka, a měsíční splátkou , částka, , který byl pro nehrazení těchto splátek předčasně učiněn splatným dnem , datum, a domáhá se z něj , částka, na jistině, , částka, na úrocích, běžících dále v sazbě 6,9 % ročně od , datum, do zaplacení, poplatků , částka, a úroků z prodlení , částka, , běžících dále v sazbě 15 % ročně z jistiny od , datum, do zaplacení. Dále plnění z revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, s rámcem , částka, a později navýšeným na , částka, a měsíční splátkou , částka, , resp. , částka, , který byl pro nehrazení těchto splátek předčasně učiněn splatným dnem , datum, a domáhá se z něj , částka, na jistině, , částka, na úrocích, běžících dále v sazbě 15 % ročně od , datum, do zaplacení, poplatků , částka, a úroků z prodlení , částka, , běžících dále v sazbě 15 % ročně z jistiny od , datum, do zaplacení.

2. Soud musel žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení ke splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele takové úvěry splácet před jejich poskytnutím ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Žalobkyně předložila tři posouzení a uvedla, že si opatřila údaje z NRKI a BRKI, zkontrolovala údaj o příjmu od žalované (, částka, , , částka, , , částka, ) v rámci „kreditní linky“, ověřila stav insolvenčního rejstříku a interní informace. Žalovaná pokaždé uvedla své výdaje nulovou částkou, žalobkyně dovodila částku , částka, , , částka, a , částka, . Žalovaná uvedla splátky předchozích úvěrů , částka, , , částka, a , částka, , žalobkyně zjistila , částka, (bez dvou interních úvěrů, které byly poskytnutým zkonsolidovány), , částka, (bez dvou interních úvěrů, které byly poskytnutým zkonsolidovány) a , částka, (bez revolvingového, který byl poskytnutým nahrazen). Žalobkyně konstatovala, že splácení úvěrů v dalších letech je důkazem, že svou povinnost splnila řádně. K tomuto tvrzení (a dalším úvěrům dle NRKI/BRKI) se soud podrobně vrátí níže.

3. K projednání věci nařídil jednání, oba účastníci se k němu dostavili. Žalovaná k úvěrům uvedla, že když se o nich její manžel dozvěděl, zúžili si v roce 2020 společné jmění manželů a dál hospodařili každý sám, usilují o rozvod, ale žalovaná zatím nemá samostatné bydlení. Půjčovala si na pro třetí osobu, která ji navedla, respektive částečně špatně investovala (při jednání se zdálo, že teprve senát 20C ji přesvědčil, že je obětí systematických podvodů a doporučil jí podat , podezřelý výraz, oznámení alespoň dodatečně).

4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výsledek řízení byl zcela zjevně determinován již skutkovými tvrzeními žalobkyně jak výše, která nereagovala na zjevně nepravdivé údaje od žalované ohledně dosavadních závazků a poskytovala jí navzdory této skutečnosti úvěry. Pro úplnost však soud provedl dokazování a důkazy vyhodnotil. Žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalované č. , č. účtu, za období března 2018 až srpna 2018. Dne , datum, došlo k načerpání , částka, od žalobkyně (zřejmě předchozí úvěr) a druhé dne bylo odesláno , částka, (převáděných na GBP) osobě „, jméno FO, “. Byla připsána mzda od , právnická osoba, ., ve výši , částka, a dne , datum, odeslala stejné osobě dalších , částka, . Dále v březnu 2018 odeslala několik splátek úvěrů. I v dubnu 2018 načerpala mzda od , právnická osoba, ., ve výši , částka, a uhradila několik splátek a z jiného účtu (6538475873/0800) si na svůj převedla 139 tis. Kč, jen aby o týden později dne , datum, odeslala na zahraniční účet v EUR částku , částka, osobě „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “. I v květnu 2018 načerpala mzda od , právnická osoba, ., ve výši , částka, , aby o čtyři dny později odeslala na zahraniční účet v EUR částku , částka, osobě „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Dne , datum, načerpala úvěr ve výši , částka, (zřejmě zůstatek po odečtu konsolidovaných úvěrů), aby , datum, odeslala na zahraniční účet v EUR částku , částka, osobě „, Anonymizováno, , jméno FO, “. To však časově spadá za poslední z předmětných úvěrů a nemá na rozhodnutí soudu vliv. Pokud tedy žalobkyně hodnotila z vedeného běžného účtu (a zřejmě i spořicího a penzijního!) toliko „kreditní linku“, je zjevné, že zcela pominula aspekt behaviorální analýzy pohybů na běžném účtu, tedy metodu, která je v bankovním úvěrování běžně užívána (dokonce i v nebankovním, neboť spotřebitelé mají u některých seriózně jednajících věřitelů povinnost předložit výpis z běžného účtu za předchozí měsíce či je využita služba typu Kontomatik). Přitom u žalované byly do zahraničí z čerpaných úvěrů prakticky obratem odesílány vysoké částky a je s podivem, že právě žalovaná nebyla upozorněna na zjevné podvodné jednání, když v jiných případech se tak ve prospěch klientů žalobkyně děje. Zde se žalovaná ještě při jednání zdála být neinformována o tom, že je zřejmě obětí podvodů, když ještě v roce 2024 uváděla, že jde o investice a nevrácené půjčky., právnická osoba, úplnost (žalobkyně takový důkaz sama předložila) soud rekapituluje, že dne , datum, obdržela od , právnická osoba, ., částku , částka, . Dne , datum, načerpala mzda od , právnická osoba, ., ve výši , částka, . Dále dne , datum, odeslala na zahraniční účet v EUR částku , částka, osobě „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Dne , datum, načerpala ze svého stavebního spoření u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a. s., , částka, , dne , datum, načerpala mzda od , právnická osoba, ., ve výši , částka, , aby , datum, odeslala na zahraniční účet v EUR částku , částka, opět osobě „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Téže osobě ještě žalovaná odeslala dne , datum, částku , částka, poté, co dne , datum, načerpala z „výplatního účtu ČS – PS“ (zřejmě ze svého penzijního spoření u žalobkyně) , částka, . Ani tyto skutečnosti však již nemají vliv na předmětné úvěry. Konstatování žalobkyně, že žalovaná v hrazení úvěru pokračovala po několik dalších let, však dokreslují. Dne , datum, žalovaná čerpala , částka, od žalobkyně z produktu „Peníze na klik“, což je zřejmě čerpání navýšeného revolvingového úvěru.

6. Již z přehledu řízení žalované u zdejšího soudu vyplývá, že žalovaná čerpala další úvěry od všech společností, které dle dosavadní praxe senátu 20C zdejšího soudu zkoumání schopnosti spotřebitele splácet pohledávky (nejčastěji s navýšením vysoko nad hranici 60 % ročně) toliko předstírají, resp. takto získané informace používají v neprospěch spotřebitele (navýšením příslušenstvím, požadavkem na hotovostní splácení, „konsolidováním“ aj.). Od roku 2021 tak již žalovaná čelí exekucím pro souhrnnou jistinu 915 tis. Kč od společností , právnická osoba, , , právnická osoba, , Orange , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , a rovněž z úvěrů od dalších bank.

7. Tvrzení žalobkyně, že lustrovala NRKI a BRKI nebylo ničím prokazováno, než jejím tvrzením, že si byla vědoma i úvěrů od třetích stran, které zjevně žalovaná v žádostech o úvěr neuváděla. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. I tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysoké jistiny nelze bez extrémní míry opatrnosti poskytnout osobě, která již splácí třetinu svého příjmu na úvěrové závazky (nemluvě o dalších znepokojivých signálech, vyplývajících z účtu, vedeného samotnou žalobkyní). Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Takto soud opatřil aktuální výpis registru BRKI (CBCB) na č. l. 88 a z něj vyplývá, že žalovaná měla od žalobkyně úvěr s jistinou , částka, a splátkou , částka, měsíčně již od , datum, , který nebyl konsolidován, neboť byl v březnu 2023 zesplatněn a prodán třetí osobě (dle sp. zn. EPR 155127/2023 zdejšího soudu společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a. s., které se podařilo dosáhnout právní moci platebního rozkazu a povolení exekuce). Žalovaná však čerpala ze dne , datum, i úvěr od , právnická osoba, ., s jistinou , částka, a splátkou , částka, . Pozdější dva úvěry od , právnická osoba, ., a další úvěr od , právnická osoba, ., již na výsledek tohoto řízení nemají vliv (nicméně dokreslují, že žalobkyně není jedinou bankou, která zkoumání schopnosti spotřebitele zjevně zanedbává).

8. Soud si samozřejmě opatřil i aktuální výpis registru NRKI (CNCB) na č. l. 61, který je pro posouzení bonity spotřebitele neméně důležitý (neboť nebankovní závazky v České republice v převážné většině celkovým navýšením překračují hranici dobrých mravů, 15 z nich již bylo postiženo Českou národní bankou, jejich jednání v následujících letech to však nijak pozitivně neovlivnilo) a z něj vyplývá, že kromě četných pozdějších úvěrů (kterými zjevně pomáhala splácet i předmětné úvěry, dokud tento potenciál nevyčerpala a neskončila se závazky po splatnosti vysoko nad 1 mil. Kč – bez příslušenství a nákladů řízení), zde není uveden žádný úvěr dřívější. Soudu je již z předchozích dotazů na tvůrce těchto registrů známo, že jsou zde od zániku (splnění nebo zmylnění) vedeny údaje o úvěrech nejvýše 4 roky zpětně. Některé společnosti (např. ale nikoliv pouze , právnická osoba, ) s těmito registry ani nespolupracují. Pokud tedy došlo k umoření předchozích závazků pozdějšími, soud je již nemá jak zjistit. V případě žalované však příčinou bezuzdného čerpání úvěrů zřejmě nebyly primárně předchozí úvěrové závazky, ale spíše požadavky třetích osob (které nutně nemusí odpovídat majitelům cílových účtů, kteří jsou zpravidla „bílými koňmi“, resp. „mulami“). Soud se na starší závazky dotazoval žalované (č. l. 104) a ta odkázala na starší úvěry od , právnická osoba, ., a , právnická osoba, . (jistina , částka, ). V pozdějších letech se žalovaná stala obětí sériových úvěrů od , právnická osoba, (excesivní poplatky za odklad splatnosti, za které jí za rok 2019 od České národní banky byla v tomto roce udělena sankce 7,5 milionu Kč) a , právnická osoba, , úvěru s excesivním navýšením od , právnická osoba, . (za 3 roky navýšení o 115 % jistiny, které byla od České národní banky za nezodpovědně poskytované úvěry v letech 2019 a 2020 udělena v tomto roce sankce 4 mil. Kč), tří úvěrů od , právnická osoba, ., která parametry úvěrů maskuje i před samotnými registry, a sjednala i úvěry s excesivním navýšením od , právnická osoba, Pokud tedy žalobkyně poukazovala ve svůj prospěch na skutečnost, že žalovaná pokračovala ve splácení až do roku 2022, soud konstatuje, že tak zcela zjevně činila neudržitelně a pouze s pomocí dalších excesivních úvěrů.

9. Žalobkyně předložila úvěrovou smlouvu ze dne , datum, (č. l. 14), z níž vyplývá, že z jistiny , částka, měl být hrazen úvěr splátkový v částce , částka, a revolvingový v částce , částka, . Z úvěrové historie č. l. 29 až 32 a 96 až 97 vyplynulo, že žalovaná již splácením uhradila , částka, . Dle posudku č. l. 73 měla žalovaná před poskytnutím prvního předmětného úvěru čerpáno pět úvěrů s celkovou jistinou , částka, a celkovou splátkou , částka, , čtyři od žalobkyně a žádný nebyl zajištěn zástavou. Po poskytnutí předmětného úvěru by tak celková splátka měla činit , částka, (což odpovídá sumarizaci žalobkyně na č. l. 74 – , částka, ).

10. Žalobkyně předložila úvěrovou smlouvu ze dne , datum, (č. l. 18), z níž vyplývá, že z jistiny , částka, měl být hrazen úvěr splátkový od , Anonymizováno, , s. r. o., v částce , částka, a splátkový od , právnická osoba, ., který tedy již registru CNCB soud nemohl dohledat a které byly oba sjednány teprve v únoru 2018. Z úvěrové historie č. l. 33 až 37 a 98 až 99 vyplynulo, že žalovaná již splácením uhradila , částka, .

11. Žalobkyně předložila úvěrovou smlouvu ze dne , datum, (č. l. 22) „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “, z níž vyplývá, že z byl poskytnut úvěrový rámec , částka, a dle dodatku č. l. 25 ze dne , datum, byl navýšen na , částka, . Z úvěrové historie č. l. 38 až 45 a 100 až 103 vyplynulo, že žalovaná postupně čerpala , částka, a již splácením uhradila , částka, .

12. Bylo předloženo písemné zesplatnění úvěrů (č. l. 46 až 48), předžalobní výzvy (č. l. 49 až 51).

13. Dle zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení č. l. 54 žalovaná od roku 2007 zaměstnavatele nezměnila (stále tedy pracuje u , právnická osoba, .), nečerpá žádný důchod, nepodniká. Dle zaměstnavatele (č. l. 57) pracuje jako všeobecná sestra.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před , datum, zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni , datum, a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od , datum, je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.

15. Z ustálené judikatury vyšších soudů se především podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Dostupnost splatitelných úvěrů spotřebitelům je z hlediska (nejen) měnové politiky státu klíčová a nezbytně regulovaná oblast a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Posouzení úvěruschopnosti je především zákonnou povinností věřitele, současně i garantovanou službou pro zájemce o spotřebitelský úvěr, teprve druhotně se jedná o překážku pro případně nedostatečně bonitního dlužníka na cestě ke sjednání úvěru. Ostatně pokud spotřebitelé pravidelně podepisují úvěrové smlouvy, tím snáze podepíší i formulář s vyplněnými zavádějícími či nepravdivými osobními a majetkovými poměry (zejména, pokud je vyplňuje zprostředkovatel úvěru), nemaje ponětí o významu a závažnosti takového dokumentu (který je často klíčovým důkazem při odsouzení spotřebitele za úvěrový podvod). Zodpovědnost za splnění povinnosti dle § 86 tedy musí být na věřiteli. Ostatně i díky zanedbání této povinnosti žalobkyně doslova přišla o klienta a žalovaná byla dále podváděna, neboť se nenašel nikdo, dokonce ani banka s tak silným postavením na trhu, kdo by ji upozornil, že se stala obětí podvodného schématu, které bylo žalobkyni nepochybně známo již i v roce 2018.

16. V praxi je však zřejmé, že trh nebankovních spotřebitelských úvěrů je založen na navyšování úvěrové sazby s klesající bonitou a rostoucí rizikovostí klienta, což soud v rámci ochrany spotřebitele nemůže a nebude tolerovat, když je současně zřejmé, že pokuty, udělované Českou národní bankou nebankovním úvěrovým společnostem dosahují řádu procent jejich ročního obratu a nadto přicházejí s mnohaletým zpožděním. Tyto povinnosti, zavedené především směrnicí Rady a Evropského parlamentu 2008/48/ES (zejm. články 8 a 26 preambule), mají být důsledně aplikovány tak, aby bylo prostředí spotřebitelských závazků kultivováno. V případě žalobkyně, která je bankou a její úvěrové produkty netrpí požadavkem na excesivní navýšení, je však stejně tak třeba trvat na plnění zákonných povinností, zejména pak při poskytování jistin v řádech stovek tisíc Kč osobě, která již vynakládá na splácení závazků více než polovinu svého příjmu, úvěry se přibírá krátce po sobě a zasílá do zahraničí statisícové částky. Je otázkou, zda takové transakce nelze současně považovat za podezřelý obchod ve smyslu § 6 odst. 1 písm. d) a e) zákona č. 253/2008 Sb. a očekávat, že se o ně bude banka zajímat i z důvodů plnění jiných veřejnoprávních povinností. , adresa, na výpis účtu za předcházející měsíce je i v takovém případě pro kvalifikovaného pracovníka banky otázkou několika desítek vteřin, s konstatováním výše příjmů („kreditní linka“) a pouhým normativním odhadem výdajů se rozhodně spokojit nelze. Takovému stupni ochrany pak odpovídá úprava práv na ochranu spotřebitele, založená na absolutní neplatnosti ujednání, vzniklých z porušení povinností věřitelem (§ 1812 odst. 2 o. z.), případně k nimž lze přihlížet nanejvýše tehdy, pokud se jejich platnosti spotřebitel výslovně dovolává (§ 1815 o. z.). Taktéž tomu odpovídají ochranná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., způsobující absolutní neplatnost závazku, jak nastalo v projednávané věci. Taková ochrana spotřebiteli přísluší bez ohledu na jeho procesní aktivitu, neboť soud zde vystupuje nejen z pozice nestranného arbitra v mezích projednací zásady, ale současně jako garant realizace spotřebitelské ochrany, k níž musí nutně přistupovat z úřední povinnosti. Ostatně ani soudy na nižších stupních se dosud bohužel plošně neshodly, zda úrok např. 70 % ročně z běžného úvěru lze či nelze považovat za absolutně neplatný – tím méně informací pak mají aktéři ekonomiky, neřkuli spotřebitel. Žalovaná takovým pohledávkám čelí přinejmenším nyní, v době poskytování předmětných úvěrů však byla přinejmenším předlužena. Lhostejnost soudu ke zjevným porušením veřejnoprávních povinností věřitelem či podmiňování dopadu sankce procesní aktivitou spotřebitelů, je zcela zjevně alibistickým a nesprávným procesním postupem, který by spotřebiteli odepřel soudní ochranu, k níž je Česká republika zavázána. Toto ustanovení má tedy i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který má právo odmítnout žadatele o úvěr nebo sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy navzdory nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při vymáhání jejich nerealistického navýšení (k tomu srov nález Ústavního soudu ve sp. zn. III. ÚS 4129/18). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). , adresa, smluvní volnosti pak současně narážejí na nejzazší mez, představovanou skutkovou podstatou lichvy (§ 1796 občanského zákoníku a § 218 , podezřelý výraz, zákoníku) a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 odst. 2 alinea třetí tamtéž). Věřitel tedy do jisté míry má i povinnost předcházet nezamýšlenému předlužení i úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, ale i v zájmu veřejném - byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s bonitou dlužníka, s rostoucí výší poskytované jistiny a s jejím požadovaným obchodním i sankčním navýšením. V projednávané věci byla již první poskytovaná jistina tak vysoká, že by prověření poměrů mělo dosahovat maximální myslitelné míry, neboť se jedná o úvěr bez jakéhokoliv zajištění (za něž nelze považovat pojištění schopnosti splácet, které je v konečném důsledku rovněž závislé na hrazení pojistného). Odpovědnost žalobkyně zde nesnižuje ani fakt, že menší část plnění (cca 60 tis. Kč) byla určena ke konsolidaci některých závazků žalované, když větší část jistiny byla opět určena k volnému využití (a tehdy již žalovaná zaslala 239 tis. Kč a 238 tis. Kč na účet v GBP a EUR „, jméno FO, “, ačkoliv měla další 4 úvěry s celkovou jistinou nejméně 800 tis. Kč.).

17. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, Solus, CEE), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI, SOLUS či CEE, s nimiž měla žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků a co do šíře obsažených dat i své dostupnosti (pro institucionální věřitele) činí jakékoliv náhradní způsoby posuzování externích zdrojů financí/závazků v hospodaření dlužníka zjevně nedostatečnými. Tehdejší zprávy NRKI (CNCB) a BRKI (CBCB), případně jejich různé kompilace, věřitel pravidelně nepředkládá, soud tak může čerpat pouze z aktuálních výpisů, když výpisy v tehdejší podobě nelze získat, neboť správci těchto registrů uchovávají údaje o skončených úvěrech jen po dobu 4 let – mnohdy se tak ztrácí údaje o předchozích predátorských úvěrech, které spotřebitel doplatil až čerpáním úvěrů následných, a obraz spotřebitele je tak významně pokřiven. Průměrný spotřebitel současně netuší, že by takové údaje měl soudu ku svému prospěchu sdělovat, předchozí úvěry považuje za definitivně uzavřené. Žalobkyně však zjevně odpovídajícími údaji disponovala, když si byla několika úvěrů vědoma (zda jde o výčet úplný a zda tehdy v registru nefigurovaly i nějaké další, doplacené úvěry, již soud ověřit nemůže). I tvrzení žalobkyně, resp. aktuální výpisy ovšem stačily k závěru o absolutní neplatnosti všech tří úvěrů, neboť stav těchto databází znemožňoval zodpovědně poskytnout jakýkoliv další úvěr, který by nebyl ryze konsolidačním (a s toliko přiměřeným navýšením), aby se nejednalo o pouhé „překoupení dlužníka“.

18. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, jakým jiným způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, předložila písemná vyhodnocení. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko (schválené v případě nebankovních poskytovatelů Českou národní bankou), kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet. Úvěruschopnost nelze posuzovat dle vybraných dílčích ukazatelů, které nemohou postihnout všechny hlavní aspekty hospodaření dlužníka. Nelze tedy pominout jak otázku příjmů a jejich udržitelnosti, tak ani otázku reálných (mandatorních) výdajů na bydlení, základní obživu a případné předchozí závazky. Pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná, pokud v projednávaném případě generuje zcela zjevně nesprávný výstup, což nelze v individuální věci ospravedlnit statistickou spolehlivostí na velké množině úvěrových případů, neboť riziko ojedinělých selhání algoritmu zde tíží právě věřitele (coby jeho tvůrce), nikoliv spotřebitele. Povinnost zkoumat úvěruschopnost zcela jistě není konzumována existencí jakékoliv metodiky, ale až existencí a aplikaci metodiky adekvátní danému typu úvěrů a poměrům daného úvěrového případu. Pokud by však věřitel dle takové metodiky postupoval, pravděpodobně by obstála jakákoliv metodika, když nejčastějším problémem je právě jejich nedodržování.

19. V případě žalované však byla na místě opatrnost z několika samostatných důvodů, čemuž žalobkyně v potřebné míře nedostála, přinejmenším tím, že neomezila použití další jistiny (nad rámec konsolidací prvními dvěma úvěry), resp. poskytla ještě revolvingový úvěr a dokonce jej krátce na to navýšila. Taková míra benevolence je doslova šokující. Dostupné údaje vyhodnotila zjevně nesprávně (bez ohledu na to, zda postupovala dle intuice konkrétního pracovníka či dle expertního algoritmu). Výše již soud uvedl jednotlivé argumenty. V neposlední řadě měla žalobkyně reflektovat rozpor mezi údaji od žalované a údaji, která sama zjistila. Soud neví, jakou formou žalovaná uvedla své závazky, pokud však žalobkyně zjistila, že jsou podstatně větší, měla následovat detailní prověrka příjmů, výdajů, závazků a nastavení záruk jakéhokoliv dalšího úvěru. Žalované by současně pomohla předejít pokračující ekonomické likvidaci, které se sama na sobě dopustila, pokud dál na zahraniční účty posílala značné částky bez jakékoliv záruky. V tomto rozsahu žalobkyně neunesla důkazní povinnost, že by úvěruschopnost žalované zkoumala řádně, nadto bylo zřejmé, že i pokud tak činila, došla zcela zjevně k nesprávnému závěru. Všechny okolnosti byly již v případě nejstaršího úvěru dostatečným důvodem ke zvýšené pozornosti (a tedy k aplikaci dispozice § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (…) a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. (…). Žalobkyně navíc všemi informacemi disponovala, neboť žalované vedla účty a znala stav dlužnických registrů. Dle závěru soudu je tedy poskytnutí všech tří úvěrů ve smyslu citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. již proto nedbalé a má za následek (absolutní) neplatnost závazků bez dalšího. Tím je dána i neplatnost případného adhezního závazku ze smlouvy o pojištění (druhý a revolvingový úvěr), která představuje tzv. závislou smlouvu (§ 1727 o. z.) a stíhá ji stejný právní osud.

20. Soud pak nemohl i přes procesní pasivitu žalované (která nenavrhla zápočet) jednak shledat absolutní neplatnost ujednání takových platebních povinností od počátku (ex tunc) a současně odhlédnout od údajů o již uhrazeném plnění a jeho zápočtu na obchodní úroky, úroky z prodlení, poplatky a smluvní pokuty z identického závazkového vztahu. Nepřihlédnutí k plnění, které žalovaná dle tvrzení samotné žalobkyně již uhradila na absolutně neplatný závazek, by dle soudu bylo v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 1 a 3 občanského zákoníku, které mají přednost před obecnou podobou (procesněprávní) zásady projednací, které by bylo možno dát přednost při neplatnosti toliko relativní. Takový závěr je plně v souladu se smyslem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Např. z rozsudku Soudního dvora pod zn. C-755/22 ze dne , datum, lze citovat následující (odst. 52): S ohledem na výše uvedené důvody je třeba na předběžnou otázku odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Tím spíše pak takový závěr musí dopadat i na úvěr, umožňující spotřebitelům obracet se s nároky na vydání plnění v rozporu s kogentními ustanoveními zákona, který i v důsledku zanedbání povinnosti věřitele dosud ještě ani celý uhrazen není.

21. V daném případě tak byla jistina prvně uváděného úvěru deklarovanými úhradami uhrazena v rozsahu , částka, , přiznat lze tedy s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání jistiny dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. nárok pouze na zbývající část , částka, , a s odkazem na § 1970 tamtéž i na takto snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení (v kapitalizované výši a dále v sazbě 8,5 % ročně z jistiny do zaplacení). Ve zbylé části (úrok z prodlení ze zbytku jistiny i ze zbytku sazby - 6,5 % ročně, kapitalizovaný i běžící obchodní úrok, veškeré poplatky) byla žaloba nedůvodná (zamítavý II. výrok shora).

22. Jistina druhého úvěru deklarovanými úhradami uhrazena v rozsahu , částka, , přiznat lze tedy s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání jistiny dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. nárok pouze na zbývající část , částka, , a s odkazem na § 1970 tamtéž i na takto snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení (v kapitalizované výši a dále v sazbě 8,5 % ročně z jistiny do zaplacení). Ve zbylé části (úrok z prodlení ze zbytku jistiny i ze zbytku sazby - 6,5 % ročně, kapitalizovaný i běžící obchodní úrok, veškeré poplatky) byla žaloba nedůvodná (zamítavý II. výrok shora).

23. Soud v obou případech modifikoval i sazbu úroku z prodlení, neboť oba účastníci si měli být vědomi důvodů neplatnosti již v okamžiku sjednání úvěrů a prodlení s vrácením plnění tak nastalo již následujícího dne, tedy v době platnosti sazby úroku z prodlení 8,5 % ročně. Nelze připustit, aby žalobkyně těžila ze svého protiprávního jednání výhodu následně vyšší sazby úroku z prodlení (15 % ročně) jen proto, že se rozhodla úvěry učinit splatnými až poté, co žalované definitivně došly možnosti, jak si opatřovat další a další zdroje. Soud proto nárok na úrok z prodlení krátil jak v základu, tak i sazbě.

24. Postupně čerpaná jistina (, částka, ) třetího úvěru byla deklarovanými úhradami v rozsahu , částka, dokonce přeplacena, za tento úvěr tak soud žádné další plnění přiznat nemohl (zamítavý II. výrok shora).

25. O lhůtách k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o značně vysoké plnění. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované přiměřeně navýšil lhůtu k plnění, aby měla reálnou příležitost pokusit se o oddlužení, před podáním dalšího důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a žalovaná je zjevně masivně předlužena, je zjevně nemajetná a oddalování splatnosti by tak pouze poškozovalo zájmy žalobkyně ve vztahu k pořadí pohledávek ostatních věřitelů žalované.

26. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná 63,87 %, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal k tíži žalobkyně právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení naopak žalované (27,74 %). Jelikož se žalovaná účastnila jednání, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á , částka, ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., soud tak mohl přiznat právě , částka, a ponechal k plnění základní pariční lhůtu (ostatně žalobkyně zřejmě stále vede žalované účet).