21 C 109/2018

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí titul. jméno příjmení bytem adresa o zaplacení 7 930 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 930 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7 258,64 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení v částce 14 506 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, příjmení, advokáta se sídlem adresa.

III. Státu České republice se náhrada nákladů státu nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2017, doplněnou podáním ze dne 10. 9. 2019, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 930 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaná uzavřela dne 25. 2. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru číslo jejímž předmětem bylo financování úvěru na nákup sedací soupravy u prodejce ASKO – právnická osoba Kupní cena nábytku byla mezi prodejcem a žalovaným dohodnuta na částku 13 999 Kč, přičemž žalovaná uhradila akontaci ve výši 1 333 Kč a zbývající část kupní ceny ve výši 12 666 Kč byla uhrazena z poskytnutého úvěru. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala uhradit v 15 pravidelných splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, které byly splatné vždy k 20. dni v měsíci; úvěr tak byl žalované poskytnut ve výši 15 000 Kč. Žalovaná uhradila pouze 7 splátek ve výši 1 000 Kč, kdy poslední splátku uhradila dne 19. 10. 2016 a dále již nezaplatila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy úvěr prohlásila za splatný ke dni 22. 2. 2017 a vyzvala žalovanou k úhradě částky 7 930 Kč, která sestávala z nezaplacené jistiny ve výši 7 258,64 Kč, úroku z dlužných anuitních splátek do dne zesplatnění úvěru ve výši 531,36 Kč a zákonného úroku z prodlení za období od 20. 2. 2017 do 30. 4. 2017 v částce 140 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni na základě ujednání smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2016. Žalované bylo postoupení pohledávky dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 17. 5. 2017 a rovněž dopisem žalobkyně ze dne 18. 5. 2017 a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky žalobkyni.

2. Opatrovník žalované, který jí byl z důvodu neznámého pobytu v tomto řízení ustanoven, namítl, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalované bylo dodáno zboží – sedací souprava. Nebylo ani řádně prokázáno postoupení pohledávky žalobkyni. S ohledem na skutečnost, že přílohy žalobkyně jsou neúplné a pouze v kopiích, vznesl opatrovník námitku pravosti dokladů.

3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Ze smlouvy o úvěru číslo vyplývá, že tuto uzavřela dne 25. 2. 2016 žalovaná se společností právnická osoba, a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 666 Kč žalované. Úvěr byl sjednán jako účelový na nákup zboží – nábytku u prodejce právnická osoba Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr hradit pravidelnými splátkami ve výši 1 000 Kč, kdy měla uhradit celkem 15 splátek, vždy k 20. dni příslušeného kalendářního měsíce, počínaje dnem 20. 4. 2016; celkem měla žalovaná uhradit částku 15 000 Kč. Z čl. 11 úvěrové smlouvy pak vyplývá právo poskytovatele úvěru úvěr zesplatnit v případě, že je klient s úhradou více než dvou splátek nebo v prodlení se zaplacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalovaná byla před poskytnutím úvěru prostřednictvím formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru dále seznámena se základními parametry poskytnutého úvěru. Z výzvy k úhradě ze dne 27. 1. 2017 vyplývá, že žalovaná úvěr řádně nesplácela a k tomuto dni evidovala společnost právnická osoba nedoplatek na splátkách v celkové výši 3 000 Kč. Žalovaná byla dále upozorněna, že nedojde-li do 10. 2. 2017 k úhradě splátky splatné v listopadu 2016, bude společnost oprávněna úvěr zesplatnit. Výzva k úhradě byla žalované zaslána doporučeně na adresu jejího bydliště uvedenou v úvěrové smlouvě a žalovaná si jí v odběrní lhůtě nevyzvedla. Dopisem ze dne 22. 2. 2017 společnost právnická osoba oznámila žalované, že dluh z úvěrové smlouvy číslo se stal splatným v celém rozsahu najednou. Dlužná částka k tomuto dni činila 7 790 Kč. Oznámení o zesplatnění bylo žalované zasláno doporučeně na adresu jejího bydliště uvedenou v úvěrové smlouvě a žalovaná si jí v odběrní lhůtě nevyzvedla. Společnost právnická osoba oznámila dopisem ze dne 17. 5. 2017 žalované, že pohledávku z úvěrové smlouvy číslo uzavřené dne 25. 2. 2016 postoupila žalobkyni (tehdy právnická osoba). Celkové dlužná částka ke dni postoupení činila 7 930 Kč. Skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky žalobkyni je zřejmá i z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba, a žalobkyní dne 30. 12. 2016 a soupisu postupovaných pohledávek, který byl přílohou této smlouvy. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu ve výši 7 933,25 Kč právním zástupcem žalobkyně a byla upozorněna, že neuhradí-li dlužnou částku do 5 dnů od doručení výzvy, uplatní žalobkyně svůj nárok u soudu. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě. Ke dni vyhotovení předžalobní výzvy byl dluh žalované představován neuhrazenou jistinou úvěru ve výši 7 258,64 Kč, úrokem ve výši 531,36 Kč a úrokem z prodlení ve výši 3,25 Kč. Z přehledu splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná uhradila dne 23. 3. 2016 akontaci ve výši 1 333 Kč a dále 5 splátek po 1 000 Kč, a to dne 20. 4. 2016, 20. 5. 2016, 17. 6. 2016, 1. 8. 2016 a 18. 8. 2016, a dále dne 19. 10. 2016 splátku ve výši 2 000 Kč.

4. Ze shora uvedeného má soud za prokázané, že žalovaná čerpala úvěr, který jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na nákup zboží dle smlouvy uzavřené dne 25. 2. 2016. Žalovaná se zavázala k pravidelným měsíčním splátkám, svou povinnost však řádně neplnila a neučinila tak ani na základě výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k úhradě a jejího upozornění na možnost zesplatnění úvěru. Žalovaná dlužnou splátku ve stanovené lhůtě neuhradila a dopisem ze dne 22. 2. 2017 jí tak právní předchůdkyně žalobkyně oznámila, že dluh z úvěrové smlouvy se stal splatným v celém rozsahu najednou. Oznámení o zesplatnění bylo žalované zasláno doporučeně na adresu jejího bydliště uvedenou ve smlouvě o úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovanou vyplývající ze shora uvedené úvěrové smlouvy žalobkyni; žalovaná byla o této skutečnosti informována právní předchůdkyní žalobkyně, a to dopisem ze dne 17. 5. 2017 zaslaným na adresu bydliště žalované uvedenou v úvěrové smlouvě. Ke dni postoupení pohledávky byl dluh žalované vyčíslen celkem částkou 7 930 Kč, tj. neuhrazenou jistinou úvěru ve výši 7 258,64 Kč, úroku z dlužných anuitních splátek do dne zesplatnění úvěru ve výši 531,36 Kč a zákonného úroku z prodlení za období od 20. 2. 2017 do 30. 4. 2017 v částce 140 Kč.

5. Po právní stránce posoudil soud věc zejména podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále je občanský zákoník): Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku je-li dlužník v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 25. 2. 2016 smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, avšak žalovaná svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostála. Žalovaná nehradila řádně sjednané splátky úvěru a dostala se do prodlení, a právní předchůdkyně žalobkyně za této situace využila svého práva, ve smyslu ust. § 1969 občanského zákoníku od smlouvy odstoupila (úvěr zesplatnila) a domáhala se úhrady celého nesplaceného úvěru včetně příslušenství. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou vyplývající ze shora uvedené smlouvy písemnou smlouvou žalobkyni a tato je tedy ve sporu aktivně legitimována. Z uvedených důvodů tedy soud vyhověl žalobě a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 7 930 Kč, představující neuhrazenou jistinu úvěru, který žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve výši 7 258,64 Kč, sjednaný úrok ve výši 531,36 Kč, který byl součástí splátek před zesplatněním a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 30. 4. 2017.

7. Soud shledal žalobu důvodnou i v části týkající se žalobkyní uplatněného zákonného úroku z prodlení. Je nepochybné, že žalovaná byla ke dni 16. 5. 2017 v prodlení s úhradou již celé nesplacené části jistiny poskytnutého úvěru, když úvěr byl tzv. zesplatněn ke dni 22. 2. 2017. Pokud tedy žalobkyně od tohoto data požadovala zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z částky neuhrazené jistiny úvěru, soud shledal tento nárok oprávněným a žalobě i v této části vyhověl.

8. Pokud se jedná o námitky opatrovníka žalované, soud tyto neshledal relevantní pro posouzení věci. Je zřejmé, že žalovaná se žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, uzavřela smlouvu o úvěru na nákup zboží a svou povinnost poskytnutý úvěr splácet v podstatě téměř po polovinu sjednané doby splácení plnila, když z patnácti splátek jich uhradila sedm. Je zcela zjevné, že zboží, na jehož koupi byl úvěr poskytnut, žalovaná měla ve své dispozici, neboť nelze předpokládat, že by po dobu sedmi měsíců platila za něco, co neměla možnost užívat, nadto tato skutečnost není ani rozhodná, neboť nebyla sjednána jako odkládací podmínka splátek dodání zboží. Žalované rovněž bylo postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru řádně oznámeno a žalobkyně je aktivně legitimovanou v tomto řízení, když zcela prokazatelně i předloženými originály obálek bylo prokázáno zasílání veškeré korespondence (oznámení o zesplatnění, oznámení o postoupení pohledávky i výzva k plnění) žalované na adresu uvedenou ve smlouvě.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v celkové částce 14 506 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu ve věci samé), dále dle ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna ve výši 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (účast při jednání dne 23. 2. 2021 a dne 13. 4. 2021), dle ust. § 13 shora uvedené vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby a daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 4 500 Kč částkou 945 Kč. Žalobkyni rovněž vznikly náklady v souvislosti s cestou jejího zástupce k jednáním nařízeným na den 23. 2. 2021 a 13. 4. 2021, tedy jízdné za dvě cesty z obec do obec a zpět (2 x 2 x 198 km) osobním automobilem tovární značky Kia s kombinovanou spotřebou 6,7 l benzínu číslo km ve výši 4 957,92 Kč, a dále náhrada za promeškaný čas strávený na cestě dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 x 11 x 100 Kč). Soud přiznal žalobkyni náhradu za promeškaný čas a cestovné částkou ve výši 8 661 Kč, kdy ve výši takto přiznané náhrady za cestovní výdaje a promeškaný čas je zohledněna rovněž 21% sazba daně z přidané hodnoty.

10. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s jedním úkonem právní služby, a to za podání její právní zástupkyně ze dne 10. 9. 2020, neboť právní zástupce žalobkyně doplňoval k výzvě soudu tvrzení, která již měla být obsahem samotné žaloby, a označoval důkazy k prokázání žalobních tvrzení, a soud tak tento úkon nepovažuje za potřebný k účelnému uplatňování práva.

11. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

12. Výrokem III. tohoto rozsudku pak soud rozhodl, že státu se náhrada nákladů řízení, které platil, nepřiznává. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady ustanoveného opatrovníka nese ve smyslu ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. stát a jejich náhradu lze ve smyslu ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. uložit jen tehdy, zastupoval-li opatrovník ustanovený z řad advokátů účastníka, který měl ve věci úspěch. Účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, tyto náklady, i když ve věci neměl úspěch, neplatí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2905/2014).

13. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.