21 C 11/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 300 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 402,52 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 30 000 Kč od 1. 8. 2022 do 30. 8. 2022 a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč 31. 8. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 212 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 12. 9. 2019 Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 25. 11. 2019 uzavřela žalobkyně se žalovanou [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem požádala žalovaná o poskytnutí kontokorentu ve výši 30 000 Kč. Žalovaná splnila všechny předpoklady k poskytnutí kontokorentu a žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalované jí kontokorent schválila. Žalovaná závažně porušila smluvní povinnosti, proto jí byl kontokorent zablokován a dne 1. 8. 2022 došlo v souladu se smluvními podmínkami k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina kontokorentu 30 000 Kč a nesplacený smluvní úrok 1 402,52 Kč. Po zesplatnění žalovaná již ničeho neuhradila a žalobkyně se tak touto žalobou domáhala kromě nesplacené jistiny a kapitalizovaného smluvního úroku do zesplatnění i přiznání smluvního úroku ve výši 11,75 % ročně z částky nesplacené jistiny 30 000 Kč od 31. 8. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč až od 11. 8. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále požadovala přiznání částky 300 Kč, která odpovídá nezaplaceným nákladům účelně vynaloženým žalobkyní na vymáhání dluhu po žalované.

2. Podáním ze dne 25. 4. 2023 žalobkyně doplnila svá tvrzení a uvedla, že provedla vyhodnocení úvěruschopnosti v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy osobní údaje ověřila proti informacím z klientových dokladů. Údaje o klientově finanční situaci poskytuje žalobkyni sám klient a žalobkyně je dále dle potřeby ověřuje. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla průměrný čistý měsíční příjem ve výši 18 600 Kč, kdy žalobkyně s ohledem na nízkou výši poskytovaného úvěru z tohoto tvrzení žalované vycházela. Rovněž u výdajů vycházela žalobkyně z údajů, které jí poskytla žalovaná. Při posuzování výdajů žalované pak žalobkyně stanovila částku výdajů na 3 410 Kč, kterou interně vyhodnotila dle expertní analýzy jako potřebnou částku na výdaje žalované. Žalobkyně používá i úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací, kdy v případě žalované tuto zprávu vyžádala dne 25. 11. 2019 a žalovaná byla nalezena v registru s aktivními produkty. K výdajům žalované tedy žalobkyně připočetla měsíční splátky produktů dle úvěrové zprávy. Na běžných účtech žalované nebyly v době sjednávání úvěru evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem nebo jinou rizikovou činností a jiné transakce, ze kterých by žalobkyně mohla dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalované splácet úvěr.

3. Žalovaná se k žalobě ani jejímu doplnění nevyjádřila.

4. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z rámcové smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 12. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bankovní a platební služby, a to vedení běžného účtu [číslo] dále poskytnutí debetní karty. Žalovaná zvolila služby [příjmení] tarif. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ze dne 25. 11. 2019 vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to formou kontokorentu - přečerpání běžného účtu číslo [bankovní účet] splácení mělo být průběžné, dle Podmínek pro čerpání kontokorentu, které byly součástí dodatku. Kontokorent byl úročen úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně. Sjednanými podmínkami používání kontokorentu byla povinnost žalované splatit kontokorent do jednoho roku od prvního čerpání, dále pro případ, kdy žalovaná má u žalobkyně úvěr či hypotéku, aby na její běžný účet byla připsána částka odpovídající výši splátek a hypotéky a poslední podmínkou bylo, aby k datu měsíční splatnosti úroků byl na běžném účtu žalované k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za poslední měsíc. Předsmluvní informace o poskytovaném úvěru žalobkyně žalované poskytla formou Formuláře pro standardní informaci o spotřebitelském úvěru. Bližší podmínky používání kontokorentu vyplývají z Podmínek žalobkyně pro používání kontokorentu, a to včetně postupu v případě porušení smluvních podmínek a možnosti ukončení smlouvy. Žalobkyně dle těchto podmínek měla právo odstoupit od smlouvy mimo jiné v případě porušení smluvního ujednání. Dle ceníku žalobkyně účinného od 1. 2. 2019 se za poskytnutí služby [příjmení] [anonymizováno] neúčtuje žádný měsíční poplatek ve výši 100 Kč, kdy v ceně služby je mimo jiné vedení účtu, příchozí a odchozí platby či výběr hotovosti z bankomatu žalobkyně. Ceník žalobkyně účinný od 3. 11. 2020 shrnuje služby, které poskytuje žalobkyně zdarma a dále volitelné či příležitostně používané služby placené jednorázově. Z listiny Přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu je zřejmé, že tuto vyhotovila žalobkyně a vyčísluje v ní shora uvedené náklady za 20 dnů vymáhání na částku 592,20 Kč s tím, že klientovi je za toto období účtována částka 300 Kč. Z mimořádného výpisu z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 18. 12. 2021 do 14. 9. 2022 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 182,99 Kč a za uvedené období byla na tento účet od žalované připsána platba ve výši 100 Kč a z účtu odepsána částka celkem 31 985,51 Kč zahrnující i obchodní úrok z kontokorentu. Dne 12. 7. 2022 byl žalované účtován poplatek 300 Kč jako účelně vynaložené náklady na vymáhání. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu vyplývá, že žalovaná čerpala od 19. 12. 2021 do 1. 8. 2022, kdy byl přehled vyhotoven, kontokorent v celkové výši 30 000 Kč, kdy z přehledu lze dále zjistit, kolik činil obchodní úrok za období čerpání kontokorentu a v jaké výši byl žalovanou uhrazen. Počínaje dnem 1. 4. 2022 nebyl zůstatek na účtu žalované v takové výši, aby žalobkyně mohla inkasovat k datu měsíční splatnosti úroků alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za poslední měsíc. Z přehledu dále vyplývá výše nesplacené jistiny ke dni zesplatnění v částce 30 000 Kč a nesplacený kapitalizovaný úrok ve výši 1 402,52 Kč. Z upomínky ze dne 1. 8. 2022 vyplývá, že touto žalobkyně žalovanou vyzvala k předčasnému uhrazení všech jejích dluhů, a to dluhu z kontokorentu v částce 31 402,52 Kč a dluhu na běžném účtu v částce 300 Kč. Podle podacího archu byla výzva žalované odeslána doporučeně dne 2. 8. 2022. Z úvěrové zprávy ze dne 25. 11. 2019 bylo kromě data jejího vytvoření a identifikačních údajů žalované zjištěno, že žalovaná měla v té době sedm existujících splátkových kontraktů (úvěry ve výši 20 000 Kč, 30 000 Kč, 20 000 Kč, 30 000 Kč, 25 000 Kč a 31 000 Kč, dále kreditní kartu s úvěrovým rámcem 10 000 Kč). Úvěry byly v té době žalovanou řádně spláceny. Žalobkyně soudu předložila i další listinné důkazy (tabulky – zřejmě výpisy z interních systémů žalobkyně), z nichž však soud nezjistil ničeho. Rovněž z předložených obchodních podmínek žalobkyně účinných od 19. 6. 2019 a od 12. 1. 2022 nebylo zjištěno ničeho rozhodného pro posouzení věci.

5. Z provedeného dokazování má tedy soud za zjištěné, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 12. 9. 2019 Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které žalobkyně žalované zřídila a vedla běžný účet č. [bankovní účet] a poskytla jí debetní kartu. Žalovaná zvolila k běžnému účtu službu [příjmení] tarif, za který žalobkyně neúčtuje žádný měsíční poplatek. Dne 25. 11. 2019 uzavřela žalovaná se žalobkyní [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] na základě kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr až do výše 30 000 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru dle svého tvrzení prověřila schopnost žalované splácet úvěr dle údajů, které jí žalovaná poskytla, soudu však k prověření úvěruschopnosti žalované byla předložena toliko úvěrová zpráva, z níž bylo zjištěno, že žalovaná měla v té době sedm existujících splátkových kontraktů v nezanedbatelné výši, které byly v té době řádně spláceny. Žalovaná čerpala celkem částku 30 000 Kč, přičemž do konce března 2022 i plnila své povinnosti z dodatku k rámcové smlouvě. Počínaje dnem 1. 4. 2022 nebyl zůstatek na účtu žalované v takové výši, aby žalobkyně mohla inkasovat k datu měsíční splatnosti úroků alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za poslední měsíc. Žalobkyně dopisem ze dne 1. 8. 2022 vyzvala žalovanou k uhrazení všech dluhů, které má vůči žalobkyni, a to dluhu z kontokorentu v částce 31 402,52 Kč a dluhu na běžném účtu v částce 300 Kč.

6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce zejména podle ust. § 2662 a násl. a ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), s přihlédnutím k příslušným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, a dále s ohledem na skutkový stav posuzoval i možnost právního posouzení žalobou uplatněného nároku dle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 2662 občanského zákoníku se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle ust. § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle ust. § 1751 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Na základě skutkových zjištění, po právním posouzení věci, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když smlouva o úvěru nebyla dle závěru soudu mezi žalobkyní a žalovanou platně sjednána, resp. je třeba na ni hledět jako na neplatnou. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovanou smlouvou o úvěru, přičemž před jejím uzavřením splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, když vycházela zejména z údajů sdělených jí žalovanou a úvěrové zprávy z Bankovního registru klientských informací, dále z pohybů na běžném účtu. Vyjma úvěrové zprávy však žalobkyně soudu nedoložila žádné další důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, soud tak v době rozhodování neměl k dispozici žádnou listinu osvědčující žalobkyní tvrzený pravidelný měsíční příjem žalované, rovněž neměl k dispozici výpisy z běžného účtu žalované, které by prokazovaly tvrzení žalobkyně, že v době posuzování úvěruschopnosti žalované na jejích běžných účtech nebyly evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem nebo jinou rizikovou činností a jiné transakce, ze kterých by žalobkyně mohla dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobkyně netvrdila, jaké výdaje jí uvedla žalovaná, pouze uvedla, že sama částku měsíčních výdajů stanovila na 3 410 Kč, kterou interně vyhodnotila dle expertní analýzy jako potřebnou částku na výdaje žalované, a k výdajům žalované připočetla měsíční splátky produktů dle úvěrové zpráv. Žalobkyně tedy soudu v tomto řízení neprokázala, že by řádně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a k nařízenému jednání, při kterém jí byl soud připraven poskytnout poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání sporných tvrzení s poučením o následcích nesplnění této výzvy, se nedostavila a sama se tak o možnost reagovat na poučení soudu připravila.

8. Z důvodů shora uvedených tedy nevznikl žalobkyni nárok na plnění ze smlouvy, nicméně zjištěný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni nárok na vrácení částky, kterou žalované poskytla, z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalované byla poskytnuta částka 30 000 Kč, žalovaná dosud ničeho neuhradila, a soud jí tedy uložil povinnost žalobkyni částku 30 000 Kč zaplatit. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, vznikl žalobkyni vedle práva na zaplacení pohledávky podle ust. § 1970 občanského zákoníku i nárok na zaplacení úroku z prodlení. Soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, z částky 30 000 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení, jak uplatnila žalobkyně, neboť v tuto dobu byla již žalovaná v prodlení s úhradou této částky, když bezdůvodné obohacení nemá stanovenou lhůtu ke splatnosti a k této tak dochází na výzvu, která byla žalované zaslána dne 2. 8. 2022.

9. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu ve zbývajícím rozsahu (smluvní úrok z úvěru) zamítl, neboť jak již bylo podrobněji shora uvedeno, dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, z níž měl tento žalobkyní uplatněný nárok vyplývat. Z uvedeného důvodu se pak ani více nezabýval tím, zda je smluvní úrok žalobou uplatněn v souladu s ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud dále žalobu zamítl i v části, kterou se žalobkyně domáhala přiznání částky 300 Kč jako účelně vynaložených nákladů na vymáhání, když nezpochybňuje právo žalobkyně na úhradu takových nákladů, ale je povinností žalobkyně soudu i tyto náklady prokázat. K uplatněným nákladům žalobkyně soudu doložila pouze listinu označenou Přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu, z níž je zřejmé, že tuto vyhotovila žalobkyně a vyčísluje v ní shora uvedené náklady za 20 dnů vymáhání na částku 592,20 Kč s tím, že klientovi je za toto období účtována částka 300 Kč; jakým způsobem byla žalovaná seznámena s výší tohoto poplatku z listiny zřejmé není. Žádné konkrétní úkony vymáhání, které by žalobkyně provedla, však soudu doloženy nebyly, prvním takovým úkonem je až výzva ze dne 1. 8. 2022, poplatek byl však žalované účtován již dne 12. 7. 2022. Soud byl i v tomto směru připraven poskytnout žalobkyni při jednání, které bylo ve věci nařízeno, poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání sporných tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a sama se tak o možnost poučení připravila.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, právo na plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 212 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 204 Kč, když žádné další náklady žalobkyně neuplatnila 11. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil žalovanému podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení delší lhůty k plnění či uložení povinnosti úhrady dluhu ve splátkách nebyly splněny podmínky.