21 C 131/2019

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození státní občan země bytem trvale anonymizováno číslo , jméno - anonymizováno , země nehlášeně bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 17 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 17 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 500 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný 1. je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 500 Kč za období od 28. 10. 2018 do 22. 7. 2020, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se, co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 500 Kč od 24. 10. 2018 do 27. 10. 2018, zamítá.

IV. Žalovaný 1. je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 22 785,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

V. Žalobkyně nemá vůči žalovanému 2. právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 3. 2019, doplněnou podáním ze dne 28. 1. 2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč s následujícím odůvodněním. Žalovaný 1. způsobil dne 16. 8. 2017 v obci [obec] dopravní nehodu, v jejíž příčinné souvislosti vznikla poškozenému [jméno] [příjmení] škoda na vozidle ve výši 17 500 Kč. Žalobkyně na základě pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel [číslo] poškozenému tuto částku vyplatila. Žalovaný 1. vozidlo v době nehody řídil pod vlivem návykové látky, čímž porušil povinnost stanovenou ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., což ho činí odpovědným za způsobenou škodu ve smyslu ust. § 2910 občanského zákoníku. Příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem tvrzené škody je dána. Žalovaný 2. je legitimován k náhradě škody z titulu pojistné smlouvy [číslo] jako pojistník a provozovatel vozidla, a to s odkazem na ust. § 10 odst. 1 písm. j) zákona č. 168/1999 Sb., neboť předal řízení vozidla osobě, která následně řídila vozidlo pod vlivem alkoholu. Výše pojistného plnění, která byla poškozenému [jméno] [příjmení] vyplacena, představuje rozdíl mezi oceňovací obvyklou hodnotou ojetého nehavarovaného vozidla a zůstatkovou cenou havarovaného vozidla v době pojistného plnění.

2. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 7. 2020, které ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne 12. 1. 2021, nabylo právní moci dne 17. 2. 2021, soud připustil, aby do řízení na straně žalované přistoupil jako další účastník žalovaný 2.

3. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 11. 2021, které nabylo právní moci dne 5. 3. 2022, soud rozhodl, že v řízení bude na straně žalobkyně pokračováno se společností [právnická osoba], [IČO], neboť dosavadní žalobkyně ke dni 31. 8. 2021 zanikla v důsledku přeshraniční fúze sloučením se společností [právnická osoba], jako nástupnickou společností.

4. Žalovaný 1. k žalobě uvedl, že v době projednávané události bydlel nějakou dobu u žalovaného 2. Dopravní nehodu způsobil, nikomu se nic nestalo. Vozidlo v době nehody řídil, ačkoliv před jízdou vypil asi dvě piva a tři panáky vodky. Popíjeli se žalovaným 2. a on mu potom hodil klíče, ať si vezme auto a koupí ještě nějakou vodku a pivo. Za jízdu pod vlivem alkoholu byl potrestaný.

5. Žalovaný 2. se žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že dne [datum] do svého bytu pozval žalovaného 1., aby se domluvili na koupi klece pro papouška. V nestřeženém okamžiku si žalovaný 1. přisvojil klíče od jeho osobního automobilu, které byly zavěšeny na háčku u bytových dveří. To, že si klíče vzal, zjistil až ve chvíli, kdy mu žalovaný 1. volal. Později se i dostavil do jeho bytu a řekl mu, že měl dopravní nehodu a že se o opravu jeho auta postará, případně že mu škodu zaplatí, žádný ze svých slibů nesplnil a posléze se s ním odmítal o čemkoliv bavit, navíc dal najevo, že pokud bude na svých nárocích trvat, ublíží mu. Žalovaného 1. se bojí. Posléze žalovaný 2. doplnil svá tvrzení a uvedl, že v době, kdy byl žalovaný 1. u něj v bytě, nejevil žádné známky toho, že by požil alkohol. Jednání žalovaného 1., včetně jeho požití alkoholu, nemohl nijak ovlivnit. Z opatrnosti pak namítl, že přítomnost alkoholu v krvi žalovaného 1. nebyla příčinou škodní události a dále namítl, že právo žalobkyně uplatněné v tomto řízení je vůči němu promlčeno.

6. Žalovaný 1. je cizím státním příslušníkem, státním občanem Slovenské republiky, soud tedy zkoumal svou pravomoc ve věci rozhodnout. Pravomoc českého soudu je dána dle článku 7 bod 2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU/1215/2012, kolizním právem je dle článku 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU/864/2007 české právo.

7. Soud ve věci opakovaně jednal a z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 16. 8. 2017 soud zjistil, že dne 16. 8. 2017 došlo k dopravní nehodě v [obec], [ulice], před domem [adresa]. Účastníky nehody byl osobní automobil Škoda Felicia [registrační značka] řízený žalovaným 1., osobní automobil Renault Kangoo [registrační značka] řízený [jméno] [příjmení] a nákladní automobil Volvo [registrační značka] s návěsem [registrační značka] řízený [jméno] [příjmení]. Dopravní nehodu šetřila PČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Územní odbor [obec], Dopravní inspektorát [obec], pod [číslo jednací]. Potvrzení dále obsahuje údaje o poškození jednotlivých vozidel a odhad škody na vozidlech. Z detailu relace o dopravní nehodě [číslo jednací] lze kromě popisu nehodového děje zjistit i údaje o vozidlech, které byly účastny na dopravní nehodě, o řidičích a vlastnících těchto vozidel, včetně jejich dokladů (občanský průkaz, řidičský průkaz), stejně tak i skutečnosti, zda a u které pojišťovny byla vozidla v době nehody pojištěna. Součástí tohoto záznamu je i fotodokumentace nehody. Z popisu nehodového děje mimo jiné vyplývá, že žalovaný 1. nepřizpůsobil rychlost vozidla, byl nepozorný, když narazil do levého zadního roku vozidla [příjmení], [registrační značka], a následně do levého bohu návěsu [registrační značka]. Žalovaný 1. nepředložil řidičský průkaz a byla u něj provedena dechová zkouška, která byla s pozitivním výsledkem 1,63 g alkoholu u prvého měření, u druhého 1,74 g a u třetího 1,87 g alkoholu v dechu řidiče. Vozidlo Škoda Felicia [registrační značka], které řídil žalovaný 1., bylo v té době pojištěno u [právnická osoba], vlastníkem vozidla byl žalovaný 2. Vozidlo Renault Kangoo [registrační značka], které řídil [jméno] [příjmení], bylo pojištěno u [právnická osoba], vlastníkem vozidla byl [jméno] [příjmení], bytem [adresa]. Na uvedeném vozidle [příjmení] [jméno] byly poškozené levé zadní dveře, levý zadní blatník, levé zadní světlo a zadní nárazník, odhadnutá škoda činila 20 000 Kč. Z pojistné smlouvy ze dne 27. 12. 2011 vyplývá, že žalovaný 2. měl u [právnická osoba], uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Škoda Felicia, [registrační značka], Z dokladu o zadržení osvědčení o registraci vozidla vyplývá, že žalovanému 1. bylo při objasňování dopravní nehody dne 16. 8. 2017 zadrženo osvědčení o registraci vozidla od vozidla [registrační značka], neboť stav tohoto vozidla bezprostředně ohrožoval bezpečnost provozu a jízdy vozidla. Ze zápisu o poškození motorového vozidla pořízeného k pojistné události [číslo] vyplývá, že vlastníkem a poškozeným ve vztahu k vozidlu [příjmení] [jméno], [registrační značka], je [jméno] [příjmení], bytem [adresa]. Škoda na vozidle byla při prohlídce dne 14. 9. 2017 hodnocena jako„ totální škoda“. Z kalkulace opravy vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], v systému AUDATEX ze dne 14. 9. 2017 bylo zjištěno, že ceny opravy by činila 87 177,81 Kč včetně DPH. Oceněním ojetého vozidla CEBIA byla stanovena obvyklá cena vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], částkou 23 671 Kč včetně DPH. Z inzerce na [webová adresa] bylo zjištěno, že prodejní cena vozidel [příjmení] [jméno], rok výroby 1998 -1999 se na podzim roku 2017 pohybovala v rozmezí 30 000 Kč – 35 900 Kč. Dopisem ze dne 21. 11. 2017 sdělila [právnická osoba], panu [jméno] [příjmení], že ukončila šetření pojistné události [číslo], k níž došlo 16. 8. 2017. Dle sdělení pojišťovny by náklady na opravu vozidla poškozeného přesáhly jeho obvyklou cenu, proto skutečná škoda vychází z obvyklé ceny vozidla, ponížené o nesouvisející poškození, od které je odečtena hodnota zbytků vozidla, a bude mu tedy vyplaceno pojistné plnění ve výši 17 500 Kč. Z výpisu detailu transakce bylo zjištěno, že [právnická osoba] dne 21. 11. 2017 poukázala na účet vedený u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] částku 17 500 Kč. Ze zprávy [právnická osoba], ze dne 18. 10. 2021 vyplývá, že majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] byl ke dni 22. 11. 2017 [jméno] [příjmení], bytem [adresa]. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 1. 2018 byl žalovaný 1. vyzván k úhradě částky 17 500 Kč, představující vyplacené pojistné v souvislosti s dopravní nehodou dne 16. 8. 2017, a to nejpozději do 15 dnů od doručení výzvy. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 10. 2018 byl žalovaný 1. vyzván k úhradě částky 17 500 Kč společnosti [právnická osoba]; výzva byla žalovanému dle předloženého výpisu z knihy pošty zaslána doporučeně dne 16. 10. 2018 na adresu [adresa žalovaného]. Dne 21. 9. 2018 učinil žalovaný 2. na Okresním státním zastupitelství v [obec] oznámení o podezření ze spáchání trestného činu, kterého se měl dopustit žalovaný 1., když si bez jeho vědomí vzal klíče od vozidla. Z posudku o invaliditě ze dne 27. 2. 2018 soud ujistil, že žalovaný 2. byl pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav uznán ke dni 29. 1. 2018 invalidním (invalidita prvního stupně). Ze zprávy o průběhu hospitalizace vyplynulo, že žalovaný 2. byl od 17. 5. 2017 do 20. 5. 2017 hospitalizován v nemocnici v [obec], dne 18. 5. 2017 se podrobil operaci ramene. Z lékařské zprávy ze dne 6. 9. 2017 bylo zjištěno, že žalovanému 2. byla v termínu od [datum] do [datum] v [anonymizováno] [obec], poskytnuta komplexní balneofyziatrická a rehabilitační terapie, ubytování bylo zajištěno v [anonymizována tři slova]. Léčba proběhla bez komplikací, byla dobře snášena. Žalovaný 2. ve své účastnické výpovědi uvedl, že byl v lázních a po procedurách šel domů, protože měl doma papouška, kterého musel nakrmit. [celé jméno žalovaného] mu řekl, že ví o kleci pro papouška, tak ho pozval k sobě domů na kafe. Pak si vzal prášky a šel spát. Když žalovaný 1. odcházel z bytu, sebral mu klíče, které byly vedle kliky na věšáku, ale v té době si toho nevšiml. Po nějaké době mu žalovaný 1. telefonoval, že naboural. Žalovaný 1. mu po nehodě sliboval, že vše uhradí, ale k tomu nedošlo. K dotazům žalovaný 2. doplnil, že žalovaný 1. u něj nikdy nepřespával. Znali se, potkávali se u krámu. Žalovaný 1. u něj byl tehdy na návštěvě poprvé, pili pouze kávu. Zdržel se asi 20 minut a pak mu asi po dvou až třech hodinách volal, že naboural. Klíče od auta nechával pověšené vedle kliky u dveří na šroubováku, který je zastrčený do spáry mezi cihlami. Neví, jakým způsobem bylo vyřešeno jeho trestní oznámení na žalovaného 1. Žalovaný 1. mu v minulosti vyhrožoval, může to být tak dva měsíce zpátky, sprostě mu nadával. Vyhrůžky za strany žalovaného 1. byly již v minulosti, říkal mu sprosté věci. Ze žalovaného 1. má strach, ale o podrobnostech mluvit nechce. Žalovaný 1. ve své účastnické výpovědi uvedl, že věc se stala v době, kdy se vrátil z výkonu trestu odnětí svobody. Neměl kam jít, zemřela mu partnerka, dal se tedy dohromady se žalovaným 2. a nějakou dobu u něj bydlel. Každý večer dával žalovanému 2. peníze za to, že u něj může přespávat, kupoval jídlo a alkohol. Ten den, kdy došlo k nehodě, popíjeli se žalovaným 2. pivo a vodku, kecali a jemu přestal fungovat telefon. Chtěl jít do Hypernovy pro nový telefon a ptal se žalovaného 2., jestli má cestou koupit nějaký alkohol. Žalovaný 2. mu na to řekl, ať si vezme jeho auto a ať koupí i něco k pití. Cestou do Hypernovy pak měl tu nehodu. Uvědomuje si, že řídil pod vlivem alkoholu, žalovaný 2. o tom ale věděl. Po nehodě spolu ještě popili a po nějaké době se přestali bavit. Žalovaný 2. po něm chtěl peníze za auto, jednalo se o částku 55 000 Kč. Nabízel mu, že mu koupí auto za 6 - 7 000Kč, ale žalovaný 2. s tím nesouhlasil. K dotazům žalovaný 1. uvedl, že si nepamatuje, kolik před jízdou vypil, ani kolik mu naměřila policie promile. Do auta sedl bezprostředně poté, co si dal skleničku piva. Žalovaný 1. rovněž uvedl, že se diví, že auto mělo technické oprávnění, kdyby žalovaný 2. neměl známého na technické kontrole, již by bylo nepojízdné. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno pouze tolik, že o dopravní nehodě toho moc neví. Byl v obchodě se žalovaným 2. a žalovaný 1. mu vyhrožoval, říkal mu, že když to dá na policii, že mu chce dát přes pusu a takové věci. Žalovaný 2. pak chtěl, aby mu svědek chodil nakupovat. Popisovaná událost se mohla stát tak před 2 – 3 lety.

8. Z provedeného dokazování tedy soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaný 1. způsobil dne 16. 8. 2017 v [obec] vozidlem tovární značky Škoda, typ [jméno], [registrační značka], jehož vlastníkem byl žalovaný 2., dopravní nehodu, při níž došlo k poškození mimo jiné i vozidla tovární značky Renault, typ Kangoo, [registrační značka], jehož vlastníkem byl [jméno] [příjmení], bytem [adresa]. Žalovaný 1. řídil vozidlo žalovaného 2. pod vlivem alkoholu, kdy v čase bezprostředně po nehodě hladina alkoholu v dechu žalovaného 1. stoupala. Dopravní nehodě předcházela návštěva žalovaného 1. v bytě žalovaného 2., přičemž žalovaní se rozcházejí v tom, jakým způsobem se žalovaný 1. dostal ke klíčům od vozidla žalovaného 2. a stejně tak i v otázce, zda došlo k požití alkoholických nápojů žalovaným 1. s vědomím žalovaného 2. a v jeho bytě. Žalovaný 1. tvrdil, že mu klíče od vozidla předal žalovaný 2., přestože spolu ten den pili alkoholické nápoje, žalovaný 2. toto popíral a tvrdil, že žalovaný 1. mu klíče od vozidla sebral při odchodu z bytu ze šroubováku umístěného vedle dveří mezi cihlami. Prokázáno bez jakýchkoliv pochybností pak bylo, že žalovaný 1. měl v době dopravní nehody u sebe nejen klíče od vozidla, ale rovněž osvědčení o registraci předmětného vozidla (tzv. malý technický průkaz), neboť tento mu byl po nehodě zadržen. Vozidlo žalovaného 2. bylo v době, kdy došlo k dopravní nehodě, kterou způsobil žalovaný 1., pojištěno u [právnická osoba] [anonymizováno] šetřila pojistnou událost, při které byla dne 16. 8. 2017 žalovaným 1., který v době nehody řídil vozidlo žalovaného 2., způsobena škoda mimo jiné na vozidle [příjmení] [jméno], [registrační značka], vlastníka a poškozeného [jméno] [příjmení], bytem [adresa], a pojistné plnění k výplatě bylo stanoveno částkou 17 500 Kč. Ze strany žalovaných nebyla tato částka sporována, spornou však byla skutečnost, zda a komu byla tato částka vyplacena, přičemž soud má za prokázané, že pojišťovna po ukončení šetření pojistné události částku 17 500 Kč poukázala dne 21. 11. 2017 na účet vedený u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet]. Majitelem tohoto účtu byl dle zprávy banky v té době [jméno] [příjmení], bytem [adresa], tedy vlastník vozidla [příjmení] [jméno] [registrační značka]. Žalovaný 1. byl žalobkyní vyzván předžalobní výzvou dne 29. 1. 2018 k úhradě částky 17 500 Kč, kterou za něj pojišťovna uhradila poškozenému z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Opakovaně byl žalovaný vyzván k úhradě částky 17 500 Kč předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 10. 2018, která mu byla zaslána doporučeně na adresu jeho bydliště v České republice - [adresa žalovaného] - v den jejího vyhotovení. Z vyjádření žalovaného 1. před soudem pak vyplynulo, že na uvedené adrese fakticky bydlí po dobu čtyř až pěti let.

9. Po právní stránce posoudil soud věc žalobou uplatněný nárok zejména podle následujících ustanovení: Podle ust. § 1 odst. 2 zákona č.168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. i) zákona č.168/1999 Sb. pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. j) zákona č.168/1999 Sb. pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný předal řízení vozidla osobě uvedené v písmenech g), h), i). Podle ust. § 10 odst. 5 zákona č.168/1999 Sb., provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j), neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit. Podle ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem. Podle ust. § 2910 zákona č. 89/20123 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle ust. § 2927 odst. 1 občanského zákoníku kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle odstavce 2 téhož ustanovení povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Podle ust. § 2929 občanského zákoníku místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil.

10. Soud po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl k závěru, že podaná žaloba je zcela důvodná. Žalovaný 1. řídil osobní automobil Škoda Felicia, [registrační značka], a byl dne 16. 8. 2017 účastníkem dopravní nehody v [obec], [ulice], před domem [adresa]. Při šetření dopravní nehody policií bylo zjištěno, že žalovaný 1. nepřizpůsobil rychlost vozidla, byl nepozorný, když narazil do levého zadního roku vozidla [příjmení], [registrační značka], a následně do levého bohu návěsu [registrační značka], a tedy tuto dopravní nehodu způsobil. U žalovaného 1. byla provedena dechová zkouška, která byla s pozitivním výsledkem 1,63 g alkoholu u prvého měření, u druhého 1,74 g a u třetího 1,87 g alkoholu v dechu řidiče. Vozidlo, které žalovaný 1. řídil, bylo v době nehody pojištěno u [právnická osoba], a vlastníkem a provozovatelem tohoto vozidla byl žalovaný 2. Vozidlem, které řídil žalovaný 1., byla způsobena škoda na vozidle [příjmení] [jméno], [registrační značka], jehož vlastníkem byl [jméno] [příjmení], kterému [právnická osoba] Škoda na vozidle [příjmení] [jméno] byla vyčíslena částkou 17 500 Kč a pojistné plnění v této výši žalobkyně po skončení šetření pojistné události vyplatila poškozenému [jméno] [příjmení]. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný 1. zcela nepochybně porušil svou zákonnou povinnost, když řídil vozidlo po požití alkoholického nápoje, je povinen nahradit, co za něj žalobkyně plnila poškozenému, tedy zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč. Co se týká žalovaného 2., i u něj soud shledal, že vůči němu uplatněný nárok je po právu. Jak bylo v průběhu řízení z nesporných vyjádření účastníků zjištěno, dopravní nehodě předcházela návštěva žalovaného 1. v bytě žalovaného 2. Následně se účastnické výpovědi rozcházejí, kdy zatímco žalovaný 1. tvrdil, že u žalovaného 2. po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dočasně bydlel, tak žalovaný 2. uváděl, že žalovaný 1. byl u něj v bytě ten den poprvé na kávě, zejména však žalovaný 1. tvrdil, že společně se žalovaným 2. pili v den nehody v jeho bytě alkohol a žalovaný 2. mu zapůjčil klíče od auta, aby ho mimo jiné využil k nákupu dalšího alkoholu, žalovaný 2. však tvrdil, že pili pouze kávu, poté si vzal léky a šel spát, načež žalovaný 1. si vzal v takovém okamžiku klíče od auta, které byly umístěny u vchodu, a odjel. Soud považuje účastnickou výpověď žalovaného 2. za nevěrohodnou a účelovou, učiněnou ve snaze vyhnout se odpovědnosti. Dle svého tvrzení měl žalovaný 2. pozvat žalovaného 1., kterého téměř neznal, pouze na kávu do svého bytu, posléze si vzít léky, které ho utlumily, a jít spát. Z výpovědí obou žalovaných je při tom zřejmé, že žalovaný 1. přesně věděl, kde se nacházejí klíče od osobního automobilu, dále musel vědět, jaké vozidlo žalovaný 2. užívá a kde žalovaný 2. v den nehody s vozidlem parkuje, a měl k dispozici i technický průkaz od vozidla, neboť ten mu byl bezprostředně po nehodě zadržen. Soud tedy nepochybuje, jak uváděl žalovaný 1., že žalovaní na sebe měli vazby již z minulosti, ostatně oba žalovaní hovořili i o tom, že si po nehodě telefonovali, a dospěl tedy po zhodnocení především účastnickým výpovědí žalovaného 1. a žalovaného 2. k závěru, že žalovaný 2. věděl, že žalovaný 1. pil alkohol, přesto předal žalovanému 1. klíče od svého automobilu s vědomím, že žalovaný bude vozidlo bezprostředně i řídit. Za této situace je tedy dle závěru soudu ve smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. j) zákona č.168/1999 Sb. je dána i povinnost žalovaného 2. nahradit žalobkyni, co za něj plnila. Soud dále podotýká, že i pokud by se neztotožnil s výpovědí žalovaného 1. a nevycházel z ní při svém hodnocení, odpovědnost žalovaného by byla dle názoru soudu dána i s odkazem na ust. 2929 věty druhé občanského zákoníku. Pokud by bylo pravdivé tvrzení žalovaného 2., že v situaci, kdy do bytu pozval dle jeho vyjádření v podstatě neznámého člověka, poté si vzal léky, které ho utlumily, a usnul, a žalovaný 1. si sám vzal klíče od jeho vozidla umístěné u vchodových dveří do bytu, čehož si žalovaný 2. nevšiml, svědčilo by to minimálně o nedbalosti žalovaného 2., která by zakládala jeho odpovědnost za způsobenou škodu společně a nerozdílně se žalovaným 1. Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku vychází totiž důsledně z odpovědnosti bez zřetele na zavinění. V projednávané věci by tak bylo třeba zvažovat, zda jsou dány podmínky pro souběžnou odpovědnost provozovatele vozidla (žalovaného 2.) za škodu způsobenou jeho provozem řidičem (žalovaným 1.) při téže škodní události, přičemž dle ustálené judikatury není souběžná odpovědnost vyloučena. V případě plurality odpovědných subjektů (řidiče a provozovatele vozidla) závisí na pojistiteli, který plnil poškozenému, vůči kterému z nich, případně zda vůči oběma, uplatní své postihové právo vyplývající z ust. § 10 zákona č. 168/1999 Sb. V projednávaném případě žalobkyně využila svého práva a oprávněně uplatnila postih i vůči provozovateli vozidla, a žalovaný je tak ve věci pasivně legitimován. Liberačním důvodem ve smyslu ust. § 2929 občanského zákoníku je pak prokázání skutečnosti, že řidič použije vozidlo bez vědomí nebo proti vůli provozovatele; za této situace místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku. Věta druhá citovaného ustanovení však stanoví společnou odpovědnost provozovatele a toho, kdo vozidlo použil bez vědomí provozovatele nebo proti jeho vůli, jestliže takové užití vozidla svou nedbalostí provozovatel umožnil. V souladu se stále použitelnou judikaturou platí, že z hlediska ust. 2929 věty druhé občanského zákoníku k naplnění podmínky nedbalosti postačuje nedbalost nevědomá, tedy taková, kdy provozovatel nechtěl, aby dopravní prostředek byl zneužit a ani o jeho zneužití nevěděl, případně, že nevěděl, že způsob jeho zajištění, který zvolil, není dostačující a zneužití prostředku v době jeho nepřítomnosti umožňující, ačkoliv to vzhledem k okolnostem a ke svému postavení vědět mohl a měl. Liberační důvod by tak v projednávané situaci nebyl dle názoru soudu naplněn ani za situace, kdy by soud vycházel z tvrzení žalovaného, neboť za situace, kdy by se v bytě žalovaného 2. volně pohybovala jemu v podstatě neznámá osoba (žalovaný 1.), která by v nestřeženém okamžiku vzala klíče od vozidla žalovaného 2., nelze mít umístění klíčů od vozidla volně u vchodových dveří za řádně zajištěné proti případné nedovolené dispozici třetí osobou, a bylo by nutno učinit závěr o tom, že žalovaný 2. svou nedbalostí, byť nevědomou, žalovanému 1. užití vozidla umožnil.

11. Ze shora uvedených důvodů tedy soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč, představující pojistné plnění, které za žalované žalobkyně vyplatila poškozenému, společně a nerozdílně.

12. Žalovaní jsou v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, a žalobkyně tak má vedle práva na zaplacení pohledávky i právo podle ust. § 1970 občanského zákoníku na zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalovaný 1. je v prodlení se zaplacením dluhu ode dne 28. 10. 2018, tj. ode dne následujícího po dni uplynutí sedmidenní lhůty stanovené pro plnění v předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně, když soud má za prokázané, že upomínka byla žalovanému zaslána doporučeně dne 16. 10. 2018, za den doručení se tak ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku považuje den 19. 10. 2018. Pokud tedy žalovaný nejpozději dne 27. 10. 2018 neplnil, dostal se následujícím dnem do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu ve výši 17 500 Kč. V období od 28. 10. 2018 až do dne 22. 7. 2020 včetně byl pak žalovaný 1. v prodlení s úhradou tohoto peněžitého dluhu sám, neboť žalobkyně neprokázala, že by žalovanému 2. doručila výzvu k úhradě dluhu dříve, než mu byla doručena žaloba, a výrokem II. tohoto rozsudku tedy byla žalovanému 1. uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ze žalované částky za uvedené období samostatně. Při stanovení počátku běhu doby prodlení žalovaných společně, a tedy uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně i úrok z prodlení ze žalované částky (výrok I. rozsudku), vycházel soud ze skutečnosti, že žalovaný 2. byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě částky 17 500 Kč okamžikem doručení žaloby (spolu s usnesením, kterým soud připustil jeho vstup do řízení na straně žalované) dne 21. 7. 2020 a pokud tedy dne 22. 7. 2020 neplnil, ocitl se následující den v prodlení. Oba žalovaní společně jsou tedy dle závěru soudu v prodlení až ode dne 23. 7. 2020.

13. Výrokem III. rozsudku soud zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 17 500 Kč od 24. 10. 2018 do 27. 10. 2018, neboť s odkazem na skutečnosti uvedené v předchozím odstavci dospěl k závěru, že v tomto období nebyl v prodlení s úhradou žádný ze žalovaných, když s ohledem na doručení výzvy k úhradě a stanovené době plnění žalovanému 1. se tento ocitl v prodlení až dne 28. 10. 2018. Pro úplnost pak soud k otázce řádného vyzvání žalovaného 1. k úhradě částky 17 500 Kč uvádí, že žalovaný sám v průběhu řízení uvedl, že se v České republice zdržuje asi dvacet let, z toho poslední čtyři až pět let na adrese [adresa žalovaného], kde má označenou schránku i zvonek, a soud tedy považuje výzvu k úhradě zaslanou žalovanému na tuto adresu v říjnu 2018 za řádně doručenou.

14. K námitce promlčení žalobou uplatněného nároku vůči žalovanému 2., kterou tento vznesl v průběhu řízení, soud uvádí, že se s touto námitkou neztotožňuje a má za to, že vůči žalovanému 2. žalobou uplatněný nárok promlčen není. Ke škodní události, na základě které žalobkyně poukázala plnění poškozenému [jméno] [příjmení], došlo dne 16. 8. 2017, přičemž toto plnění bylo poškozenému poukázáno dne 21. 11. 2017. Žalobkyně soudu dne 28. 1. 2020, tedy před uplynutím tříleté promlčecí doby, doručila podání, kterým uplatnila nárok na zaplacení částky 17 500 Kč i vůči žalovanému 2., společně a nerozdílně se žalovaným 1. Soud pak toto podání považuje za řádné, splňující náležitosti žaloby i ve vztahu k žalovanému 2., neboť je z něj zcela jednoznačně zřejmé, čeho se žalobkyně domáhá, vůči komu nárok uplatňuje i z jakých důvodů tak činí.

15. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla vůči žalovanému 1. ve věci neúspěšná v poměrně nepatrné části, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši, tj. v částce 22 785,70 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 1 820 Kč stanovená z tarifní hodnoty dle ust. § 8 odst. 1 stejné vyhlášky za každý z osmi úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, písemné podání soudu ve věci samé – vyjádření k odvolání, písemné podání soudu ve věci samé – replika k vyjádření žalovaného 2., účast na jednání dne 7. 9. 2021, účast na jednání dne 28. 4. 2022 /2 úkony/ a účast na jednání dne 26. 5. 2021) a odměna ve výši 910 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá předžalobní výzva k plnění), dále dle ust. § 13 odst. 1, odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z devíti úkonů právní služby a ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 18 170 Kč částkou 3 815,70 Kč.

16. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalovanému 1. povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

17. Výrokem V. pak soud rozhodl, že vůči žalovanému 2. nemá žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení, když žalovaný 2. nebyl v souladu s ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb. vyzván před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.

18. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k plnění či uložení povinnosti uhradit dluh ve splátkách nebyly splněny podmínky.