21 C 153/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr Veronikou Lehnertovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa o náhradu škody a nemajetkové újmy v částce 34 329 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 26 829 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky 7 500 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 7. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem částku 34 329 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaná částka představuje ve výši 7 500 Kč nemajetkovou újmu, která žalovanému vznikla nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka], a ve výši 26 829 Kč náklady vynaložené na obhajobu v téže trestní věci. Žalobce dne 28. 11. 2019 požádal žalovanou o odškodnění, dne 6. 12. 2019 obdržel i akceptační dopis, do dne podání žaloby však žalovaná ničeho neuhradila a žalobce neobdržel ani žádné stanovisko.

2. Podáním doručeným soudu dne 12. 10. 2020 vzal žalobce žalobu zpět stran požadavku na náhradu nákladů trestního řízení, když náhrada za vynaložené náklady mu byla žalovanou, byť v nižší než požadované výši, uhrazena. Uvedl, že nadále trvá na úhradě částky 7 500 Kč jako náhrady za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou trestního stíhání, které s ohledem na jednoduchost věci mělo být při správném postupu orgánů činných v trestním řízení v řádu týdnů, nikoliv let.

3. Usnesením Okresního soudu v Teplicích č. j. [číslo jednací] ze dne 5. 11. 2020, které nabylo právní moci dne 26. 11. 2020, bylo řízení co do částky 26 829 Kč, představující náklady vynaložené žalovaným na obhajobu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka], zastaveno.

4. Žalovaná po částečném zastavení řízení k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť se domnívá, že délka řízení – trestního stíhání žalobce v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka] nebyla nepřiměřená. Předmětné trestní řízení trvalo 1 rok a 6 měsíců, věc byla řešena po stránce věcné v rámci zkráceného přípravného řízení a následně ve dvou stupních soudní soustavy. Orgány činné v trestní řízení postupovaly ve věci plynule, jejich postup je prost jakýchkoliv průtahů. Byť odvolací soud poukázal na skutečnost, že v daném případě lze zkrácené přípravné řízení hodnotit jako krajně nevhodné, nelze z toho dovodit, že pokud by orgány činné v trestním řízení postupovaly v přípravném řízení„ standardně“, byla by délka předmětného řízení v řádu týdnů. Nelze totiž přehlédnout, že pokud by byly prováděny výslechy svědků v rámci nezkráceného přípravného řízení, došlo by tím zcela logicky k prodloužení této části trestního řízení. Soud v tomto řízení pak není oprávněn věcně přezkoumávat jednotlivé úkony a rozhodnutí učiněná tomu příslušnými orgány v soudním řízení, z něhož je tvrzen vznik škody/nemajetkové újmy, a proto není na místě dovozovat, že by daná věc skončila odložením či zastavením a že by se nedostala na základě podané obžaloby k soudnímu projednání. Žalovaná tedy zastává názor, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu (ve věci nebyly shledány průtahy a celková doba řízení byla shledána přiměřenou konkrétním okolnostem řešené věci), a z toho důvodu považuje žalovaná nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání za zcela nedůvodný.

5. Před zahájením jednání ve věci samé právní zástupkyně žalobce k dotazu soudu uvedla, že podáním ze dne 12. 10. 2020 brala žalobu zpět i v části příslušenství ze žalobou uplatněné částky náhrady nákladů trestního řízení, což vyplývá i z formulace v tomto podání uvedeném, tedy že bere stran požadavku na náhradu nákladů trestního řízení zpět. Právní zástupkyně žalobce tak vzala žalobu zpět i v části příslušenství částky 26 829 Kč, tedy úroku z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 29. 5. 2020 do zaplacení.

6. Soud výrokem I. rozsudku tedy zastavil řízení v části uplatněného příslušenství z částky náhrady nákladů na obhajobu, a to s odkazem na ust. § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., když i v této části vzal žalobce žalobu ještě před zahájením jednání ve věci samé zpět, jak bylo uvedeno shora.

7. V průběhu řízení pak soud provedl účastníky navrhované listinné důkazy vztahující se k části žalobou uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy, když ve zbývající části bylo řízení pravomocně zastaveno, a to konkrétně žádost o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne 25. 11. 2019, potvrzení o odeslání zprávy, potvrzující dopis žalované ze dne 6. 12. 2019 a stanovisko žalované k návrhu na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne 15. 7. 2020. Dále soud v souladu s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl důkaz spisem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. [spisová značka], z něhož k žádosti účastníků přečetl některé z listin.

8. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Z výzvy žalobce ze dne 25. 11. 2018 vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky celkem 34 329 Kč z titulu práva na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka], a náhrady škody za prostředky vynaložené žalobcem na obhajobu v předmětné trestní věci. Zpráva byla žalované odeslána dne 28. 11. 2019. Ze sdělení žalované ze dne 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že dne 28. 11. 2019 přijala podání žalobce týkající se právní věci projednávané před Okresním soudem v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl informován, že v některých případech se nedaří dodržet šestiměsíční lhůtu pro vyřízení žádosti. Dle otisku razítka bylo toto sdělení žalobci doručeno dne 6. 12. 2019. Ze stanoviska žalované ze dne 15. 7. 2019 je zřejmé, že žalovaná hodnotila délku řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka] jako přiměřenou. Předmětné trestní řízení trvalo 1 rok a 6 měsíců, věc byla řešena po stránce věcné v rámci zkráceného přípravného řízení a následně ve dvou stupních soudní soustavy. Orgány činné v trestní řízení postupovaly ve věci plynule, jejich postup je prost jakýchkoliv průtahů. Žalovaná tak po prostudování spisového materiálu, po seznámení s okolnostmi případu i s ohledem na relevantní judikaturu vnitrostátních soudů a Evropského soudu pro lidská práva a zákonná kritéria dospěla k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. a nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání považuje žalovaná za zcela nedůvodný. Pokud se jedná o nárok na náhradu nákladů obhajoby, tento důvodný shledán byl, avšak pouze částečně, ve výši stanovené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Ze spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 25. 3. 2018 byly policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení pro přečin [role v řízení] [anonymizována dvě slova] podle [ustanovení pr. předpisu] (ve věci poškození vozidla [anonymizována dvě slova]), které se mohl dne 25. 3. 2018 dopustit podezřelý [celé jméno žalobce], tedy žalobce. V tento den byl vyslechnut poškozený a bylo ohledáno místo činu. V dalších dnech byly vytěženy k události některé osoby, bylo opatřeno odborné vyjádření k výši škody a následně byl žalobci dne 5. 4. 2018 předán záznam o sdělení podezření a byl k věci vyslechnut. Z protokolu o výslechu žalobce jako osoby podezřelé ze dne 5. 4. 2018 je zřejmé, že žalobce vytýkané jednání popřel, uvedl, kde a s kým se měl v předmětnou dobu, kdy mělo dojít k přečinu, pro který byly zahájeny úkony trestního řízení, nacházel. Dne 6. 4. 2018 byl Okresnímu soudu v Teplicích podán návrh na potrestání a již dne 9. 4. 2018 bylo nařízeno hlavní líčení na den 9. 5. 2018. Současně byl mimo jiné vyžádán od Městské policie [obec] i záznam z kamerového systému. Dne 11. 4. 2018 bylo soudu zasláno obhájkyní žalobce podání, které bylo dne 6. 4. 2018 zasláno Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec], jehož obsahem je žádost o přezkum postupu policejního orgánu a dále námitka podjatosti policejního orgánu. Dne 18. 4. 2018 zaslala obhájkyně žalobce soudu návrh na doplnění dokazování. Hlavní líčení dne 9. 5. 2018 nebylo konáno, když bylo vyhlášeno usnesení o vyloučení samosoudkyně z projednání věci pro možnou podjatost. Proti uvedenému usnesení podal žalobce dne 21. 5. 2018 stížnost a věc byla předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který v neveřejném zasedání dne 11. 6. 2018 rozhodl o zrušení usnesení. Dne 26. 6. 2018 bylo nařízeno soudem prvního stupně hlavní líčení na den 1. 8. 2018, které bylo konáno a za účelem pokračování v dokazování bylo odročeno na den 5. 9. 2019 Hlavní líčení tento den bylo rovněž konáno a bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na 10. 10. 2018. Rovněž toto hlavní líčení bylo konáno a bylo odročeno až na den 12. 12. 2018, neboť žalobce uvedl, že v termínu od 19. 10. 2018 do 29. 11. 2018 bude na dovolené. Dne 7. 12. 2018 zaslala obhájkyně žalobce soudu další návrh na doplnění dokazování a hlavní líčení dne 12. 12. 2018 tak bylo za účelem doplnění dokazování znovu odročeno na 30. 1. 2019. K žádosti obhájkyně žalobce došlo posléze ke změně termínu na 27. 2. 2019 a při tomto hlavním líčení byl i vyhlášen první rozsudek ve věci, kdy lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku byla z důvodu čerpání dovolené samosoudkyní prodloužena do 22. 3. 2019. Dne 9. 4. 2019 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [obec] v neprospěch žalobce proti rozsudku blanketní odvolání, které doplnila dne 16. 4. 2019 a dne 24. 4. 2019 byla věc s odvoláním předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem Odvolací soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 5. 2019 tak, že zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Okresnímu soudu v Teplicích byl spis vrácen dne 20. 5. 2019, následující den bylo usnesení rozesláno a Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] bylo soudem uloženo ve lhůtě 2 měsíců doplnit dokazování provedením prověrky na místě a ztotožněním dalších osob bydlících v blízkosti místa činu. Dne 1. 8. 2019 bylo nařízeno hlavní líčení na dne 11. 9. 2019, které bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na 16. 10. 2019. Při hlavním líčení dne 16. 10. 2019 byl vyhlášen zprošťující rozsudek, který téhož dne nabyl právní moci.

9. Soud tedy z provedených důkazů zjistil, že žalobce byl účastníkem řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka], a to v postavení obviněného, kdy proti němu bylo vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] podle [ustanovení pr. předpisu]. Policejním orgánem byly dne 25. 3. 2018 zahájeny úkony trestního řízení, žalobci bylo sděleno podezření dne 5. 4. 2018. Návrh na potrestání byl soudu doručen dne 9. 4. 2018 a dne 16. 10. 2019 nabyl právní moci zprošťující rozsudek. V průběhu řízení bylo konáno celkem sedm hlavních líčení před soudem prvního stupně a věc byla dvakrát předkládána odvolacímu soudu, který konal dvě neveřejná zasedání. Obhájkyně žalobce v průběhu řízení jednou žádala o odročení hlavního líčení a její žádosti bylo soudem vyhověno. Trestní řízení trvalo celkem 1 rok a 6 měsíců. Žalobce u žalované uplatnil dne 28. 11. 2018 nárok na poskytnutí zadostiučinění v celkové částce 34 329 Kč, kdy částka 7 500 Kč představovala náhradu za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka] a částka 26 829 Kč vynaložené náklady na obhajobu v předmětné trestní věci. Žalovaná dne 6. 12. 2018 potvrdila žalobci přijetí podání a až dne 15. 7. 2019 zaslala žalobci stanovisko, v němž uvedla, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. a nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání považuje tedy žalovaná za zcela nedůvodný. Poklud se jedná o nárok na náhradu nákladů obhajoby, tento důvodný shledán byl, avšak pouze částečně, ve výši stanovené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

10. Pokud se jedná o právní posouzení věci, vycházel soud zejména z následujících ustanovení právních předpisů: Podle článku 38 odst.

2. ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) má každý právo, aby jeho věc byla soudem projednána bez zbytečných průtahů. Obdobné právo zakotvuje i článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), když stanoví, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Článek 36 odst.

3. Listiny stanoví, že každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem; nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě; nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 téhož ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 téhož ustanovení domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Po provedeném dokazování a právní posouzení věci, s přihlédnutím i ke stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 č. j. Cpjn 206/2010 a judikatuře, dospěl soud k závěru, že žaloba v části uplatněného nároku na zaplacení náhrady za nemajetkovou újmu, která měl být žalobci způsobena v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka], není důvodná. Žalobce sice splnil podmínky stanovené ust. § 14 a ust. § 15 zákona č. 82/1998 Sb., když v zákonné lhůtě uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu, a vzhledem k tomu, že žalovaná se v zákonné šestiměsíční lhůtě nevyjádřila, uplatnil následně svůj nárok u soudu, soud však z důvodů dále uvedených neshledal žalobou uplatněný nárok oprávněným. Délku řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka] totiž nelze z pohledu soudu hodnotit jako nepřiměřenou, která by zakládala žalobci právo na poskytnutí jakéhokoliv zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobci dle jeho tvrzení vzniknout. Trestní řízení, jehož podstatná část proběhla až v řízení před soudem, bylo velmi rozsáhlé po stránce dokazování, kdy soud z důvodu řádného zhodnocení otázky viny, prováděl a opatřoval si důkazy, a to nejen k návrhu žalobce. V trestním řízení z pohledu soudu nedošlo k žádným neodůvodněným průtahům, hlavní líčení ve věci byla konána až na výjimky s cca měsíčním odstupem, což je dobou zcela přiměřenou. Věc byla také dvakrát řešena odvolacím soudem, i ten však ve věci rozhodl bez jakýchkoliv průtahů. Ani celkovou dobu řízení nelze s ohledem na shora uvedené hodnotit jako nepřiměřenou. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem tedy soud neshledal žalobou uplatněný nárok oprávněným a žalobu v celém rozsahu zamítl.

12. Pokud se pak jedná o námitky žalobce, že pokud by věc nebyla vedena ve zkráceném řízení a policejní orgán by již od počátku nejednal liknavě a jednostranně, nemuselo vůbec dojít k zahájení trestního stíhání žalobce, pak je třeba uvést, že soudu v tomto řízení nepřísluší hodnotit zvolený postup orgánů činných v trestním řízení, když tento postup nebyl nezákonný a měl oporu v trestním řádu. Nelze v tomto řízení hodnotit, zda by došlo či nedošlo k zahájení trestního stíhání žalobce, pokud by věc nebyla vedena ve zkráceném přípravném řízení. Žalobce se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzenou nepřiměřenou délkou trestního řízení, k tomuto závěru však soud v projednávané věci nedospěl, jak již bylo uvedeno shora 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když úspěch obou účastníků byl toliko částečný. Žalobce byl úspěšný v části, kterou se domáhal úhrady nákladů na obhajobu, které vynaložil v předmětném trestním řízení, nicméně i v této části pouze částečně. Žalovaná oproti tomu byla úspěšná v případě druhého žalobou uplatněného nároku, tedy nároku na zaplacení nemajetkové újmy. Soud tedy dospěl k závěru, že podíl úspěchu a neúspěchu ve věci je na stranách obou účastníků stejný, proto náhradu nákladů řízení ani jednomu z nich nepřiznal.