21 C 159/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 137,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 537,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 502,55 Kč, s úrokem ve výši 21,99% ročně z částky 13 537,99 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 537,99 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 600 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2021, doplněnou podáním ze dne 1. 11. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 137,99 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaná uzavřela dne 17. 1. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] (dále jen banka), smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které byl žalované zřízen a veden bankovní účet. Banka se současně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr, kterým žalované umožnila přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného limitu 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaná svou povinnost nesplnila, překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas, proto banka využila svého práva a převedla dne 1. 7. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 13 537,99 Kč na nově zřízený úvěrový účet, a to za účelem jeho uhrazení ve splátkách, jejichž počet a výši žalované sdělila. Žalovaná ničeho neuhradila, proto banka prohlásila ke dni 27. 11. 2019 úvěr za ihned splatný v celé výši. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 13 537,99 Kč a smluvních poplatků ve výši 600 Kč, dále se žalobkyně domáhala úhrady ke dni 28. 1. 2021 kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 1 502,55 Kč a od 29. 1. 2021 do zaplacení smluvního úroku ve výši 21,99 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z nesplacené jistiny. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 1. 2021 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 22. 3. 2022, které bylo za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. konáno v nepřítomnosti účastnic.

4. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná uzavřela dne 17. 1. 2019 se společností [právnická osoba], smlouvu o bankovních produktech a službách, kterou se banka zavázala vést žalované platební účty pro vedení platebního styku a umožnit žalované vkládání nebo výběr hotovosti nebo převody peněžních prostředků z/na běžný účet, včetně služeb internetového bankovnictví a/nebo debetních karet. Smlouvou bylo současně sjednáno, že banka poskytuje žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a závazek žalované nepřekročit povolený limit s tím, že v opačném případě bude žalované účtován sankční poplatek dle sazebníku a nepovolený debetní zůstatek bude úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek. Dle Dispozic ze dne 20. 3. 2019 ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 17. 1. 2019 byla výše povoleného přečerpání sjednána částkou 10 000 Kč, přičemž minimální kreditní příjem činil 50 % povoleného limitu. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % ročně, ze splatného [anonymizováno] pak ve výši 24 % ročně a z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 29 % ročně. Poplatek za čerpání kontokorentu byl sjednán částkou 29 Kč měsíčně a ve smlouvě (dispozicích) byly sjednány i další poplatky. Smluvní ujednání o spotřebitelském kontokorentním úvěru jsou pak podrobněji uvedena v Základních produktových podmínkách spotřebitelského kontokorentního úvěru společnosti [právnická osoba], které účastnice učinily součástí smluvního ujednání. Z předložených výpisů z běžného účtu bylo zjištěno, že žalovaná za období od 17. 1. 2019 do 1. 7. 2019 čerpala peněžní prostředky v různých částkách, přičemž za toto období vyjma počátečního vkladu (úvěru) nebyla vložena ani poukázána žalovanou žádná částka. Ke dni 1. 7. 2019 tak činil zůstatek na běžném účtu žalované částku - 13 537,99 Kč, kdy v této částce byly zahrnuty i sjednané poplatky za vedení účtu, úroky atd. Dopisem ze dne 11. 6. 2019 oznámila společnost [právnická osoba], žalované, že z důvodu porušování smluvních podmínek ruší povolený limit [anonymizováno] na běžném účtu žalované, za což je účtován poplatek ve výši 200 Kč a debetní zůstatek, nebude-li do 30. 6. 2019 uhrazen, bude převeden na úvěrový účet, za což bude účtován další poplatek. Ke dni 1. 7. 2019 byl nepovolený debetní zůstatek ve výši 13 537,99 Kč převeden na úvěrový účet žalované, kdy žalovaná měla měsíčně splácet částku 1 692,24 Kč, což jí bylo oznámeno i dopisem společnosti [právnická osoba], ze dne 2. 7. 2019. Dle výpisů z úvěrového účtu žalovaná až do 25. 1. 2021 ničeho neuhradila. Dopisem ze dne 29. 11. 2019 oznámila společnost [právnická osoba], že v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání prohlašuje úvěr na částku 13 537,99 Kč za splatný ke dni 27. 11. 2019 a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 13. 12. 2019. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 21. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávek specifikovaných v příloze [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 byla žalovaná vyrozuměna společností [právnická osoba], o postoupení pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy žalobkyni. Dle podacího archu bylo oznámení o postoupení pohledávky odesláno žalované doporučeně dne 4. 2. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 2. 2021 byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu, který byl ke dni vyhotovení předžalobní upomínky vyčíslen celkem částkou 20 692,24 Kč, žalobkyni. Upomínka byla žalované dle podacího archu zaslána doporučeně dne 24. 2. 2021.

5. Ze shora uvedeného má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela dne 17. 1. 2019 se společností [právnická osoba], smlouvu o bankovních produktech a službách, ve znění Dispozic k této smlouvě ze dne 20. 3. 2019, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala mimo jiné vést pro žalovanou běžný účet a poskytnout jí úvěr až do výše 10 000 Kč formou povoleného přečerpání. Žalovaná se zavázala nepřekročit povolený limit a úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,99 % ročně a poplatky za čerpání povoleného limitu, případně dalšími poplatky, právní předchůdkyni žalobkyně splatit. Žalovaný úvěr čerpala, avšak neplnila řádně sjednané smluvní podmínky, proto právní předchůdkyně žalobkyně převedla nesplacenou částku (jistinu) úvěru ve výši 13 537,99 Kč na úvěrový účet a vyzvala žalovanou k pravidelným měsíčním splátkám úvěru ve výši 1 692,24 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a právní předchůdkyně žalobkyně tak využila svého práva a od smlouvy o úvěru odstoupila. Odstoupením od smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně pak vznikla žalované povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky, včetně sjednaných úroků z úvěru a dalších částek, což neučinila. Pohledávka za žalovanou vyplývající z předmětné smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni, žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno a byla opětovně vyzvána k úhradě dluhu.

6. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok zejména podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Na základě skutkových zjištění a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná a žalobě tedy v části, kterou se žalobkyně domáhala úhrady částky 13 537,99 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, vyhověl. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, ve znění Dispozic k této smlouvě, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala mimo jiné vést pro žalovanou běžný účet a poskytnout jí úvěr až do výše 10 000 Kč formou povoleného přečerpání. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 21,99 % ročně. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, překročila sjednaný povolený limit přečerpání a následně ani nehradila splátky úvěru, proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a od smlouvy o úvěru s okamžitou účinností odstoupila (úvěr zesplatnila). Žalované tak vznikla povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jednorázově poskytnuté peněžní prostředky, včetně sjednaných úroků z úvěru a sjednaných poplatků, což neučinila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a tato je tedy ve sporu aktivně legitimována. Po zhodnocení všech uvedených skutečností a vzhledem k tomu, že závazek má být splněn včas a řádně a žalovaná svůj závazek dosud nesplnila, uložil jí tedy soud povinnost žalobkyni celkem částku 13 537,99 Kč zaplatit.

8. Soud shledal žalobu důvodnou, i pokud se jedná o žalobkyní uplatněné příslušenství, tj. smluvní úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru. Úrok z úvěru (povoleného limitu přečerpání) byl mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně sjednán ve smlouvě ve výši 21,99 % ročně, ze splatného [anonymizováno] pak dokonce ve výši 24 % ročně a z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 29 % ročně. Žalobkyně žalobou uplatnila toliko úrok v nižší sazbě 21,99 % ročně. Rovněž je nepochybné, že žalovaná se již dne 1. 7. 2019 dostala do prodlení s vrácením částky 13 537,99 Kč právní předchůdkyni žalobkyně a ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku jí tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni i zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalobkyně zákonný úrok z prodlení uplatnila v kapitalizované výši ke dni 28. 1. 2021, dále pak požadovala zaplacení sjednaného úroku z úvěru ve výši 21,99 % ročně a zákonného úroku z prodlení z částky nesplacené jistiny ode dne 29. 1. 2021 do zaplacení. Soud shledal uplatněný nárok žalobkyně oprávněným a žalobě i v části uplatněného příslušenství zcela vyhověl.

9. Pokud se jedná o částku 600 Kč, která dle tvrzení žalobkyně představuje poplatek za upomínku naúčtovaný žalované dne 19. 8. 2019, soud v této části neshledal tento žalobou uplatněný nárok za prokázaný a žalobu tedy v této části zamítl. Z Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách je zřejmé, že poplatek za upomínku byl sjednán v částce 600 Kč, a rovněž z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalované byl tento poplatek dne 19. 8. 2019 naúčtován, Soud však nemá ani z provedeného dokazování za prokázané, že by žalované byla zaslána upomínka, v souvislosti s níž by žalobkyni vznikl na zaplacení tohoto poplatku nárok. Žalobkyně k výzvě soudu k této částce uvedla pouze tolik, že se jedná poplatek za upomínku naúčtovaný žalované dne 19. 8. 2019, žádnou upomínku tohoto data však soudu nedoložila a neoznačila ani žádnou jinou upomínku, která měla být žalované zaslána a na základě které byla (třeba i později) žalované naúčtována k úhradě částka 600 Kč. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání, které bylo ve věci soudem nařízení, poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokázat sporná tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a sama se tak o možnost poučení připravila.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části, právo na plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 300 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu ve věci samé), dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně pak soud dále uvádí, že lustrací v rejstříku vedeném u zdejšího soud bylo zjištěno a soud dospěl k závěru, že řízení v nyní projednávané věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.

11. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s jedním úkonem právní služby, a to za podání jejího právního zástupce ze dne 1. 11 2021, neboť právní zástupce žalobkyně doplňoval k výzvě soudu tvrzení, která již měla být obsahem samotné žaloby, a označoval důkazy k prokázání žalobních tvrzení, a soud tak tento úkon nepovažuje za potřebný k účelnému uplatňování práva.

12. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

13. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k plnění či uložení povinnosti uhradit dluh ve splátkách nebyly splněny podmínky.