21 C 193/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 518 681,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 483 768,37 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 937,37 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 483 768,37 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 34 913,26 Kč, dále co do částky kapitalizovaného úroku ve výši 29 920,68 Kč a úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 516 998,95 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 230,58 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 45 232,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 2. 2023, doplněnou podáním ze dne 8. 6. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 518 681,63 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 29. 12. 2021 smlouvu o úvěru [číslo], na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr až do výše 549 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když iniciativa k uzavření smlouvy byla již od počátku na straně žalované, přičemž po důkladné analýze veškerých informací dospěla žalobkyně k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté (vyčerpané) peněžní prostředky spolu se smluvními úroky v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 557 Kč a též hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Úrok byl sjednán ve výši 10,9 % p.a. a první splátka byla splatná dne 14. 1. 2022. Sjednané peněžní prostředky ve výši 549 000 Kč byly v souladu s uzavřenou smlouvou vyplaceny na běžný účet vedený na jméno žalované, a to dne 29. 12. 2021. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, byla ze strany žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství, a protože ničeho neuhradila, prohlásila žalobkyně všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem za splatné ke dni 14. 1. 2023. Žalovaná do zesplatnění úvěru zaplatila celkem 7 splátek po 8 557 Kč v celkové výši 59 899 Kč a následně dne 6. 9. 2022 částku 5 332,63 Kč, ničeho dalšího neuhradila. Dlužná částka k 23. 2. 2023 činí 553 539,68 Kč a sestává z jistiny ve výši 516 998,95 Kč, poplatků ve výši 1 682,68 Kč, smluvního úroku ve výši 29 920,68 Kč a úroku z prodlení ve výši 4 937,37 Kč žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky právní zástupkyně žalobkyně a žalobkyně tak dále požaduje i přiznání úroku ve výši 8,05 % ročně z částky nesplacené jistiny 516 998,95 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 516 998,95 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dále požadovala přiznání částky 300 Kč, která odpovídá nezaplaceným nákladům účelně vynaloženým žalobkyní na vymáhání dluhu po žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 14. 9. 2023, které bylo za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. konáno v nepřítomnosti účastnic.

4. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná dne 29. 12. 2021 zaslala žalobkyni žádost o poskytnutí úvěru ve výši 549 000 Kč, kdy žádost podepsala dle předloženého záznamu o podpisu klienta prostřednictví SMS klíče v elektronickém bankovnictví. V žádosti uvedla čistý měsíční příjem ve výši 28 080 Kč, pravidelné měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč a splátky dalších úvěrů ve výši 6 000 Kč. Elektronicky prostřednictví SMS klíče měla žalovaná podepsat i předsmluvní informace, které žalobkyně soudu doložila, které obsahují popis základních vlastností spotřebitelského úvěru ve výši 549 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 29. 12. 2021 vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 549 000 Kč při sjednané pevné úrokové sazbě 10,9 % ročně a žalovaná se zavázala úvěr splatit formou pravidelných 96 měsíčních splátek ve výši 8 557 Kč s tím, že první splátka byla splatná ke dni 14. 1. 2022. Úvěr měl být čerpán jednorázově převodem prostředků na účet uvedený ve smlouvě č. [bankovní účet], vedený na jméno žalované, a byl poskytnut jako neúčelový. Poplatek za vedení účtu nebyl sjednán. Smlouva je podepsána žalobkyní a její součástí měly být obchodní podmínky žalobkyně pro spotřebitelské úvěry, které žalobkyně předložila soudu a které stanoví bližší podmínky poskytování spotřebitelských úvěrů žalobkyní. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet], název [celé jméno žalované], za období od 29. 12. 2021 do 31. 12. 2021, vyplývá, že dne 29. 12. 2021 došlo k čerpání peněžních prostředků ve výši 549 000 Kč žalovanou na účet č. [bankovní účet]. Nedatovanou upomínkou byla žalovaná upozorněna, že k 31. 7. 2022 je stále v prodlení se splácením úvěru, kdy k uvedenému datu eviduje žalobkyně dluh ve výši 9 071,58 Kč. Další nedatovanou upomínkou byla žalovaná upozorněna, že k 22. 8. 2022 je v prodlení se splácením úvěru, kdy k uvedenému datu eviduje žalobkyně dluh ve výši 8 766,04 Kč. Další nedatovanou upomínkou byla žalovaná upozorněna, že k 29. 8. 2022 je v prodlení se splácením úvěru, kdy k uvedenému datu eviduje žalobkyně dluh ve výši 9 272,06 Kč. Další nedatovanou upomínkou byla žalovaná upozorněna, že k 18. 9. 2022 je v prodlení se splácením úvěru, kdy k uvedenému datu eviduje žalobkyně dluh ve výši 13 009,47 Kč. Upomínkou ze dne 20. 10. 2022 byla žalovaná upozorněna, že žalobkyně eviduje ke dni 19. 10. 2022 dlužnou částku na úvěru žalované ve výši 22 105,99 Kč a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu, kdy byla současně upozorněna na možnost zesplatnění úvěru, nedojde-li k úhradě. Upomínka byla žalované dle předložené kopie obálky zaslána doporučeně na adresu jejího bydliště. Dopisem ze dne 16. 1. 2023 bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru ze smlouvy o úvěru [číslo] ke dni 14. 1. 2023 z důvodu prodlení s hrazením splátek a žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu ve výši 544 829,05 Kč do 23. 1. 2023; dle detailní informace k zásilkám byl dopis odeslán žalované dne 16. 1. 2023. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 2. 2023 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 551 554,60 Kč, a to nejpozději do 23. 2. 2023. Dle potvrzení o podání byla předžalobní výzva zaslána žalované doporučeně v den jejího vyhotovení. Z předloženého výpisu čerpání zjistil soud, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou sjednané splátky již dne 14. 3. 2022, kdy je vykázán dluh na smluvním úroku, následně dne 14. 4. 2022 se dostala do prodlení i se splátkou jistiny. Obdobné údaje jsou zachyceny i v historickém výpisu předloženém žalobkyní.

5. Z provedeného dokazování má tedy soud za zjištěné, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 29. 12. 2021 smlouvu o úvěru, neboť i když žalobkyně soudu nedoložila záznam o podpisu této listiny žalovanou, obdobně jako tomu učinila u žádosti o poskytnutí úvěru, je zcela zjevné, že žalovaná částku poskytnutou jí žalobkyní po nějakou dobu splácela. Skutečnost, že žalobkyně částku 549 000 Kč žalované poskytla, má soud rovněž za prokázanou. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalované splácet úvěr dle údajů, které jí žalovaná poskytla a rovněž nahlédnutím do různých databází a registrů, ověřila, že běžný účet žalované nevykazuje nestandardní transakce, soudu však k prověření úvěruschopnosti žalované byla předložena toliko žádost žalované o poskytnutí úvěru, v níž žalovaná uvedla čistý měsíční příjem ve výši 28 080 Kč, pravidelné měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč a splátky dalších úvěrů ve výši 6 000 Kč. Žalovaná čerpala celkem částku 549 000 Kč, přičemž dosud žalobkyni uhradila částku 65 231,63 Kč, jak vyplývá i z tvrzení žalobkyně. Žalobkyně dopisem ze dne 16. 1. 2023, odeslaným téhož dne, vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 544 829,05 Kč, a to nejpozději do 23. 1. 2023.

6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce zejména podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), s přihlédnutím k příslušným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, a dále s ohledem na skutkový stav posuzoval i možnost právního posouzení žalobou uplatněného nároku dle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle ust. § 1751 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Na základě skutkových zjištění, po právním posouzení věci, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když smlouva o úvěru nebyla dle závěru soudu mezi žalobkyní a žalovanou platně sjednána, resp. je třeba na ni hledět jako na neplatnou. V otázce hodnocení aktivity žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu ČR v rozsudku č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 ze dne 25. 7. 2018, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba (i s ohledem na shora uvedené) dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost. Nadto povinnost soudu zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, vyplývá mimo jiné i z nálezu Ústavního soudu ČR II. ÚS 4129/18, podle něhož by v opačném případě mohlo dojít k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovanou smlouvou o úvěru, přičemž před jejím uzavřením splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, když vycházela zejména z údajů sdělených jí žalovanou, lustrace v různých databázích a registrech, dále z pohybů na běžném účtu atd. Vyjma žádosti o úvěr však žalobkyně soudu nedoložila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, soud tak v době rozhodování neměl k dispozici žádnou listinu osvědčující žalobkyní v žádosti tvrzený pravidelný měsíční příjem žalované (z tvrzení žalobkyně ani není zřejmé, zda toto dále ověřovala), rovněž neměl k dispozici výpisy z běžného účtu žalované, které by prokazovaly tvrzení žalobkyně, že v době posuzování úvěruschopnosti žalované na jejích běžných účtech nebyly evidovány žádné nestandardní transakce, ze kterých by žalobkyně mohla dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalované splácet úvěr, neměl k dispozici výsledky prověření osoby žalované v různých registrech a databázích, resp. neměl záznamy o tom, že by žalobkyně do takových registrů vůbec nahlížela. Žalobkyně netvrdila, z jakých konkrétních příjmů a výdajů žalované vycházela, když v této souvislosti je částka výdajů ve výši 3 000 Kč uvedených žalovanou v žádosti zcela zjevně neodpovídající reálnému životu a již jen nutným výdajům na bydlení a stravu. Žalobkyně tedy soudu v tomto řízení neprokázala, že by řádně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a k nařízenému jednání, při kterém jí byl soud připraven poskytnout poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání sporných tvrzení s poučením o následcích nesplnění této výzvy, se nedostavila a sama se tak o možnost reagovat na poučení soudu připravila. Z důvodů shora uvedených tedy nevznikl žalobkyni nárok na plnění ze smlouvy, nicméně zjištěný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni nárok na vrácení částky, kterou žalované poskytla, z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalované byla žalobkyní poskytnuta částka 549 000 Kč, žalovaná žalobkyni dosud uhradila pouze částku 65 231,63 Kč, a soud jí tedy uložil povinnost žalobkyni rozdíl, tedy částku 483 768,37 Kč zaplatit. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, vznikl žalobkyni vedle práva na zaplacení pohledávky podle ust. § 1970 občanského zákoníku i nárok na zaplacení úroku z prodlení. Soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, z částky 483 768,37 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení (za období od 24. 1. 2023 do 23. 2. 2023 v kapitalizované výši, jak uplatnila žalobkyně, tj. po přepočtu soudu v částce 4 937,37 Kč), neboť v tuto dobu byla již žalovaná v prodlení s úhradou této částky, když bezdůvodné obohacení nemá stanovenou lhůtu ke splatnosti a k této tak dochází na výzvu, která byla žalované zaslána dne 16. 1. 2023 a v níž byla lhůta ke splnění povinnosti stanovena do 23. 1. 2023.

8. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, neboť jak již bylo podrobněji shora uvedeno, dospěl po provedeném dokazování a právním posouzení k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, z níž měly žalobkyní uplatněné nároky vyplývat.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná pouze částečně, právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 45 232,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 20 748 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které dle ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 10 380 Kč a dle ust. § 13 stejné vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu ve věci samé), dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 32 040 Kč částkou 6 728,40 Kč. Náhrada nákladů řízení pak nebyla přiznána žalobkyni v plné výši, ale v poměru 76 % celkové částky nákladů řízení, když žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 88 % a v rozsahu 12 % byla ve věci úspěšná žalovaná.

10. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

11. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti se jedním úkonem právní služby, a to za podání její právní zástupkyně ze dne 8. 6. 2023, neboť právní zástupkyně žalobkyně doplňovala k výzvě soudu tvrzení, která již měla být obsahem samotné žaloby, a označovala důkazy k prokázání žalobních tvrzení, a soud tak tento úkon nepovažuje za potřebný k účelnému uplatňování práva.

12. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil žalované podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení delší lhůty k plnění či uložení povinnosti úhrady dluhu ve splátkách nebyly splněny podmínky.