21 C 207/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 194 820,43 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 5 658 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 943 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 943 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 943 Kč od 1. 12 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 943 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 943 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 943 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 943 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 943 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 943 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 943 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 943 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 943 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 189 162,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 207 138,06 Kč za období od 14. 6. 2019 do 31. 3. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 207 079,43 Kč za období od 1. 4. 2020 do 25. 8. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 206 136,43 Kč za období od 26. 8. 2020 do 30. 9. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 205 193,43 Kč za období od 1. 10. 2020 do 30. 10. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 204 250,43 Kč za období od 31. 10. 2020 do 1. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 203 307,43 Kč za období od 2. 12. 2020 do 28. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 202 364,43 Kč za období od 29. 12. 2020 do 29. 1. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 201 421,43 Kč za období od 30. 1. 2021 do 25. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 200 478,43 Kč za období od 26. 2. 2021 do 26. 3. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 199 535,43 Kč za období od 27. 3. 2021 do 29. 4. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 198 592,43 Kč za období od 30. 4. 2021 do 1. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 197 649,43 Kč za období od 2. 6. 2021 do 30. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 196 706,43 Kč za období od 1. 7. 2021 do 2. 8. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 195 763,43 Kč za období od 3. 8. 2021 do 20. 8. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 194 820,43 Kč za období od 21. 8. 2021 do 30. 9. 2021 s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 193 877,43 Kč za období od 1. 10. 2021 do 26. 10. 2021 s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 192 934,43 Kč za období od 27. 10. 2021 do 30. 11. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 191 991,43 Kč za období od 1. 12. 2021 do 21. 12. 2021 s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 191 048,43 Kč za období od 22. 12. 2021 do 24. 1. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 190 105,43 Kč za období od 25. 1. 2022 do 22. 2. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 189 162,43 Kč za období od 23. 3. 2022 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 207 138,06 Kč za období od 14. 6. 2019 do 31. 3. 2020, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 207 079,43 Kč za období od 1. 4. 2020 do 25. 8. 2020, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 206 136,43 Kč za období od 26. 8. 2020 do 30. 9. 2020, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 205 193,43 Kč za období od 1. 10. 2020 do 30. 10. 2020, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 204 250,43 Kč za období od 31. 10. 2020 do 1. 12. 2020, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 203 307,43 Kč za období od 2. 12. 2020 do 28. 12. 2020, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 202 364,43 Kč za období od 29. 12. 2020 do 29. 1. 2021 se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 201 421,43 Kč za období od 30. 1. 2021 do 25. 2. 2021, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 200 478,43 Kč za období od 26. 2. 2021 do 26. 3. 2021, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 199 535,43 Kč za období od 27. 3. 2021 do 29. 4. 2021, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 198 592,43 Kč za období od 30. 4. 2021 do 1. 6. 2021, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 197 649,43 Kč za období od 2. 6. 2021 do 30. 6. 2021, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 196 706,43 Kč za období od 1. 7. 2021 do 2. 8. 2021, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 195 763,43 Kč za období od 3. 8. 2021 do 20. 8. 2021, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 194 820,43 Kč za období od 21. 8. 2021 do 30. 9. 2021, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 193 877,43 Kč za období od 1. 10. 2021 do 26. 10. 2021, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 192 934,43 Kč za období od 27. 10. 2021 do 30. 11. 2021, se smluvním úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 191 991,43 Kč za období od 1. 12. 2021 do 21. 12. 2021, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 191 048,43 Kč za období od 22. 12. 2021 do 24. 1. 2022, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 190 105,43 Kč za období od 25. 1. 2022 do 22. 2. 2022, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 189 162,43 Kč za období od 23. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 126 593,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

IV. Žalobkyni se vrací na soudním poplatku částka 151 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 207 079,43 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně uzavřela dne 24. 3. 2014 s osobou [anonymizována dvě slova] smlouvu o stavebním spoření [číslo]. Na základě uvedené smlouvy pořádal [anonymizována dvě slova] (dále jen dlužník) a žalovaná o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření, kdy s oběma zmíněnými osobami uzavřela žalobkyně dne 24. 6. 2016 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření do výše 250 000 Kč. Dlužník a žalovaná byli povinni hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 770,90 Kč, počínaje prvním dnem čerpání meziúvěru, a současně byli povinni provádět od prvního dne měsíce následujícího od uzavření úvěrové smlouvy pravidelné měsíční vklady ve výši 750 Kč na vkladový účet stavebního spoření. Dlužník a žalovaná úroky z meziúvěru řádně nespláceli a nečinili pravidelné vklady na vkladový účet stavebního spoření, proto žalobkyně dopisem ze dne 13. 6. 2019 a 14. 6. 2019 v souladu s úvěrovými podmínkami odstoupila od úvěrové smlouvy a požadovala úhradu celé pohledávky. Oznámení o odstoupení bylo dlužníku i žalované doručeno. Ke dni 13. 6. 2019 žalobkyně provedla zúčtování finančních prostředků z vkladového účtu v částce 43 630 Kč proti své pohledávce na meziúvěrovém účtu. Pohledávka byla splatná nejpozději dne 13. 6. 2019 a činila k tomuto datu 207 138,06 Kč; dlužník ani žalovaná ji neuhradili. Dne 19. 6. 2019 bylo dlužníku povoleno oddlužení. Žalobkyně dále žádala o přiznání smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně a zákonného úroku z prodlení ode dne 14. 6. 2019, od kdy jsou žalovaná a dlužník v prodlení. Po odstoupení od smlouvy obdržela žalobkyně z insolvenčního řízení částku 58,63 Kč, kterou započetla na úhradu jistiny, a domáhá se tak v tomto řízení úhrady částky jistiny úvěru 207 079,43 Kč.

2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor. K žalobě uvedla, že se necítí být zavázána k zaplacení žalované částky (s příslušenstvím), a to už jen z toho důvodu, že žalobkyně zejména neposoudila s odbornou péčí její schopnost úvěr splácet. Žalovaná uvedla, že je nezaměstnaná, nemá a neměla dostatečný příjem, byla a je v zásadě ženou v domácnosti a je tedy toho názoru, že úvěrová smlouva je neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Úvěr byl poskytnut jejímu manželovi, žalovaná neovládala český jazyk, a pokud nějakou listinu opatřila svým podpisem, nevěděla, o co se jedná. Z půjčených peněz neměla žalovaná žádný užitek.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované poukázala na skutečnost, že žalovaná neuvádí žádné relevantní skutečnosti. Úvěrová smlouva byla uzavřena na základě společné písemné žádosti dlužníka a žalované. Dle čl. VI. Odst. 1 úvěrové smlouvy jsou dlužník a žalovaná zavázáni společně a nerozdílně. Meziúvěr byl vyčerpán na základě písemné žádosti dlužníka a žalované, a to dne 24. 6. 2014 bankovním převodem částky 247 500 Kč na účet příjemce [anonymizována dvě slova], částka 2 500 Kč byla vyčerpána na úhradu poplatku za poskytnutí meziúvěru. Argument, že žalovaná neměla z půjčených peněz žádný užitek, nemůže jít nikterak k tíži žalobkyně, neboť ta respektovala pokyn dlužníka a žalované, na jaký účet mají být prostředky poukázány. Rovněž argument žalované, že neovládá český jazyk, nemůže jít k tíži žalobkyně. Žalovaná nebyla povinna ani ze strany žalobkyně nikterak nucena k uzavření smlouvy, a pakliže smlouvu podepsala, musí být jejím obsahem vázána. Závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 551/2012 jsou dle názoru žalobkyně možné aplikovat i v tomto případě. Žalované n nic nebránilo, aby si smlouvu před podpisem nechala přeložit do jazyka, kterému rozumí a pokud tak neučila, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Úvěruschopnost dlužníka byla prověřována zkoumáním jeho příjmů a předpokládaných výdajů, dále nahlížením od rejstříku SOLUS a BRKI, rovněž se posuzoval poměr splátky úvěru k čistému měsíčnímu příjmu, nejvyšší dosažené vzdělání dlužníka, typ bydlení a den nástupu do zaměstnání. Dlužník neměl žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně je tedy přesvědčena, že před uzavřením smlouvy dostatečně zjišťovala zejména majetkové poměry dlužníka a že jeho schopnost splácet úvěr je dána.

4. Žalovaná je cizí státní příslušnicí, státní občankou Ruské federace s povoleným pobytem na území České republiky v obvodu působnosti Okresního soudu v Teplicích Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních podepsaná dne 12. 8. 1982 v Moskvě (dále jen„ Smlouva“) nemá zvláštní ustanovení týkající se pravomoci soudů k projednání majetkových sporů. Všeobecná ustanovení Smlouvy stanoví, že občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany svých osobních a majetkových práv jako vlastní občané. Občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez překážek na soudu druhé smluvní strany činné ve věcech občanských, mohou před nimi vystupovat, podávat žádosti a návrhy a činit jiné procesní úkony za stejných podmínek jako občané druhé smluvní strany. Pravomoc českého soudu k projednání věci je dána dle článku XXXI. Všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření žalobkyně (platných od 1. 1. 2014) a byla by dána i dle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU 1215 2012. Rozhodným právem je právo české.

5. Soud ve věci opakovaně jednal, kdy provedl účastníky navržené listinné důkazy a vyslechl navrženého svědka [příjmení] [jméno]. Žalobkyně setrvala po celou dobu řízení na svých žalobních tvrzeních a tvrzeních uvedených v replice k vyjádření žalované, pouze v průběhu řízení doplnila, že žalovaná s manželem původně žádali o úvěr ve výši 300 000 Kč, až následně ve výši 250 000 Kč. Oba také svými podpisy stvrdili správnost údajů na předložených listinách, sami uváděli náklady na domácnost, a pokud uvedli nesprávné údaje, bylo by možné z jejich strany uvažovat o úvěrovém podvodu. Žalovaná uvedla, že žalobkyně má nárok pouze na vrácení jistiny v té části, která nebyla uhrazena, když úvěrová smlouva byla sjednána neplatně, neboť žalobkyně s odbornou péčí neprověřila úvěruschopnost žalované jako spoludlužníka ze smlouvy. Žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalované vůbec a úvěruschopnost jejího manžela nedostatečně.

6. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu několikrát částečně zpět, neboť po podání žaloby obdržela od insolvenčního správce postupně platby ve výši celkem 12 259 Kč (částečné zpětvzetí žaloby ze dne 16. 9. 2021, o kterém bylo rozhodnuto usnesením soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 11. 11. 2021, které nabylo právní moci dne 4. 12. 2021), dále ve výši 3 772 Kč (částečné zpětvzetí žaloby ze dne 14. 1. 2022) a ve výši 1 886 Kč (částečné zpětvzetí žaloby ze dne 8. 3. 2022).

7. Podle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta první o. s. ř je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

8. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, rozhodl soud, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, a řízení dle tohoto dispozitivního úkonu žalobkyně co do částky 5 658 Kč s příslušenstvím zastavil.

9. Z provedeného dokazování pak dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření vyplývá, že tento učinil žalobkyni [příjmení] [jméno] dne 24. 3. 2014, kdy cílová částka měla být sjednána ve výši 300 000 Kč a pravidelný měsíční vklad ve výši 1 500 Kč. Dne 24. 3. 2014 požádal [anonymizována dvě slova] a žalovaná o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření za účelem údržby, rekonstrukce, změny či modernizace bytu. [anonymizována dvě slova] uvedl v žádosti průměrný měsíční příjem ve výši 14 527 Kč, žalovaná žádný příjem neuvedla. Z potvrzení žalobkyně ze dne 27. 3. 2014 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a [anonymizována dvě slova] byla uzavřena smlouva o stavebním spoření na cílovou částku 300 000 Kč, která byla zaevidována pod [číslo]. Dne 17. 4. 2014 požádal [anonymizována dvě slova] o snížení cílové částky stavebního spoření na částku 250 000 Kč, přičemž dopisem ze dne 30. 4. 2014 mu žalobkyně potvrdila snížení cílové částky u smlouvy [číslo]. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření vyplývá, že tato byla uzavřena dne 23. 6. 2014 mezi žalobkyní jako věřitelem a [anonymizována dvě slova] a žalovanou jako dlužníky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření dlužníkům, a to do výše 250 000 Kč, a po přidělení cílové částky úvěru ze stavebního spoření do výše 150 000 Kč, za účelem údržby a změny bytu. Účastníky bylo konstatováno, že k datu sepisu smlouvy činí zůstatek na účtu stavebního spoření částku 1 670 Kč, přičemž dlužník [anonymizována dvě slova] se zavázal provádět minimální měsíční vklad na tento účet ve výši 750 Kč Lhůta splatnosti meziúvěru byla sjednána ke dni přidělení cílové částky s tím, že k tomuto dni bude meziúvěr včetně příslušenství splacen zúčtováním s uspořenou částkou, státní podporou a poskytnutým úvěrem ze stavebního spoření. Úroková sazba za meziúvěr byla sjednána ve výši 8,5 % ročně až do data přidělení cílové částky. Úročení meziúvěru mělo dle dohody stran začít prvním dnem čerpání meziúvěru s tím, že úroky se počítají z výše zůstatku meziúvěru a jsou placeny měsíčně. Za vedení vkladového účtu byla sjednána úhrada ve výši 330 Kč ročně a za správu meziúvěru úhrada ve výši 290 Kč ročně. Sjednaný poplatek za poskytnutí meziúvěru činil částku 2 500 Kč. Meziúvěr byl poskytnut na dobu určitou do dne přidělení cílové částky a dle části C. smlouvy měl být meziúvěr čerpán až do sjednané výše snížené o úhradu za poskytnutí meziúvěru, a to jednorázově převodem na účet na základě písemné žádosti o čerpání podepsané všemi dlužníky. V části B. smlouvy týkající se řádného úvěru ze stavebního spoření bylo ujednáno, že dlužníci splatí úvěr v plné výši, včetně úroku, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 4,3 % ročně a splátka úvěru ve výši 1 700 Kč Smluvní strany dále ujednaly, že dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Obecné úvěrové podmínky žalobkyně, přičemž dle čl. VII. bod 1. smlouvy platí, že pokud se Obecné úvěrové podmínky odlišují od ustanovení Všeobecných obchodních podmínek, pak platí ustanovení Obecných úvěrových podmínek. V čl. VII. bod 15 smlouvy bylo dále sjednáno, že každý z dlužníků je společným zástupcem ostatních dlužníků pro doručování v záležitostech, které se týkají meziúvěru nebo úvěru, jenž je veden na účtu takového dlužníka. Z části IV. čl. J bod 2) písm. b) Obecných úvěrových podmínek žalobkyně platných od 1. 1. 2014 vyplývá, že žalobkyně jako věřitel byla oprávněna od úvěrové smlouvy odstoupit, nebo ji vypovědět, případně požadovat okamžité splacení celého poskytnutého meziúvěru/úvěru včetně příslušenství a sankcí mimo jiné v případě, kdy dlužník, spoludlužník, přistupitel, ručitel nebo zástavce zastaví platby, je proti některé z těchto osob podán insolvenční návrh atd. Z části F. čl. XXI. Bod 1) Všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření platných od 1. 1. 2014 vyplývá, že žalobkyně zasílá účastníkovi písemná oznámení na jím posledně uvedenou adresu v České republice. Zmaří-li účastník vědomě doručení písemnosti, má se za to, že písemnost byla doručena. Ze žádosti o čerpání ze dne 23. 6. 2014 je zřejmé, že tuto žádost podepsali oba spoludlužníci smlouvy o meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, přičemž žádost byla doručena žalobkyni dle otisku razítka dne 24. 6. 2014. Úvěr měl být v celkové výši nároku dle úvěrové smlouvy poskytnut na účet, jehož číslo spoludlužníci, tedy žalovaná se svým manželem uvedli. Z interního záznamu žalobkyně v této žádosti dále vyplývá, že na účet měla být poukázána částka 247 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru činil 2 500 Kč. Dopisem ze dne 25. 6. 2014 sdělila žalobkyně [příjmení] [jméno], že dne 24. 6. 2014 bylo provedeno čerpání finančních prostředků z meziúvěrového účtu převodem částky 247 500 Kč a částky 2 500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. [anonymizována dvě slova] byl vyzván k úhradě úroků z meziúvěru za červen a červenec ve výši 2 125,10 Kč a od srpna 2014 v částce 1 770,90 Kč měsíčně. Z výpisu z meziúvěrového účtu za období od 24. 6. 2014 do 31. 3. 2020 vyplývá, že k tíži tohoto účtu byla první den výpisu připsána částka 2 500 Kč (úhrada za meziúvěr) a částka 247 500 Kč (čerpání meziúvěru). Přes počáteční prodlení s úhradou první splátky byl poté meziúvěr řádně splácen až do dubna 2019, kdy úroky byly hrazeny inkasem, později převodem z účtu [anonymizována dvě slova] či žalované (od srpna 2016). Z výpisu z vkladového účtu za období od 24. 3. 2014 do 13. 6. 2019 vyplývá, že až do května 2019 byla na tento účet měsíčně poukazována částka 750 Kč, nejprve inkasem, později převodem z účtu [anonymizována dvě slova] či od srpna 2016 převodem z účtu žalované. Ke dni 13. 6. 2019 činila naspořená částka 43 630 Kč. Návrhem na změnu smlouvy o stavebním spoření ze dne 16. 8. 2016 požádal [anonymizována dvě slova] o změnu korespondenční adresy na adresu [adresa žalované]. Dopisem ze dne 14. 6. 2019 oznámila žalobkyně [příjmení] [jméno], že s ohledem na skutečnost, že proti účastníkovi smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření byl podán insolvenční návrh, rozhodla se žalobkyně odstoupit od smlouvy a požadovat úhradu celé pohledávky včetně příslušenství. Ke dni 13. 6. 2019 byla pohledávka žalobkyně vyčíslena částkou 250 768,06 Kč. Dle podacího archu bylo odstoupení zasláno [anonymizována dvě slova] dne 14. 6. 2019 na adresu [adresa žalované]. Dopisem ze dne 13. 6. 2019 oznámila žalobkyně žalované, že s ohledem na skutečnost, že proti dlužníkovi ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření byl podán insolvenční návrh, odstoupila žalobkyně od smlouvy. Ke dni 13. 6. 2019 byla pohledávka žalobkyně vyčíslena částkou 207 138,06 Kč a žalovaná byla vyzvána k její úhradě okamžitě. Dle kopie obálky bylo odstoupení zasláno žalované doporučeně a bylo vráceno zpět žalobkyni dne 19. 6. 2019 s poznámkou, že adresát je na uvedené adrese neznámý. Zásilka byla žalované zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 4. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 288 199,02 Kč, která představovala dluh ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 14. 6. 2014 včetně příslušenství. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dle podací archu v den jejího vyhotovení na adresu [adresa], která byla uvedena ve smlouvě. Z listiny označené kontrola příjmů ze dne 17. 4. 2014 bylo zjištěno, že žalobkyně v tomto období počítala náklady na domácnost pro dvě osoby částkou 2 950 Kč, potřeby pro obživu částkou 2 690 Kč na osobu (v projednávané věci tedy v částce 5 380 Kč na dvě osoby), celkem životní minimum žalované a jejího manžela v částce 8 330 Kč. Další závazky byly počítány ve výši 1 676 Kč a v tabulce již byly zohledněny budoucí závazky vůči žalobkyni v částce 2 845,80 Kč (resp. rukou dopsané částce 2 521 Kč), celkem tedy další měsíční závazky v částce 4 521 Kč (resp. 4 187 Kč). Čistý měsíční příjem dlužníků, se kterým žalobkyně počítala, činil 14 527 Kč měsíčně (resp. 16 504 Kč), z toho finanční rezerva 1 457,70 Kč (resp. 1 651 Kč). Žalovaná s manželem neuváděli žádné děti. K dalšímu výpočtu, při kterém žalobkyně poměřovala koeficient životního minima, tak žalobkyně použila částku 8 552,50 Kč (10 656 Kč), která měla žalované a manželovi zůstat po odečtení závazků na obživu, a dospěla k závěru, že příjmy jsou dostatečné. Z tabulky je zřejmé, že jsou některé údaje dopisovány rukou a také obsahují dvě různá data a dva různé podpisy zřejmě zaměstnankyň žalobkyně. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalované a jejího manžela předložila žalobkyně dále dva snímky obrazovky ze svého interního systému, kde jsou uvedeny údaje o majetkových poměrech a vyhodnocení úvěruschopnosti. V dalších listinách označených potvrzení o příjmu a údaje o finanční situaci, které žalovaná a její manžel dne 17. 4. 2014 podepsali, uvedl manžel žalované, že je osobou samostatně výdělečně činnou a již mu byl poskytnut úvěr (účel neuvedl), který splácí částkou 1 676 Kč měsíčně. Žalovaná neuvedla žádné příjmy ani závazky. Z daňového přiznání manžela žalované vyplývá, že ve zdaňovacím obdobím roku 2013 vykázal příjmy od zaměstnavatelů v částce 19 246 Kč a příjmy z podnikatelské činnosti v částce 459 690 Kč, výdaje z podnikatelské činnosti činily 309 623 Kč. Ze zprávy Bankovního registru klientských informací ze dne 15. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je uživatelkou tohoto registru. Dle aktuálních dat byl dne 24. 6. 2014 poskytnut úvěr ze stavebního spoření žadateli [anonymizována dvě slova], žalovaná je vedena jako spolužadatelka. Úvěr je veden jako zesplatněný existující. Ze zprávy SOLUS, zájmové sdružení právnických osob, ze dne 21. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je uživatelkou tohoto registru. Žalobkyně dne 28. 3. 2014 a dne 18. 6. 2014 prověřovala v Registru fyzických osob [příjmení] [příjmení] rodné číslo žalované a osoby [anonymizována dvě slova] s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“. Svědek [příjmení] [jméno] ve své výpovědi uvedl, že žalovaná je jeho manželkou. Úvěr u žalobkyně si v minulosti skutečně bral, bylo to kvůli rozjíždění byznysu. Podnikání mu však nešlo a obchod musel nakonec zavřít. Do obchodu chodila zákaznice, o které věděl, že pracuje u žalobkyně, proto ji oslovil se žádostí, že by potřeboval peníze. Její jméno si již nepamatuje. Úvěr mu byl poskytnut, v bance předkládal daňové přiznání a další listiny, které banka požadovala, manželka žádné listiny nepředkládala. V bance podepsali s manželkou listiny, které jim banka předložila, ale co přesně, to neví, neovládá dobře českou gramatiku. Banka mu poskytla částku 250 000 Kč a svědek uvedl, že věděl, jak má tuto částku splácet, měl platit na dva různé účty, a až do doby insolvence vše platil. Svědek uvedl, že v období let 2013 – 2014 byly jeho majetkové poměry špatné, žil v podstatě z půjček od kamaráda. Peníze jim posílali i rodiče manželky. V době uzavření úvěrové smlouvy měl svědek dluhy vůči družstvu, kde byl členem družstva a nájemcem. Platil nájem bytu 9 500 Kč a zálohy na energie asi 3 000 Kč, z družstva byl v roce 2012 kvůli dluhům vyloučen. Paní v bance ukazoval nájemní smlouvu, ale nepamatuje si, zda mluvil i o dluzích. Svědek dále uvedl, že jeho manželka nerozumí česky, v bance komunikovali pouze s ním.

10. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a dlužníci, tj. žalovaná a její manžel [příjmení] [jméno], uzavřeli dne 23. 6. 2014 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla dne 24. 6. 2014 dlužníkům peněžní prostředky, a to tzv. meziúvěrem ve výši 250 000 Kč. Poskytnutí částky úvěru 250 000 Kč žalobkyní dle smlouvy ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 8,5 % ročně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované a jejího manžela, a to na základě údajů, které jí tito sdělili, dále z daňového přiznání manžela žalované, učinila dotaz na rejstříky SOLUS i BRKI. Žalované a jejímu manželovi pak byla v souladu s dispozicemi ve smlouvě poskytnuta žalobkyní převodem na účet uvedený v žádosti o čerpání úvěru částka 247 500 Kč, zbývající částka ve výši 2 500 Kč byla použita na úhradu poplatku za uzavření smlouvy. Žalovaná a její manžel v podstatě po celou dobu trvání smlouvy řádně hradili sjednané splátky na vkladový účet stavebního spoření i úroky z poskytnutého meziúvěru, žalobkyně pak k zesplatnění úvěru přistoupila z důvodu zahájeného insolvenčního řízení proti manželovi žalované. Ke dni zesplatnění (13. 6. 2019) byl meziúvěr částečně splacen zápočtem zůstatku na vkladovém účtu stavebního spoření ve výši 43 630 Kč, přičemž k tomuto datu tedy činil nesplacený zůstatek meziúvěru částku 207 138,06 Kč (nesplacená jistina s poměrnou částí neuhrazeného úroku za červen 2019). Žalobkyně oznámila žalované a jejímu manželovi, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala je k vrácení celého nesplaceného zůstatku úvěru. Oznámení o zesplatnění a výzva k úhradě byla žalované a jejímu manželovi zaslána každému samostatně, a to na poslední adresu, kterou žalobkyni dlužníci uvedli.

11. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok zejména podle ust. § 2395 a násl., ust. § 1751, ust. § 1872, ust. § 1969, ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), a přihlédl rovněž k příslušným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který byl platný v době uzavření smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ust. § 2400 občanského zákoníku mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné. Podle ust. § 1751 odst. 1 občanského zákoníku část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle odstavce 2 téhož ustanovení odkáží-li strany v nabídce i v přijetí nabídky na obchodní podmínky, které si odporují, je smlouva přesto uzavřena s obsahem určeným v tom rozsahu, v jakém obchodní podmínky nejsou v rozporu; to platí i v případě, že to obchodní podmínky vylučují. Vyloučí-li to některá ze stran nejpozději bez zbytečného odkladu po výměně projevů vůle, smlouva uzavřena není. Podle ust. § 1753 občanského zákoníku ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření. Podle ust. § 1872 odst. 1 občanského zákoníku je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odstavce 3 téhož ustanovení spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

12. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně jako věřitel uzavřela se žalovanou a jejím manželem jako dlužníky dne 23. 6. 2014 smlouvu o úvěru. Žalovaná a její manžel byli v postavení dlužníků ze smlouvy zavázáni společně a nerozdílně, jak vyplynulo z výslovného ujednání ve smlouvě. Úroková sazba byla sjednána jako stálá ve výši 8,5 % ročně až do data přidělení cílové částky, když dlužníci od uzavření smlouvy čerpali tzv. meziúvěr ze stavebního spoření. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaných jako spoludlužníků splácet poskytnutý úvěr. Na základě uvedené smlouvy pak žalobkyně poskytla dlužníkům peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč, a to v souladu s dispozicemi ve smlouvě převodem částky 247 500 Kč na účet uvedený v žádosti o čerpání úvěru, zbývající částka ve výši 2 500 Kč byla použita na úhradu poplatku za uzavření smlouvy. Žalovaná a její manžel plnili své závazky ze smlouvy. S ohledem na skutečnost, že proti manželovi žalované bylo zahájeno insolvenčního řízení, přistoupila žalobkyně dne 13. 6. 2019 v souladu s Obecnými úvěrovými podmínkami k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou a jejího manžela k úhradě celé dosud nesplacené části úvěru, který ke dni zesplatnění byl vyčíslen částkou 207 138,06 Kč. Z provedeného dokazování vyplynulo, že tato částka představuje nesplacenou jistinu úvěru, když žalobkyně započetla na úhradu jistiny zůstatek na vkladovém účtu stavebního spoření manžela žalované, který v té době činil 43 630 Kč; součástí jistiny se z důvodu odstoupení staly dle ujednání obsaženého ve smlouvě i nesplacené úroky z meziúvěru a úroky z prodlení. Žalobkyně oznámila žalované a jejímu manželovi, že došlo k zesplatnění úvěru, přičemž toto oznámení spolu s výzvou k úhradě bylo žalované a jejímu manželovi zasláno každému samostatně, a to na poslední adresu, kterou tito žalobkyni uvedli. Vzhledem ke skutečnosti, že insolvenčním správcem manžela žalované jsou žalobkyni pravidelně měsíčně poukazovány platby v částce 943 Kč měsíčně (a o tyto platby vzala žalobkyně v průběhu řízení žalobu zpět), snížila se ke dni rozhodnutí soudu nesplacená jistina na částku 189 162,43 Kč, kterou tedy soud uložil žalované zaplatit, když jak již bylo uvedeno shora, žalovaná byla povinna plnit společně a nerozdílně se svým manželem a žalobkyně se tak po právu domáhá ve smyslu ust. § 1872 odst. 1 občanského zákoníku úhrady celé dlužné částky po ní.

13. Vedle práva na zaplacení dluhu má žalobkyně podle ust. § 2395 občanského zákoníku právo na zaplacení smluveného úroku, který byl sjednán ve výši 8,5 % ročně a žalobkyně se domáhala jeho přiznání z nesplacené jistiny ode dne následujícího po zesplatnění, a rovněž podle ust. § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Soud tedy i v této části vyhověl podané žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni sjednaný smluvní úrok ve výši 8,5 % ročně a úrok z prodlení stanovený v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, ve výši 9,75 % ročně z nesplacené jistiny, a to ode dne následující po zesplatnění do zaplacení, kdy při rozhodnutí bylo přihlédnuto i k částečnému zpětvzetí žaloby stran úroků a zákonného úroku z prodlení.

14. K obraně žalované v tomto řízení je třeba uvést následující: Skutečnost, že žalovaná dle svého tvrzení, které potvrzuje i její manžel, neovládá dostatečně český jazyk, nemůže mít za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalovaná je osobou svéprávnou, která musí odpovídat a nést důsledky svého chování, a i pokud by soud vzal za zjištěné, že žalovaná dostatečně neovládá, resp. v době uzavření smlouvy neovládala českých jazyk, nemůže tato skutečnost způsobit neplatnost smlouvy o úvěru. Pokud žalovaná nerozuměla textu smlouvy, nemusela ji podepisovat či si ji mohla nechat před jejím podpisem přeložit. V této souvislosti soud poukazuje na ust. § 4 odst. 1 občanského zákoníku, a nelze tedy dle závěru soudu možné nezodpovědné či nerozumné chování žalované přičítat k tíži žalobkyně. Rovněž tvrzení žalované, že neměla z půjčených peněz žádný užitek, nemá vliv na platnost smlouvy. Dle smluvního ujednání byly žalobkyní žalované a jejímu manželovi peněžní prostředky (úvěr) poskytnuty na údržbu a změnu bytu, a z takto použitých prostředků by žalovaná bezpochyby měla užitek, neboť v průběhu řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná nežila se svým manželem, naopak dle jeho vyjádření žalovaná od roku 2012 žije spolu s ním v České republice. V dané věci však byly peněžní prostředky zjevně použity v rozporu s účelem sjednaným ve smlouvě (manžel žalované hovořil o tom, že potřeboval peníze na podnikání), tato skutečnost však nemůže jít k tíži žalobkyně a obrana žalované, že z peněz neměla užitek, nemůže obstát.

15. V průběhu řízení pak žalovaná jako zásadní, proč se necítí být vázána smlouvou a tuto považuje za neplatnou, tvrdila, že žalobkyně s dostatečnou péčí neprověřila její úvěruschopnost. Soud se s námitkou žalované neztotožňuje, když z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobkyni bylo známo, že žalovaná nemá žádný příjem a s touto informací při posuzování úvěruschopnosti žalovaných jako manželů a spoludlužníků ze smlouvy o úvěru pracovala. Žalobkyně prověřila žalovanou v registrech SOLUS a BRKI, další informace o jejích majetkových poměrech mohla těžko ověřovat, když žalovaná neuváděla žádný příjem, ani majetek. Žalobkyně standartním způsobem prověřila osobu manžela žalované jako společně posuzované osoby (spoludlužníka), při výpočtu zvažovala, že příjem manžela musí stačit pro dvě osoby a zabezpečení jejich potřeb, počítala s finanční rezervou, a dospěla k závěru, že žalované a jejímu manželovi může být úvěr poskytnut. Z pohledu soudu je takové prověření úvěruschopnosti dostačující, dlužníci byli v době posuzování a jsou i nyní manželé, a závazek ze smlouvy měl být jejich společným dluhem. Byť je zcela zřejmé, že příjmy žalované a jejího manžela jako společně posuzovaných osob byly hraniční pro to, aby jim úvěr mohl být poskytnut, nelze přehlédnout skutečnost, že žalovaná s manželem byli schopni po dobu téměř pěti let plnit své závazky ze smlouvy, aniž by se dostávali do prodlení s úhradou splátek, resp. úhradou úroků z úvěru a měsíční splátky na vkladový účet stavebního spoření. Žalovaná v průběhu řízení argumentovala listinou označenou jako kontrola příjmů a tím, že některé údaje do této listiny jsou vepsány rukou, přičemž není zřejmé, proč tomu tak je. Z uvedené tabulky je skutečně zřejmé, že některé údaje jsou dopisovány rukou a také obsahují dvě různá data a dva různé podpisy zřejmě zaměstnankyň žalobkyně. Soud má však za to, že tato listina jen prokazuje tvrzení žalobkyně, že žalovaná s manželem původně žádali o úvěr ve výši 300 000 Kč. Porovnáním listin předložených žalobkyní lze zjistit, že původní tabulka vycházela z údajů, kdy smlouva o stavebním spoření byla uzavřena na cílovou částku 300 000 Kč a v této výši tedy měl být zřejmě poskytnut i meziúvěr, nicméně s ohledem na velmi nízké příjmy žalované a jejího manžela, a zjevně hraničním hodnotám pro poskytnutí meziúvěru v částce 300 000 Kč, došlo k dohodě o snížení cílové částky stavebního spoření, čemuž odpovídá datum žádosti o snížení cílové částky [anonymizována dvě slova], a tedy i ke snížení zvažované výše meziúvěru, čímž došlo k přepočtu jednotlivých částek uvedených v této tabulce, kdy nové údaje jsou dopsány rukou (splátka ČMSS dopsaná rukou odpovídá tomu, co měla žalovaná se svým manželem splácet, tj. součet částky 750 Kč na stavební spoření a cca 1 770 Kč na úroky z meziúvěru).

16. Vzhledem ke skutečnosti, že soud provedené důkazy a z nich učiněná skutková zjištění považoval za dostačující pro to, aby mohl ve věci rozhodnout, neprováděl již další účastníky při posledním jednání označené důkazy. Nadto návrhy na doplnění dokazování byly učiněny v rozporu s poučením dle ust. § 118b odst. 1 o. s. ř., kterého se účastníkům dostalo, kdy soud má za to, že i návrh na provedení důkazu nájemní smlouvou, která by měla prokazovat výdaje žalované a jejího manžela za bydlení v roce 2014, mohl být učiněn již dříve.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, když k částečnému zastavení řízení došlo v důsledku plnění insolvenčním správcem manžela žalované, právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení v částce 126 593,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 642 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 9 140 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, písemné podání soudu ve věci samé – vyjádření k odporu žalované, písemné podání soudu ve věci samé – částečné zpětvzetí žaloby ze dne 16. 9. 2021 a účast na jednání dne 16. 9. 2021), odměna ve výši 8 900 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (písemné podání soudu ve věci samé – částečné zpětvzetí žaloby ze dne 14. 1. 2022, písemné podání soudu ve věci samé – částečné zpětvzetí žaloby ze dne 8. 3. 2022, účast na jednání dne 18. 1. 2022 a účast na jednání dne 9. 3. 2022), dále dle ust. § 13 stejné vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z deseti úkonů právní služby a daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 93 440 Kč částkou 19 622,40 Kč. Žalobkyni rovněž vznikly náklady v souvislosti s cestou jejího právního zástupce k nařízeným jednáním, tedy jízdné za cestu z [obec] do [obec] a zpět (ujeto celkem 186 km dle www.mapy.cz) dne 16. 9. 2021 osobním automobilem tovární značky Hyundai s kombinovanou spotřebou 5,8 l benzinu [číslo] km ve výši 1 118,30 Kč, jízdné za cestu z [obec] do [obec] a zpět (ujeto celkem 186 km dle www.mapy.cz) dne 18. 1. 2022 osobním automobilem tovární značky Hyundai s kombinovanou spotřebou 5,8 l benzinu [číslo] km ve výši 1 274,40 Kč a jízdné za cestu z [obec] do [obec] a zpět (ujeto celkem 186 km dle www.mapy.cz) dne 8. 3. 2022 osobním automobilem tovární značky Hyundai s kombinovanou spotřebou 5,8 l benzinu [číslo] km ve výši 1 274,40 Kč, a dále dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada za promeškaný čas strávený na cestě (12 x 100 Kč). Soud přiznal žalobkyni náhradu za promeškaný čas a cestovné částkou ve výši 5 889,20 Kč, kdy že ve výši takto přiznané náhrady za cestovní výdaje a promeškaný čas je zohledněna rovněž 21% sazba daně z přidané hodnoty. 15 Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.). 16 Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné delší lhůty plnění, či uložení povinnost úhrady ve splátkách nebyly dány podmínky. 17 Výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl soud o vrácení odpovídající části uhrazeného soudního poplatku žalobkyni, a to v souladu s ust. § 6a odst. 3 a ust. § 10 odst. 4 poslední věta zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně v této věci zaplatila soudní poplatek ve výši 8 284 Kč, když základ poplatku byl stanoven dle ust. § 6 zákona č. 549/1991 Sb. z částky jistiny 207 079,43 Kč. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby a zastavení řízení před prvním jednáním zůstala původně předmětem tohoto řízení jistina ve výši 194 820,43 Kč a došlo ke snížení soudního poplatku na částku 7 793 Kč (o vrácení části uhrazeného soudního poplatku ve výši 491 Kč žalobkyni již bylo rozhodnuto usnesením soudu č. j. 21 C 207/2020 – 75). V důsledku dalšího částečného zpětvzetí žaloby ještě před zahájením prvního jednání ve věci samé (částečné zpětvzetí žaloby ze dne 14. 1. 2022) se snížila žalovaná jistina a základ soudního poplatku na částku 191 048,43 Kč a je tedy zřejmé, že dle shora citovaných ustanovení zákona č. 549/1991 Sb. došlo tedy i ke snížení soudního poplatku, a to na částku 7 642 Kč, přičemž ve zbývající části uhrazeného soudního poplatku ve výši 151 Kč vznikl žalobkyni nárok na jeho vrácení.