Okresní soud v Teplicích · Rozsudek

21 C 211/2020

č. j. 21 C 211/2020-26

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-09-07 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSTP:2021:21.C.211.2020.1

Citované zákony (4)

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci manžela: osobní údaje manžela bytem adresa manžela a manželky: osobní údaje manželky bytem adresa manželky o návrhu na rozvod manželství

I. Manželství, které uzavřeli dne [datum] na Ukrajině v Bilocerkivském městském a okresním oddělení ZAOS Hlavní územní správy justice v Kyjevské oblasti, Ukrajina, [celé jméno manželky], [datum narození], a [celé jméno manžela], [datum narození], a které je zapsáno v knize registrací manželství pod [číslo] se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manžel se návrhem doručeným soudu dne 9. 9. 2020, doplněným podáním ze dne 23. 11. 2020, domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství je rozvrácené a neplní svou funkci. Manžel uvedl, že od února 2020 se zdržoval v Jordánsku a z důvodu restrikcí spojených s nemocí Covid 19 se mohl do České republiky vrátit až v srpnu 2020, kdy zjistil, že manželka navázala vzat s jiným mužem. Manželé spolu nežijí, manželka bydlí v [obec], poslední společné bydliště však bylo v [obec], kde manžel stále bydlí. Z manželství se žádné děti nenarodily. Manželka s rozvodem manželství souhlasila a ve vyjádření k žalobě z února 2021 potvrdila, že s manželem nežijí a společnou domácnost nesdílí již více než rok a ani jeden z nich nemá zájem na obnovení manželského soužití. S ohledem na skutečnost, že oba manželé jsou cizími státními příslušníky, soud předně posuzoval, zda je věcně a místně příslušný k projednání věci. Podle čl. 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (dále jen„ Smlouva“), která byla podepsána v Kyjevě dne 28. května 2001, občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany osobních a majetkových práv jako občané druhé smluvní strany. Občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez překážek na justiční orgány druhé smluvní strany, do jejichž pravomoci náležejí věci občanské, mohou před nimi hájit svá práva za stejných podmínek jako občané druhé smluvní strany. Podle čl. 30 odst. 1 Smlouvy se rozvod manželství řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Podle čl. 30 odst. 3 Smlouvy při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Podle ust. § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Podle ust. § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle ust. § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Z uvedeného je zřejmé, že je dána pravomoc českého soudu k projednání věci, když oba manželé, kteří jsou každý státním příslušníkem jiného cizího státu, žijí dlouhodobě v České republice a mají zde obvyklý pobyt; rozhodným právem je právo české. Místně příslušným je pak Okresní soud v Teplicích, v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště. Z oddacího listu a z výpovědí účastníků soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] na Ukrajině v Bilocerkivském městském a okresním oddělení ZAOS Hlavní územní správy justice v Kyjevské oblasti, Ukrajina, a je zapsáno v knize registrací manželství pod [číslo]. Z manželství se žádné děti nenarodily. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manžela], kde manžel dosud bydlí. Z výpovědi manžela vyplývá, že manželství bylo uzavřeno v roce 2018 na Ukrajině a až do odjezdu manžela do Jordánska v březnu 2020 bylo vcelku spokojené. Z důvodu koronavirové krize byl manžel nucen v Jordánsku zůstat déle než původně zamýšlel a koncem srpna 2020, po návratu do České republiky, zjistil, že manželka má nový život, nového partnera a nebydlí již ve společném bytě. Manžel rozhodnutí manželky akceptuje, o obnovení manželského soužití se již nepokoušeli, on nadto z rovinných důvodů musel opět na nějaký čas odcestovat do Jordánska. Manželka uvedla, že manžel v březnu 2020 odcestoval do Jordánska a od té doby se v podstatě neviděli. Ona pracuje jako lékařka v [obec] a asi dva měsíce po odjezdu manžela se rozhodla najít si bydlení v [obec], kde pak v srpnu 2020 navázala vztah s jiným mužem. S manželem už pak byli pouze v telefonickém kontaktu a manžel akceptoval její rozhodnutí o rozvodu manželství. Oba manželé pak shodně vyloučili možnost obnovení manželského soužití. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky k rozvodu manželství jsou v tomto případě splněny. Účastníci fakticky pod dobu posledního roku a půl nesdílejí společnou domácnost, intimně se nestýkají, na obnově soužití nemají zájem. Manželství je pouze formálním svazkem a soud proto podanému návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. Příčinou rozvratu manželství jsou z pohledu soudu rozdílné představy manželů o společném životě, vyplývající z jejich rozdílných povahových vlastností, a z toho plynoucí vzájemné citové odcizení manželů. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.