21 C 212/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 203 760,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 142 962,74 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 403,95 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 142 962,74 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 60 797,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 310,32 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 589,42 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 66 607,97 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 777 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 19. 5. 2023, doplněným podáním ze dne 13. 6. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni celkem částku 203 760,39 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 267 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pevně stanovenými 96 měsíčními splátkami ve výši 4 065,64 Kč, a to počínaje dnem 18. 2. 2020, přičemž anuitní splátka byla složena ze splátky jistiny, úroku a poplatků. Smluvní strany se dále dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 10,10 % ročně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když vycházela z údajů poskytnutých jí žalovaným v žádosti o úvěr, přičemž žádost žalobkyně hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti a principy obezřetného úvěrování, hodnotila dostupné informace v interních a externích databázích. Žalovaný uvedl čistý příjem 17 000 Kč měsíčně, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 50 000 Kč, a žalobkyně dále příjem žalovaného ověřila potvrzení o výši příjmu. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě disponibilní částky, kdy při jejím výpočtu vycházela z částky životního minima žalovaného a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. Na základě uvedených údajů dospěla žalobkyně k částce 8 775,32 Kč, přičemž po uvedeném výpočtu byla kapacita pro splátkové zatížení dostatečná. Žalobkyně splnila svůj závazek ze smlouvy a bezhotovostním převodem převedla na účet žalovaného dne 25. 1. 2020 sjednaný úvěr. Žalovaný nesplnil svou povinnost a nesplácel poskytnutý úvr řádně a včas, když neuhradil splátky za měsíce září až prosinec 2022. Žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásila úvěr za splatný v celé výši, a to dopisem ze dne 23. 12. 2022, který byl žalovanému odeslán doporučeně dne 27. 12. 2022. Pohledávka za žalovaným činí 202 260,39 Kč na jistině úvěru a žalovaný dále dluží žalobkyni na smluvním úroku ke dni zesplatnění částku 7 310,32 Kč, na poplatcích částku 1 500 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení do 28. 4. 2023 v částce 9 993,37 Kč a od 29. 4. 2023 do zaplacení úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 209 570,71 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 7. 11. 2023, které bylo za splnění podmínek v ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. konáno v nepřítomnosti účastníků.

4. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z listiny označené smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka vyplývá, že tato měla být uzavřena dne 25. 1. 2020 mezi žalobkyní a žalovaným a jejím předmětem mělo být poskytnutí úvěru v částce 267 000 Kč žalobkyní žalovanému. V listině je stanovena výše splátek částkou 4 065,64 Kč, přičemž žalovaná měla úvěr splatit měsíčními splátkami v celkovém počtu 96, kdy při řádném splácení měla poslední splátka činit 2 903,53 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 10,10 % ročně. Smlouva není podepsána žádnou ze smluvních stran, když pouze na poslední straně listiny je uvedeno jméno klienta – žalovaného a doložka o tom, že smlouva měla být podepsána elektronicky ve [příjmení] [jméno]. Nikým nepodepsaný je rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – splátkový úvěr [anonymizováno] půjčka v částce 267 000 Kč. Bližší podmínky spotřebitelského splátkového úvěru stanoví Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru žalobkyně účinné od 1. 8. 2017. [jméno] za služby poskytované bankou v souvislosti s úvěrem jsou stanoveny v Sazebníku poplatků. Z potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne 18. 7. 2019 vyplývá, že jeho čistý měsíční příjem činil 12 914 Kč, přičemž u zaměstnavatele [právnická osoba] byl žalovaný zaměstnán od 24. 4. 2019. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, které vyhotovila žalobkyně dne 18. 4. 2023, vyplývá, že úvěruschopnost klienta (žalovaného) byla hodnocena individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti a s principy obezřetného úvěrování. Žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých v žádosti o úvěr ze dne 25. 1. 2020, které ověřovala v interních a externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi MV ČR, a dalších. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmu byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta a žádosti o úvěr tak bylo vyhověno. Součástí vyjádření je i tabulka obsahující mimo jiné údaje o deklarovaném čistém příjmu klienta 17 000 Kč měsíčně, který byl ověřen z dokladu o příjmu k jiné žádosti o úvěr, čistém měsíčním příjmu domácnosti 50 000 Kč, o výši dosavadních splátek 1 320,60 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Z tabulky (zřejmě printscreen), kterou předložila žalobkyně [příjmení] půjčka bylo zjištěno, že jako hlavní žadatel je zde uveden žalovaný, který žádal o poskytnutí úvěru v částce 267 000 Kč. V tabulce je uveden čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 17 000 Kč, údaj o zaměstnavateli a o tom, že pracovní poměr je uzavřen na dobu určitou do 30. 4. 2020. Výdaje žalovaného zde nejsou uvedeny žádné, počet vyživovaných osob 2. Celkový příjem domácnosti měl dle údajů v tabulce činit 50 000 Kč. Z výpisu [číslo] 2020 z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného ze dne 4. 2. 2020 bylo zjištěno, že na tento účet byla dne 25. 1. 2020 převedena částka 267 000 Kč s poznámkou čerpání úvěru. Z výpisu [číslo] 2020 z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného ze dne 4. 2. 2020 vyplývá, že žalovaný za období od 2. 1. 2020 do 4. 2. 2020 vyčerpal z účtu částku 252 534,39 Kč, kreditní obrat na účtu činil 273 099 Kč. Z transakcí na účtu jsou zřejmé opakované debetní obraty označené [anonymizována dvě slova] ([právnická osoba]), a to za uvedené období v celkové částce 16 300 Kč. Kreditní obrat na účtu za uvedené období představuje mimo čerpanou částku úvěru klientský vklad ve výši 400 Kč a částka celkem 5 499 Kč od osoby [příjmení] [jméno]. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného vyhotovených od 4. 2. 2020 do 4. 4. 2023 vyplývá, že žalovanému byla dne 25. 1. 2020 žalobkyní poskytnuta částka 267 000 Kč. Z výpisů dále vyplývá, že žalovaný uhradil dne 18. 2. 2020 částku 4 065,64 Kč, dne 18. 3. 2020 částku 5,61 Kč, dne 20. 3. 2020 částku 4 060 Kč, dne 25. 3. 2020 částku 2,25 Kč, ve dnech 18. 4. 2020, 18. 5. 2020 a 18. 6. 2020 vždy částku 4 065,64 Kč, dne 18. 7. 2020 částku 3 801,28 Kč, dne 21. 7. 2020 částku 264,36 Kč, dne 20. 8. 2020 a dne 18. 9. 2020 vždy částku 4 065,64 Kč, dne 18. 10. 2020 částku 4 005,72 Kč, dne 21. 10. 2020 částku 59,92 Kč, dne 19. 11. 2020 a dne 18. 12. 2020 vždy částku 4 065,64 Kč, dne 18. 1. 2021 částku 3 941,43 Kč, dne 19. 1. 2021 částku 124,24 Kč, dne 18. 2. 2021 částku 441,05 Kč, dne 23. 2. 2021 částku 3 628,69 Kč, dne 18. 3. 2021 částku 4 065,64 Kč, dne 22. 4. 2021 částku 4 069,32 Kč, dne 18. 5. 2021 a dne 18. 6. 2021 vždy částku 4 065,64 Kč, dne 20. 7. 2021 částku 4 067,54 Kč, dne 18. 8. 2021 částku 3 749,87 Kč, dne 7. 9. 2021 částku 917 Kč, dne 8. 9. 2021 částku 0,17 Kč, dne 27. 9. 2021 částku 4 166,09 Kč, dne 4. 10. 2021 částku 410 Kč, dne 25. 10. 2021částku 4 710,39 Kč, dne 18. 11. 2021 částku 4 065,64 Kč, dne 27. 12. 2021 částku 4 674,19 Kč, dne 19. 1. 2022 částku 4 066,95 Kč, dne 21. 2. 2022 částku 4 069,57 Kč, dne 23. 3. 2022 částku 4 072,19 Kč, dne 18. 4. 2022 částku 4 065,64 Kč, dne 20. 5. 2022 částku 4 068,26 Kč, dne 21. 6. 2022 částku 4 069,57 Kč, dne 18. 7. 2022 částku 4 065,64 Kč a dne 23. 8. 2022 částku 3 738,28 Kč. Z platební historie žalovaného ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že smlouva byla ukončena dne 21. 12. 2022, přičemž z výpisu lze zjistit výši splátek, resp. úhrad žalovaného i způsob jejich započtení žalobkyní. Stejné údaje vyplývají i z umořovací tabulky. Upomínkou ze dne 10. 12. 2022 byl žalovaný upozorněn, že na jeho běžném účtu není zůstatek peněžních prostředků na to, aby mohla být započtena měsíční splátka sjednaná ve smlouvě o úvěru. Nedoplatek žalovaného k tomuto datu byl vyčíslen částkou 13 420,94 Kč představující neuhrazené splátky úvěru a úroku a částkou poplatku 600 Kč. Dopisem ze dne 23. 12. 2022 oznámila žalobkyně žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek byl úvěr ze smlouvy č. [bankovní účet] na částku 267 000 Kč prohlášen za splatný ke dni 21. 12. 2022. Celková dlužná částka byla vyčíslena na 211 418,64 Kč a představovala nesplacenou jistinu ve výši 202 260,39 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 7 310,32 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 347,93 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a náklady upomínání 1 200 Kč a náklady upomínání 300 Kč. Dopis byl žalovanému dle podacího archu odeslán doporučeně dne 27. 12. 2022. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 2. 5. 2023, odeslanou doporučeně téhož dne, byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dluhu žalobkyni, a to nejpozději do 10 dnů od odeslání předžalobní výzvy.

5. Z provedeného dokazování vzal soud za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovaným proběhlo jednání o poskytnutí úvěru ve výši 267 000 Kč žalované, kdy žalobkyně žalovanému posléze poskytla bezhotovostním převodem na jeho účet dne 25. 1. 2020 částku 267 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného, když žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých jí žalovaným v žádosti o úvěr, přičemž žádost žalobkyně hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti a principy obezřetného úvěrování, hodnotila dostupné informace v interních a externích databázích. Smlouvou se pak žalovaný zavázal úvěr splácet, sjednané splátky však nehradil a došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný žalobkyni za období od ledna 2020 do prosince 2022 uhradil ve splátkách celkem částku 124 037,26 Kč.

6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce zejména podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), s přihlédnutím k příslušným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, a dále s ohledem na skutkový stav posuzoval i možnost právního posouzení žalobou uplatněného nároku dle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by mezi ní a žalovaným byla platně uzavřena smlouvu o úvěru, když dle závěru soudu žalobkyně před jejím uzavřením nesplnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. splnění této povinnosti v tomto řízení neprokázala. Žalobkyně uvedla, že příjem žalovaný deklaroval ve výši 17 000 Kč měsíčně a tento byl ověřen potvrzením o výši příjmu, ze žalobkyní v tomto řízení předloženého potvrzení je však zřejmé, že příjem žalovaného činil měsíčně o více než 4 000 Kč méně, než činí částka, kterou žalobkyně použila pro výpočet při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tvrzený příjem žalovaného 17 000 Kč měsíčně pak nelze zjistit ani z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za leden 2020, neboť zde není uveden žádný kreditní obrat od zaměstnavatele žalovaného, společnosti [právnická osoba] Celkový příjem domácnosti měl dle tvrzení žalobkyně činit 50 000 Kč měsíčně, jakým způsobem a zda vůbec byla ověřena tato skutečnost již žalobkyně neuvedla. Žalobkyně zjevně nezkoumala ani výdaje žalovaného, které jí žalovaný dle žalobkyní předložených listin evidentně žádné neuvedl, a žalobkyně tak výdaje stanovila statisticky. Při soudem zjištěném příjmu žalovaného 12 914 Kč měsíčně je zcela zjevné, že ani po odečtení částky životního minima a částky normativních nákladů na bydlení, jak žalobkyně přistoupila k vyčíslení nákladů (výdajů) žalovaného při zkoumání jeho úvěruschopnosti, když žalovaný sám jí žádné výdaje neuvedl, nemohla zbývající částka z příjmu žalovaného postačovat na to, aby byl vyhodnocen jako schopný úvěr splácet, neboť tato částka by mu na úhradu splátky nepostačovala. Nadto soud poukazuje na skutečnost, že žalobkyně zcela zjevně nepřihlédla ani k další skutečnosti, vyplývající z výpisu z běžného účtu žalovaného, tedy že žalovaný nemalé finanční prostředky investoval do sázek u [právnická osoba] a.s., kdy jen za období ledna 2020 dle výpisu takto vynaložená částka v součtu převyšovala čistý měsíční příjem žalovaného. Nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované má pak za následek neplatnost smlouvy o úvěru, a to neplatnost absolutní, k níž soud přihlédne i bez námitky spotřebitele – žalované (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C [číslo], rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání, které bylo ve věci nařízeno, poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit tvrzení a zejména povinnosti označit důkazy k prokázání sporných tvrzení týkajících se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s poučením o následcích nesplnění této výzvy, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a sama se tak o možnost poučení soudem připravila.

8. Z výše popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že žalobkyni nevznikl nárok na plnění ze smlouvy, a soud tedy dále posuzoval, zda zjištěný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni žalovaný nárok, či alespoň jeho část, z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku. Předmětné řízení je řízením sporným, ve kterém žalobkyně nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní, kdy neunesení některého z těchto břemen může mít za následek neúspěch ve věci. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by se žalovaným platně uzavřela smlouvu o úvěru, jak již bylo uvedeno shora, avšak bylo zjištěno, že žalovanému dne 25. 1. 2020 poskytla částku 267 000 Kč a žalovaný jí dosud uhradil pouze částku 124 037,26 Kč. Žalovaný plnil na neplatnou smlouvu, proto nebylo možné mu uhrazenou částku započíst jinak než na jistinu, případně úrok z prodlení. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení částky 142 962,74 Kč (267 000 Kč – 124 037,26 Kč), kterou žalovaný žalobkyni dosud neuhradil, proto soud po provedeném dokazování a právním posouzení žalobou uplatněného nároku částečně vyhověl podané žalobě a uložil žalovanému povinnost žalobkyni částku 142 962,74 Kč zaplatit, a to s odkazem na ust. § 1970 občanského zákoníku a ust. § 2 nařízení č. 351/2012 Sb. spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od 7. 1. 2023 do zaplacení (za období od 7. 1. 2023 do 28. 4. 2023 v kapitalizované výši 6 403,95 Kč), jak uplatnila žalobkyně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu dne 7. 1. 2023, když bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu, za kterou je třeba v projednávané věci považovat oznámení o zesplatnění ze dne 23. 12. 2022, které bylo prokazatelně žalovanému odesláno 27. 12. 2022 a dnem 6. 1. 2023 tedy uplynula lhůta k plnění.

9. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. žalobu zamítl, když s ohledem na neplatně sjednanou smlouvu o úvěru nemohl žalobkyni vzniknout nárok na plnění z této smlouvy, tedy nejen na úhradu tvrzené nesplacené části jistiny, ale ani smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení nad rámec úroku z prodlení soudem přiznaného a tvrzené sjednané poplatky.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 15 777 Kč Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 554 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 9 140 Kč a dle ust. § 13 stejné vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu ve věci samé - žaloba) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 28 320 Kč částkou 5 9747,20 Kč. Náhrada nákladů řízení pak nebyla žalobkyni přiznána v plné výši, ale v poměru 35,2 % z celkové částky nákladů řízení, tedy v částce 15 777 Kč, jak je již uvedeno výše, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v poměru 67,6 % a v poměru 32,4 % byl ve věci úspěšný žalovaný.

11. Pro úplnost soud ještě uvádí, že nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s jedním úkonem právní služby, a to za podání jejího právního zástupce ze dne 13. 6 2023, neboť právní zástupce žalobkyně doplňoval k výzvě soudu tvrzení, která již měla být obsahem samotné žaloby, a označoval důkazy k prokázání žalobních tvrzení, a soud tak tento úkon nepovažuje za potřebný k účelnému uplatňování práva.

12. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

13. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty plnění ani uložení povinnosti plnění ve splátkách nebyly splněny podmínky.