21 C 238/2019

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 39 528 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 27. 3. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 28. 3. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 29. 3. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 14 528 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 661,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 8. 2019, doplněnou podáním ze dne 4. 10. 2019 a ze dne 13. 4. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil původnímu žalovanému [celé jméno původního účastníka], narozenému dne 27. 7. 1953, povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 528 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s původním žalovaným dne 26. 3. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla [celé jméno původního účastníka] částku 12 000 Kč, kdy na základě žádosti původního žalovaného došlo dne 27. 3. 2018 k navýšení jistiny úvěru na částku 20 000 Kč a poté dne 28. 3. 2018 na částku 25 000 Kč. Původní žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, tím mu vznikla povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalobkyně se touto žalobou domáhala úhrady nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 700 Kč vyčíslené za období od 26. 4. 2018 do 7. 4. 2018 z částky 25 000 Kč, náhrady za tři zaslané upomínky ve výši 150 Kč, smluvních úroků do zesplatnění ve výši 5 678 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč za období od 26. 4. 2018 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 28. 7. 2021 navrhla žalobkyně, aby soud vydal usnesení, na základě kterého vystoupí z řízení původní žalovaný [celé jméno původního účastníka] na jeho místo vstoupí nová žalovaná [celé jméno žalované], [datum narození]. Návrh byl odůvodněn tím, že pro žalobou uplatněnou pohledávku bylo u Okresního soudu v Teplicích vedeno pod sp. zn. [spisová značka] trestní řízení proti [celé jméno žalované], [datum narození], kdy z trestního rozsudku č. j. [číslo jednací] plyne, že předmětnou smlouvu o úvěru uzavřela se žalobkyní jménem žalovaného právě jmenovaná, čímž způsobila žalobkyni přímou škodu ve výši 25 000 Kč a za toto jednání byla uznána vinnou. Rozsudek je pravomocný a žalobkyně byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Usnesením Okresního soudu v Teplicích č. j. 21 C 238/2019-145 ze dne 2. 12. 2021, které nabylo právní moci dne 28. 12. 2021, soud připustil, aby z řízení vystoupil žalovaný [celé jméno původního účastníka] na jeho místo do řízení vstoupila žalovaná [celé jméno žalované], [datum narození]. [příjmení] usnesením soud dále připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně [právnická osoba] vstoupila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], které byla pohledávka vyplývající z předmětné smlouvy o úvěru postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 7. 2021.

4. Podáním ze dne 13. 6. 2022 doplnila žalobkyně k výzvě soudu svá tvrzení a uvedla, že schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr nebyla prověřena, neboť žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru s právním předchůdcem žalované, kdy až v průběhu trestního řízení vyšlo najevo, že žalovaná zneužila informace sdělené panem [celé jméno původního účastníka] a jeho jménem uzavřela předmětnou úvěrovou smlouvu.

5. Při jednání dne 6. 9. 2022 pak žalobkyně navrhla, aby v případě, že soud žalobou uplatněný nárok bude posuzovat jako bezdůvodné obohacení, přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení již od data čerpání peněžních prostředků, když žalovaná jednala úmyslně.

6. Usnesením Okresního soudu v Teplicích č. j. 21 C 238/2019-179 ze dne 15. 9. 2022 soud připustil změnu žaloby, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 27. 3. 2018 do 25. 4. 2018, zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 28. 3. 2018 do 25. 4. 2018 a zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od 29. 3. 2018 do 25. 4. 2018.

7. Žalovaná se v průběhu řízení k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila.

8. Z provedeného dokazování pak soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Z listiny označené Smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato měla být uzavřena dne 26. 3. 2018 mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a [celé jméno původního účastníka], [datum narození], jako klientem, a jejím předmětem byl závazek společnosti [právnická osoba] poskytnout klientovi úvěr ve výši 12 000 Kč převodem na jeho účet uvedený ve smlouvě, č. ú. [bankovní účet]. Obsahem listiny je dále dohoda smluvních stran, že v případě porušení povinnosti klienta zaplatit jakoukoliv část závazku dle této smlouvy řádně a včas, je klient povinen zaplatit společnosti úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a paušální poplatek ve výši 1 200 Kč za první upomínku po 45 dnech, 500 Kč za upomínku po 120 dnech, 800 Kč za upomínku po 210 dnech a 50 Kč za další upomínku. Listina není podepsána ani jednou ze smluvních stran. Z další listiny označené Smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato měla být uzavřena dne 27. 3. 2018 mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a [celé jméno původního účastníka], [datum narození], jako klientem, a jejím předmětem byl závazek společnosti [právnická osoba] poskytnout klientovi úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na jeho účet uvedený ve smlouvě, kdy z textu listiny je dále patrné, že se touto smlouvou měly měnit a doplňovat podmínky smlouvy o úvěru [číslo]. Listina není podepsána ani jednou ze smluvních stran. Z další listiny označené Smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato měla být uzavřena dne 28. 3. 2018 mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a [celé jméno původního účastníka], [datum narození], jako klientem, a jejím předmětem byl závazek společnosti [právnická osoba] poskytnout klientovi úvěr ve výši 25 000 Kč převodem na jeho účet uvedený ve smlouvě, kdy z textu listiny je dále patrné, že se touto smlouvou měly měnit a doplňovat podmínky smlouvy o úvěru [číslo]. Listina není podepsána ani jednou ze smluvních stran. Z výpisu z účtu [číslo] za den 23. 2. 2018 bylo zjištěno, že na tento účet byla dne 23. 2. 2018 z účtu č. [bankovní účet] připsána částka ve výši 1 Kč identifikovaná jménem [celé jméno původního účastníka]. Z výpisu z účtu [číslo] za období od 24 3. 2018 do 26. 3. 2018 vyplývá, že z tohoto účtu byla na účet č. [bankovní účet] dne 26. 3. 2018 poukázána platba ve výši 12 000 Kč, dne 27. 3. 2018 platba ve výši 8 000 Kč a dne 28. 3. 2018 platba ve výši 5 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno původního účastníka] je zřejmé, že dne 26. 3. 2018 byla na tento účet připsána částka 12 000 Kč, dne 27. 3. 2018 částka 8 000 Kč a dne 28. 3. 2018 částka 5 000 Kč, vše z účtu [číslo] od společnosti [právnická osoba] Upomínkou ze dne 5. 5. 2018 a ze dne 26. 5. 2018 byl [celé jméno původního účastníka] vyzván k úhradě dlužné částky a následně i předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2018. Předžalobní výzvou ze dne 11. 7. 2019, odeslanou dle předloženého potvrzení dne 12. 7. 2019, byl původně žalovaný [celé jméno původního účastníka] vyzván k úhradě dlužné částky z tvrzené smlouvy o úvěru. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích č. j. [číslo jednací] ze dne 5. 5. 2021, který nabyl právní moci dne 5. 5. 2021, byla [celé jméno žalované], [datum narození], uznána vinnou zločinem úvěrového podvodu ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, § 211 odst. 1, odst. 2, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku. Protiprávního jednání se [celé jméno žalované] dopustila mimo jiné tím, že dne [datum] na přesně nezjištěném místě prostřednictvím celosvětové sítě Internet uzavřela jménem [celé jméno původního účastníka] se společností [právnická osoba] úvěrovou smlouvu [číslo] na úvěr ve výši 12 000 Kč, úvěr jí byl poskytnut, dne 27. 3. 2018 tento úvěr navýšila o částku 8 000 Kč a dne 28. 3. 2018 tento úvěr navýšila o částku 5 000 Kč, nehradí jej, a svým jednáním způsobila škodu společnosti [právnická osoba] ve výši 25 000 Kč [právnická osoba] byla podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázána se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 7. 2021 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a jejím předmětem je postoupení pohledávek společností [právnická osoba] za dlužníky uvedenými v příloze [číslo] smlouvy postupníkovi, mimo jiné i pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] za [celé jméno původního účastníka]. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí soudu.

9. Na základě skutkových zjištění má tedy soud za prokázané, že žalovaná byla ve vztahu k nyní projednávané věci rozsudkem Okresního soudu v Teplicích č. j. [číslo jednací] ze dne 5. 5. 2021, který nabyl právní moci téhož dne, uznána vinnou zločinem úvěrového podvodu ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, § 211 odst. 1, odst. 2, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku, kdy protiprávního jednání se dopustila mimo jiné tím, že dne 26. 3. 2018 na přesně nezjištěném místě prostřednictvím celosvětové sítě Internet uzavřela jménem [celé jméno původního účastníka] se společností [právnická osoba] úvěrovou smlouvu [číslo] na úvěr ve výši 12 000 Kč, úvěr jí byl poskytnut, dne 27. 3. 2018 tento úvěr navýšila o částku 8 000 Kč a dne 28. 3. 2018 tento úvěr navýšila o částku 5 000 Kč, nehradí jej, a svým jednáním způsobila škodu společnosti [právnická osoba] ve výši 25 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně podle § 229 odst. 1 trestního řádu byla odkázána se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno původního účastníka] je zřejmé, že dne 26. 3. 2018 byla na tento účet připsána částka 12 000 Kč, dne 27. 3. 2018 částka 8 000 Kč a dne 28. 3. 2018 částka 5 000 Kč, vše z účtu [číslo] od společnosti [právnická osoba], což shodně potvrzují výpisy z bankovního účtu [číslo] kde jsou platby specifikované jako [celé jméno původního účastníka]. Uvedeným pohybům peněžních prostředků mělo dle původního tvrzení žalobkyně předcházet uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi společností [právnická osoba] a [celé jméno původního účastníka], kdy společnost [právnická osoba] skutečně na účet žalovaného poukázala celkem částku 25 000 Kč, avšak k bankovnímu účtu [celé jméno původního účastníka] měla neomezený přístup žalovaná, která fakticky peněžní prostředky dle shora uvedeného rozsudku Okresního soudu v Teplicích č. j. [číslo jednací] čerpala. Žalovaná ničeho nehradila a bezdůvodně se tak obohatila na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve výši celé poskytnuté částky, tj. ve výši 25 000 Kč. Upomínkami ze dne 5. 5. 2018, ze dne 26. 5. 2018 a ze dne 6. 6. 2018 vyzývala právní předchůdkyně žalobkyně [celé jméno původního účastníka] k úhradě dlužné částky, následně tak učinila i předžalobní výzvou ze dne 11. 7. 2019, odeslanou dne 12. 7. 2019. Pohledávka vyplývající z tvrzené smlouvy o úvěru byla žalobkyni postoupena na základě ujednání smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 7. 2021, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem.

10. Při právním posouzení vycházel soud zejména z následujících ustanovení právních předpisů: Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanská zákoník“), musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1725 občanského zákoníku, smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvou ujednat a určit její obsah.

11. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet původního žalovaného [celé jméno původního účastníka] dne 26. 3. 2018 částku 12 000 Kč, dne 27. 3. 2018 částku 8 000 Kč a dne 28. 3. 2018 částku 5 000 Kč, přičemž z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalovaná neoprávněně využila osobních údajů [celé jméno původního účastníka] za účelem sjednání úvěrové smlouvy [číslo] na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně zaslala shora uvedené částky na bankovní účet [celé jméno původního účastníka], ke kterému měla žalovaná prokazatelně přístup a mohla s ním nekontrolovaně disponovat. Aktivní legitimace žalobkyně v řízení je dána ujednáním smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaná tímto jednáním, kdy na jinou osobu podvodně uzavřela smlouvu o úvěru, získala částku 25 000 Kč, přičemž žalobkyni nevrátila ničeho, a na straně žalované tak vznikl neoprávněný majetkový prospěch. Tento skutkový závěr soud právně posoudil po právní stránce podle ust. § 2991 občanského zákoníku, když žalované bylo plněno bez právního důvodu, neboť přijala finanční prostředky, na které neměla nárok a ze zákona je pak povinna tyto finanční prostředky žalobkyni vydat. Z uvedených důvodů tedy soud výrokem I. tohoto rozsudku částečně vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost žalobkyni částku 25 000 Kč zaplatit.

12. Žalobkyni dále v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč, 8 000 Kč a 5 000 Kč, a to již ode dne následujícího po dni poskytnutí těchto částek, tj. ode dne 27. 3. 2018, 28. 3. 2018 a 29. 3. 2018, když poskytnutí peněžních prostředků žalovaná na právní předchůdkyni žalobkyně vylákala úmyslným podvodným jednání. Z uvedeného důvodu tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni spolu s dlužnou částkou i úrok z prodlení ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, z dílčích čerpaných částek od 27. 3. 2018, resp. od 28. 3. 2018 a od 29. 3. 2018 do zaplacení.

13. Pokud se jedná o výrok II. rozsudku, soud zdůrazňuje, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nikdy nebyla uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná svým jménem neprojevila vůli směřující k uzavření smlouvy, tudíž soud nepovažuje úvěrovou smlouvu [číslo] za platně uzavřenou podle ust. § 1725 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena, nemohl soud vyhovět žalobě na zaplacení poplatků, smluvních úroků a smluvních pokut, které byly dle tvrzení žalobkyně součástí této smlouvy. Soud tak žalobu v této části co do částky 14 528 Kč zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v projednávané věci po zvážení všech konkrétních okolností tohoto případu tak, že při aplikaci ust. § 150 o. s. ř. přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení v celkové částce 16 661,20 Kč. Žalobkyně sice byla ve věci částečně neúspěšná, nicméně soud při rozhodnutí o právu na náhradu nákladů řízení přihlédl k tomu, že v době podání žaloby neměla žalobkyně možnost jakkoliv zjistit, že do smluvního vztahu s ní nevstoupil původní žalovaný, ale podvodným jednáním na ní peněžní prostředky vylákala žalovaná, která se tak bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatila. Žalobkyně tak původně žalovala osobu, o níž se zcela oprávněně domnívala, že jí svědčí pasivní legitimace, a až v průběhu tohoto řízení vyšlo najevo, že tomu tak není. V této souvislosti soud i zmiňuje, že samotné trestní oznámení, na základě kterého byla žalovaná trestně stíhána a posléze v květnu 2021 odsouzena i pro jednání přímo související s projednávanou věcí, bylo podáno až v průběhu tohoto řízení. Skutečnost, že nárok uplatněný žalobou, nebude možné posoudit jako dluh ze smluvního vztahu, a nebude tedy možné žalobkyni přiznat i smluvní pokutu a poplatky, na které by jí ze smlouvy vznikl nárok, žalobkyně v době zahájení řízení nemohla vědět, ani předpokládat. V uvedených skutečnostech pak soud spatřuje existenci výjimečných okolností, pro které žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 582 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 500 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu ve věci samé - žaloba), dále odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 700 Kč a náhrada hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 4 stejné vyhlášky ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (písemné podání soudu ve věci samé ze dne 28. 7. 2021, písemné podání soudu ve věci samé ze dne 24. 9. 2021 a účast u jednání dne 6. 9. 2022) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 10 800 Kč částkou 2 268 Kč. Žalobkyni rovněž vznikly náklady v souvislosti s cestou jejího právního zástupce k jednání nařízenému na den 6. 9. 2022, tedy jízdné za cestu z [obec] do [obec] a zpět (ujeto celkem 184 km dle [webová adresa]) osobním automobilem tovární značky Mitsubishi s průměrnou spotřebou 5,1 l nafty /100 km a dále dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada za promeškaný čas strávený na cestě (4 x 100 Kč). Soud přiznal žalobkyni náhradu za promeškaný čas a cestovné částkou ve výši 2 065,20 Kč, kdy výši takto přiznané náhrady za cestovní výdaje a promeškaný čas je zohledněna rovněž 21 % sazba daně z přidané hodnoty.

15. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za první tři úkony právní služby pak soud uvádí, že z lustrace provedené v rejstříku zdejšího soudu je zřejmé, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.

16. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

17. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.