21 C 262/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 000 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 28. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů o právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do úroku z prodlení ve výši přesahující 11,75 % ročně z částky 1 000 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši přesahující 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši přesahující 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 28. 6. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 2 245,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem , adresa, , , adresa, .

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 4. 2023, doplněnou podáním ze dne 4. 9. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 20. 1. 2022 nájemní smlouvu, kterou se zavázala přenechat žalované do užívání bytovou jednotku č. , Anonymizováno, v obci a k. ú. , adresa, , přičemž dluh žalované ve výši 15 000 Kč vznikl neplacením nájemného dle této nájemní smlouvy, a to za měsíce duben až červen 2022. Žalovaná dne 25. 6. 2022 uznala dluh ve výši 15 000 Kč písemným uznáním dluhu a zavázala se ho splácet, s první splátkou ve výši , právnická osoba, Kč do konce července 2022, pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná nezaplatila již první splátku a ztratila tak výhodu splátek, proto žalobkyně požaduje uhradit částku 15 000 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně z dlužných částek od prvního dne prodlení do zaplacení. Žalobkyně má nárok na zaplacení smluvního úroku z prodlení, a to s odkazem na ust. článku 7 odstavec 14 nájemní smlouvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 26. 3. 2024, které bylo za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) konáno v nepřítomnosti žalované.

4. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z nájemní smlouvy ze dne 20. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně přenechala žalované do užívání bytovou jednotku č. , Anonymizováno, , způsob využití byt, nacházející se , Anonymizováno, . nadzemní podlaží budovy č. p. , Anonymizováno, , bytového domu v části obce , adresa, , umístěné na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , v katastrální území , adresa, , a to na dobu určitou od 20. 1. 2022 do 31. 12. 2023. Článek 4 bod. 1 stanovil povinnost nájemce (žalované) užívat předmět nájmu výhradně za účelem ubytování, rekreace nebo podnikání s tím, že ust. § 2235 občanského zákoníku se nepoužije. Nájemné bylo sjednáno ve výši 7 000 Kč měsíčně, přičemž v sobě zahrnovalo i náklady spojené s užíváním bytu ve výši 1 910 Kč (spotřeba vody, tepla a zálohy na služby a energie spojené s užíváním předmětu nájmu). Nájemné bylo splatné vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, za který bylo hrazeno. Ve smlouvě byl pro případ prodlení nájemce se zaplacením finančních závazků dle nájemní smlouvy sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,15 % denně z dlužné částky za každý den prodlení.Z předávacího protokolu ze dne 20. 1. 2022 vyplývá, že žalovaná v uvedený den předmětný byt do užívání převzala. V protokolu jsou dále zachyceny stavy elektroměru, vodoměrů a topení ke dni předání bytu.Žalovaná dne 25. 6. 2022 podepsala uznání dluhu, v němž prohlásila, že dluží žalobkyni na nájemném za březen částku 4 000 Kč (splatnou 25. 3. 2022), za duben částku 4 000 Kč (splatnou 25. 4. 2022), za květen částku 7 000 Kč (splatnou 25. 5. 2022) a za červen částku 7 000 Kč (splatnou 25. 6. 2022), celkem částku 22 000 Kč, přičemž žalovanou uhrazená kauce byla započtena částkou ve výši 4 000 Kč oproti dluhu za měsíc březen a částkou 3 000 Kč oproti dluhu za měsíc duben. Příslušenství tvoří smluvní úrok z prodlení ve výši 0,15 % denně z dlužné částky za každý den prodlení se zaplacení jednotlivých závazků a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení se zaplacení jednotlivých závazků. Žalovaná uznala bez výhrad dluh vůči žalobkyni v částce 15 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, a zavázala se uhradit ho formou pravidelných splátek ve výši , právnická osoba, Kč měsíčně splatných k poslednímu (zřejmě dni) v kalendářním měsíci, počínaje červencem 2022, pod ztrátou výhody splátek.Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 1. 2023 a podacího lístku ze dne 17. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně v uvedený den odeslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu – nezaplaceného nájemného za nájem bytové jednotky č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, v celkové výši 15 000 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,15 % denně z dlužných částek ode dne následujícího po splatnosti do zaplacení.

5. Ze shora uvedených skutkových zjištění má soud za prokázané, že žalovaná dle nájemní smlouvy ze dne 20. 1. 2022 užívala bytovou jednotku č. , Anonymizováno, , způsob využití byt, nacházející se , Anonymizováno, . nadzemní podlaží budovy č. p. , Anonymizováno, , bytového domu v části obce , adresa, , stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , v katastrální území , adresa, . Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 20. 1. 2022 do 31. 12. 2023, pronajímatelem byla žalobkyně. Nájemné bylo sjednáno ve výši 7 000 Kč měsíčně a zahrnovalo i náklady spojené s užíváním bytu. Ve smlouvě si účastnice dále sjednaly pro případ prodlení nájemce (žalované) se zaplacením finančních závazků dle nájemní, Anonymizováno, smlouvy smluvní úrok z prodlení ve výši 0,15 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení se zaplacení jednotlivých závazků. Žalovaná dne 25. 6. 2022 podepsala uznání dluhu, v němž prohlásila, že dluží žalobkyni na nájemném za březen částku 4 000 Kč (splatnou 25. 3. 2022), za duben částku 4 000 Kč (splatnou 25. 4. 2022), za květen částku 7 000 Kč (splatnou 25. 5. 2022) a za červen částku 7 000 Kč (splatnou 25. 6. 2022), celkem částku 22 000 Kč, přičemž žalovanou uhrazená kauce byla započtena částkou ve výši 4 000 Kč oproti dluhu za měsíc březen a částkou 3 000 Kč oproti dluhu za měsíc duben. Žalovaná tak uznala dluh vůči žalobkyni v částce 15 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou a zavázala se uhradit ho formou pravidelných splátek ve výši , právnická osoba, Kč měsíčně, počínaje červencem 2022, pod ztrátou výhody splátek. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve výši 15 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení předžalobní výzvou ze dne 17. 1. 2023, která byla žalované odeslána doporučeně v den jejího vyhotovení.

6. Po právní stránce posoudil soud žalobou uplatněný nárok zejména podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), a dále s přihlédnutím k závěru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 6. 2019 sp. zn. , spisová značka, .Podle ust. § 2201 občanského zákoníku nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.Podle ust. § 2235 odst. 1 občanského zákoníku zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.Podle ust. § 2236 odst. 1 občanského zákoníku bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Ujednají-li si pronajímatel s nájemcem, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor, jsou strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor.Podle ust. § 2239 občanského zákoníku nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.Podle ust. § 2246 odst. 1 občanského zákoníku strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.Podle ust. § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je co do základu důvodná. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužného nájemného podle nájemní smlouvy, která byla mezi účastnicemi uzavřena dne 20. 1. 2022, na základě které žalovaná užívala bytovou jednotku č. , Anonymizováno, , způsob využití byt, v budově č. p. , Anonymizováno, , stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , v katastrální území , adresa, . Výše nájemného byla mezi účastnicemi sjednána v nájemní smlouvě. Žalovaná písemně uznala dluh na nájemném, co do důvodu a výše, a soud proto vycházel z vyvratitelné právní domněnky, že dluh žalované v částce 15 000 Kč za období měsíců duben 2022 až červen 2022 v době uznání trval, když žalovaná netvrdila v tomto řízení opak. Žalovaná ani netvrdila, že by poté jakoukoliv částku žalobkyni uhradila a ze shora popsaných důvodů tedy soud vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužné nájemné ve výši 15 000 Kč, jak žalobkyně v tomto řízení uplatnila, za měsíce duben 2022 až červen 2022 (tj. 1 000 + 7 000 + 7 000).

8. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení pohledávky i právo na zaplacení úroku z prodlení. Splatnost nájemného byla sjednána v nájemní smlouvě vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, za který bylo nájemné hrazeno. Soud tedy přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z jednotlivých dlužných částek nájemného vždy od 26. dne příslušného měsíce do zaplacení, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

9. Pokud se jedná o žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení sjednaného smluvního úroku z prodlení ve výši 0,15 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, soud v tomto rozsahu (nad rámec zákonného úroku z prodlení) neshledal žalobu důvodnou a výrokem II. tohoto rozsudku ji zamítl, a to s odkazem na závěry vyjádření v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2059/2018 ze dne 5. 6. 2019, podle něhož při prodlení s placením nájemného je nájemce bytu povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.; smluvní úrok z prodlení nelze sjednat nad tuto výši. Byť Nejvyšší soud ČR rozhodoval v době, kdy byla platná jiná právní úprava stran možnosti pronajímatele a nájemce sjednat ve smlouvě o nájmu bytu smluvní pokutu (ust. § 2239 občanského zákoníku), je soud toho názoru, že uvedený závěr Nejvyššího soudu vyjádřený ve shora citovaném rozhodnutí je třeba respektovat i za stávající nové úpravy, kdy nemožnost sjednání jiného, než zákonného úroku z prodlení je v tomto rozhodnutí explicitně vyjádřena.

10. Soud v této souvislosti dále podotýká, že předmětem nájmu v projednávané věci byla bytová jednotka, která má v zásadě sloužit k zajištění bydlení. Žalobkyně netvrdila, že by tomu v projednávané věci bylo jinak, a i pokud by tedy soud nedospěl k závěru o nemožnosti sjednání smluvního úroku z prodlení s odkazem na shora uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ČR, bylo by třeba ujednání o smluvním úroku z prodlení posoudit podle ust. § 2239 občanského zákoníku, podle kterého se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. Na této skutečnosti by nemohlo ničeho změnit ujednání v nájemní smlouvě (článek 4 bod. 1, který vyloučil použití ust. § 2235 občanského zákoníku se nepoužije), když zvláštní ustanovení o nájmu bytu obsažená v občanském zákoníku mají relativně kogentní charakter a nelze se od nich odchýlit v neprospěch nájemce. V projednávané věci je v nájemní smlouvě sjednán nejen úrok z prodlení v sazbě 0,15 % denně (tj. v přepočtu 54,75 % ročně) z dlužné částky, ale i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž oba tyto instituty zajišťují stejnou povinnost nájemce (tedy řádné plnění finančních závazků ze smlouvy), a to aniž by byly ujednáním stran současně limitovány ve smyslu ust. § 2254 odst. 1 občanského zákoníku. Z pohledu soudu se tedy jedná o nepřípustná ujednání, k nimž se ve smyslu ust. § 2239 občanského zákoníku nepřihlíží. Nadto nutno dodat, že sjednaný smluvní úrok z prodlení nejenže významně převyšuje zákonný úrok z prodlení, ale podstatně přesahuje i úrokovou sazbu uplatňovanou v té době bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná pouze částečně, právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 2 245,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 1 500 Kč a dle ust. § 13 stejné vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba a účast u jednání dne 26. 3. 2024). Žalobkyni rovněž vznikly náklady v souvislosti s cestou jejího zástupce k jednání nařízenému na den 26. 3 2024, tedy jízdné ve výši 1 594 Kč za cestu z , Anonymizováno, do Teplic a zpět (ujeto celkem 194 km) osobním automobilem tovární značky Audi s kombinovanou spotřebou 6,8 l nafty/100 km a dále dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada za promeškaný čas strávený na cestě ve výši 600 Kč (6 x 100 Kč). Náhrada nákladů řízení pak nebyla přiznána žalobkyni v plné výši, ale v poměru 21,6 % celkové částky nákladů řízení, když při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu vycházel soud z žalobou uplatněné jistiny ve výši 15 000 Kč a uplatněných úroků kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku 2. 4. 2024 ve výši 14 953,50 Kč, přičemž žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 60,8 % (15 000 Kč + 3 207,97 Kč) a v rozsahu 39,2 % byla ve věci úspěšná žalovaná.

12. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti se jedním úkonem právní služby, a to za podání jejího právního zástupkyně ze dne 4. 9. 2023, neboť právní zástupce žalobkyně doplňoval k výzvě soudu tvrzení, která již měla být obsahem samotné žaloby, a označoval důkazy k prokázání takto doplněných žalobních tvrzení, a soud tak tento úkon nepovažuje za potřebný k účelnému uplatňování práva.

13. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

14. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil žalované podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení delší lhůty k plnění či uložení povinnosti úhrady dluhu ve splátkách nebyly splněny podmínky.