21 C 29/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 6 250 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 6 250 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Soud přiznává opatrovníkovi žalované příjmení jméno příjmení, advokátovi se sídlem adresa, za zastupování žalované v řízení odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 3 630 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, do poklady nebo na účet Okresního soudu v Teplicích, na náhradě nákladů státu částku 3 630 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 11. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 250 Kč s příslušenstvím, s následujícím odůvodněním. Žalovaná uzavřela dne 8. 12. 2013 se právnická osoba smlouvu o úvěru, na jejímž základě tato společnost poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč za sjednaný poplatek ve výši 1 250 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaná úvěr čerpala, o čemž svědčí výpis z bankovního účtu, avšak své povinnosti úvěr spolu s poplatkem splatit nejpozději do 3. 9. 2017 nedostála. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2019. Žalobkyně se touto žalobou domáhá úhrady jistiny úvěru a poplatku za jeho poskytnutí se zákonným úrokem z prodlení, když žalovaná přes upomínky dosud ničeho neuhradila. Žalované byl z důvodu jejího neznámého pobytu ustanoven pro toto řízení opatrovník, který žalovanou částku neuznal jako dluh žalované a namítl, že ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedošlo ke splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované. Soud ve věci nařídil jednání na den 21. 1. 2021, k němuž se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila a souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal a v rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. Soud ve věci provedl důkaz listinami, které v řízení předložila žalobkyně, a z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: právnická osoba zaslala dne 5. 8. 2014 na účet vedený u právnická osoba, č. ú. bankovní účet částku 5 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně předcházelo poukázání této částky uzavření smlouvy o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy k tomuto tvrzení žalobkyně předložila nedatovanou listinu označenou„ Smlouva o zápůjčce“, v níž je jako klient označena osoba celé jméno žalované, rodné číslo, bytem adresa žalované. V listině je pak vyjádřen závazek právnická osoba poskytnout klientovi zápůjčku ve výši 5 000 Kč za poplatek ve výši 1 250 Kč s tím, že zápůjčku spolu s poplatkem klient uhradí do 30 dnů; listina není podepsána žádnou osobou a podpis není ani na všeobecných obchodních podmínkách. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2019 mělo dojít ze strany právnická osoba k postoupení pohledávky za žalovanou z tvrzené smlouvy o zápůjčce žalobkyni, přičemž osobě celé jméno žalované, bytem adresa žalované, bylo postoupení pohledávky oznámeno postupitelem dopisem ze dne 10. 7. 2019 celé jméno žalované, bytem adresa žalované, byla před podáním žaloby upomínkou ze dne 10. 7. 2019 právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu ze zápůjčky v celkové výši 9 400 Kč. Ze zprávy právnická osoba, ze dne 29. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná, jak je označena v žalobě, nebyla ke dni 5. 8. 2017 majitelem ani disponentem účtu č. bankovní účet. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok s ohledem na žalobní tvrzení zejména podle ust. § číslo a násl., ust. § číslo a násl. a konečně i ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce, a nedošlo ani k uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by žalované poskytla, ať již ona či její právní předchůdkyně, jakoukoliv částku, aby soud mohl případně žalobou uplatněný nárok posoudit jako plnění bez právního důvodu či nárok na vrácení neoprávněného obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, když účet, na který byla částka 5 000 Kč poukázána, nepatří žalované. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání, které bylo ve věci nařízeno, poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označení důkazů k prokázání sporných tvrzení, s poučením o následcích nesplnění této výzvy, žalobkyně se však k jednání nedostavila a sama se tak o možnost reagovat na toto poučení připravila. Z uvedených důvodů tedy byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalované, která byla ve věci zcela úspěšný, žádné náklady nevznikly. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka, který byl žalované z důvodu jejího neznámého pobytu v tomto řízení z řad advokátů ustanoven. Ustanovenému opatrovníku žalované náleží dle ust. § 6, § 7 bod 4., § 11 odst. 1 písm. a), d), § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna ve výši ve výši 1 200 Kč a dle ust. § 13 odst. 3 stejné vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast při jednání dne 21. 1. 2021), a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 3 000 Kč částkou 630 Kč Celkem tedy odměna ustanoveného opatrovníka žalovaného činí částku 3 630 Kč a soud tedy tuto částku opatrovníkovi přiznal. Výrokem IV. tohoto rozsudku pak soud rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit státu náklady řízení, které platil. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady ustanoveného opatrovníka nese ve smyslu ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. stát a jejich náhradu lze ve smyslu ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. uložit jen tehdy, zastupoval-li opatrovník ustanovený z řad advokátů účastníka, který měl ve věci úspěch. Účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, tyto náklady, i když ve věci neměl úspěch, neplatí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2905/2014). Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a soud jí tedy s odkazem na shora uvedené uložil povinnost uhradit státu náklady, které stát platil jako odměnu a náhradu hotových výdajů ustanoveného opatrovníka, tj. částku 3 630 Kč. Lhůtu k plnění uložené povinnosti žalobkyni soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).