21 C 302/2019

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 041 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 041 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 041 Kč od 3. 3. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení příjmení, advokátky se sídlem anonymizováno číslo, obec a číslo.

III. Soud přiznává opatrovníkovi žalovaného příjmení jméno příjmení, advokátovi se sídlem adresa, za zastupování žalovaného v řízení odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 2 200 Kč.

IV. Státu České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 4. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 041 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že tento nárok jí vznikl z titulu postoupené pohledávky za žalovaným společností právnická osoba Žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne 2. 3. 2017 přepravních služeb společnosti právnická osoba, a to ve vlaku číslo mezi stanicemi obec hlavní nádraží a obec hlavní nádraží, čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného ve výši dle tarifu pro vnitrostátní přepravu, tj. v částce 41 Kč. Za porušení přepravního řádu vyměřila společnost právnická osoba, žalovanému přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč právnická osoba, tak vznikla vůči žalovanému pohledávka v celkové výši 1 041 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedeného smluvního vztahu, včetně příslušenství, byla společností právnická osoba, dne 25. 9. 2017 postoupena právnická osoba anonymizována dvě slova, která následně dne 30. 10. 2017 postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno, přičemž byl současně vyzván k úhradě dluhu, což však neučinil.

2. Žalovanému byl z důvodu jeho neznámého pobytu ustanoven pro toto řízení opatrovník, jenž žalobkyní uplatněný nárok v celé výši neuznal a popřel, že by dne 2. 3. 2017 žalovaný na shora uvedené trase ve vlaku číslo cestoval.

3. Žalovaný je cizím státním příslušníkem. Pravomoc českého soudu k projednání věci je dána dle čl. 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU 1215/2012, přičemž kolizním právem je na základě článku 5 bod 2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU/593/2008 právo české.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů založených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již při podání žaloby. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podáním ze dne 12. 5. 2021, které bylo soudu doručeno téhož dne, souhlasil. Z tohoto důvodu soud ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání.

5. Z předložených listin soud zjistil a dospěl k následujícím zjištěním o skutkovém stavu: Z potvrzení o nedodržení SPPO a oznámení o závadách ze dne 2. 3. 2017 vyplývá, že žalovaný se dne 2. 3. 2017 přepravoval vlakem číslo provozovaným společností právnická osoba, na trase obec anonymizována dvě slova – obec anonymizována dvě slova a v uvedený den v 18:35 hodin byl v tomto dopravním prostředku kontrolován dopravcem pověřenou osobou. Při kontrole se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Cena jízdného by činila 41 Kč a žalovaný ji na místě nezaplatil. Ze Smluvních přepravních podmínek vydaných společností právnická osoba, vyplývá kromě skutečnosti, že cestující je povinen po celou dobu přepravy mít u sebe platný jízdní doklad, i výše přirážky k jízdnému v částce 1 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedeného smluvního vztahu byla na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 12. 2015 mezi společností právnická osoba, jako postupitelem a právnická osoba anonymizována dvě slova jako postupníkem, včetně smlouvy o postoupení pohledávek mezi týmiž smluvními stranami ze dne 25. 9. 2017 a její přílohy (soupisu postupovaných pohledávek), postoupena druhé ze jmenovaných společností. Na žalobkyni byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek uzavřené dne 2. 11. 2017 mezi žalobkyní a právnická osoba anonymizována dvě slova, včetně její přílohy. Žalovaný byl následně žalobkyní, prostřednictvím její právní zástupkyně, dopisem ze dne 28. 5. 2018 vyzván, aby dlužnou částku v celkové výši 2 614 Kč (sestávající z neuhrazeného jízdného ve výši 41 Kč, přirážky ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 573 Kč) uhradil do 5 dnů od doručení této výzvy, s tím, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání nároku.

6. Po právní stránce posoudil soud věc podle ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s tím, že podrobnější úprava osobní přepravy pro danou věc je stanovena zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách, vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, a smluvními přepravními podmínkami žalobkyně.

7. Na základě skutkových zjištění a po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žalovaný použil dne 2. 3. 2017 k dopravě vlak, čímž s právní předchůdkyní žalobkyně konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě osob. K námitkám opatrovníka třeba uvést, že žalovaný je existující osobou a z předložených listinných důvodů nevznikly soudu pochybnosti o tom, že osobou, která byla dne 2. 3. 2017 v 18:35 ve vlaku kontrolována, byl právě žalovaný. Žalovaný se pak na výzvu oprávněné osoby při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem a nezaplatil jízdné dle tarifu ani přirážku k jízdnému, jejíž úhrada byla v souladu se zákonem a přepravními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně požadována, a dluží z tohoto titulu celkem částku 1 041 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v řízení je pak dána ujednáním smluv o postoupení pohledávek dle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že dluh má být splněn řádně a včas a žalovaný tak neučinil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 041 Kč představující neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému.

8. Žalobkyni dále v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniklo právo požadovat po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou jízdného a přirážky k jízdnému, soud shledal i v této části uplatněný nárok oprávněným a žalobě vyhověl, neboť je nepochybné, že dne 3. 3. 2017 již byl žalovaný v prodlení s úhradou jízdného i přirážky k jízdnému.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním právním a skutkovým rozborem věci a písemné podání soudu ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně pak soud uvádí, že z lustrace provedené v rejstříku zdejšího soudu vyplývá, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.

10. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, soud tedy v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

11. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka, který byl žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu v tomto řízení z řad advokátů ustanoven. Ustanovenému opatrovníkovi žalovaného náleží dle ust. § 6, § 7 bod 3. a § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna ve výši 800 Kč a dle ust. § 13 odst. 1 a 4 stejné vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření k žalobě dne 12. 5. 2021), tedy celkem odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 2 200 Kč a soud tedy tuto částku opatrovníkovi přiznal.

12. Výrokem IV. tohoto rozsudku pak soud rozhodl o tom, že se státu náhrada nákladů řízení, které platil, nepřiznává, byť by na jejich náhradu měl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledků řízení proti žalovanému, jenž byl v řízení v celém rozsahu neúspěšný, právo (stát ve smyslu ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. nese náklady ustanoveného opatrovníka). Účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, totiž náklady svého opatrovníka, i když ve věci neměl úspěch, neplatí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2905/2014 či sp. zn. 21 Cdo 1997/2008).

13. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k plnění či uložení povinnosti uhradit dluh ve splátkách nebyly splněny podmínky. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.