21 C 317/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 28 m2, v katastrálním území Teplice, obec Teplice, vymezeném v geometrickém plánu [číslo] [rok], který dne 17. 5. 2018 ověřila úředně oprávněná zeměměřičská inženýrka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod [číslo] 2018, a který je součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 17 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 9. 2022, doplněnou podáním ze dne 18. 4. 2023, domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Teplice, obec Teplice. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne 23. 8. 2005 nabyla vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, v k. ú. [obec]. Zároveň s těmito pozemky začala žalobkyně užívat také část pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], který je přímo přilehlý k pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] o kterém se domnívala, že je také v jejím vlastnictví, resp. se domnívala, že se jedná o součást pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] O skutečnosti, že užívá část pozemku parc. [číslo] se dozvěděla až z přípisu žalovaného, který jí byl doručen dne 2. 2. 2018. Sporná část pozemku je nyní vedena podle geometrického plánu [číslo] 2018 jako pozemek parc. [číslo]. Žalobkyně se ujala držby sporného pozemku dne 23. 8. 2005, a to na základě darovací smlouvy, přičemž právní předchůdci žalobkyně (její rodiče) drželi a nerušeně užívali spornou část pozemku již od 10. 2. 1972 na základě Dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne 27. 12. 1971. Žalobkyně má tedy za to, že je oprávněným vlastníkem, když pozemek užívala na základě dobré víry, že jí skutečně patří, když jej převzala do užívání od svých rodičů, a zároveň jejich držbu po celou dobu nikdo nerušil. K vydržení vlastnického práva tak došlo nejpozději dne 23. 8. 2015, a to za předpokladu, že žalobkyně nebude započítávat oprávněnou držbu právních předchůdců, k čemuž by byla rovněž oprávněna. Naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem sporného pozemku, žalobkyně spatřuje v tom, že jako vlastník sporného pozemku je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný a v případě úspěchu v soudním řízení, by soudní rozhodnutí bylo podkladem pro změnu zápisu vlastníka v katastru nemovitostí.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává. Žalovaný je vlastníkem značného množství nemovitých věcí, které jsou předmětem evidence v katastru nemovitostí a také v interním soupisu majetku města. Při takto značném množství nemovitých věcí rozmístěných na poměrně rozsáhlém území nejen katastru města, ale i mimo něj, není možné kontinuálně kontrolovat, zda držba nad nemovitostmi není narušena jednáním jiných osob. Teprve tehdy, pokud je zjištěno porušení užívacího práva města, snaží se žalovaný o nápravu, což učinil i tomto případě, kdy bylo kontrolou zaměstnanců zjištěno, že předmětná část pozemku [parcelní číslo] je užívána neoprávněně žalobkyní, což jí bylo oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2018. Žalobkyně reagovala tak, že se cítí být vlastnicí předmětné části pozemku, neboť toto vlastnictví nabyla vydržením.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 19. 9. 2023, při které provedl účastníky navržené důkazy a z provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] o výměře 494 m² a parc. [číslo] o výměře 196 m², jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, vše v obci a k. ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v obci a k. ú. [obec], který přímo sousedí s pozemky p. [číslo] p. [číslo] což je zřejmé i ze zaměření skutečného provedení oplocení ze dne 26. 9. 2017 provedeného společností [anonymizováno] s.r.o. Z geometrického plánu vyhotoveného společností [anonymizováno] s. r. o. [číslo] 2018 ze dne 17. 5. 2018, který úředně ověřila oprávněná zeměměřičská inženýrka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod [číslo] 2018, vyplývá, že pozemek [parcelní číslo] o výměře 28 m², který je předmětem tohoto řízení, je součástí pozemku p. [číslo] přímo sousedí s pozemky žalobkyně. Z Dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 27. 12. 1971 bylo zjištěno, že k datu 10. 2. 1972 bylo [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zřízeno právo osobního užívání k pozemku parc. [číslo] o výměře 700 m². Z kolaudačního rozhodnutí Městského národního výboru v [obec] ze dne 30. 9. 1982 bylo zjištěno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] bylo povoleno užívání stavby – rodinného dvojdomku s přiděleným [adresa] a [adresa]. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 17. 8. 2005 vyplývá, že tuto uzavřeli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako kupující a oprávnění z věcného břemene a žalobkyně jako obdarovaná a povinná z věcného břemene a jejím předmětem je darování domu [adresa] se zastavěnou plochou č. parc. [číslo] a pozemku parc. [číslo] dárci obdarované a současně zřízení bezplatného věcného břemene doživotního užívání předmětných nemovitostí ve prospěch dárců, rodičů obdarované. Právní účinky vkladu dle této smlouvy vznikly dnem 23. 8. 2005. Dopisem ze dne 2. 2. 2018 sdělil žalovaný žalobkyni, že na základě zaměření oplocení v ulici [ulice] bylo zjištěno, že oplocení její nemovitosti není umístěno na hranici pozemku, ale je umístěno na pozemku parc. [číslo] který je ve vlastnictví žalovaného. Tento nesoulad je třeba napravit a užívání legalizovat. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 8. 3. 2018 vyplývá, že žalobkyně tímto reagovala na dopis žalovaného ze dne 2. 2. 2018 a sdělila, že předmětný pozemek užívala nikoliv svévolně, ale v dobré víře jako vlastní, když takto jí byl předán, a navrhla, aby byla předmětná část pozemku oddělena z pozemku parc. [číslo] prodána žalobkyni za cenu spíše symbolickou. Z oznámení usnesení rady města [číslo] ze dne 7. 1. 2020 vyplývá, že [jméno] města schválila zveřejnění záměru na prodej části pozemku parc. [číslo] o výměře 28 m². Z oznámení usnesení zastupitelstva města [číslo] ze dne 7. 7. 2020 je zřejmé, že zastupitelstvo města rozhodlo o prodeji části pozemku parc. [číslo] dle GP parc. [číslo] žalobkyni za částku 18 763 Kč podle znaleckého posudku. Dopisem ze dne 20. 8. 2020 sdělila žalobkyně žalovanému, že odmítá uzavřít kupní smlouvu na prodej části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], neboť došlo k vydržení vlastnického práva, a navrhla, aby byl proveden právní úkon, kterým by její vlastnictví bylo uznáno a na základě kterého by byl proveden zápis v katastru nemovitostí. Z oznámení usnesení zastupitelstva ze dne 28. 12. 2020 vyplývá, že zastupitelstvo rozhodlo vyslovit nesouhlas s návrhem žalobkyně a vyčkat pravomocného rozhodnutí soudu. Soud pro nadbytečnost neprováděl účastnický výslech žalobkyně, jak bylo navrhováno.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, vše v obci a k. ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice, které přímo sousedí s pozemkem žalobce parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Žalobkyně od roku 2005 společně se svými pozemky užívá i část pozemku žalovaného parc. [číslo] o výměře 28 m ², kdy tato část byla oddělena od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2018 a je označena jako pozemek parc. [číslo]. Tuto část pozemku užívali již od roku 1972 právní předchůdci žalobkyně, její rodiče. Žalovaný až dopisem ze dne 2. 2. 2018 sdělil žalobkyni, že její oplocení se nachází na pozemku žalovaného.

5. Po právní stránce posoudil soud věc zejména podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.). Podle ust § 1091 odst. 2 obč. zák. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle ust. § 1095 obč. zák. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle ust. § 3066 obč. zák. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

6. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Na projednávanou věc je třeba použít ust. § 1095 obč. zák. dopadající na situace, kdy dojde k mimořádnému vydržení vlastnického práva, neboť žalobkyně a její právní předchůdci (její rodiče) pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] nerušeně užívali od roku 1972, měli jej připlocený ke svým pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], přičemž první podnět, že společně se svými pozemky žalobkyně užívá i pozemek, resp. část pozemku, která dle stavu zapsaného v katastru nemovitostí není jejím vlastnictvím, jí byl ze strany žalovaného dán až v únoru 2018, tedy po více než 45 letech nerušeného užívání. S ohledem na znění ust. § 3066 obč. zák. k mimořádnému vydržení nemovité věci mohlo dojít nejdříve k 1. 1. 2019, i když dvacetiletá vydržecí doba uplynula mnohem dříve, což v daném případě nastalo, neboť institut mimořádného vydržení byl do českého právního řádu zaveden až spolu s občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., a mimořádné vydržení vlastnického práva žalobkyně k pozemku parc. [číslo] se tak dovršilo ke dni 1. 1. 2019. Na mimořádném vydržení dle závěru soudu nic nemění ani dopis ze dne 2. 2. 2018, kterým žalovaný upozornil žalobkyni na neoprávněné užívání předmětného pozemku, neboť ani po obdržení této informace nelze posuzovat užívání pozemku žalobkyní jako užívání v nepoctivém úmyslu, který by mohl být dle zákona jedinou překážkou mimořádného vydržení. Z judikatury a z odborné literatury totiž vyplývá, že„ nepoctivým“ ve smyslu ust. § 1095 obč. zák. je v zásadě úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně„ vetřel“ v držbu svémocně nebo se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá, v dané věci tedy žalovaného. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud žalobě zcela vyhověl a určil, žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Teplice, obec Teplice, vymezeném v geometrickém plánu [číslo] 2018, který dne 17. 5. 2018 ověřila úředně oprávněná zeměměřičská inženýrka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod [číslo] 2018.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení celkem v částce 17 342 Kč Náklady žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 3 100 Kč a dle ust. § 13 uvedené vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé - žaloba a účast při jednání dne 19. 9. 2023), dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 10 200 Kč částkou 2 142 Kč.

8. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

9. Lhůtu k plnění výrokem II. tohoto rozsudku uložené povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.