21 C 32/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 377 880,43 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky ve výši 14 420 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 % ročně z částky 377 880,43 Kč vypočteného za období od 19. 8. 2022 do 14. 8. 2023.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 216 323,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 216 323,20 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 161 557,23 Kč, dále co do částky kapitalizovaného úroku ve výši 4 489,20 Kč a úroku ve výši 3,24 % ročně z částky 377 880,43 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení, a co do kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 12 698,63 Kč vypočteného za období od 19. 8. 2022 do 14. 8. 2023 v sazbě 13 % ročně z částky 377 880,43 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 13 % ročně z částky 377 880,43 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 16. 1. 2023, doplněným podáním ze dne 9. 3. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 377 880,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 20. 2. 2014 smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření, ve které se žalovaný zavázal v případě překlenovacího úvěru splácet úroky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách až do přidělení cílové částky a po přidělení cílové částky v měsíčních splátkách splácet jistinu úvěru a úroky až do úplného splacení, v částkách dle úvěrové smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému v měsíci březnu 2014 částku 464 000 Kč, čímž byl přislíbený úvěr zcela vyčerpán, a nejpozději k 25. dni v měsíci následujícím po datu výplaty mělo být započato žalovaným se splácením. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně neplnil a dostal se do prodlení se splácením svého závazku, kdy neuhradil splátky za červenec 2021, březen 2022 a květen 2022. Žalovaný byl opakované upomínán k úhradě dluhu, nicméně tak neučinil a žalobkyně využila svého práva a ke dni 31. 7. 2022 odstoupila od uzavřené smlouvy, kdy k tomuto datu činila dlužná částka 381 838,16 Kč. Dlužná částka k datu 31. 12. 2022 pak představuje dluh na jistině úvěru ve výši 377 880,43 Kč, úrok z úvěru ve výši 4 489,21 Kč (za období od 19. 8. 2022 do 31. 12. 2022) a úrok z prodlení ve výši 10 575,30 Kč (za období od 19. 8. 2022 do 31. 12. 2022).

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila, že tuto posoudila zcela v souladu se zákonnými požadavky prostřednictvím standardizovaného interního procesu. Žalovaný byl hodnocen jako samostatný dlužník s čistým příjmem ve výši 13 413 Kč, který uvedl v prohlášení k žádosti o úvěr ze dne 26. 1. 2014, zohledněné výdaje činily 500 Kč a splátky u bankovních institucí 3 110 Kč. Žalovaný před poskytnutím úvěru doložil dvě výplatní pásky a byl vyhodnocen jako bonitní. Následně došlo k dozajištění předmětné úvěrové smlouvy zřízením zástavního práva k nemovitostem v k. ú. [část obce], kdy hodnota zajištění činila 1 350 000 Kč. Žalobkyně v postavení banky ověřuje příjmy a výdaje prostřednictvím interního ekonomického modelu. Žalobkyně rovněž zjišťovala pozitivní i negativní záznamy o žalovaném z registru BRKI, NRKI, SOLUS a dalších registrů a databází, přičemž nebyly zjištěny informace, které by byla důvodem pro zamítnutí úvěrové žádosti.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podáním ze dne 19. 7. 2023, doplněným podáními ze dne 2. 8. 2023, 8. 8. 2023 a 9. 8. 2023, vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět s odůvodněním, že žalovaný po datu podání žaloby dále hradí žalobkyni částky ve výši 1 248 Kč a 815 Kč a dále dne 18. 4. 2023 byla na účet připsána platba ve výši 397 Kč (záloha státní podpory za rok 2022). Žalovaný tak od data posledního vyčíslení dlužné částky, tj. od 16. 1. 2023, do dne 14. 8. 2023 celkem uhradil částku 14 420 Kč, kterou žalobkyně započetla na částečnou úhradu úroků. K datu poslední úhrady ze strany žalovaného tak činí úrok z úvěru částku 9 896,67 Kč (úrok z úvěru za období od 19. 8. 2022 do 9. 6. 2023) a úrok z prodlení ve výši 8 351,94 Kč (výsledný úrok po zohlednění plateb žalovaného kapitalizovaný za období od 19. 8. 2022 do 14. 8. 2023), jak vyplývá z předloženého přehledu úročení.

5. Soud ve věci nařídil jednání na den 14. 9. 2023, které bylo za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. konáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy.

6. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 2. 2014 smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo] ve znění dodatku [číslo] ze dne 11. 3. 2014, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 464 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku splatit spolu s úrokem překlenovacího úvěru ve výši 3,24 % ročně, resp. úrokem 5 % ročně přiděleného úvěru, a to způsobem uvedeným ve smlouvě o překlenovacím úvěru.

8. Z Článku 9 bodu 3. Všeobecných úvěrových podmínek, které jsou součástí uvedené smlouvy, vyplývá mimo jiné, že bude-li žalovaný v prodlení s placením více než dvou splátek překlenovacího úvěru či přiděleného úvěru či v prodlení s úhradou jakékoliv částky po dobu delší než tři měsíce, je žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit.

9. Ze žádosti o výplatu ze dne 18. 3. 2014 vyplývá, že žalovaný požádal žalobkyni o vyplacení částky 462 000 Kč na účet vedený u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet].

10. Z oznámení o výplatě z překlenovacího úvěru ze dne 25. 3. 2014 soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému prostředky ve výši 462 000 Kč dne 25. 3. 2014 na účet vedený u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], který žalovaný uvedl v žádosti o výplatu.

11. Z výpisů z účtu překlenovacího úvěru za roky 2014 až 2021 soud zjistil, že žalobkyně převedla žalovanému na jím označený účet dne 25. 3. 2014 částku 462 000 Kč. Žalovaný v roce 2014 uhradil žalobkyni ve splátkách celkem částku 11 414,63 Kč, v roce 2015 celkem částku 13 752,56 Kč, v roce 2016 částku 16 248,52 Kč, v roce 2017 částku 15 000,52 Kč, v roce 2018 celkem částku 13 213,48 Kč, v roce 2019 částku 11 077 Kč, v roce 2020 částku 21 675 Kč, v roce 2021 celkem částku 13 728 Kč, v roce 2022 částku 115 147,09 Kč. Z tvrzení žalobkyně je pak zřejmé, že v roce 2023 jí žalovaný uhradil celkem částku 14 420 Kč.

12. Z potvrzení žalobkyně o zaplacených úrocích je zřejmé, že zaplacené úroky činí za rok 2014 částku 11 414,63 Kč, za rok 2015 částku 13 752,56 Kč, za rok 2016 částku 16 198,48 Kč, za rok 2017 částku 14 975,52 Kč, za rok 2018 částku 13 364,28 Kč, za rok 2019 částku 9 252 Kč, za rok 2020 částku 20 975 Kč, za rok 2021 částku 11 728 Kč, za rok 2022 částku 13 961,45 Kč.

13. Z bilance úvěru žalovaného dle smlouvy [číslo] vyhotoveného ke dni 31. 12. 2022, vyplývá, že žalobkyně k tomuto datu evidovala dluh na jistině ve výši 377 880,43 Kč, dluh na úrocích ve výši 4 489,21 Kč a sankční úroky po zesplatnění ve výši 10 575,30 Kč, celkem dluh ve výši 392 944,94 Kč.

14. Z listiny nadepsané Poslední výzva k úhradě dlužných částek před odstoupením ze dne 1. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovaného na neplnění povinností vyplývajících mu ze smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu – nedoplatku v celkové výši 4 991,48 Kč. Dále žalovaného upozornila, že nebude-li dluh zaplacen do 31. 7. 2022, odstupuje žalobkyně od smlouvy [číslo]. Z připojené dodejky vyplývá, že uvedená listina byla žalovanému odeslána doporučeně a žalovaný ji dne 26. 7. 2022 převzal.

15. Ze žádosti o úvěr ze dne 28. 1. 2014 vyplývá, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí překlenovacího úvěru na koupi bytu/rodinného domu. V žádosti žalovaný uvedl, že je svobodný, je zaměstnán od srpna 2013, způsob bydle je zakřížkován„ ostatní“. Ke svým příjmům žalovaný uvedl, že měsíční příjem ze závislé činnosti činí 13 413 Kč, jiné příjmy neuvedl. Výdaje na bydlení uvedl částkou 500 Kč měsíčně, splátky půjček 3 110 Kč měsíčně, ostatní výdaje 300 Kč měsíčně.

16. Z hodnocení bonity klienta, které vypracovala žalobkyně ke smlouvě [číslo] vyplývá, že klient je bonitní. Byl zvažován příjem ve výši celkem 13 413 Kč měsíčně, existenční minimum 6 400 Kč, celkové výdaje 3 410 Kč, dále měsíční splátka ve výši 2 131 Kč a rezerva ve výši 554 Kč, a volné prostředky činily 918 Kč z aplikačního scoringu ze dne 6. 2. 2014 lze kromě příjmů a výdajů žalovaného uvedených již v jeho žádosti zjistit i skutečnost, že k tomuto dni byl evidován závazek žalovaného ve výši 301 275 Kč.

17. Žalobkyně nabídla žalovanému dne 28. 1. 2014 poskytnutí úvěru ve výši 464 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 3,24 % ročně, kdy dle této zprávy předpokládaná cena objektu úvěru činila 1 090 000 Kč a částka 626 000 Kč měla být hrazena z vlastních zdrojů. Z komentáře k žádosti o úvěr je však zřejmé, že i další část na financování měla být z jiného úvěru a část z jiných zdrojů (pravděpodobně úvěr jiné osoby).

18. Z výstupu z insolvenčního rejstříku vyplývá, že žalovaný nebyl ke dni 28. 1. 2014 v rejstříku nalezen.

19. Z přehledu stavu pohledávky bylo zjištěno, že žalovaný i poté, kdy bylo zahájeno toto řízení, poukazoval žalobkyni i dále nepravidelně splátky, které byly žalobkyní započítány na zákonný úrok z prodlení. V roce 2023 takto žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 14 420 Kč.

20. Z dalších předložených listinných důkazů (zejména návrh rezervační smlouvy, pojistná smlouva, vyúčtování pojistného, limity pojistného plnění, záznam z jednání s klientem) nezjistil soud ničeho pro věc relevantního.

21. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 464 000 Kč, což ohledně částky 462 000 Kč splnila a žalovanému tuto částku poskytla převodem na účet ve smlouvě, resp. v žádosti o výplatu uvedený. Ve smlouvě byl smluvními stranami sjednán úrok z překlenovacího úvěru ve výši 3,24 % ročně. Žalovaný se zavázal uvedený úrok z úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách a měsíčně spořit na stavební spoření, čemuž však nedostál, a žalobkyně posléze od smlouvy odstoupila a dopisem ze dne 1. 7. 2022, který byl žalovanému doručen dne 26. 7. 2022, vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Dluh byl ke dni 30. 6. 2022 vyčíslen na částku celkem 472 311,55 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr dle údajů, které jí žalovaný poskytl a rovněž nahlédnutím do různých databází a registrů. Vycházela z pravidelného příjmu žalovaného ze závislé činnosti ve výši 13 413 Kč měsíčně, zohlednila existenční minimum ve výši 6 400 Kč, kdy žalovaný uvedl v žádosti jen výdaje na bydlení 500 Kč, dále přihlédla k dalším výdajům žalovaného na jiné půjčky v celkové výši 3 410 Kč, hodnotila měsíční splátku ve výši 2 131 Kč a žalovaného vyhodnotila jako bonitního se zvažovanou rezervou ve výši 554 Kč a volnými prostředky 918 Kč měsíčně. Úvěr byl zajištěn zástavním právem k nemovité věci. Ke dni 31. 12. 2022 evidovala žalobkyně dluh na jistině ve výši 377 880,43 Kč.

22. Žalovaný čerpal celkem částku 462 000 Kč, dosud žalobkyni uhradil celkem částku 245 676,80 Kč.

23. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to ještě před tím, než bylo ve věci soudem zahájeno první jednání, rozhodl soud, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k částečnému zpětvzetí žaloby, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, a řízení podle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. zastavil co do částky 14 420 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 % ročně z částky 377 880,43 Kč vypočteného za období od 19. 8. 2022 do 14. 8. 2023.

24. Zjištěný skutkový stav poté soud posoudil po právní stránce zejména podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), s přihlédnutím k příslušným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, a dále s ohledem na skutkový stav posuzoval i možnost právního posouzení žalobou uplatněného nároku dle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

25. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle ust. § 1 odst. 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

27. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

28. Podle ust. § 1751 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

29. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Na základě skutkových zjištění, po právním posouzení věci, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když smlouva o úvěru nebyla dle závěru soudu mezi žalobkyní a žalovaným platně sjednána, resp. je třeba na ni hledět jako na neplatnou.

31. V otázce hodnocení aktivity žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu ČR v rozsudku č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 ze dne 25. 7. 2018, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. (ust. § 9 odst. 1 předchozího zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb.) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

32. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba (i s ohledem na shora uvedené) dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost. Nadto povinnost soudu zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, vyplývá mimo jiné i z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 4129/18, podle něhož by v opačném případě mohlo dojít k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

33. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným smlouvou o úvěru, přičemž před jejím uzavřením splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když vycházela zejména z údajů sdělených jí žalovaným a lustrace v různých databázích a registrech. Vyjma žádosti o úvěr podepsané žalovaným a potvrzení o nahlédnutí do některých registrů však žalobkyně soudu nedoložila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud tak v době rozhodování neměl k dispozici žádnou listinu osvědčující zejména v žádosti tvrzený pravidelný měsíční příjem žalovaného, z tvrzení žalobkyně je přitom zřejmé, že by měla mít k dispozici výplatní pásky žalovaného. Žalobkyně dále tvrdila, že zohledněné výdaje činily 500 Kč a splátky u bankovních institucí 3 110 Kč, avšak měsíční výdaje žalovaného ve výši 500 Kč zcela zjevně neodpovídající reálnému životu a již jen nutným výdajům na bydlení a stravu. I pokud by soud hodnotil, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného a hodnocení jeho bonity přihlédla k vypočtenému existenčnímu minimu (což ostatně je zřejmé i z předloženého hodnocení bonity klienta), pak zcela zjevně po odečtení této částky od pravidelného měsíční příjmu žalovaného, se zohledněním výše splátek, které žalovaný již v té době hradil (a zůstatek jiného úvěru byl v té době dle předložených listin vyšší než 300 000 Kč), nemohly zjištěné údaje vést žalobkyni k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet. Povinnosti řádně prověřit schopnost klienta splácet úvěr nemohla žalobkyni v projednávané věci zbavit ani skutečnost, že úvěr byl zajištěn zástavním právem k nemovité věci, neboť již jen z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že k tomuto zajištění (žalobkyně sama hovoří o„ dozajištění“) došlo až poté, kdy byla smlouva o úvěru uzavřena, a ust. § 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, které vymezuje situace, kdy se zákon o spotřebitelském úvěru na poskytovaný úvěr nevztahuje, tak dle názoru soudu nelze v této věci použít. Žalobkyně tedy soudu v tomto řízení neprokázala, že by řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a k nařízenému jednání, při kterém jí byl soud připraven poskytnout poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání sporných tvrzení s poučením o následcích nesplnění této výzvy, se nedostavila a sama se tak o možnost reagovat na poučení soudu připravila.

34. Z důvodů shora uvedených tedy nevznikl žalobkyni nárok na plnění ze smlouvy, nicméně zjištěný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni nárok na vrácení částky, kterou žalovanému poskytla, z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 462 000 Kč, žalovaný žalobkyni dosud uhradil pouze částku 245 676,80 Kč, a soud mu tedy uložil povinnost žalobkyni rozdíl, tedy částku 216 323,20 Kč zaplatit. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, vznikl žalobkyni vedle práva na zaplacení pohledávky podle ust. § 1970 občanského zákoníku i nárok na zaplacení úroku z prodlení. Soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, z částky 216 323,20 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, neboť v tuto dobu byl již žalovaný v prodlení s úhradou této částky, když bezdůvodné obohacení nemá stanovenou lhůtu ke splatnosti a k této tak dochází na výzvu, která byla žalovanému doručena dne 26. 7. 2022 a v níž byla lhůta ke splnění povinnosti stanovena do 31. 7. 2023.

35. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, neboť jak již bylo podrobněji shora uvedeno, dospěl po provedeném dokazování a právním posouzení k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, z níž měly žalobkyní uplatněné nároky vyplývat.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když ani žalobkyně, ani žalovaný neměli ve věci převážný úspěch, který by umožnil jedné ze stran náhradu nákladů řízení přiznat.

37. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k plnění či uložení povinnosti uhradit dluh ve splátkách nebyly splněny podmínky.