21 C 322/2016

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Veroniky Lehnertové a přísedících Ing. Renaty Lejčkové a Martiny Zíchové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení 145 012 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 101 508,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24 453,10 Kč od 7. 6. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 43 503,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 479,90 Kč od 7. 6. 2016 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů tohoto řízení částku 59 499,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu České republice, do pokladny nebo na účet Okresního soudu v Teplicích, odpovídající část soudního poplatku ve výši 4 200 Kč.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 11. 2016 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 145 012 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobce utrpěl dne 18. 6. 2014 při vyučování u žalované úraz, a to zavřenou zlomeninu pravého předloktí s výrazným posunem zlomených předloketních kostí k ose končetin. Znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [jméno], znalce v oboru zdravotnictví, bylo bolestné související s úrazem ohodnoceno na 136 bodů, což odpovídá částce 34 933 Kč, a odškodnění za nemateriální újmu související s úrazem bylo stanoveno na částku 110 079 Kč. K úrazu žalobce došlo při hodině tělesné výchovy při hraní vybíjené, při které spolužák žalobce [celé jméno svědka] žalobce napadl, prudce do něj strčil a srazil jej na zem. Žalobce byl ještě na zemi napaden, bylo mu uhozeno hlavou o zem a bylo mu šlápnuto na ruku. Zda došlo k úrazu žalobce pádem či až šlápnutím na ruku není jednoznačné. Žalobce se domnívá, že žalovaná odpovídá za škodu, kterou utrpěl v souvislosti s úrazem ze dne 18. 6. 2014, a to dle ust. § 391 odst. 2 zákoníku práce v příslušeném znění. Zákonný zástupce žalobce požádal žalovanou dne 5. 4. 2016 o náhradu škody, přípisem ze dne 9. 5. 2016 žalovaná potvrdila přijetí žádosti a přes negativní stanovisko pojistitele uvedla, že se domnívá, že odpovídá za škodu a činí další kroky k uznání nároku na náhradu škody. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2016 vyzval žalobce žalovanou k náhradě škody. Pojistitel žalované trval na tom, že žalovaná za vzniklou škodu neodpovídá, přičemž tento postoj patrně převzala i žalovaná, která přes svůj původní konstruktivní postoj škodu ani částečně nenahradila a přípisem ze dne 23. 9. 2016 sdělila, že o míře odpovědnosti a tím i výši náhrady bude muset rozhodnout soud. Konkrétní důvod, pro který se žalobce domnívá, že mu žalovaná odpovídá za škodu, spočívá v tom, že v době incidentu nebyla paní učitelka [celé jméno svědkyně] v tělocvičně se žáky, neboť šla pod schody pro zakutálený míč. Žalobce je přesvědčen, že pokud by vyučující v tělocvičně byla, k úrazu by nedošlo, neboť ať již byl začátek incidentu jakýkoliv, vyučující by jej během své přítomnosti v tělocvičně zaregistrovala již v počátku a zcela nepochybně by zasáhla zcela profesionálně tak, že by vznik jakékoliv dalšího konfliktu a na něj navazujícího úrazu byl vyloučen.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že má za to, že za škodu vzniklou úrazem ze dne 18. 6. 2014 neodpovídá. Příčinou úrazu byla nekázeň žalobce a jeho osobní spory s [celé jméno svědka], které vyústily ve fyzický konflikt těchto dvou žáků. Jejich konflikt pak neměl žádnou souvislost s vyučováním. Z výpovědi spolužáků přitom vyplynulo, že to byl právě žalobce, kdo konflikt v tělocvičně začal, když [celé jméno svědka] nadával, provokoval ho a celý konflikt vyvolal. K úrazu tedy došlo vinou žalobce, který se přestal věnovat vyučování, na místo toho řešil své osobní spory se spolužákem, vyprovokoval ho ke rvačce, v důsledku které pak došlo k úrazu. Jedná se tedy o exces a odpovědnost žalované není dána. Nelze přisvědčit argumentu žalobce ohledně nepřítomnosti učitelky v tělocvičně, tato pouze odběhla na schody vedoucí k tělocvičně pro míč, který se tam zakutálel. Její nepřítomnost v tělocvičně byla velmi krátká a neměla žádný vliv na vznik ani průběh incidentu mezi žalobcem a [celé jméno svědka]. Žalovaná tedy zpochybnila samotný základ nároku, námitky však měla i vůči výši uplatněného nároku. Žalovaná rozporovala bodové ohodnocení, a to zejména s ohledem na skutečnost, že dle bodového ohodnocení vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení], praktickou lékařkou pro děti a dorost, byl stejný úraz ohodnocen celkem 92 body, rozporovala i výši hodnoty bodu. Pokud jde o nemateriální újmu, má žalovaná za to, že její vznik nebyl prokázán, když došlo k úplnému vyléčení a existence jakýchkoliv omezení či následku úrazu nebyla prokázána.

3. V průběhu řízení žalovaná doplnila své vyjádření a uvedla, že od počátku tvrdila, že se jedná ze strany žalobce o tzv. exces a odpovědnost žalované není dána. Za exces je třeba považovat chování, které zcela vybočuje z vyučování, tedy chování, které nelze v žádném případě považovat za činnost v rámci vyučování či přímé souvislosti s ním. Žalovaná tedy tvrdí, že v důsledku excesu nebyly vůbec naplněny předpoklady odpovědnosti žalované školy za úraz dle ust. § 391 odst. 2 zákoníku práce. Žalovaná považuje za nezbytné zdůraznit, že nelze akceptovat situaci, kdy by měla škola odpovídat za veškeré úrazy žáků, které se stanou v době přítomnosti ve škole. Pro případ, že by soud nesdílel stanovisko žalované, pak žalovaná uplatňuje liberační důvod dle ust. § 367 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, kdy je žalovaná přesvědčena, že žalobce svým jednáním porušil především školní řád, a to článek I. bod 2b, 2c, článek III. bod 1) bod IV a pod VII, dále řád oborné učebny – tělocvičny, a to zejména bod 3, a porušil i pokyn učitelky Mgr. [celé jméno svědkyně], která jej předmětného dne již před hodinou tělesné výchovy napomínala, aby upustil od svého jednání, když o přestávkách nadával [celé jméno svědka], šťouchnul ho a shodil mu věci. Přes toto dřívější napomenutí žalobce při hodině tělesné výchovy vyvolal konflikt a napadl [celé jméno svědka]. Dodržování shora uvedených předpisů a pokynů bylo a je školou vyžadováno a kontrolováno prakticky neustále. Žáci jsou opakovaně pedagogickými pracovníky nabádáni k tomu, aby se k sobě chovali slušně, neohrožovali své zdraví, ani zdraví spolužáků, neprali se. Pokud se chovají nevhodně, jsou napomínáni. To, že se žáci nemají navzájem fyzicky ani slovně napadat, je jeden ze základních a nejčastějších pokynů, jakých se žákům ve škole dostává. Každý desetiletý žák si je velmi dobře vědom toho, že se nesmí prát se spolužáky či jim sprostě nadávat.

4. Vedlejší účastník na straně žalované uvedl, že nárok zcela neuznává a pokládá žalobu za zcela nedůvodnou. Činí sporným právní základ nároku i výši odškodnění. Žalovaná zcela v souladu se zákonnými ustanoveními, metodickými pokyny a vnitřními normami poučila žáky o bezpečném chování při pobytu ve škole a mimo školu, aby neohrozili zdraví své, zdraví svých spolužáků, pracovníků školy a občanů vůbec. To dokládá záznam v třídní knize ze dne 4. 9. 2013 a je to zaznamenáno i v poznámce třídní knihy v prvním týdnu, kdy dne 3. 9. 2013 byli žáci seznámeni se školním řádem a poučeni o bezpečnosti na chodbách, v tělocvičně a ve třídách. Vedlejší účastník má za to, že k poškození zdraví žalobce nedošlo v souvislosti s výukou při vyučování. Žalovaná žáky řádně poučila, seznámila je s předpisem a konkrétními pokyny, které upravují určitý způsob jednání a konkrétní způsob jednání zakazují, tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku. Vzhledem k duševní a rozumové vyspělosti jsou žáci 4. třídy základní škody schopni náležitě vnímat pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, jsou schopni daným pokynům porozumět, uvědomit si své jednání a jeho následky. V projednávané věci se jedná o exces žáků, na který nemohlo být žalovanou reagováno a který nemohla a neměla možnost ani prostřednictvím svých zaměstnanců žádným způsobem předpokládat a v dané chvíli mu nemohla předcházet. Jelikož k incidentu došlo rychle a impulzivně, domnívá se, že i v případě vyučujícího v prostorách tělocvičny by k poškození zdraví došlo.

5. Mezitímním rozsudkem Okresního soudu v Teplicích č. j. 322/2016-189 ze dne 8. 12. 2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 12 Co 93/2021-210 ze dne 17. 9. 2021 a rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky č. j. 21 Cdo 447/2022-224 ze dne 20. 9. 2022, který nabyl právní moci dne 27. 10. 2022, bylo rozhodnuto, že nárok žalobce na náhradu škody, která mu vznikla úrazem při vyučování dne 18. 6. 2014, je ve svém právním základu opodstatněn v rozsahu 70 % s tím, že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

6. S ohledem na shora uvedené tedy soud v dalším průběhu řízení provedl účastníky navržené důkazy k výši žalobou uplatněného nároku s příslušenstvím a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [jméno] č. ZP [číslo] ze dne 4. 4. 2016, vypracovaného na žádost [celé jméno žalobce], otce žalobce, vyplývá, že znalec hodnotil při zpracování znaleckého posudku zranění žalobce ve smyslu odškodnění za bolest a trvalé následky, které mu měly vzniknout v souvislosti s poškozením zdraví, k němuž došlo dne 18. 6. 2014 ve škole při hodině tělesné výchovy. Znalec stanovil výši odškodnění za bolest částkou 34 933 Kč (celkem 136 bodů při hodnotě bodu 256,86 Kč) a odškodnění za nemateriální újmu na zdraví (ztížení společenského uplatnění) částkou 110 079 Kč. Ve znaleckém posudku je uvedeno, že z lékařského hlediska se u žalobce jednalo o zranění těžké, pro žalobce závažné (těžké poškození dominantní končetiny, nutnost operační léčby, podstatné dlouhodobé omezení používání poraněné končetiny apod.). Zranění zanechalo jen menší trvalé následky, a to jak funkčního, tak kosmetického charakteru. Zdravotní stav žalobce byl již ke dni vyhotovení posudku plně stabilizován a bylo tak možné provést posouzení odškodnění za bolest i nemateriální újmu. Odškodnění za nemateriální újmu pak znalec vyčíslil dle Metodiky odškodňování nemajetkových újem na zdraví. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2016 byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě částky 145 012 Kč nejpozději do 6. 6. 2016, kdy uvedená částka přestavovala bolestné a odškodnění za nemateriální újmu na zdraví dle znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [jméno]. Dle otisku razítka na této listině měla být předžalobní upomínka odeslána žalované dne 27. 5. 2016, přičemž právní zástupkyně žalované potvrdila při jednání, že žalované byla uvedená výzva doručena, zřejmě v červnu 2021.

7. Soud má tedy za prokázané, že žalobce utrpěl dne 18. 6. 2014 při hodině tělesné výchovy u žalované úraz, kdy odškodnění za bolest bylo znaleckým posudkem stanoveno na částku 34 933 Kč a odškodnění za nemateriální újmu na zdraví na částku 110 079 Kč. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 27. 5. 2016 k náhradě škody ve výši celkem 145 012 Kč, a to nejpozději do 6. 6. 2016; výzva byla žalované doručena. Za škodu, která žalobci vznikla úrazem při vyučování dne 18. 6. 2014, nese v rozsahu 70 % nároku odpovědnost žalovaná.

8. Po právní stránce posuzoval soud věc podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2014, a dle ust. § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při zohlednění Metodiky odškodňování nemajetkových újem na zdraví.

9. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobci vznikla při hodině tělesné výchovy u žalované dne 18. 6. 2014 škoda, za kterou dle pravomocného mezitímního rozsudku odpovídá v rozsahu 70 % žalovaná. Výše škody, která byla žalobci poškozením zdraví způsobena, byla stanovena znaleckým posudkem na částku celkem 145 012 Kč, přičemž 70 % z této částky činí 101 508,40 Kč. Žalovaná žalobci dosud ničeho neuhradila a soud tedy uložil žalované povinnost žalobci částku 101 508,40 Kč zaplatit. Ve zbývajícím rozsahu (tj. co do částky 43 503,60 Kč představující 30 % žalobcem uplatněné částky, stanovené dle znaleckého posudku) pak soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl.

10. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou peněžitého plnění a ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jí tak vznikla povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla žalobcem předžalobní upomínkou vyzvána k plnění ve lhůtě nejpozději do 6. 6. 2016, a pokud v této lhůtě ničeho neuhradila, dostala se následujícím dnem do prodlení s úhradou peněžitého plnění. Žalobce se pak domáhal přiznání úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky bolestného ve výši 34 933 Kč a soud mu tedy přiznal úrok v požadované výši, avšak z částky 24 453,10 Kč představující 70 % z celkové částky bolestného, jak bylo znaleckým posudkem vyčísleno a soudem přiznáno, a to za období od 7. 6. 2016 do zaplacení. Ve zbývající části žalobou uplatněného příslušenství soud žalobu s ohledem na skutečnosti již shora uvedené zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšný pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59 499,90 Kč Náklady řízení žalobce sestávají z nákladů zastoupení žalobce advokátem, kterému dle ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 6 940 Kč a dle ust. § 13 odst. 1, odst. 4 stejné vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze šestnácti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, účast při jednání dne 20. 6. 2018 /2 úkony/, účast při jednání dne 11. 9. 2018, účast při jednání dne 22. 10. 2018, účast při jednání dne 8. 1. 2019, účast při jednání dne 10. 9. 2020, účast při jednání dne 20. 10. 2020 /2 úkony/, účast při jednání dne 8. 12. 2020, písemné podání soudu ve věci samé – odvolání ze dne 1. 3. 2021, účast při jednání odvolacího soudu dne 10. 9. 2021, písemné podání soudu ve věci samé – dovolání ze dne 15. 12. 2021 a účast při jednání dne 23. 2. 2022), dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 115 840 Kč částkou 24 326,40 Kč. Právnímu zástupci žalobce dále dle ust. § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 3 470 Kč a dle ust. § 13 stejné vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, když se dostavil k jednání dne 16. 6. 2020, které nebylo konáno z důvodu nepřítomnosti přísedící, tedy 4 561,70 Kč včetně DPH. Žalobci rovněž vznikly náklady v souvislosti s cestami jeho právního zástupce k jednáním nařízeným na den 20. 6. 2018, 11. 9. 2018 a 22. 10. 2018, tedy třikrát jízdné ve výši 96,90 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět (16 km dle [webová adresa]) osobním automobilem tovární značky BMW s kombinovanou spotřebou 6,9 l nafty [číslo] km a dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada za promeškaný čas strávený na cestě (3 x 2 x 100 Kč), celkem částka 890,70 Kč, dále náklady v souvislosti s cestou právního zástupce k jednání nařízenému na den 8. 1. 2019, tedy jízdné ve výši 102,70 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět (16 km dle [webová adresa]) osobním automobilem tovární značky BMW s kombinovanou spotřebou 6,9 l nafty [číslo] km a dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada za promeškaný čas strávený na cestě (2 x 100 Kč), celkem částka 302,70 Kč, náklady v souvislosti s cestami právního zástupce žalobce k jednáním nařízeným na den 16. 6. 2020, 10. 9. 2020, 20. 10. 2020 a 8. 12. 2020, tedy čtyřikrát jízdné ve výši 102,30 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět (16 km dle [webová adresa]) osobním automobilem tovární značky BMW s kombinovanou spotřebou 6,9 l nafty [číslo] km a dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada za promeškaný čas strávený na cestě (4 x 2 x 100 Kč), celkem částka 1 209,20 Kč, náklady v souvislosti s cestou k jednání nařízenému odvolacím soudem na den 10. 9. 2021, tedy jízdné ve výši 389,20 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět (62 km dle [webová adresa]) osobním automobilem tovární značky BMW s kombinovanou spotřebou 6,9 l nafty [číslo] km a dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada za promeškaný čas strávený na cestě (2 x 100 Kč), celkem částka 589,20 Kč, a náklady v souvislosti s cestou k jednání nařízenému na den 23. 2. 2023, tedy jízdné ve výši 131,90 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět (16 km dle [webová adresa]) osobním automobilem tovární značky BMW s kombinovanou spotřebou 6,9 l nafty [číslo] km a dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada za promeškaný čas strávený na cestě (2 x 100 Kč), celkem 331,90 Kč. Celková náhrada za promeškaný čas a cestovné tak činí 4 021,70 Kč, kdy výši takto stanovené náhrady za cestovní výdaje a promeškaný čas je zohledněna rovněž 21 % sazba daně z přidané hodnoty. Celková částka nákladů řízení žalobce tedy činí 148 749,80 Kč včetně DPH. Náhrada nákladů řízení pak nebyla žalobci přiznána v plné výši, ale v poměru 40 % z celkové částky nákladů řízení, tedy v částce 59 499,90 Kč, jak je již uvedeno výše, neboť žalobce byl ve věci úspěšný v rozsahu 70 % a v rozsahu 30 % byla ve věci úspěšná žalovaná.

12. Pokud žalobce účtoval odměnu za právní zastoupení v souvislosti s účastí jeho právního zástupce na jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 17. 9. 2021, pak odměnu ani náhradu hotových výdajů za tento úkon soud žalobci nepřiznal, neboť z obsahu protokolu o jednání dne 17. 9. 2021 nevyplývá, že by se právní zástupce žalobce tohoto jednání účastnil, přítomen byl pouze žalobce. Rovněž pokud se jedná o odměnu za právní zastoupení v souvislosti s tvrzenou účastí právního zástupce žalobce na jednání dne 21. 4. 2020, včetně cestovného a náhrady za ztrátu času s tímto jednáním spojených, soud žalobci náhradu nákladů řízení za tento jeden úkon právní služby a další náhrady účtované v souvislosti s tímto úkonem nepřiznal, když z obsahu spisu je zřejmé, že jednání konáno vůbec nebylo z důvodu tehdejší epidemiologické situace v České republice, přičemž o nekonání jednání byl právní zástupce žalobce vyrozuměn s dostatečným předstihem dne 2. 4. 2020.

13. Žalobce byl v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalované a vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

14. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

15. Výrokem IV. rozsudku pak soud v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalované povinnost zaplatit státu část soudních poplatků odpovídající jejímu neúspěchu ve věci, tedy v rozsahu 70 % celkové částky soudních poplatků, když žalobce byl od placení soudních poplatků ze zákona osvobozen a soud jeho návrhu částečně vyhověl. Soudní poplatky v projednávané věci jsou představovány poplatkem za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč (Položka 3 Sazebníku poplatků) a poplatkem ve výši 4 000 Kč za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno jen o základu předmětu řízení (Položka 23 bod 3 Sazebníku poplatků).