21 C 324/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 29. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 9. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovanému byla poskytnuta zdravotní péče nebo služby nehrazené ze zdravotního pojištění v zařízení provozovaném žalobcem (pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v nemocnice). K uhrazení nákladů za poskytnutou péči byl žalovanému dne 20. 6. 2019 vystaven daňový doklad číslo na částku 3 000 Kč se splatností 7 dnů. Žalovaný daňový doklad převzal a svůj dluh vůči žalobci písemně uznal co do důvodu a výše, avšak ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když žalobce tento souhlas vyslovil již při podání žaloby. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek. Žalovaný se k této výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by nařizoval jednání. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z platebního dokladu číslo ze dne 20. 6. 2019 a z uznání dluhu ze dne 20. 6. 2019 vyplývá, že žalovaný byl ošetřen na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v anonymizována tři slova - nemocnice, kde strávil 1 den. Uvedeným platebním dokladem byla žalovanému za provedené výkony nebo poskytnuté služby vyúčtována k úhradě částka 3 000 Kč se splatností sedm dnů. Žalovaný dluh ve výši 3 000 Kč písemně uznal co do důvodu a výše. Výše platby za pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici je dána ceníkem žalobce. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 7. 2020, která byla žalovanému zaslána na adresu jeho bydliště doporučeně a ode dne 15. 7. 2020 byla připravena k vyzvednutí na poště, byl žalovaný před podáním žaloby žalobcem vyzván k úhradě dluhu ve výši 3 000 Kč, a to do sedmi dnů od doručení výzvy. Po právní stránce posoudil soud věc zejména podle zákona č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, v platném znění, dále podle ust. § 2053 a ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle ust. § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba; v případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. Na základě skutkových zjištění a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a žalobě tedy v celém rozsahu vyhověl. Žalobci, který je provozovatelem zdravotnického zařízení, ve kterém byl žalovaný ošetřen a pobýval zde, vzniklo právo na zaplacení ošetření a pobytu žalovaného celkem ve výši 3 000 Kč. Uvedená částka byla žalovanému vyúčtována k úhradě a tuto částku žalovaný písemně uznal jako svůj dluh vůči žalobci. Žalobci rovněž vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých platebních dokladů, a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve výši stanovené dle ust. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč, představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle ust. § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.