21 C 381/2025

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 966 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 5 966 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 4. 3. 2025 do 24. 4. 2025, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 945,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, advokátky se sídlem adresa.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 966 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne 1. 11. 2024 se společností právnická osoba, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě tato společnost poskytla žalovanému bezhotovostním převodem dne 1. 11. 2024 úvěr ve výši 12 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, v upomínce ze dne 3. 3. 2025 byl proto informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a byl vyzván k úhradě dluhu. Společnost právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. předmětem žalobního návrhu je pak částka v celkové výši 17 966 Kč, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a smluvního úroku ve výši 5 966 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a dále lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI, žalobkyně však příslušnou dokumentací nedisponuje.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 9. 7. 2026, ke kterému se žalobkyně ani žalovaný, ač řádně předvoláni, nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy, za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud ve věci provedl důkaz listinami, které v řízení předložila žalobkyně, když žalovaný zůstal ve věci nečinný, a dále zprávou banky vyžádanou k návrhu žalobkyně, a z provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 1. 11. 2024 vyplývá, že jako věřitel je zde označena společnost právnická osoba, IČO: IČO, jako klient žalovaný a předmětem smlouvy má být poskytnutí neúčelového úvěru až do výše 12 000 Kč žalovanému, s možností opakovaného čerpání, při zápůjční úrokové sazbě 150 % ročně, za podmínek ve smlouvě dále uvedených. Úvěr měl být splácet měsíčně částkou 2 079 Kč, která se každý měsíc měla měnit podle pravidel čl. III. odst. 1 smlouvy. Listina není podepsána žádnou ze smluvních stran. Bližší podmínky poskytování úvěrů stanoví obchodní podmínky právnická osoba (pro produkt KIMBI), které nejsou nikým podepsány. Z výpisu z účtu vedeného u právnická osoba. bylo zjištěno, že dne 1. 11. 2024 byla z tohoto účtu byla pod variabilním symbolem var. symbol poukázána platba ve výši 12 000 Kč na účet č. č. účtu. Uvedené je dále zřejmé z potvrzení o finančních transakcích na smlouvě č. hodnota, z něhož dále vyplývá, že částka 12 000 Kč byla poukázána z účtu č. č. účtu. Upomínkou ze dne 3. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky ve výši 4 226 Kč; doklad o odeslání nebyl soudu předložen. Upomínkou ze dne 31. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky ve výši 6 341 Kč; doklad o odeslání nebyl soudu předložen. Upomínkou ze dne 3. 3. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru ke dni 3. 3. 2025, když dosud nebyla uhrazena ani jedna splátka, a dále byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 18 173 Kč, tj. dluh na jistině 12 000 Kč, smluvní úrok 5 966 Kč, smluvní pokuta 57 Kč a smluvní poplatky 150 Kč, ihned; doklad o odeslání nebyl soudu předložen. Ze zprávy právnická osoba., ze dne 23. 1. 2026 soud zjistil, že majitelem a disponentem účtu č. č. účtu byl ke dni 1. 11. 2024 žalovaný a na tento účet byla dne 1. 11. 2024 připsána z účtu č. č. účtu částka 12 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 vyplývá, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalobkyní a jejím předmětem je postoupení pohledávek specifikovaných v dílčích smlouvách o postoupení pohledávek žalobkyni; v příloze ke smlouvě je pak pod číslem hodnota uvedena pohledávka za žalovaným. Dopisem ze dne 16. 4. 2025 oznámila společnost právnická osoba žalovanému, že pohledávku ze smlouvy č. hodnota ve výši 18 173 Kč postoupila žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní upomínkou téhož data k úhradě částky 23 399 Kč s příslušenstvím žalobkyni. Dle podacího lístku byla žalovanému zásilka zaslána dne 16. 4. 2025 doporučeně.

5. Ze shora uvedeného má soud za prokázané, že společnost právnická osoba poukázala dne 1. 11. 2024 převodem z účtu na účet vedený u právnická osoba., č. ú. č. účtu, částku 12 000 Kč. Ze sdělení právnická osoba., ze dne 23. 1. 2026 vyplývá, že majitelem předmětného účtu a jedinou osobou s dispozičními právy byl v uvedený den žalovaný. Dle tvrzení žalobkyně předcházelo zaslání uvedené částky žalovanému uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy k tomuto tvrzení žalobkyně předložila listinu označenou „Smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota“, která není podepsána žádnou ze smluvních stran. Podepsány nejsou ani předložené obchodní podmínky společnosti právnická osoba Pohledávka za žalovaným z tvrzené smlouvy o úvěru byla žalobkyni postoupena dle rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 4. 2025 a předžalobní upomínkou stejného data byla právním zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dluhu. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 16. 4. 2025.

6. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok s ohledem na žalobní tvrzení zejména podle ust. 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), a dále dle ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku.

7. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. Jak již bylo uvedeno shora, smlouva není podepsána žádnou ze smluvních stran, a žalobkyně tedy neprokázala, že by žalovaný byl s obsahem smlouvy seznámen a bylo jeho vůlí takovou smlouvu sjednat. Nadto soud podotýká, že žalobkyně ani soudu nedoložila žádné ze svých tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání sporných žalobních tvrzení s poučením o procesních následcích, pokud uvedené výzvě nevyhoví, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a svou neúčastí se tak o možnost reagovat na toto poučení připravila. V řízení tak bylo toliko prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet, jehož majitelem a jediným disponentem byl dne 1. 11. 2024 částku celkem 12 000 Kč a tato částka byla na účet žalovaného připsána. Aktivní legitimace žalobkyně v řízení je dána ujednáním smlouvy o postoupení pohledávek. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni s odkazem na ust. § 2991 občanského zákoníku, z titulu bezdůvodného obohacení. Ze shora uvedených důvodů tedy soud částečně vyhověl podané žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč.

8. Pokud žalobkyně touto žalobou uplatnila nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 5 966 Kč, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl a žalobu v této části zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, z níž měl uvedený nárok žalobkyně vyplývat. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání žalobních tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a svou neúčastí se tak o možnost tohoto poučení připravila, jak již bylo shora uvedeno.

9. Žalobkyni dále v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení této částky. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, které mu byla zaslána dne 16. 4. 2025 a dnem 21. 4. 2025 tak nastala domněnka doby dojití ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku. Lhůta ke splnění povinnosti byla žalobkyní stanovena třídenní, pokud tedy žalovaný nejpozději dne 24. 4. 2025 neplnil, dostal se následujícím dnem do prodlení, a soud mu tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni spolu s dlužnou částkou 12 000 Kč i úrok z prodlení z této částky dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 25. 4. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části uplatněného příslušenství pak soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že v období od 4. 3. 2025 do 24. 4. 2024 nebyl žalovaný v prodlení s vrácením peněžitého plnění.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 945,28 Kč, přičemž tato částka představuje 33,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně pak soud ještě uvádí, že z lustrace v rejstříku zdejšího soudu je zřejmé, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.

11. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

12. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.