21 C 54/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci manželky: osobní údaje manželky a manžela: osobní údaje manžela t. č. ve stát. instituce o návrhu na rozvod manželství

I. Manželství, které uzavřela [jméno] [anonymizováno], rozená [příjmení], a [jméno] [anonymizováno] dne 5. 9. 1997 před [stát. instituce], se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželka se návrhem doručeným soudu dne 11. 2. 2022 domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že s manželem dospěli ke shodě a chtějí se rozvést, manželství dlouhodobě neplní svou funkci. Manželé mají jedno již zletilé dítě, syna. Dcera a nejmladší syn, kterého manželka počala s jiným mužem, avšak matrikovým otcem je manžel, jsou dosud nezletilí Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manžela]. Manžel s rozvodem manželství souhlasil a uvedl, že od roku 2006 si s manželkou nerozumí. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody a tím jejich vztah utrpěl. Přestože zkoušeli vztah napravit, nepodařilo se to a od roku 2006 jako manželé spolu nažijí. Obnovení manželského soužití možné není, a to i vzhledem k jeho trestu. S manželkou jsou však nadále v kontaktu kvůli dětem. Z provedeného dokazování, a to z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne 5. 9. 1997 před [stát. instituce] a je zapsáno v knize manželství matričního úřadu [obec] ve svazku [anonymizováno], roč. [rok], strana/list [anonymizováno], poř. [číslo]. Z rozsudku Okresního soudu v Teplicích č. j. [číslo jednací] ze dne 17. 2. 2020, který nabyl právní moci dne 15. 4. 2020, bylo zjištěno, že účastníkům se dne [datum] narodila nezletilá [příjmení] a dne [datum] nezletilý [jméno], přičemž uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto o úpravě péče a výživy k nezletilým pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů. Manželka ve své účastnické výpovědi uvedla, že již v roce 1997 uzavřela s manželem sňatek v zastoupení, neboť on byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody. Manželé mají tři děti, avšak manželství v podstatě nikdy nebylo zcela funkční, neboť manžel byl opakovaně trestán nepodmíněnými tresty odnětí svobody. V roce 2006 manželka dospěla k tomu, že manželství nemá budoucnost a od té doby s manželem nežijí jako partneři, společně nehospodaří, nežijí ve společné domácnosti. Manžel byl na krátkou dobu propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v roce 2015, již v roce 2016 nastoupil další trest v trvání 16 let a byl mu uložen i trest zákazu pobytu v České republice na dobu 10 let. Za tohoto stavu manželka nemá zájem na zachování manželství, toto považuje za trvale rozvrácené, bez naděje na obnovení manželského soužití. Podle článku 3 Nařízení Rady č. ES/2201/2003 je dána pravomoc českého soudu. Kolizním právem je dle ust. § 49 odst. 1 a ust. § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, české právo. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může soud na návrh některého z manželů manželství rozvést, jestliže je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Podle ustanovení § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Podle ustanovení § 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. V projednávané věci bylo zjištěno, že manželé neuzavřeli písemnou dohodu o vypořádání majetkových poměrů a práva bydlení pro dobu po rozvodu, soud tedy nemohl přes souhlasné stanovisko obou manželů o rozvratu manželství postupovat dle ustanovení § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a v souladu se shora uvedenými ustanoveními zákona v řízení zjišťoval a při svém rozhodování hodnotil nejen skutečnost, zda je manželství účastníků rozvrácené, ale zjišťoval rovněž příčiny rozvratu manželství. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že účastníci dlouhodobě netvoří manželské a rodinné společenství, a to v podstatě již od roku 2006, od kdy je manžel s krátkou pauzou ve výkonu trestu odnětí svobody. Oba manželé se shodně vyjádřili, že manželství je trvale rozvrácené, vylučují možnost obnovení manželského soužití. Soud za dané situace tedy vyhověl návrhu a manželství účastníků rozvedl, když dospěl k závěru, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Příčinou rozvratu manželství jsou dle závěru soudu dlouhodobé neshody manželů v manželském životě vyplývající z jejich rozdílných povah a představ o způsobu života, i odloučení zaviněné opakovanými nepodmíněnými tresty odnětí svobody na straně manžela, a z toho plynoucí vzájemné a trvalé citové odcizení manželů. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.