21 C 54/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci manželky: osobní údaje manželky a manžela: osobní údaje manžela t. č. ve stát. instituce o návrhu na rozvod manželství

I. Manželství, které uzavřela jméno anonymizováno, rozená příjmení, a jméno anonymizováno dne 5. 9. 1997 před stát. instituce, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželka se návrhem doručeným soudu dne 11. 2. 2022 domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že s manželem dospěli ke shodě a chtějí se rozvést, manželství dlouhodobě neplní svou funkci. Manželé mají jedno již zletilé dítě, syna. Dcera a nejmladší syn, kterého manželka počala s jiným mužem, avšak matrikovým otcem je manžel, jsou dosud nezletilí Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese adresa manžela. Manžel s rozvodem manželství souhlasil a uvedl, že od roku 2006 si s manželkou nerozumí. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody a tím jejich vztah utrpěl. Přestože zkoušeli vztah napravit, nepodařilo se to a od roku 2006 jako manželé spolu nažijí. Obnovení manželského soužití možné není, a to i vzhledem k jeho trestu. S manželkou jsou však nadále v kontaktu kvůli dětem. Z provedeného dokazování, a to z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne 5. 9. 1997 před stát. instituce a je zapsáno v knize manželství matričního úřadu obec ve svazku anonymizováno, roč. rok, strana/list anonymizováno, poř. číslo. Z rozsudku Okresního soudu v Teplicích č. j. číslo jednací ze dne 17. 2. 2020, který nabyl právní moci dne 15. 4. 2020, bylo zjištěno, že účastníkům se dne datum narodila nezletilá příjmení a dne datum nezletilý jméno, přičemž uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto o úpravě péče a výživy k nezletilým pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů. Manželka ve své účastnické výpovědi uvedla, že již v roce 1997 uzavřela s manželem sňatek v zastoupení, neboť on byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody. Manželé mají tři děti, avšak manželství v podstatě nikdy nebylo zcela funkční, neboť manžel byl opakovaně trestán nepodmíněnými tresty odnětí svobody. V roce 2006 manželka dospěla k tomu, že manželství nemá budoucnost a od té doby s manželem nežijí jako partneři, společně nehospodaří, nežijí ve společné domácnosti. Manžel byl na krátkou dobu propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v roce 2015, již v roce 2016 nastoupil další trest v trvání 16 let a byl mu uložen i trest zákazu pobytu v České republice na dobu 10 let. Za tohoto stavu manželka nemá zájem na zachování manželství, toto považuje za trvale rozvrácené, bez naděje na obnovení manželského soužití. Podle článku 3 Nařízení Rady č. ES/2201/2003 je dána pravomoc českého soudu. Kolizním právem je dle ust. § 49 odst. 1 a ust. § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, české právo. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může soud na návrh některého z manželů manželství rozvést, jestliže je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Podle ustanovení § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Podle ustanovení § 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. V projednávané věci bylo zjištěno, že manželé neuzavřeli písemnou dohodu o vypořádání majetkových poměrů a práva bydlení pro dobu po rozvodu, soud tedy nemohl přes souhlasné stanovisko obou manželů o rozvratu manželství postupovat dle ustanovení § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a v souladu se shora uvedenými ustanoveními zákona v řízení zjišťoval a při svém rozhodování hodnotil nejen skutečnost, zda je manželství účastníků rozvrácené, ale zjišťoval rovněž příčiny rozvratu manželství. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že účastníci dlouhodobě netvoří manželské a rodinné společenství, a to v podstatě již od roku 2006, od kdy je manžel s krátkou pauzou ve výkonu trestu odnětí svobody. Oba manželé se shodně vyjádřili, že manželství je trvale rozvrácené, vylučují možnost obnovení manželského soužití. Soud za dané situace tedy vyhověl návrhu a manželství účastníků rozvedl, když dospěl k závěru, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Příčinou rozvratu manželství jsou dle závěru soudu dlouhodobé neshody manželů v manželském životě vyplývající z jejich rozdílných povah a představ o způsobu života, i odloučení zaviněné opakovanými nepodmíněnými tresty odnětí svobody na straně manžela, a z toho plynoucí vzájemné a trvalé citové odcizení manželů. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit příslušnému matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení (ust. § 759 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).