21 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 190 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 190 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 890 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně tituly před jménem jméno FO, advokátky se sídlem adresa.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 10. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 10 190 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný jako provozovatel nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností nepřesahující 3 500 kg, s registrační značkou SPZ, neuzavřel v období od 29. 11. 2024 do 23. 3. 2025 pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla a tímto svým jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo, když vozidlo bylo v předmětném období evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Žalobkyni tak dle ust. § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. vznikl nárok na zaplacení příspěvku ve výši 5 332 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovanému byla dne 17. 4. 2025 zaslána výzva k zaplacení příspěvku, žalovaný ničeho neuhradil. Splatnost příspěvku nastala dne 1. 7. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. S ohledem na skutečnost, že věc bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů založených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, když žalobkyně souhlas s tímto postupem vyslovila již při podání žaloby. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve stanovené sedmidenní lhůtě nevyjádřil, soud tedy rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaný je od 27. 3. 2024 zapsán v registru vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla – nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností nepřesahující 3 500 kg, registrační značky SPZ, VIN VIN kód, přičemž neměl v období od 29. 11. 2024 do 23. 3. 2025 uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Žalobkyně dopisem ze dne 17. 4. 2025 vyzvala žalovaného, aby ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy uhradil příspěvek do garančního fondu v částce 9 890 Kč (86 Kč jako denní sazba příspěvku x 115 dnů); výzva byla žalovanému dle poštovního podacího archu zaslána doporučeně v den jejího vyhotovení. Z obsahu výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP je zřejmé, že žalovaný byl poučen, jak má postupovat, pokud vozidlo bylo v rozhodném období pojištěno, či žalovaný již nebyl v rozhodném období vlastníkem a provozovatelem vozidla, či vozidlo bylo v rozhodném období vyřazené z provozu, zaniklé nebo vyvezené do jiného státu, případně bylo odcizeno. Žalovaný v uvedené lhůtě příspěvek neuhradil a žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu upomínkou ze dne 8. 7. 2025, kdy již požadovala i úhradu nákladů na uplatnění příspěvku v částce 300 Kč a úroku ve výši 19 Kč; z obsahu upomínky je zřejmé, že žalovaný byl znovu i vyzván, aby žalobkyni doložil doklad o pojištění vozidla, pokud toto bylo v rozhodném období pojištěno, či doložil, že již nebyl v rozhodném období vlastníkem a provozovatelem vozidla. Žalovaný ničeho nezaplatil, proto byl předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně ze dne 12. 9. 2025, která mu byla dle informace o zásilce zaslána doporučeně téhož dne, opětovně vyzván k úhradě dluhu.

5. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (zejména dle ust. § 45 zákona), a dále podle ust. § 5 odst. 1 písm. o) a ust. § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.

6. Na základě skutkových zjištění a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je v části uplatněného příspěvku nepojištěných k nákladnímu automobilu s nejvyšší povolenou hmotností nepřesahující 3 500 kg, registrační značky SPZ, za období od 29. 11. 2024 do 23. 3. 2025 a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek důvodná. Soud má za prokázané, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem a provozovatelem uvedeného vozidla a k tomuto vozidlu neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, což ostatně žalovaný v tomto řízení ani nesporoval. Žalobkyně žalovaného v zákonem stanovené lhůtě vyzvala k úhradě příspěvku, žalovaný ničeho neuhradil. Vzhledem k tomu, že dluh má být splněn řádně a včas, a žalovaný tak dosud neučinil, vyhověl soud žalobě a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku celkem 10 190 Kč představující součet příspěvku ve výši 9 890 Kč (115 dní po 86 Kč) a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.

7. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právo i na zaplacení úroku z prodlení. Soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení z částky zákonného příspěvku nepojištěných v částce 9 890 Kč za období od 2. 7. 2025 (tj. ode dne následujícího po splatnosti příspěvku) do zaplacení, a to ve výši stanovené v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla zcela úspěšná, právo na plnou náhradu nákladů řízení v celkové částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 300 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu ve věci samé), dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně pak soud uvádí, že z lustrace provedené v rejstříku zdejšího soudu je zřejmé, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.

9. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, proto soud uložil žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

10. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k plnění či uložení povinnosti uhradit dluh ve splátkách nebyly splněny podmínky. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.