24 C 119/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kamily Kocajové a přísedících Marie Flaškové a Dany Pravdové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 398 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 398 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 398 Kč od 21. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 9. 11. 2020 se žalobkyně domáhala částky 10 398 Kč s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl od 1. 3. 2019 do 29. 7. 2019 jejím zaměstnancem na pozici vybírač hlušiny. Dne 29. 7. 2019 byl se žalovaným okamžitě zrušen pracovní poměr z důvodu dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Neomluvená absence žalovaného za měsíc červenec činila 113,67 hodin. Žalobkyně za žalovaného odvedla pojistné na zdravotní pojištění ve výši 1 687 Kč, která nemohla být stržena žalovanému ze mzdy, neboť žalovanému za měsíc červenec nevznikl na mzdu nárok. Dále se žalobkyně domáhá částky 368 Kč za neuhrazené stravné, částky 3 042 Kč za nevrácené ošacení a částky 5 301 Kč za přečerpanou dovolenou, které rovněž nemohly být žalovanému strženy ze mzdy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a učinil následující skutková zjištění.

5. Z pracovní smlouvy ze dne 25. 2. 2019 vyplývá, že žalovaný pracoval od 1. 3. 2019 pro žalobkyni jako vybírač hlušiny, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou.

6. Z dopisu ze dne 24. 7. 2019 nazvaného„ Okamžité zrušení pracovního poměru“ ve spojení s doručenkou ze dne 26. 7. 2019 vyplývá, že žalobkyně se žalovaným zrušila pracovní poměr pro neomluvené absence za 8 pracovních dní v červenci 2019, žalovaný si dopis převzal osobně dne 29. 7. 2019.

7. Z Vyúčtování nevrácených pracovních pomůcek ze dne 26. 7. 2019 vyplývá, že žalovaný nevrátil žalobkyni pracovní pomůcky v hodnotě 3 042 Kč.

8. Ze mzdového listu žalovaného za rok 2019 ve spojení s výplatnicí za měsíc červenec 2019 vyplývá, že žalobkyně odvedla za žalovaného zdravotní pojištění ve výši 1 687 Kč, které mu nebylo sraženo ze mzdy, neboť mzda mu nebyla vyplacena.

9. Z Potvrzení o čerpání dovolené ze dne 18. 10. 2019 vyplývá, že žalovanému vznikl nárok na dovolenou v roce 2019 na 8,5 dne, žalovaný však čerpal celkem 21 dní dovolené, přečerpal tak 12,5 dne a žalobkyni dluží 5 301 Kč.

10. Z Hlášení o neomluvené absenci v červenci 2017 vyplývá, že žalovaný měl neomluvené absence ve dnech 10., 11., 13., 14., 18., 19., 21., 22., 26., 27., 29. 7. 2019, celkem 113,40 hodin.

11. Z Výstupního listu žalovaného vyplývá, že ke dni 31. 7. 2019 měl žalovaný závazek vůči žalobkyni v celkové výši 10 398 Kč.

12. Z Výpisu účtu strávníka za období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019 vyplývá, že žalovaný dluží na stravném částku 368 Kč.

13. Předžalobní výzvou ze dne 13. 11. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 10 398 Kč do 20. 12. 2019, dopis byl podán na poště téhož dne.

14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný pracoval pro žalobkyni jako vybírač hlušiny od 1. 3. 2019 do 29. 7. 2019. V červenci 2019 měl žalovaný celkem 113,40 hodin neomluvených absencí a z toho důvodů s ním žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr, okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalovanému doručeno dne 29. 7. 2019. Za dobu od 1. 7. 2019 do 29. 7. 2019 odvedla žalobkyně za žalovaného zdravotní pojištění v celkové výši 1 687 Kč, přičemž za měsíc červenec nebyla žalovanému vyplacena mzda, neboť práci nevykonával. Dále žalovaný neuhradil stravné ve výši 368 Kč. Žalovaný rovněž přečerpal dovolenou o 12,5 dne a žalobkyni vznikl nárok na 5 301 Kč. Žalovaný v souvislosti s ukončením pracovního poměru nevrátil žalobkyni ochranné pracovní pomůcky v hodnotě 3 042 Kč.

15. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 8 a § 9 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, § 5 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, a podle § 250 odst. 1 zákoníku práce č. 266/2006 Sb., když žalovaný jako zaměstnanec tím, že bez omluvy nedocházel v době od 6. 12. 2017 do 23. 2. 2018 do zaměstnání, způsobil žalobkyni škodu v podobě odvedeného pojistného na zdravotní pojištění v celkové výši 1 687 Kč, které nemohlo být žalovanému sraženo ze mzdy, když na mzdu za uvedené období nevznikl žalovanému nárok (podle § 109 odst. 1 zák. práce mzda náleží za vykonanou práci). Nárok na částku 5 301 Kč za přečerpanou dovolenou soud posoudil dle § 212 a násl. zákoníku práce, když pracovní poměr žalovaného u žalobkyně netrval celý rok, ale pouze do 29. 7. 2019, a proto mu vznikl nárok pouze na poměrnou část dovolené ve výši 8,5 dne, žalovaný však vyčerpal 21 dní. Nárok na stravné ve výši 368 Kč a na částku 3 042 Kč soud posoudil podle ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku za použití § 4 zák. práce, když žalovaný se bezdůvodně obohatil tím, že nevrátil žalobkyni poskytnuté ochranné pracovní prostředky a nezaplatil stravné. Protože žalobkyně předloženými důkazy prokázala oprávněnost svých nároků a tyto nároky jsou v souladu s právní úpravou, soud žalobě vyhověl.

16. V souladu s ust. § 4 zák. práce a § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. vzniklo žalobkyni rovněž právo na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě, tedy od 21. 12. 2019.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.