24 C 159/2019

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Kamily Kocajové a přísedících přísedící ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 17 322,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o částku 17 322,25 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 19 936 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [jméno].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu ČR na účet Okresního soudu v Teplicích náhradu nákladů řízení ve výši 8 371,05 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 19. 6. 2019 se žalobkyně domáhala částky 17 322,25 Kč s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný pro ni pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 10. 2013 jako řidič/mechanik. Dne 18. 1. 2019 v rámci výkonu zaměstnání byl žalovaný na území [země]. Dispečer vydal žalovanému pokyn, aby vykonal 45hodinovou bezpečnostní přestávku na parkovišti [anonymizováno] v [země], a to z důvodu zde se nacházejícího hotelu, ve kterém měl žalovaný přestávku vykonat. I přesto, že žalovaný dostal prostřednictvím interního systému od dispečera konkrétní místo, kde měl přestávku vykonat, přestávku vykonal na jiném místě - parkovišti [anonymizováno] de [anonymizováno], jehož součástí však není žádné ubytování, a vykonával přestávku ve vozidle. Následně byl dne 20. 1. 2019 žalovaný podroben kontrole [anonymizováno] policií a byla mu uložena pokuta ve výši [částka] za to, že vykonával 45hodinovou bezpečnostní přestávku ve vozidle. Protože žalovaný touto částkou nedisponoval, žalobkyně mu poskytla zálohu ve výši 47 000 Kč prostřednictvím vkladu na jeho osobní účet dne 21. 1. 2019 a žalovaný těmito prostředky pokutu uhradil. Dne 31. 1. 2019 žalobkyně vyúčtovala částku 20 928,75 Kč, kterou srazila žalovanému z cestovních náhrad a dále srazila žalovanému ze mzdy částku 8 749 Kč. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 17 322,25 Kč.

2. Žalovaný s nárokem nesouhlasil s tím, že tvrzení žalobkyně o tom, že z pokynu dispečera vyplývalo, že měl 45hodinovou přestávku vykonávat v hotelu na parkovišti [anonymizováno], není pravdivé, pokynem dispečera bylo myšleno, že má 45hodinovou přestávku vykonávat v autě na parkovišti [anonymizováno] O tom, že na parkovišti [anonymizováno] se nachází hotel, žalovaný nevěděl a ani neměl peníze na to, aby si případně ubytování zaplatil.

3. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti.

4. Žalovaný pracoval pro žalobkyni (dříve [právnická osoba]) na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 10. 2013 jako řidič, mechanik (viz pracovní smlouva ze dne 3. 10. 2013).

5. Žalovaný požádal žalobkyni o zasílání příjmu na účet č. [bankovní účet] u [jméno] [příjmení] [příjmení].

6. Dopisem ze dne 9. 2. 2019 žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr se žalobkyní z důvodu nevyplacení přesčasů za měsíce leden až říjen 2018, nezaplacení dovolené a nezaplacení cestovních náhrad za leden (viz dopis ze dne 9. 2. 2019).

7. Žalovaný se účastnil školení týkajícího se BOZP, interních mzdových předpisů, interního předpisu ohledně cestovních náhrad, pracovního řádu, manuálu subdodavatele, které se konalo 1. 11. 2017, v rámci tohoto školení byl seznámen s tím, že je povinen dodržovat NRE [číslo], zákoník práce 262/2006 Sb., NV [číslo] (viz prezenční listina ze dne 1. 11. 2017 a zápis ze školení 2017).

8. Žalovaný se účastnil školení týkajícího se BOZP, interních mzdových předpisů, interního předpisu ohledně cestovních náhrad, pracovního řádu, manuálu subdodavatele, které se konalo 2. 11. 2018, v rámci tohoto školení byl seznámen s tím, že je povinen dodržovat NRE [číslo], zákoník práce 262/2006 Sb., NV [číslo] (viz prezenční listina ze dne 2. 11. 2018 a zápis ze školení 2018).

9. Z komunikace [jméno] [jméno] bylo zjištěno, že dne 18. 1. v 11:24 hod. napsal dispečer žalobkyně [celé jméno svědka] žalovanému zprávu:„ pondělí ráno v 8h není fix max do 11,29h v [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] DURLACH/AM HEEGWALD [číslo] – 45h v [anonymizováno] na [anonymizováno], nebo to vzít přes [anonymizováno]“ (viz záznamy komunikace [jméno] [jméno] z období od 14. 1., 17. 1. a 18. 1.).

10. Z rozhodnutí [číslo] ze dne 20. 1. 2019 a Návrhu na okamžité uhrazení, nebo na vystavení pokutového bloku vyplývá, že belgická silniční policie uložila žalovanému pokutu ve výši 1 800 EUR za přestupky dle čl. 8 a 8.8. nařízení Rady Evropy.

11. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně dne 21. 1. 2019 vložila na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 1 [anonymizováno] [spisová značka] [částka] na zaplacení pokuty uložené [anonymizováno] policií, žalovaný téhož dne pokutu zaplatil, bylo to rovněž doloženo vkladovým lístkem ze dne 21. 1. 2019 a účetním dokladem ze dne 21. 1. 2019.

12. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný 45hodinovou přestávku ve dnech 18. 1. 2019 až 21. 1. 2019 vykonával na parkovišti [anonymizováno] a nikoli na parkovišti [anonymizováno], vyplynulo to rovněž z mapy z komunikace [anonymizováno].

13. Z Vyúčtování a přehledu jízd na 2., 3., 4., týden 2019 vyplývá, že žalovaný vyúčtoval platbu - pokutu [částka] ze dne 21. 1. 2019.

14. Z vyúčtování cestovních náhrad z 26. 1. 2019 vyplývá, že žalovaný vyúčtoval zálohu ve výši [číslo] [spisová značka] [částka] poskytnutou dne 21. 1. 2019.

15. Z vyúčtování cestovních náhrad z 19. 1. 2019 vyplývá, že žalovaný vyúčtoval zálohu ve výši [částka] [částka] poskytnutou dne 4. 1. 2019.

16. Z vyúčtování cestovních náhrad z 8. 12. 2018 vyplývá, že žalovaný vyúčtoval zálohu ve výši [částka] [částka] poskytnutou dne 23. 11. 2018.

17. Z vyúčtování cestovních náhrad z 27. 1. 2018, 17. 2. 2018, 10. 3. 2018, 31. 3. 2018, 21. 4. 2018, 12. 5. 2018, 23. 6. 2018, 21. 7. 2018, soud nic podstatného nezjistil.

18. Z Výkazu práce řidiče za období od 1. 1. 2018 do 31. 1. 2019 soud nic podstatného nezjistil.

19. Z webové stránky www.booking.com vyplývá, že existuje hotel [anonymizováno], vyplývá to rovněž z webové stránky google.com ([anonymizována dvě slova] 29).

20. Z manuálu pro řidiče a z vnitřní směrnice žalobkyně soud nic podstatného nezjistil.

21. Svědek [celé jméno svědka] – dispečer žalobkyně potvrdil, že v lednu 2019 žalobkyně poslala na účet žalovaného peníze na úhradu pokuty za víkendovou pauzu v kamionu. Z výpovědi svědka dále vyplynulo, že žalovanému žádné ubytování v [anonymizováno] nezajišťoval, protože dal žalovanému dvě možnosti, kde může 45hodinovou přestávku vykonávat, a nevěděl, kterou si žalovaný vybere. Z výpovědi svědka dále vyplynulo, že pro řidiče pracující pro žalobkyni nebylo běžné, aby vykonávali 45hodinové přestávky v hotelech, většinou je vykonávali v autech, a to buď v [země], nebo v [země], kde to bylo povoleno. V roce 2018 se stalo, že zajišťoval žalovanému ubytování ve Francii, protože nemohl složit náklad a musel zůstat ve Francii, jednalo se však o výjimečnou situaci. Ohledně obsahu školení týkajícího se 45hodinových bezpečnostních přestávek svědek uvedl, že řidičům bylo řečeno, aby tyto přestávky čerpali buď v Anglii v autě, nebo v [země] v autě, zákaz byl čerpat tuto přestávku v [země] v [anonymizováno] nebo na hotelech kolem dálnic. Dále bylo z výpovědi svědka [celé jméno svědka] zjištěno, že ze zprávy ze dne 18. 1. v 11:24 hod. byla pro žalovaného závazná pouze část týkající se nakládky, pokud jde o místo, kde bude žalovaný vykonávat 45hodinovou přestávku, dostal dvě nabídky a bylo na jeho rozhodnutí, kterou si zvolí.

22. Z Vyúčtování a přehledu jízd za 42, 43 a 44 týden, z faktury [číslo] z vyúčtování cestovních náhrad ze dne 28. 10. 2017 a účetního dokladu, vyplývá, že žalovaný vyúčtoval náklady na hotel [anonymizováno] ve dnech 28. až 29. 10. ve výši [částka].

23. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně], která pracovala jako personalistka u žalobkyně a je zároveň manželkou zmocněnce žalobkyně, vyplynulo, že žalobkyně poslala žalovanému částku 43 000 Kč jako zálohu na cestovní náklady – pokutu, tuto částku svědkyně žalovanému následně strhla z výplaty a z cestovních náhrad. Z výpovědi svědkyně bylo dále zjištěno, že pokud měli mít řidiči pracující u žalobkyně zajištěno ubytování, nikdy to neplatili sami, vždy to bylo placeno dopředu, nebo přes internet nebo kartami.

24. Z výpovědi svědka [příjmení] – řidiče žalobkyně vyplynulo, že dispečer má přehled o přepravě prováděné řidičem, plánuje mu dopředu celou trasu a v případě potřeby mu dopředu zajistí ubytování. Svědek, pracující pro žalobkyni 10 let, nikdy za tuto dobu nevyužil hotel, protože jezdí v turnusech 2:1 (dva týdny v práci, týden doma) a 45hodinovou přestávku vždy čerpá doma, pokud se mu stalo, že musel zůstat v zahraničí, vykonával 45hodinovou přestávku ve vozidle v [země], kde to bylo povolené.

25. Z čl. 1 odst. 1.1 Pracovního řádu žalobkyně vyplývá, že zaměstnanec je mimo jiné vždy povinen komunikovat s přiděleným disponentem a dodržovat nařízení dispečera.

26. Na základě hodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

27. Žalovaný pracoval pro žalobkyni jako řidič MKD, v rámci výkonu práce byl vázán pokyny dispečera. V lednu 2019 vykonával žalovaný zahraniční pracovní cestu, dne 18. 1. 2019 v 11:24 hod. prostřednictvím komunikačního systému [jméno] [jméno] mu dal dispečer [celé jméno svědka] závazný pokyn, aby provedl nakládku ve městě [anonymizováno] v [země] a dále dal žalovanému informace k tomu, kde může vykonat 45hodinovou bezpečnostní přestávku – buď v [země] na [anonymizováno] nebo v [země]. Žalovaný si žádnou z uvedených možností nevybral a dojel na parkoviště [anonymizováno] v [země], kde vykonával 45hodinovou přestávku ve vozidle. Dne 20. 1. 2019 kontrolovala žalovaného belgická policie a udělila mu pokutu ve výši 1 800 EUR za porušení čl. 8 a 8.8 nařízení Rady Evropy. Žalovaný o tom informoval žalobkyni a ta mu dne 21. 1. 2019 vložila na účet částku 1 800 EUR, následně žalovaný pokutu uhradil a po návratu z cesty částku 1 800 EUR/47 000 Kč vyúčtoval v rámci cestovních náhrad. Žalobkyně mu částku 20 928,75 Kč srazila z cestovních náhrad a částku 8 749 Kč ze mzdy. Částku 17 322,25 Kč uplatnila žalobou v projednávaném řízení. Tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nedodržel pokyn dispečera, podle kterého měl vykonat 45hodinovou přestávku v hotelu nacházejícího se na parkovišti v [anonymizováno], nebylo prokázáno, když z výpovědi svědka [celé jméno svědka] (dispečera žalobkyně) vyplynulo, že závazný pokyn se týkal pouze místa a času nakládky, část zprávy týkající se místa výkonu 45hodinové přestávky byla ponechána na rozhodnutí žalovaného.

28. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. (dále jen zák. práce) zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

29. Podle odstavce druhého téhož ustanovení byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.

30. Podle odstavce třetího téhož ustanovení zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

31. Podle čl. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ve kterýchkoli dvou po sobě následujících týdnech musí mít řidič dvě běžné týdenní doby odpočinku nebo jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou dobu odpočinku v celkové délce 24 hodin. Zkrácení však musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou v celku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu.

32. Týdenní doba odpočinku musí začít nejpozději po uplynutí šesti 24hodinových časových úseků od skončení předchozí týdenní doby odpočinku.

33. Podle čl. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 pokud se tak řidič rozhodne, smí trávit denní dobu odpočinku nebo zkrácenou týdenní dobu odpočinku mimo místo obvyklého odstavení vozidla v zaparkovaném vozidle, je-li vybaveno lehátkem pro každého řidiče.

34. Podle čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 dopravce odpovídá za porušení, kterých se dopustí jeho řidiči, a to i tehdy, pokud k tomuto porušení došlo na území jiného členského státu nebo třetí země.

35. Právně soud věc posoudil podle zákoníku práce č. 262/2006 Sb. ve znění platném do 30. 6. 2019, podle nařízení (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkající se silniční dopravy, a podle judikatury dopadající na projednávanou věc.

36. V souladu s judikaturou NS ČR se soud nejprve zabýval otázkou, zda uplatněný nárok právně posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného či zda šlo o plnění poskytnuté na základě dohody mezi žalobkyní a žalovaným, či zda šlo o nárok na náhradu škody způsobenou zaměstnancem zaměstnavateli v souvislosti s výkonem práce. Z usnesení NS ČR sp. zn. 21 Cdo 385/2014 ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že„ právní vztah založený tím, že zaměstnavatel poskytl zaměstnanci peněžní částku k zaplacení pokuty, která byla zaměstnanci uložena příslušným orgánem za přestupek, není vztahem pracovněprávním, a to ani v případě, že se zaměstnanec přestupku dopustil při plnění svých pracovních úkolů; pracovněprávní vztahy jsou právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli (§ 1 písm. a) zák. práce). Za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost (§ 2 odst. 4 zák. práce); individuální pracovněprávní vztahy vznikající v souvislosti s výkonem závislé práce zaměstnance pro zaměstnavatele nevznikají - jak je zřejmé ze zákoníku práce a z dalších právních předpisů - jen mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, ale i mezi zaměstnavatelem a dalšími osobami (např. pozůstalými nebo dědici po zemřelém zaměstnanci). Pracovněprávní vztahy současně nejsou omezeny jen na dobu trvání pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti a nelze za ně považovat pouze uvedené poměry. Protože zákoník práce ani žádný jiný právní předpis nestanoví dobu, do kdy pracovněprávní vztahy trvají (kdy nejpozději pracovněprávní vztahy končí), jsou pracovněprávními vztahy také například nároky zaměstnavatele nebo zaměstnance na náhradu škody podle ustanovení § 250 a násl. zák. práce, i když ke škodě došlo až po skončení pracovního poměru. Za pracovněprávní nelze ovšem považovat takové vztahy, které postrádají časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu závislé práce, jako například nájem služebního bytu zaměstnavatele zaměstnancem, půjčku poskytnutou zaměstnavatelem zaměstnanci apod. (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2001 sp. zn. 21 Cdo 615/2001, uveřejněného pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007 sp. zn. 21 Cdo 633/2006, uveřejněného v časopisu Soudní judikatura [číslo] s. 609).“ Podle nejvyššího soudu je v případě, kdy zaměstnavatel poskytne zaměstnanci peníze na zaplacení pokuty třeba zkoumat, zda mezi účastníky byla uzavřena dohoda o poskytnutí peněžní částky zaměstnanci, případně co bylo jejím obsahem a zda z jejích podmínek vyplývala zaměstnanci povinnost poskytnutou částku vrátit a rovněž je třeba zkoumat, komu byla s ohledem na čl. 11 odst. 4 dohody AETR pokuta ve skutečnosti uložena (viz 28 Cdo 5213/2016).

37. V daném případě bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] na zaplacení pokuty, která byla žalovanému uložena belgickou policií dne 21. 1. 2019 za to, že vykonával 45hodinovou bezpečnostní přestávku ve vozidle a nikoli v ubytovacím zařízení, tedy za porušení čl. 8 a 8.8 nařízení (ES) 561/2006. Přitom z čl. 10 odst. 3 tohoto nařízení (stejně jako z čl. 11 odst. 4 AETR) vyplývá, že za porušení, kterých se dopustí jeho řidiči, a to i tehdy, pokud k tomuto porušení došlo na území jiného členského státu nebo třetí země, odpovídá dopravce. Shodně se vyjádřil i Nejvyšší správní soud ČR v rozsudku č. j. 9 As 36/2007-59 ze dne 24. 1. 2008, z něhož mimo jiné vyplývá, že„ z dikce § 35 odst. 2 písm. b) zákona o silniční dopravě vyplývá, že odpovědnost za nesplnění povinností vyplývajících z mezinárodní úmluvy ohledně režimu řízení, přestávek, odpočinku řidičů na základě odkazu v § 3 odst. 1 písm. b) téhož zákona je konstruována na principu objektivní odpovědnosti a tato odpovědnost dopadá na dopravce, nikoli na řidiče vozidla (stejně viz 9 As 71/2009-67). V souladu s tím dospěl soud k závěru, že pokuta, která byla uložena žalovanému dne 20. 1. 2019, byla ve skutečnosti uložena žalobkyni a žalobkyně pokutu prostřednictvím žalovaného zaplatila.

38. Následně se soud zabýval otázkou, zda byly splněny všechny předpoklady obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu vzniklou zaměstnavateli. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance za škodu podle § 250 zák. práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a zavinění zaměstnance. O porušení pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním jde tehdy, jedná-li zaměstnanec při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v rozporu s povinnostmi, které mu byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyni vznikla škoda spočívající v tom, že zaplatila pokutu ve výši 1 800 EUR [anonymizováno] policii. Žalobkyně tvrdila, že k této škodě došlo proto, že žalovaný neuposlechl pokyn dispečera, aby bezpečnostní přestávku vykonal v hotelu na [anonymizováno] v [země] a namísto toho tuto přestávku vykonal ve vozidle na parkovišti ve [anonymizováno]. V řízení pak bylo zjištěno, že žalovaný sice vykonal bezpečnostní přestávku ve vozidle ve [anonymizováno] a nikoli v [anonymizováno], avšak nikoliv v rozporu s pokynem dispečera, protože závazný pokyn dispečera se týkal pouze nakládky, nikoli místa trávení 45hodinové bezpečnostní přestávky, a bylo na žalovaném, aby si zvolil místo, kde bezpečnostní přestávku vykoná. Nedošlo tak k naplnění jednoho ze základních předpokladů odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli, tedy k porušení pracovních povinností zaměstnancem. Proto soud žalobu zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 936 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 322,25 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného za cestu z [obec] do [obec] a zpět (80 km) ve výši 496 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 1 600 Kč (4 cesty, 16 půl hodin po 100 Kč).

40. V souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. soud uložil povinnost zaplatit náklady státu žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná. Tyto náklady spočívají ve svědečném ve výši 8 371,05 Kč (svědci [celé jméno svědka] a Ing. [celé jméno svědkyně]).