24 C 195/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kamilou Kocajovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená obecnou zmocněnkyní příjmení jméno příjmení bytem adresa o zaplacení 128 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 928,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 928,08 Kč od 14. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 94 821,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 94 821,92 Kč od 14. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 128 750 Kč od 9. 7. 2020 do 13. 7. 2020, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 22 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 7. 2020 domáhala částky 128 750 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že byla účastnicí řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 11 C 100/2012, toto řízení bylo zahájeno dne 31. 8. 2012 a skončilo dne 23. 10. 2019 na základě usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání žalovaných. Celková doba řízení činila 7 let, 1 měsíc a 23 dnů. Celkovou délku řízení považuje žalobkyně za nepřiměřenou vzhledem k povaze a stupni obtížnosti a k tomu, že dokazování spočívalo převážně ve čtení listin. V tom spatřuje žalobkyně nesprávný úřední postup. Průtahy zavinily obecné soudy, kde věc zůstávala po dlouhá období bez pohybu a zejména soud prvního stupně postupoval nesoustředěně, masivně porušoval soudní řád, což vedlo k nutné kasaci a vzniků rozměrných průtahů. Okresní soud opakovaně vydal rozsudek, jehož právní posouzení očividně kontrastovala nejen s právní úpravou, ale i s ustálenou judikaturou. Řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam, neboť jeho předmětem byla nemovitá věc, jejíž užívání a nakládání s ní bylo žalobkyni po mnoho let odpíráno. Hodnota předmětu řízení se pohybuje v řádech miliónů korun a náklady řízení přesáhly částku 100 000 Kč. Na zvýšený význam řízení pro žalobkyni lze usuzovat z jejích opakovaných pokusů o odstranění průtahů v řízení prostřednictvím správy soudu stížnostmi vedenými pod sp. zn. St 15 [číslo], St 12/2014, St 6/2017. Žalobkyně požaduje odškodnění ve smyslu § 31a zák. č. 82/1998 Sb. ve výši 200 000 Kč. Uvedená částka sestává ze základní částky a ze zvýšení za zvýšený význam věci pro žalobkyni a za postup orgánů veřejné moci. Žalovaná v rámci mimosoudního vypořádání nároku žalobkyně uznala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 71 250 Kč. Žalobkyně s takovou výší zadostiučinění nesouhlasí a požaduje též zbývající část ve výši 128 750 Kč včetně úroku z prodlení za dobu od 9. 7. 2020.

2. Žalovaná v odporu proti platebnímu rozkazu a ve vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby, neboť částka 71 250 Kč, která byla dne 8. 7. 2020 žalobkyni vyplacena, představuje přiměřené odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu. Žalovaná při stanovení výše zadostiučinění vycházela ze sjednocujícího stanoviska NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 a ze základní sazby pro odškodnění, tj. 15 000 Kč za rok trvání řízení. Celkovou základní částku žalovaná snížila o 20% s ohledem na skutkovou složitost řízení, kdy byly vypracovány dva znalecké posudky, bylo nutno se vypořádat se změnami žaloby a žalobci byli vyzýváni k odstranění vad a také k doplnění odvolání. Dále žalovaná snížila zadostiučinění o 5% proto, že žalobkyně vystupovala na straně žalující společně se svým manželem a šlo tak o sdílenou újmu.

3. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky byl nesporný průběh řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 11 C 100/2012 popsaný ve stanovisku žalované ze dne 2. 7. 2020:„ Řízení o vyklizení pozemku a zaplacení 33 636 Kč s přísl. bylo zahájeno dne 31. 8. 2012, žadatelka v řízení vystupovala v procesním postavení žalobkyně společně s dalším žalobcem. Po zaplacení soudního poplatku byli žalovaní vyzváni k podání vyjádření. První jednání proběhlo dne 22. 10. 2013, další pak dne 24. 4. 2014 a dne 27. 5. 2014. Usnesením ze dne 9. 10. 2014 byla ustanoven znalec z oboru ekonomika k podání znaleckého posudku. Z důvodu rozšíření žaloby bylo usnesením ze dne 20. 11. 2014 znalci uloženo podat doplňující posudek. Vypracovaný znalecký posudek byl soudu předložen dne 27. 1. 2015. Při jednání konaném dne 24. 7. 2015 byl vyhlášen částečný rozsudek, dne 6. 8. 2015 byl vyhlášen doplňující částečný rozsudek. Žalobci podali odvolání a spis byl dne 7. 12. 2015 předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Usnesením odvolacího soudu ze dne 23. 9. 2016 byl částečný rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Jednání se konalo dne 2. 5. 2017, usnesením ze dne 15. 8. 2017 byl ustanoven znalec. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 18. 12. 2017. Jednání proběhlo dne 11. 9. 2018 a dne 20. 9. 2018 byl vyhlášen rozsudek. Žalobci podali odvolání a po jeho doplnění byl spis dne 13. 5. 2019 předložen odvolacímu soudu. Před odvolacím soudem se jednání konalo dne 18. 10. 2019 a dne 23. 10. 2019 byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu. Řízení pravomocně skončilo dne 15. 1. 2020.

5. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč dne 13. 1. 2020.

6. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyni byla dne 8. 7. 2020 žalovanou vyplacena částka 71 250 Kč.

7. Z usnesení č. j. 11 C 36/2000-88 ze dne 17. 6. 2005 a ze soudní databáze ISAS vyplývá, že u zdejšího soudu probíhalo řízení, jehož předmět byl shodný se řízením vedeném pod sp. zn. 11 C 100/2012, na základě žaloby podané dne 25. 1. 2000. Toto řízení skončilo jeho zastavením na základě zpětvzetí žaloby dne 4. 8. 2005.

8. Na základě shodných tvrzení účastníků a hodnocení provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

9. Žalobkyně byla účastnicí řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 11 C 100/2012. Řízení trvalo od 31. 8. 2012 do 15. 1. 2020. Žalobkyně se v tomto řízení společně se svým manželem domáhala vyklizení pozemků v jejich vlastnictví, dále finanční náhrady za užívání těchto pozemků bez právního důvodu žalovanými a rovněž odstranění staveb ve vlastnictví žalovaných umístěných na předmětných pozemcích. V řízení bylo dvakrát rozhodováno soudem I. stupně a dvakrát rozhodováno soudem II. stupně, v řízení byly vyhotoveny dva znalecké posudky za účelem zjištění obvyklé ceny předmětných pozemků, staveb, na nich umístěných a dále za účelem zjištění výše obvyklého nájemného těchto pozemků. Žalobkyně u žalované dne 13. 1. 2020 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 200 000 Kč ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 11 C 100/2012. Žalovaná dne 8. 7. 2020 poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 71 250 Kč. Žalobkyně se vyklizení stejných nemovitostí, které byly předmětem řízení 11 C 100/2012, domáhala již dříve – v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 36/2000, kdy toto řízení bylo zahájeno 25. 1. 2000 a skončilo na základě zpětvzetí žaloby dne 4. 8. 2005.

10. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem; nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě; nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 téhož ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 téhož ustanovení domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 31a zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Právně soud věc posoudil podle citovaných ustanovení zák. č. 82/1998 Sb. a v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 č. j. Cpjn 206/2010. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda v daném případě žalobkyně splnila podmínku stanovenou § 14 zák. č. 82/1998 Sb. Tato podmínka byla žalobkyní splněna, když dopisem ze dne 13. 1. 2020 vyzvala žalovanou k zaplacení částky 200 000 Kč. Dále se soud zabýval otázkou, zda byla splněna podmínka stanovená § 15 zák. č. 82/1998 Sb. Ze stanoviska žalované ze dne 2. 7. 2020 vyplývá, že žalovaná nárok žalobkyně neuspokojila v plné výši a žalobkyně podala žalobu dne 16. 7. 2020, tedy ve lhůtě stanovené citovaným ustanovením. Dále se soud zabýval otázkou, zda řízení vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 11 C 100/2012 bylo nepřiměřeně dlouhé. V souladu s uvedeným stanoviskem NS ČR soud nejprve stanovil celkovou dobu řízení. Celková doba řízení byla 7 let 4 měsíce a 15 dní. Následně se soud zabýval otázkou přiměřenosti délky řízení, přičemž vycházel z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, zejména se jedná o složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného. Pokud jde o složitost případu, v daném případě z provedených důkazů vyplývá, že jednalo o případ právně složitý, neboť předmětem řízení bylo několik nároků – 1) nárok na vyklizení nemovitostí, 2) nárok na bezdůvodné obohacení za užívání nemovitostí bez právního důvodu a nárok na odstranění staveb umístěných na pozemcích žalobců. Jako předběžnou otázku musel soud prvého stupně posoudit charakter práva žalovaných mít na pozemku žalobců stavby (zda se jedná o právo trvalé či dočasné). Ke složitosti případu přispěl i větší počet žalovaných (5). Ve věci byly vyhotoveny dva znalecké posudky, věc byla opakovaně rozhodována na dvou stupních soudní soustavy. Pokud jde o chování poškozené, z obsahu spisu nevyplývá, že by poškozená svým chováním jakkoli přispěla k délce řízení, naopak opakovaně se domáhala odstranění průtahů prostřednictvím stížností. Naopak, pokud jde o postup orgánů veřejné moci, v daném případě došlo k průtahům v řízení, které byly způsobeny prodlevami mezi jednotlivými úkony, když např. o odvolání žalobců podaném dne 7. 10. 2015 bylo rozhodnuto až 23. 9. 2016, a poté co, byl soudu doručen znalecký posudek dne 18. 12. 2017, jednání bylo nařízeno až 20. 6. 2018 na den 14. 8. 2018. Nesprávný postup orgánů veřejné moci byl v dané věci způsoben i chybným procesním postupem soudu prvního stupně, který ve věci vydal částečný rozsudek, bez toho aniž by dal účastníkům možnost vyjádřit se závěrem k věci, čímž řízení zatížil procesní vadou, kvůli které byl rozsudek odvolacím soudem zrušen. Pokud jde o význam řízení pro poškozenou, v řízení šlo o vyklizení nemovitostí, zaplacení částek a odstranění staveb, nešlo tedy o řízení, z jehož povahy plyne zvýšený význam pro jeho účastníky sám o sobě. Žalovaná sice zvýšený význam řízení tvrdila, avšak spatřovala jej v tom, že nemohla po dobu řízení využívat své vlastnické právo a hodnota předmětu řízení se pohybovala v řádech miliónů korun a náklady řízení přesáhly částku 100 tis. korun. Soud však zvýšený význam řízení pro žalobkyni v daném případě neshledal, když žalobkyně se stala vlastníkem předmětných pozemků na základě kupních smluv, přičemž v době koupě věděla, že na pozemcích se nacházejí stavby ve vlastnictví třetích osob.

15. Po provedeném zhodnocení uvedených hledisek dospěl soud k závěru, že délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá.

16. Následně soud přistoupil ke stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Přitom opět postupoval v souladu se stanoviskem NS ČR Cpjn 206/2010 a nejprve stanovil základní částku na 15 000 Kč za rok řízení, protože s ohledem na charakter věci byla doba řízení 2,5x delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat. Následně soud základní částku navýšil o 25% s ohledem na postup soudů obou stupňů, kdy jak již bylo uvedeno shora, docházelo k neodůvodněným časovým prodlevám při vyřizování věci a k chybnému procesnímu postupu soudu prvého stupně, dále o 10% za chování poškozené, která několikrát žádala o odstranění průtahů ve vyřizování věci. Naopak s ohledem na skutkovou i právní složitost věci soud základní částku o 25 % snížil, a dále soud základní částku snížil o 5% s ohledem na to, že se jednalo o sdílenou újmu, když žalobkyně v řízení vystupovala společně se svým manželem. Soud tak dospěl k závěru, že přiměřená výše zadostiučinění v daném případě je 105 178,08 Kč. Z toho žalovaná již částku 71 250 Kč žalobkyni poskytla, a proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 33 928,08 Kč.

17. Úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni v souladu se zmiňovaným stanoviskem NS ČR ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnila postupem dle § 14 zák. č. 82/1998 Sb., tedy od 14. 7. 2020. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, avšak v daném případě záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu. Proto soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 570 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč.