24 C 211/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kamilou Kocajovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 382 180 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o částku 382 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 544 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 545 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 545 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 545 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 545 Kč od 21. 6. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 545 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 924 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 545 Kč od 21. 9. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 545 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 545 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 405 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 702 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 860 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 860 Kč od 21. 3. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 860 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 860 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 860 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 860 Kč od 21. 11. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 110 Kč od 21. 2. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 110 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 755 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 110 Kč od 21. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 78 338,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 7. 2022 domáhala částky 382 180 Kč s příslušenstvím po žalované. Žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 4. 2009 uzavřela se žalovanou pracovní smlouvu, v níž se jako zaměstnankyně zavázala pro žalovanou vykonávat práci na pozici administrativního pracovníka. Dodatkem ze dne 30. 4. 2010 byl pracovní poměr prodloužen na dobu neurčitou. Počínaje mzdou za prosinec 2019 přestala žalovaná žalobkyni vyplácet mzdu, přestože jí nadále zasílala tzv. výplatní pásky. Celkem za období od prosince 2019 do dubna 2022 dluží žalovaná žalobkyni 382 180 Kč. Po poučení dle § 118a o. s. ř. žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení tak, že pro žalovanou v období od prosince 2019 do dubna 2022 pracovní činnost vykonávala, konkrétně vykonávala práci administrativní pracovnice, kdy spravovala běžnou administrativu Ing. [celé jméno svědka], byla jeho osobní asistentkou, vedla mu diář, upozorňovala ho na schůzky a dělala mu řidiče při pracovních cestách.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala s tím, že sice byla se žalobkyní dne 30. 4. 2009 formálně uzavřena pracovní smlouva, žalobkyně však nejméně od prosince 2019 do zaměstnání nedocházela a práci nevykonávala. Pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou byl simulovaným právním úkonem.

3. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 30. 4. 2009 uzavřena pracovní smlouva, v níž se žalobkyně zavázala pro žalovanou vykonávat od 1. 5. 2009 práci na pozici administrativní pracovnice s místem výkonu práce [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec] (viz pracovní smlouva ze dne 30. 4. 2009, dodatek ze dne 30. 4. 2010). Mzdovým výměrem ze dne 30. 8. 2017 byla žalobkyni stanovena mzda ve výši 21 000 Kč (viz mzdový výměr ze dne 30. 8. 2017). Z výplatních lístků za prosinec 2019, únor 2020, březen 2020, duben 2020, květen 2020, červen 2020, červenec 2020, srpen 2020, září 2020, říjen 2020, listopad 2020, prosinec 2020, leden 2021, únor 2021, březen 2021, duben 2021, září 2021, říjen 2021, leden 2022, únor 2022, březen 2022, duben 2022 vyplývá, že žalobkyni byla v těchto měsících žalovanou vyměřována mzda podle odpracovaných hodin. Předžalobní výzvou ze dne 16. 6. 2022 vyzval advokát žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 382 180 Kč představující dlužné mzdy za období od prosince 2019 do dubna 2022, výzva byla doručena žalované do DS dne 17. 6. 2022 (viz dopis ze dne 16. 6. 2022 a doručenka ze dne 17. 6. 2022). Z Okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 28. 6. 2022 vyplývá že žalovaná se žalobkyní okamžitě zrušila pracovní poměr z důvodu neomluvených absencí za dobu od prosince 2019 do června 2022. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] na jméno [celé jméno svědka] za květen 2021, červen 2021, červenec 2021, srpen 2021, listopad 2021, prosinec 2021, únor 2022, vyplývá, že na tento účet žalovaná pravidelně zasílala v uvedených měsících tři částky. Z Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za rok 2020 a za rok 2021 vyplývá, že žalobkyni žalovaná vystavila Potvrzení o zdanitelných příjmech za uvedené roky, kde potvrdila úhrn zúčtovaných příjmů ze závislé činnosti, tato potvrzení byla vyhotovena [celé jméno svědkyně], účetní žalované. Z výpovědi manžela žalobkyně [celé jméno svědka] podané dne 24. 11. 2022 ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že manžel žalobkyně je společníkem žalované a s ostatními společníky (Ing. [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka]) měli dohodu, podle níž zaměstnávali své rodinné příslušníky, a to tak, že mezi ně rozdělili část svých mezd, Ing. [celé jméno svědka] takto zaměstnával svou manželku a syna, Ing. [celé jméno svědka] takto zaměstnával svou manželku a [celé jméno svědka] také svou manželku a svého otce a jeho manželku. Ing. [celé jméno svědka] dále uvedl, že jeho manželka do práce nedocházela, pomáhala mu s podnikáním z domova. Z výpovědi manžela žalobkyně [celé jméno svědka] podané dne 6. 2. 2023 ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobkyně pracuje u žalované od roku 2009 jako jeho osobní asistentka, zařizuje organizační záležitosti, upozorňuje ho na schůzky a také pro něj pracuje jako řidič. Pracovní smlouva žalobkyně byla stejná jako pracovní smlouvy ostatních rodinných příslušníků ostatních společníků, podle Ing. [celé jméno svědka] se jednalo o jakýsi formální akt, aby tito rodinní příslušníci byli zaměstnaní, od počátku bylo jasné, že budou pracovat z domova a nebudou docházet do práce. Podrobněji pak k pracovní náplni žalobkyně svědek [celé jméno svědka] uvedl, že práci vykonávala žalobkyně doma, případně s ním byla v autě, když on jezdil na pracovní schůzky. Nadřízeným žalobkyně byl on, do sídla žalované žalobkyně nedocházela, když bylo potřeba, vyřídil to on. Žalobkyně nikdy nečerpala dovolenou, ani nebyla v pracovní neschopnosti, účetní čas od času napsala rodinným příslušníkům dovolenou tak, aby byla vyčerpána. Žalobkyně neměla firemní e-mail, nebylo to potřeba. Z výpovědi Ing. [celé jméno svědka] dále vyplynulo, že žalovaná se od roku 2018 potýká s finančními problémy, mzdy byly vypláceny se zpožděním, svědek vede spor se žalovanou ohledně nevyplacených mezd. Svědek [příjmení] [celé jméno svědka], který je rovněž společníkem žalované, potvrdil, že mezi společníky byla uzavřena dohoda o zaměstnávání manželek a rodinných příslušníků s tím, že to bylo pro ně výhodné, neboť jim manželky pomáhaly s podnikáním. Rovněž svědkovi [příjmení] [celé jméno svědka] žalovaná nevyplatila mzdy za období od prosince 2019 do současnosti. Jeho pracovní poměr ani pracovní poměr jeho manželky ukončen nebyl. Na základě dohody s panem [celé jméno svědka] mu nějaké dlužné mzdy vyplaceny byly, šlo o mzdy, u nichž hrozilo promlčení (prosinec 2019 až únor 2020). Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], mzdové účetní žalované, bylo zjištěno, že mezi společníky žalované byla uzavřena dohoda, na jejímž základě byli u žalované zaměstnáni jejich rodinní příslušníci, konkrétně manželka [příjmení] [celé jméno svědka], manželka [příjmení] [celé jméno svědka], bratr [celé jméno svědka], otec pana [celé jméno svědka] a jeho manželka. Pouze někteří z těchto rodinných příslušníků skutečně vykonávají u žalované práci, konkrétně bratr a otec pana [celé jméno svědka] a občas jeho manželka. Žalobkyni ani manželku [příjmení] [celé jméno svědka] svědkyně nikdy neviděla a manželku pana [celé jméno svědka] staršího viděla pouze párkrát. Svědkyně měla od Ing. [celé jméno svědka] pokyn zpracovat mzdu jeho manželky, přestože v evidenci docházky nebylo nic vyznačeno, a to podle fondu pracovní doby v daném měsíci, stejně tak v létě měla pokyn evidovat žalobkyni čerpanou dovolenou a zasílat výplatní pásky žalobkyně do e-mailu Ing. [celé jméno svědka]. Podle svědkyně žalobkyně do práce nedocházela, ale byly jí vystavovány výplatní pásky a byla jí vyplácena mzda. Z výpovědi svědkyně dále vyplynulo, že žalovaná má finanční problémy, což se projevuje jednak tím, že nejsou vypláceny mzdy společníkům a jednak tím, že žalovaná je v prodlení s placením faktur. Z úřední činnosti je soudu známo, že u zdejšího soudu probíhá řízení, v němž se žalobkyně domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalované, řízení, v němž se žalobce domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalované, řízení, v němž se žalobce domáhá doplacení mzdy za období od prosince 2019 do června 2022 a řízení, v němž se syn žalobkyně domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalované. Jednatel žalované a žalobkyně odmítli ve věci vypovídat. Ostatní navržené důkazy soud neprovedl z důvodu nadbytečnosti.

4. Na základě hodnocení provedených důkazů, jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalovanou a žalobkyní byla v roce 2009 uzavřena pracovní smlouva, podle níž měla žalobkyně pro žalovanou pracovat na pozici administrativní pracovník. Žalovaná má tři společníky – Ing. [celé jméno svědka] – manžela žalobkyně, Ing. [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], mezi těmito společníky byla uzavřena ústní dohoda, podle které byli u žalované zaměstnáni někteří rodinní příslušníci společníků – konkrétně žalobkyně, syn Ing. [celé jméno svědka], manželka [příjmení] [celé jméno svědka], manželka, otec a bratr [celé jméno svědka] a manželka otce [celé jméno svědka], s tím, že mezi své rodinné příslušníky rozdělili společníci části svých mezd. Žalobkyně nikdy do práce nedocházela, docházku si neevidovala. Podle svědka [příjmení] [celé jméno svědka] měla pracovat z domova, přičemž náplň její práce měla spočívat v tom, že mu pomáhala organizovat jeho záležitosti a vozila ho na pracovní schůzky. Nikdo jiný, než manžel jí práci nezadával. Žalobkyni byla každý měsíc vystavena výplatní páska, počet odpracovaných hodin odpovídal fondu pracovní doby příslušného měsíce, a to podle pokynu manžela žalobkyně, výplatní páska byla žalobkyni zasílána do služebního e-mailu manžela, mzda byla zasílána na účet, znějící na jméno manžela. Žalobkyně neměla firemní e-mail. Od roku 2018 má žalovaná finanční problémy, chybí jí finanční prostředky na vyplácení mezd a na úhradu faktur.

5. Projednávanou věc je třeba i v současné době – vzhledem k tomu, že předmětem řízení je nárok žalobkyně na doplatek mzdy za období od prosince 2019 do června 2022, podle [číslo] Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 19. 8. 2022 (dále jen„ zák. práce“); pokud jde o otázku existence pracovního poměru, je třeba věc posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 13. 9. 2009 (dále jen„ zák. práce“), a subsidiárně (§ 18 zák. práce) též podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 19. 7. 2009 (dále též„ o. z.“), když k uzavření pracovní smlouvy došlo (mělo dojít) dne 30. 4. 2009. Podle § 109 odst. 1 zák. práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy; základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (srov. § 3 zák. práce). Pracovní poměr se zakládá (nejde-li o pracovní poměr založený podle zvláštních předpisů nebo v dalších případech uvedených v ustanovení § 33 odst. 3 zák. práce jmenováním) smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (srov. § 33 odst. 1 zák. práce) Pracovní smlouva je dvoustranným právním jednáním spočívajícím v souhlasném projevu vůle zaměstnance a zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr, jehož obsahem je povinnost zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, a povinnost zaměstnance podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru (srov. § 38 odst. 1 zák. práce). Podle § 34 o. z. právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Podle § 37 odst. 1 o. z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

6. Z hmotněprávní úpravy obsažené v ustanoveních § 109 odst. 1 a § 96 odst. 1 písm. a) zák. práce, která vymezuje obsah povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele, vyplývá, že ve sporu o zaplacení mzdy má žalobce jako zaměstnanec břemeno tvrzení o tom, že mezi ním a žalovaným zaměstnavatelem byl uzavřen (vznikl) pracovní poměr a že pro zaměstnavatele vykonal práci. Z tohoto břemene tvrzení pak pro zaměstnance (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, jde-li o prokázání tvrzení toho, že mezi účastníky došlo ke sjednání pracovního poměru (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 3989/2011). Proto se soud nejprve jako předběžnou otázkou zabýval otázkou existence pracovního poměru mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně existenci pracovního poměru prokazovala pracovní smlouvou ze dne 30. 4. 2009 a výplatními páskami. Z provedených důkazů - zejména z výpovědí Ing. [celé jméno svědka], Ing. [celé jméno svědka] a paní [celé jméno svědkyně] však bylo zjištěno, že mezi společníky žalované byla uzavřena dohoda, podle které byli u žalované zaměstnáváni jejich rodinní příslušníci s tím, že si mezi ně mohli rozdělit svou mzdu, a že pracovní smlouva, kterou byli takto rodinní příslušníci zaměstnáváni, byla jakýmsi„ formálním aktem“. Takto byla zaměstnávána žalobkyně, syn Ing. [celé jméno svědka], manželka [příjmení] [celé jméno svědka], manželka [celé jméno svědka], jeho otec a jeho manželka. Z výpovědi účetní žalované pak vyplynulo, že žalobkyně do práce nedocházela, docházku si neevidovala a výplatní pásky jí byly vystavovány na pokyn Ing. [celé jméno svědka] podle fondu pracovní doby připadajícího na příslušný měsíc, žalobkyně nikdy nebyla v pracovní neschopnosti a čerpání dovolené jí bylo vyznačováno podle pokynu Ing. [celé jméno svědka]. Z výpovědi Ing. [celé jméno svědka] pak vyplynulo, že manželka (žalobkyně) pracovala z domova, pomáhala mu s organizováním práce a vozila ho na pracovní schůzky, pracovala pouze pro něj, s žádným jiným zaměstnancem žalované v kontaktu nebyla a neměla zřízen pracovní e-mail. Právní úkon učiněný účastníkem pracovněprávního nebo občanskoprávního vztahu je platný, jen jestliže vůle účastníka byla svobodná a vážná a jestliže byla projevena určitě a srozumitelně. O nedostatek vážnosti vůle jde tam, kde účastník učinil právní úkon v žertu,„ naoko“ nebo za jiných podobných okolností, z nichž bylo zřejmé, že ve skutečnosti nechtěl způsobit takové právní následky, které jsou podle právních předpisů s konkrétním projevem vůle spojeny. I když zákoník práce nemá – na rozdíl od občanského zákoníku (srov. § 41a odst. 2 obč. zák.) – výslovné ustanovení o tom, jak postupovat v případech, v nichž má být právním úkonem učiněným„ naoko“ (simulovaným právním úkonem) zastřen jiný právní úkon (disimulovaný právní úkon), je nepochybné, že předstíraný (simulovaný) právní úkon je v občanskoprávních i pracovněprávních vztazích neplatný. Splňuje-li však tento právní úkon současně náležitosti disimulovaného právního úkonu, je platný – za podmínky, že se svým obsahem nebo účelem nepříčí zákonu ani jej neobchází a že se ani jinak nepříčí dobrým mravům - disimulovaný právní úkon (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2007 sp. zn. 21 Cdo 2609/2006 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3862/2012). S ohledem na shora uvedená skutková zjištění je zřejmé, že při uzavření pracovní smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou chyběla u obou účastnic skutečná vůle ke vzniku pracovního poměru. Žalobkyně neměla nikdy v úmyslu docházet do sídla žalované a vykonávat tam práci na pozici administrativní pracovnice a nikdy tak ani nečinila. Žalovaná rovněž neměla v úmyslu žalobkyni přidělovat práci a vytvářet jí pracovní podmínky pro plnění jejích pracovních úkolů. Skutečnost, že žalobkyni byla skoro po celou dobu trvání pracovního poměru (s výjimkou žalovaného období) vyplácena mzda a byly jí vystavovány výplatní pásky, je zcela v souladu s dohodou uzavřenou mezi společníky, podle níž si každý společník mohl svou mzdu rozdělit mezi sebe a nějakého rodinného příslušníka (jejímž skutečným účelem bylo pravděpodobně zvýhodnění rodinných příslušníků společníků žalované z hlediska důchodového pojištění), nesvědčí však o tom, že mezi žalobkyní a žalovanou skutečně existoval pracovní poměr. Činnosti, které žalobkyně vykonávala pro svého manžela, soud posoudil jako manželskou výpomoc a nikoli jako výkon práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době v místě sjednaném v pracovní smlouvě (viz rozsudky NS ČR sp. zn. 21 ICdo 95/2019 a 21 Cdo 2862/2019). Proto soud dospěl k závěru, že pracovní smlouva ze dne 30. 4. 2009 byla pouze předstíraným, a tudíž neplatným právním úkonem, a pracovní poměr mezi účastníky nebyl touto pracovní smlouvou založen. Protože bylo rovněž zjištěno, že žalobkyně pro žalovanou žádnou práci fakticky nevykonávala, nebylo možno nárok žalobkyně posoudit ani jako bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Z uvedených důvodů soud nárok žalobkyně na doplatek mzdy ve výši 382 180 Kč s příslušenstvím zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 78 338,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 382 180 Kč sestávající z částky 9 860 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady podle § 13 a. t. za tři cesty k jednání z [obec] do [obec] a zpět (jedna v roce 2022 – 94 km, prům. spotř. 9,1 l [číslo] km, benzín 98 octanů a dvě v roce 2023) v celkové částce 2 582,30 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 a. t. za 12 půlhodin po 100 Kč – celkem 1 200 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 64 742,30 Kč ve výši 13 595,90 Kč.