24 C 214/2019

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kamilou Kocajovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o zaplacení 33 701 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o částku 33 701 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně za dobu od 26. 1. 2018 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 27 309,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M.

1. Žalobou podanou dne 12. 7. 2019 se žalobkyně domáhala částky 33 701 Kč s příslušenstvím po žalované. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou dne 16. 11. 2017 uzavřela nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nebytový prostor [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice a číslo] v [obec]. Tato smlouva byla ukončena dodatkem [číslo] ke dni 28. 2. 2018. Výše nájmu byla stanovena čl. III odst. 3.1 nájemní smlouvy na období 1. 1. 2018 až 30. 11. 2018 na částku 35 000 Kč + DPH, splatnost nájemného byla sjednána na 25. den v měsíci na následující měsíc. Podle čl. III, odst. 3.5. a 3.6. nájemní smlouvy měla být spotřeba plynu, elektřiny a platby za vodné, stočné, výtah a odvoz odpadu vyúčtovány podle skutečné spotřeby. Žalovaná neuhradila fakturu č. 2018 ze dne 14. 9. 2018 na částku 11 617 Kč se splatností 28. 9. 2018 za spotřebu plynu za období od 21. 11. 2017 do 28. 2. 2018, fakturu č. 2018 ze dne 14. 9. 2018 na částku 5 848 Kč se splatností 28. 9. 2018 za spotřebu elektrické energie za období 21. 11. 2017 do 28. 2. 2018, fakturu č. 2018 ze dne 14. 9. 2018 na částku 3 348 Kč se splatností 28. 9. 2018 za služby za období od 21. 11. 2017 do 31. 12. 2017, zálohovou fakturu č. 2018 ze dne 14. 9. 2018 na 5 538 Kč se splatností dne 28. 9. 2018 na služby za období ledna a února 2018. Žalovaná rovněž neuhradila nájem za únor 2018 ve výši 42 350 Kč včetně DPH. Oproti faktuře č. 2018, č. 2018, č. 2018, zálohové faktuře č. 2018 byla započtena kauce ve výši 35 000 Kč, zbývajících 8 649 Kč kauce bylo započteno oproti dlužnému nájmu za únor 2018 a k úhradě tak zbývá 33 701 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že od nájemní smlouvy odstoupila, neboť žalobkyně jí neumožnila užívat sklepní prostor, přestože při podpisu smlouvu byl do nájmu zahrnut i celý sklep. Žalovaná namítla, že byla od počátku uvedena v omyl ohledně sklepního prostoru, neboť paní [celé jméno svědkyně], která při uzavření smlouvy žalobkyni zastupovala, ujistila žalovanou, že předmětem nájmu jsou i sklepní prostory. Žalovaná odstoupila od smlouvy pro podstatné porušení smlouvy, když 6. 1. 2018 došlo k uzamčení části sklepních prostor, o kterých zástupkyně žalobkyně tvrdila, že jsou součástí nájmu. Dále žalovaná namítla, že nájemní smlouva je neplatná, neboť jediným jednatelem žalobkyně je ing. [jméno] [příjmení] a ten nebyl u podpisu nájemní smlouvy přítomen. Žalovaná nikdy neobdržela od žalobkyně akceptaci návrhu nájemní smlouvy.

3. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti. Z nájemní smlouvy ze dne 16. 11. 2017 vyplývá, že žalobkyně jako vlastník a pronajímatel nebytového prostoru [číslo] nacházejícího se v 1. NP domu [adresa] v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], pronajala žalované jako nájemkyni uvedený nebytový prostor o celkové výměře 98,7 m², smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 20. 11. 2017 do 30. 11. 2018 s možností prodloužení, pokud se na tom smluvní strany dohodnou, nájemné bylo sjednáno za období od 20. 11. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 1 Kč + DPH měsíčně a za období od 1. 1. 2018 do 30. 11. 2018 ve výši 35 000 Kč + DPH měsíčně, nájemné za dobu od 1. 12. 2018 bylo sjednáno na částku 40 000 Kč měsíčně. Splatnost nájemného byla sjednána na 25. den v měsíci na měsíc následující. Z čl. III. 3. 3. nájemní smlouvy a rovněž ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že vyplývá, že byla sjednána kauce ve výši 35 000 Kč, kterou žalovaná uhradila, a která měla být podle smlouvy vyúčtována při skončení nájemní smlouvy. Podle čl. 3 5. v nájemném nebyly zahrnuty náklady na služby, tj. elektřinu, vodu, plyn, odvoz odpadu a další poplatky a služby spojené s užíváním nebytového prostoru, tyto dodávky měly být placeny zálohově nájemcem vždy společně s nájemným, záloha byla sjednána na 500 Kč, podle čl. 3 6. měl pronajímatel předložit konečné vyúčtování poté, kdy ho obdrží od dodavatelů. Z čl. VI. 6.2 vyplývá právo obou stran smlouvu písemně vypovědět s tříměsíční výpovědní lhůtou. Z čl. VI. 6.3 vyplývá právo žalobkyně odstoupit od smlouvy v případě neuhrazení nájemného či plateb za služby po dobu jednoho měsíce. Z čl. VII. 7.1 vyplývá, že změny či doplňky smlouvy mohly být činěny pouze písemně a po výslovném souhlasu obou stran. Z dodatku [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 20. 11. 2017 soud nic nezjistil, neboť tento dodatek nebyl podepsán žalovanou a navíc se vztahoval k bytu [číslo] nacházejícímu se v 7. NP domu [adresa] v ulici [ulice a číslo], v [obec a číslo]. Z předávacího protokolu ze dne 28. 2. 2018 soud rovněž nic nezjistil, neboť nebyl podepsán žalovanou, dle poznámky nebyla žalovaná předání nebytového prostoru přítomna. Dopisem ze dne 11. 1. 2018 žalovaná sdělila žalobkyni, že nájemní smlouvu považuje za neplatnou z důvodu podání lživých informací při podpisu smlouvy ohledně skladu nacházejícího se ve sklepě, když při prohlídce pronajímaných prostor před uzavřením smlouvy s makléřem [jméno] [jméno] dne 11. 11. 2017 byl žalované ukázán celý prostor včetně celého sklepu, při schůzce s paní [celé jméno svědkyně] při podpisu smlouvy byl dohodnut pronájem obchodu a celého sklepu, při předání klíče dne 21. 11. 2017 se správcem objektu panem [příjmení] byl žalované opět ukázán celý prostor včetně skladu v přízemí, avšak dne 6. 1. 2018 bylo zjištěno, že dveře do skladu jsou zamčené a správcem objektu bylo žalované sděleno, že prostor skladu bude žalobkyní využíván jako archiv. Z toho důvodu žalovaná požádala o vrácení kauce ve výši 35 000 Kč, provize makléře 35 000 Kč, nájemného za 11/ 2017 ve výši 501 Kč, nájemného za 12/ 2017 ve výši 501 Kč a nájemného za leden 2018 ve výši 42 850 Kč. Dopis byl podán na poště dne 13. 1. 2018 (viz podací lístek ze dne 13. 1. 2018). Z plánku půdorysu domu [adresa] v ulici [ulice a číslo] v [obec a číslo] vyplývá, že suterén domu se skládá ze tří místností. Ze svědecké výpovědi [příjmení] [příjmení] – manželky jednatele žalované vyplynulo, že při prohlídce nebytových prostor byl jí a jejímu manželovi ukázán nebytový prostor v 1. patře a celý sklep, kde byly umístěny regály a žádné dveře nebyly zavřené. Následně v průběhu rekonstrukce byla část sklepa uzamčena a správcem objektu jim bylo sděleno, že firma potřebuje archiv. Ze svědecké výpovědi jednatele společnosti [právnická osoba] vyplynulo, že tato společnost užívala nebytový prostor [číslo] nacházející se v budově [adresa], [ulice a číslo] v [obec a číslo] v roce 2016 a 2017, a to včetně sklepních prostor, které se skládaly z několika průchozích místností a byly oddělené od chodby do domu mříží. Regály na fotografii čl. 38 svědek poznal. Z nájemní smlouvy ze dne 14. 2. 2007 uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] vyplývá, že žalobkyně této společnosti pronajala stejný nebytový prostor jako žalované o stejné celkové výměře, a to na dobu neurčitou. Z Dodatku [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 14. 2. 2007 ve spojení se splátkovým kalendářem vyplývá, že v roce 2017 se žalobkyně a společnost [právnická osoba] dohodly na snížení nájmu. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] – zaměstnankyně žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně umožnila užívat žalované sklepní prostory do plechových dveří, avšak tyto nebyly předmětem nájmu, ale jednalo se o„ bonus“. Pokud při podpisu smlouvy s jednatelem žalované uvedla, že nájem bude ve stejném rozsahu jako [jméno], tak nevěděla, kolik sklepních místností měla [právnická osoba] umožněno užívat, neboť v době uzavření nájemní smlouvy s touto společností pro žalobkyni ještě nepracovala. Z výpovědi svědka [jméno] – realitního makléře bylo zjištěno, že žalované ukázal nebytový prostor [číslo] v budově [adresa], [ulice a číslo], [obec a číslo], avšak nevzpomíná si, jaké prostory měly být předmětem nájmu. Svědek potvrdil, že na fotografii na čl. 38 je on. Z nahrávky rozhovoru jednatele žalované a [celé jméno svědkyně] při podpisu nájemní smlouvy ze dne 16. 11. 2017 bylo zjištěno, že nájem byl sjednán ve stejném rozsahu jako u předchozího nájemce – [právnická osoba]. Námitku žalobkyně o nepřípustnosti této nahrávky soud shledal nedůvodnou, neboť nahrávka sice byla pořízena bez souhlasu paní [celé jméno svědkyně], avšak šlo o rozhovor při výkonu povolání nikoli osobní povahy (srov. rozsudek NS ČR 30 Cdo 64/2004 a nález Ústavního soudu ČR II. ÚS 1774/14). Z nahrávky telefonického rozhovoru jednatele žalované a [celé jméno svědkyně] dne 10. 1. 2018 vyplývá, že podle jednatele žalované měl být předmětem nájmu celý sklepní prostor, avšak podle zaměstnankyně žalobkyně měl být předmětem nájmu sklepní prostor pouze do uzamykatelných dveří. Z nahrávky telefonického rozhovoru jednatele žalované se správcem objektu panem [příjmení] vyplývá, že firma část sklepa potřebuje na archiv. Z fotografií a nahrávek ze dne 6. 1. a 7. 1. 2018 vyplývá, že jednatel žalované prováděl v předmětném nebytovém prostoru opravy zdiva a měl zde připravenu podlahovou krytinu a nářadí. Na fotografiích na čl. 30 pv. (stejně čl. 38) a 31 pv. je vidět jednatel žalované ve skladu s kovovými regály, na fotografii čl. 38 je společně s realitním makléřem [jméno] [jméno] (viz výpověď svědka [jméno]). Z fotografií na čl. 39-44 soud nic podstatného nezjistil. Z objednávky přepravy ze dne 6. 1. 2018 ve spojení s potvrzením zakázky ze dne 6. 1. 2018 vyplývá, že žalovaná objednala podlahovou krytinu za cenu 17 968,02 Kč s adresou dodání [ulice a číslo]. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 13. 11. 2017 vyplývá, že žalovaná uhradila panu [jméno] [jméno] částku 35 000 Kč jako zálohu na služby. Z faktury č. 2018 ze dne 14. 9. 2018 vyplývá, že žalobkyně vyúčtovala žalované za spotřebu elektřiny v období od 21. 11. 2017 do 28. 2. 2018 částku 5 848 Kč s datem splatnosti 28. 9. 2018. Z faktury č. 2018 ze dne 14. 9. 2018 vyplývá, že žalobkyně vyúčtovala žalované za služby v období od 21. 11. 2017 do 31. 12. 2017 částku 3 348 Kč s datem splatnosti 28. 9. 2018. Ze zálohové faktury č. 2018 ze dne 14. 9. 2018 vyplývá, že žalobkyně předepsala žalované zálohu na vyúčtování služeb za období leden – únor 2018 ve výši 5 538 Kč s datem splatnosti 28. 9. 2018. Z faktury č. 2018 ze dne 14. 9. 2018 ve spojení s přílohami na čl. 20 až 24pv vyplývá, že žalobkyně vyúčtovala žalované za spotřebu plynu v období od 21. 11. 2017 do 28. 2. 2018 částku 11 617 Kč s datem splatnosti 28. 9. 2018. Z protokolu o vyúčtování služeb za období 2017 – 2017 vyplývá, že žalobkyni bylo [právnická osoba] vyúčtováno za služby pro dům [ulice a číslo], [obec a číslo] celkem 16 444,40 Kč, přičemž po odečtení záloh vznikl žalobkyni přeplatek 6 785 Kč. Z Vyúčtování služeb za období 2018 2018 vyplývá, že žalobkyni bylo hospodářem SVJ pro dům [ulice a číslo], [obec a číslo], vyúčtováno za služby pro dům [ulice a číslo], [obec a číslo] celkem 19 409,14 Kč, přičemž po odečtení záloh vznikl žalobkyni nedoplatek 3 690 Kč. Z objednávky přepravy ze dne 6. 1. 2018 ve spojení s potvrzením zakázky ze dne 6. 1. 2018 vyplývá, že žalovaná objednala podlahovou krytinu za cenu 17 968,02 Kč s adresou dodání [ulice a číslo]. Z e-mailové komunikace mezi jednatelem žalované a [celé jméno svědkyně] ze dne 7. 1. 2018 vyplývá, že jednatel žalované se domáhal odemčení sklepních prostor, bylo mu sděleno, že sklepní prostor je možno užívat pouze do zamykacích dveří. Dopisem ze dne 19. 6. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 33 701 Kč před podáním žaloby, dopis byl podán na poště téhož dne (viz dopis a podací lístek ze dne 19. 6. 2019). Z faktury [číslo] přiloženého protokolu vyplývá, že žalobkyně vyúčtovala žalované za služby za období leden až únor 2018 částku 2 417 Kč s datem splatnosti 15. 7. 2019. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2020 ohledně částky 2 417 Kč ze dne 28. 1. 2020 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě této částky nejpozději do 4. 2. 2020, výzva byla zaslána e-mailem. Z výpisu z účtu ze dne 29. 1. 2020 vyplývá, že žalovaná částku 2 417 Kč uhradila. Ostatní navržené důkazy soud neprovedl z důvodu nadbytečnosti.

4. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

5. Mezi žalobkyní, která je vlastníkem domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec a číslo], jako pronajímatelkou a žalovanou jako nájemkyní, byla dne 16. 11. 2017 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nebytový prostor [číslo] o výměře 98,7 m² nacházející se v 1. nadzemním podlaží uvedeného domu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 20. 11. 2017 do 30. 11. 2018. Při podpisu smlouvy byla žalobkyně zastoupena svou zaměstnankyní [celé jméno svědkyně]. Z nahrávky rozhovoru jednatele žalované a paní [celé jméno svědkyně] při podpisu smlouvy vyplývá, že rozsah nájmu měl být stejný jako u [právnická osoba], která si předmětný nebytový prostor pronajímala před žalovanou. Z plánku suterénu domu [adresa] vyplývá, že sklepní prostor byl tvořen třemi průchozími místnostmi. Tvrzení jednatele žalované o tom, že předmětem nájmu byl celý sklepní prostor, bylo prokázáno jednak fotografiemi (zejm. čl. 38) a rovněž výpovědí manželky jednatele ve spojení s výpovědí svědka [celé jméno svědka] (jednatele společnosti AARON), z níž vyplynulo, že společnost [právnická osoba] v rámci nájmu užívala obchod i sklepní prostory (jako skladiště), a to až k mřížím vedoucím na chodbu domu. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] pak vyplynulo, že žalované bylo umožněno užívat část sklepních prostor do plechových zamčených dveří, a že to byl bonus. Z tvrzení jednatele žalované ve spojení s výpovědí jeho manželky, fotografiemi a nahrávkami telefonních rozhovorů vyplývá, že do 6. 1. 2018 žalovaná mohla užívat celý sklepní prostor, dne 6. 1. 2018 byla část sklepního prostoru uzamčena. Dopisem ze dne 11. 1. 2018 podaným na poště dne 13. 1. 2018 žalovaná požádala žalobkyni o vrácení kauce, provizního poplatku, nájemného a záloh na služby v celkové výši 113 852 Kč s odůvodněním, že jí při podpisu smlouvy byly sděleny lživé informace ohledně možnosti užívat sklep, a proto smlouvu považuje za neplatnou.

6. Podle § 2302 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. zák.) ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle § 2232 obč. zák. porušuje-li strana zvlášť závažným způsobem své povinnosti, a tím působí značnou újmu druhé straně, má dotčená strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby. Podle § 555 odst. obč. zák. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 odst. 1 obč. zák. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle § 556 odst. 2 obč. zák. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

7. Právně soud věc posoudil podle citovaných zákonných ustanovení, když provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání ve smyslu § 2302 a násl. obč. zák. Námitku žalované ohledně toho, že žalobkyně nebyla při uzavření nájemní smlouvy zastoupena přímo jednatelem, ale zaměstnankyní [celé jméno svědkyně], soud shledal nedůvodnou, když právnickou osobu mohou zastupovat její zaměstnanci (viz § 166 obč. zák.) a z nahrávky rozhovoru při podpisu smlouvy je zřejmé, že jednatel žalované neměl žádné pochybnosti o oprávnění paní [celé jméno svědkyně] jednat za žalobkyni. Rovněž námitku žalované spočívající v tom, že neobdržela akceptaci nájemní smlouvy od žalobkyně, soud shledal nedůvodnou, když z nahrávky podpisu smluv je zřejmé, že jednatel žalované jedno vyhotovení smlouvy obdržel a dal si ho do tašky a navíc v samotném textu smlouvy je uvedeno, že každá strana obdrží jeden exemplář smlouvy a toto jednatel žalované stvrdil svým podpisem. Mezi stranami vznikl spor o rozsah sjednaného předmětu nájmu, když žalovaná tvrdila, že předmětem nájmu je rovněž i celý sklepní prostor, avšak žalobkyně tvrdila, že sklepní prostor není předmětem nájmu. Soud se tedy přistoupil k výkladu projevu vůle stran ohledně nájemní smlouvy (srov. např. rozsudek NS ČR 32 Cdo 3751/2014). Ze samotného textu smlouvy vyplývá, že předmětem nájmu byl nebytový prostor [číslo] o výměře 98,7 m², právní jednání je však třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle úmyslu jednajícího (§ 556 obč. zák.). Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že předmětem nájmu byly rovněž sklepní prostory související s nebytovým prostorem [číslo] když zaměstnankyně žalobkyně [celé jméno svědkyně] při podpisu nájemní smlouvy uvedla, že žalovaná bude moci prostory užívat stejně jako [jméno], a z výpovědi jednatele společnosti [právnická osoba] vyplynulo, že jeho společnost užívala celé sklepní prostory skládající se z několika místností až do mříží vedoucích na chodbu domu. Rovněž ze skutečnosti, že sklepní prostory žalovaná mohla až do 6. ledna 2018 užívat bez omezení, a teprve následně došlo k uzamčení části sklepa, je zřejmé, že tyto prostory byly předmětem nájmu. Soud tedy dopis žalované ze dne 11. 1. 2018 posoudil dle § 2232 obč. zák. jako tzv. okamžitou výpověď, když zamezení užívání části sklepa lze posoudit jako závažné porušení povinnosti pronajímatelky přenechat nájemci věc k užívání. Výpověď byla podána na poště dne 13. 1. 2018 (sobota), dne 15. 1. 2018 se dostala do sféry dispozice žalobkyně a tímto dnem došlo k zániku nájemního vztahu. Předmětem žaloby byly platby za spotřebu plynu za období od 21. 11. 2017 do 28. 2. 2018 ve výši 11 617 Kč, platby za spotřebu elektřiny za období od 21. 11. 2017 do 28. 2. 2018 ve výši 5 848 Kč, platby za služby za období od 21. 11. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 3 348 Kč, zálohové platby za služby za období leden až únor 2018 ve výši 5 538 Kč, celkem ve výši 26 351 Kč. Dále žalobkyně žalobou uplatnila nárok na nájemné za měsíc únor 2018 ve výši 42 350 Kč. Na platby v celkové výši 26 351 Kč žalobkyně započetla kauci ve výši 35 000 Kč a žalovaná tedy za tyto platby (z části oprávněné, pokud jde o platby do 15. 1. 2018) žalobkyni nic nedluží. Nárok na nájemné za únor 2018 ve výši 42 350 Kč není oprávněný, neboť nájemní vztah zanikl výpovědí ke dni 15. 1. 2018. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 309,70 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 701 Kč sestávající z částky 2 460 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 230 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného za cestu z [obec] do [obec] a zpět (200 km, prům. spotř. 4,3l [číslo] km) ve výši 1 120 Kč, náhrady za promeškaný čas za celkem 6 půlhodin ve výši 600 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 570 Kč ve výši 4 739,70 Kč.