24 C 253/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kamily Kocajové a přísedících přísedící ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o neplatnost rozvázání pracovního poměru

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce č. 262/2006 Sb. ze dne 24. 9. 2020 učiněné žalovanou vůči žalobkyni, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 518 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou dne 9. 11. 2020 se žalobkyně domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené žalovanou jako jejím zaměstnavatelem dopisem ze dne 24. 9. 2020 je neplatné. Žalobu odůvodnila tím, že pro žalovanou pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 25. 5. 2017 jako operátor ve výrobě, přičemž dne 31. 8. 2020 dala žalovaná žalobkyni výpověď dle § 52 písm. c) zákoníku práce s dvouměsíční výpovědní dobou, pracovní poměr měl tedy skončit ke dni 31. 10. 2020. Součástí výpovědi bylo ujednání o odstupném ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Následně žalobkyně obdržela od žalobkyně okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce ze dne 24. 9. 2020. Dne 19. 10. 2020 doručila žalobkyně žalované oznámení dle § 69 zákoníku práce a vyzvala žalovanou ke zjednání nápravy. Žalobkyně má za to, že zde není dán důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru, neboť si není vědoma žádného závažného (a tím spíš zvlášť závažného) porušení svých pracovních povinností.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo důvodné, když žalobkyně se dne 2. 9. 2020 dopustila jednání, kterým porušila povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, a to tím, že společně s dalšími dvěma zaměstnanci – [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] konzumovala v prostoru výrobního areálu žalované ve [obec] donesené potraviny, a to v bezprostřední blízkosti výrobku (bezpečnostní vrstvené sklo pro výplň dveří výtahových kabin), u něhož je kladena zvýšená míra dohledu na kvalitu, přičemž potraviny byly umístěny též na samotném výrobku. Jednání žalobkyně bylo zachyceno na fotografii a fotografie byla zveřejněna na facebookové stránce označené jménem [jméno] [příjmení] s popiskem„ Pracovní morálka ( ( ( ( (“. Žalobkyně byla v rámci vstupního školení BOZP mimo jiné seznámena s časem a místem svačinových přestávek a se zákazem konzumace potravin na pracovišti mimo vyhrazené prostory. Vyhrazeným prostorem pro konzumaci je shromažďovací jídelna. Žalovaná jednání žalobkyně považuje za porušení povinností žalobkyně vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, neboť 1) se jednalo o výrobek s nejvyšším možným dohledem na kvalitu, čehož si byla žalobkyně vědoma, 2) jednáním žalobkyně došlo k ohrožení realizace obchodního případu, kdy u dotčeného výrobku dochází ke 100% kontrole každého kusu na speciálním prosvětlovacím zařízení a nedodržení těchto nejvyšších standardů kvality by mohlo ohrozit prodej výrobku zákazníkovi, 3) jednáním žalobkyně došlo k poškození dobrého jména žalované, neboť jde o urážející jednání, které může u zákazníků žalované a u další veřejnosti vyvolat dojem, že u žalované nejsou dodržovány vysoké standardy kvality výrobků, 4) jednáním žalobkyně došlo ke zveřejnění informací a podoby výrobního areálu žalované. Dalším jednáním, které bylo důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru se žalobkyní, bylo to, že dne 9. 9. 2020 byla žalobkyně opakovaně (čtyřikrát) a dne 10. 9. 2020 (jednou) spatřena v areálu žalované při vstupu a výstupu do pracovní buňky, přičemž v pracovní buňce byly následně nalezeny nedopalky cigaret a cigaretový popel, přestože byla v rámci vstupního školení BOZP seznámena s kouřovými pauzami a s vyhrazeným místem pro kouření, což je pouze venkovní prostor u vjezdu do areálu.

3. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti.

4. Z listiny nazvané„ Ukončení pracovního poměru dle § 52 ZP“ ze dne 31. 8. 2020, pracovní smlouvy ze dne 25. 5. 2017 a se shodných tvrzení účastníků vyplývá, že žalobkyně pracovala pro žalovanou od 1. 6. 2017 na pozici operátor ve výrobě a dne 31. 8. 2020 jí žalovaná doručila výpověď dle § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost s tím, že pracovní poměr bude ukončen ke dni 31. 10. 2020 a žalobkyni bude vyplaceno odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku.

5. Z listiny nazvané„ Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem dle ust. § 55 odst. 1 lit. b/ zákona č. 262/2006 Sb., Zákoník práce“ ze dne 24. 9. 2020 vyplývá, že žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr se žalobkyní, neboť se dne 2. 9. 2020 dopustila jednání, kterým porušila povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahující se k jí vykonávané práci, konkrétně šlo o to, že dne 2. 9. 2020 společně se zaměstnanci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] konzumovala v prostoru výrobního areálu žalované ve [obec] donesené potraviny, a to v bezprostřední blízkosti výrobku (bezpečnostní vrstvené sklo pro výplň dveří výtahových kabin), u něhož je kladena zvýšená míra dohledu na kvalitu, přičemž potraviny byly umístěny též na samotném výrobku; jednání žalobkyně bylo zdokumentováno kamerovým systémem žalované a fotografií, která byla zveřejněna na facebookové stránce označené jménem [jméno] [příjmení] s popiskem„ Pracovní morálka ( ( ( ( (“. Dalším jednáním, pro které byl okamžitě zrušen pracovní poměr se žalobkyní, bylo to, že ve dnech 8., 9. a 10. 9. 2020 byla spatřena v areálu žalované při vstupu do a výstupu z pracovní buňky, přičemž v pracovní buňce byly následně nalezeny nedopalky cigaret a cigaretový popel, a to přestože byla žalobkyně v rámci vstupního školení BOZP seznámena s kouřovými pauzami a s vyhrazeným místem pro kouření, což je pouze venkovní prostor u vjezdu do areálu.

6. Dopisem ze dne 14. 10. 2020 oznámila žalobkyně žalované, že s okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 24. 9. 2020 nesouhlasí a trvá na tom, aby byla nadále zaměstnávána a aby byl pracovní poměr ukončen na základě výpovědi ze dne 31. 8. 2020. Dopis byl podán na poště dne 15. 10. 2020.

7. Ze shodných tvrzení účastníků a z fotografií na čl. 25, 26, 27, 28, 29, a rovněž z listiny„ Vstupní školení zaměstnanců“ ze dne 13. 5. 2014 a prezenční listiny ze dne 19. 4. 2017 vyplývá, že žalobkyně se jednání popsaného v okamžitém zrušení pracovního poměru dopustila.

8. Z výňatku Smlouvy o nákupu a dodávkách a její Přílohy 2 –„ Požadavky na kvalitu“ vyplývá, že žalovaná dodávala své výrobky [právnická osoba] Industrial – koncern s. r. o., přičemž v rámci smlouvy byly sjednány smluvní pokuty ve výši od 200 EUR do 1 400 EUR za nedostatečnou kvalitu výrobků, přičemž požadavky na kvalitu výrobků byly podrobně upraveny v Příloze 2, která má 17 stran.

9. Z Plánu kontroly jakosti a protokolu o měření vyplývá, že žalovaná měla zavedený systém kontroly kvality výrobků.

10. Ze sdělení zástupce žalované bylo zjištěno, že žalobkyni v době předcházející okamžitému zrušení pracovního poměru nebyla vytýkána žádná porušení pracovních povinností a dále, že v souvislosti s vytýkaným jednáním žalobkyně nevznikla žalované žádná škoda.

11. Na základě hodnocení provedených důkazů jednotlivě a i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

12. Žalobkyně pracovala pro žalovanou jako operátor ve výrobě od 1. 6. 2017, dne 31. 8. 2020 s ní žalovaná rozvázala pracovní poměr výpovědí pro nadbytečnost, pracovní poměr měl skončit ke dni 31. 10. 2020. Dne 24. 9. 2020 žalovaná se žalovanou okamžitě zrušila pracovní poměr pro jednání, která jsou popsaná v okamžitém zrušení pracovního poměru. Vytýkaných jednání se žalobkyně dopustila. Žalobkyně s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí a trvá na tom, aby pracovní poměr skončil na základě výpovědi ze dne 31. 8. 2020. Nesouhlas vyjádřila dopisem ze dne 14. 10. 2020. Žalovaná spatřuje ve vytčeném jednání žalobkyně zvlášť hrubé porušení pracovních povinností s ohledem na to, že je smluvně zavázána k dodržování vysoké úrovně kvality jejích výrobků a jednáním žalobkyně mohlo dojít k narušení či poškození jejích obchodních vztahů. Předloženými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná je smluvně zavázána k dodržování vysoké úrovně kvality výrobků a má nastavený systém kontroly kvality výrobků.

13. Projednávanou věc je třeba - vzhledem k tomu, že k okamžitému zrušení pracovního poměru došlo dne 24. 9. 2020 - posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen "zák. práce").

14. Podle § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

15. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

16. Podle § 58 odst. 1 zák. práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

17. Podle § 60 zák. v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným; uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn; okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

18. Právně soud věc posoudil podle citovaných ustanovení zákoníku práce a podle judikatury dopadající na projednávanou věc, zejména podle rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 497/2019, 21 Cdo 3648/2019, 21 Cdo 5131/2017, 21 Cdo 1479/2011 a 21 Cdo 379/2000.

19. Nejprve se soud zabýval otázkou včasnosti podané žaloby ve smyslu § 72 zák. práce a dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas, když k okamžitému zrušení pracovního poměru došlo dne 24. 9. 2020 a žaloba byla podána 9. 11. 2020.

20. Následně se soud zabýval otázkou včasnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ve smyslu § 58 zák. práce, přičemž dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele bylo včasné, když vytýkaných jednání se žalobkyně dopustila dne 2. 9. a 9. 9. a 10. 9. 2020 a k okamžitému zrušení pracovního poměru bylo přistoupeno dne 24. 9. 2020.

21. Dále se soud zabýval otázkou určitosti okamžitého zrušení pracovního poměru ve smyslu § 60 zák. práce a shledal, že okamžité zrušení pracovního poměru je dostatečně určité.

22. Konečně se soud zabýval samotnou důvodností okamžitého zrušení pracovního poměru a tudíž i intenzitou jednání, kterých se žalobkyně dopustila a pro která žalovaná pracovní poměr okamžitě zrušila. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu vyplývá, že„ ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy„ méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“,„ závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a„ porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval. Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní kázně přitom není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek. K některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytný vztah důvěry, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zák. práce, jež zároveň ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda [číslo] ročník 1996, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2005). Současně nelze opomenout, že okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce je ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) části věty před středníkem zák. práce výjimečným opatřením (srov. dikci ustanovení § 55 odst. 1 zák. práce„ Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy,...“). K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení proto může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby. Z uvedeného vyplývá, že se zaměstnancem, který porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, lze okamžitě zrušit pracovní poměr (namísto rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) části věty před středníkem zák. práce) jen tehdy, dosáhlo-li jednání zaměstnance (bez ohledu na to, kolika skutky) na základě posouzení všech rozhodných okolností intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a odůvodňují-li okolnosti případu závěr, že se zaměstnancem nelze rozvázat pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) části věty před středníkem zák. práce, neboť po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4274/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4762/2015). Provedeným dokazováním a rovněž shodnými tvrzeními účastníků bylo zjištěno, že žalobkyně se jednání popsaných v okamžitém zrušení pracovního poměru dopustila. Mezi účastníky nebylo ani sporné to, že uvedeným jednáním žalobkyně porušila své pracovní povinnosti. Sporné však bylo to, zda uvedeným jednáním žalobkyně porušila své pracovní povinnosti„ zvlášť hrubým způsobem“ ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Soud při posuzování této otázky přihlížel jednak k osobě žalobkyně jako zaměstnankyně žalované, přičemž zjistil, že žalobkyně pracovala pro žalovanou od 1. 6. 2017 a ze sdělení zástupce žalované vyplynulo, že nemá žádné informace o tom, že by v době předcházející okamžitému zrušení pracovního poměru byla žalobkyni vytýkána nějaká porušení pracovních povinností. Soud rovněž přihlížel k situaci, v níž došlo k porušení pracovních povinností žalobkyní, přičemž bylo zjištěno, že vytýkaných jednání se žalobkyně dopustila ve výpovědní době, kdy 31. 8. 2020 jí byla dána výpověď pro nadbytečnost, a rovněž se vytýkaných jednání dopustila společně s dalšími zaměstnanci. Dále soud přihlížel k míře zavinění žalobkyně, přičemž dospěl k závěru, že vytýkaných jednání se žalobkyně dopustila vědomě a úmyslně, když věděla, že na pracovišti není dovoleno konzumovat potraviny a rovněž věděla, že kouření je umožněno pouze ve vyhrazeném čase a prostoru. Pokud jde o zveřejnění fotografie na facebooku, zde není dáno zavinění žalobkyně, když fotografii pořídil jiný zaměstnanec a fotografie byla zveřejněna na facebookovém profilu jiné zaměstnankyně ([jméno] Fröhlichové). Pokud jde o způsob a intenzitu porušení pracovních povinností, z fotografie je zřejmé, že potraviny nebyly umístěny přímo na výrobku, ale byly konzumovány nad rozprostřeným alobalem. Soud dále zjišťoval, jaké mělo jednání žalobkyně, kterým porušila své pracovní povinnosti, důsledky pro žalovanou a zda jednáním žalobkyně vznikla žalované nějaká škoda. Ze sdělení zástupce žalobkyně bylo zjištěno, že žádná bezprostřední škoda žalované nevznikla. Na základě těchto úvah pak dospěl soud k závěru, že jednání, kterými žalobkyně porušila své pracovní povinnosti, a pro která s ní žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr, nedosáhla intenzity zvlášť hrubého porušení pracovních povinností. Jednalo se o první porušení pracovních povinností za celou dobu trvání pracovního poměru ze strany žalobkyně, jednáním žalobkyně nedošlo k žádné škodě ani k narušení obchodních vztahů žalované s jejími obchodními partnery, k jednání došlo ve výpovědní době, když žalobkyni byla dána výpověď pro nadbytečnost, s čímž zřejmě souvisela slabší motivace žalobkyně k dodržování jejích pracovních povinností. Potraviny nebyly umístěny přímo na výrobku, ale na obalu, a fotografii nepořídila ani nezveřejnila žalobkyně, ale jiní zaměstnanci. Ani kouřením mimo vyhrazený prostor nedošlo k žádné škodě na straně žalované ani k ohrožení výroby či ostatních zaměstnanců, resp. nic takového nebylo žalovanou tvrzeno. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a určil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně se žalovanou učiněné dopisem ze dne 24. 9. 2020 je neplatné.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 518 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného za dvě cesty z [obec] do [obec] a zpět (40 km, prům. spotř. 4,61 l [číslo] km, nafta), náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč (za čtyři půl hodiny po 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 304 Kč ve výši 3 214 Kč.