24 C 26/2018

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kamilou Kocajovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 485 355,20 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba vůči žalovanému [celé jméno žalovaného] o částku 246 065,60 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení z částky 246 065,60 Kč od 14. 7. 2017 do zaplacení se zamítá.

II. Žaloba vůči žalované [celé jméno žalované] o částku 239 289,60 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení z částky 239 289,60 Kč od 14. 7. 2017 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení v částce 288 833,46 Kč k rukám zástupce žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení], do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 1. 2018 domáhala po žalovaném zaplacení částky 246 065,60 Kč a po žalované zaplacení částky 239 289,60 Kč s odůvodněním, že prostřednictvím JUDr. Ing. [celé jméno svědka] uzavřela se žalovanými dne 8. 4. 2013 ústní smlouvu o poskytování právních služeb. Za tímto účelem podepsali žalovaní žalobkyni plnou moc z téhož dne, kterou JUDr. Ing. [celé jméno svědka] svým podpisem přijal. Zmocnění bylo uděleno k zastupování v řízení o projednání dědictví po Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného]. Žalovaní byli v rámci plné moci upozorněni mj. na skutečnost, že advokátovi náleží dle smlouvy o poskytování právní pomoci odměna za zastupování spolu s hotovými výlohami a náhradou za ztrátu času. Žalovaní se podepsanou plnou mocí zavázali k úhradě vyúčtované odměny. Pokud z plné moci nevyplývá výše odměny, je potřeba vycházet z advokátního tarifu. Řízení o projednání dědictví bylo u Okresního soudu v Teplicích vedeno pod sp. zn. 36 D 404/2013. Žalovaným byly právní služby řádně vyúčtovány přípisy ze dne 11. 7. 2017, žalovanému byla vyúčtována odměna advokáta ve výši 246 065,60 Kč vč. DPH a žalované poté odměna ve výši 239 289,60 Kč vč. DPH. Žalovaní byli vyzváni k úhradě dluhu, ke dni podání žaloby žalobkyni však ničeho neuhradili.

2. V průběhu řízení (v reakci na poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.) žalobkyně doplnila a upřesnila svoji žalobu tak, že žalovaná částka jednotlivých žalovaných je dána součtem nabytých hodnot pro jednotlivé žalované na základě schválené dohody u notáře dne 4. 2. 2015, v níž je vyspecifikováno, jaké jednotlivé hodnoty žalovaní nabývají. Toto vyplývá též z protokolu jednání u notáře dne 4. 2. 2015 a z usnesení z téhož dne, kterým byla schválena dohoda dědiců. Rovněž to vyplývá z dodatečného usnesení, když se řešil majetek dodatečně vyšlý najevo, toto se týká pouze žalovaného [celé jméno žalovaného], kdy se částka, kterou nabyl, zvýšila o 128 326,80 Kč. Žalovaný [celé jméno žalovaného] nabyl majetek v hodnotě celkem 15 703 372 Kč a žalovaná [jméno] [celé jméno žalovaného] pak majetek v hodnotě celkem 12 070 045,30 Kč. Z těchto částek byla posléze podle § 7, § 8 odst. 7, § 12 odst. 4 a § 13 odst. 3 advokátního tarifu vypočtena požadovaná odměna, přičemž bylo zohledněno, že právní služba byla poskytována dvěma žalovaným, a tudíž je snížena o 20 %. Jednalo se celkem o pět úkonů právní služby, konkrétně 1x převzetí zastoupení a 4x účast na jednání u notáře.

3. Žalovaní žalobou uplatněný nárok neuznali ani zčásti. Uvedli, že nárok žalobkyně je nedůvodný. Smlouva o poskytování právní pomoci byla mezi žalovanými a žalobkyní sjednána jako bezúplatná. Pokud žalobkyně tvrdí opak, je povinna obsah smlouvy nejenom tvrdit, ale též prokázat. JUDr. Ing. [celé jméno svědka] žalované sám zkontaktoval po smrti jejich otce a nabídl jim své bezplatné služby jakožto projev vděčnosti za skutky, které otec žalovaných vůči němu učinil, sám je taktéž navštívil v místě jejich bydliště. [příjmení] moc byla žalovaným předložena k podpisu mimo prostory advokátní kanceláře z iniciativy JUDr. [celé jméno svědka], a to ve chvíli, kdy od smrti jejich otce uplynul sotva měsíc. Na přímý dotaz byli žalovaní ujištěni, že se jedná o vzor (formulář) a nemusejí se obávat, že by měli kdy co za nabídnuté služby hradit, neboť se advokát cítí zavázán jejich zesnulému otci. Na vztah mezi účastníky je nutno pohlížet jako na vztah spotřebitelský, tj. na žalobkyni jakožto podnikatelku a žalované jakožto spotřebitele, přičemž na tento vztah je potom nutno užít úpravu podle § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. To má za následek rozšíření informační povinnosti před uzavřením smlouvy o sdělení týkající se např. ceny právní služby nebo práv z vadného plnění. Tuto povinnost žalobkyni jako advokátovi ukládá i novelizovaný zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Žalobkyně nijak netvrdí ani neprokazuje, že by žalované o tomto jakkoliv informovala. Žalovaným nebyla poskytnuta žádná informace o ceně, ba naopak byla tvrzena bezplatnost služby, a to až do doby vyúčtování, k němuž navíc došlo až po více než 4 letech od podpisu plné moci. Pokud by soud i přesto dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, pak mají žalovaní za to, že žalobkyní uplatněná výše je zcela nepřiměřená se zřetelem ke složitosti a hodnotě věci. Navrhli, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal jim náhradu nákladů řízení.

4. Soud provedl dokazování plnými mocemi ze dne 8. 4. 2013, vyúčtováními poskytnutých právních služeb ze dne 11. 7. 2017 vč. poštovní podací stvrzenky, oznámeními o převzetí zastoupení a vyjádřeními k přípisu ze dne 27. 7. 2017, písemným vyjádřením ze dne 10. 8. 2017, oznámením o převzetí právního zastoupení a předžalobní výzvou ze dne 4. 1. 2018 včetně poštovní podací stvrzenky a potvrzením o doručení zásilky, sjetinou z internetu s informacemi o advokátní kanceláři žalobkyně. Dále provedl dokazování dědickým spisem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 36 D 404/2013, z něj zejména protokolem o jednání ze dne 4. 2. 2015 na čl. 350-355, usnesením ze dne 4. 2. 2015 č. j. 36 D 404/2013-356, usnesením ze dne 21. 8. 2015 č. j. 36 D 404/2013-396, protokolem o předběžném šetření ze dne 19. 4. 2013 na č. l. 23-26, protokolem o jednání ze dne 12. 8. 2013 na č. l. 146 a protokolem o jednání ze dne 26. 9. 2013 na č. l.

160. V návaznosti na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 12. 2019 č. j. 12 Co 71/2019-84 pak bylo dokazování doplněno, a to usnesením Policie ČR ze dne 31. 5. 2016 č. j. KRPU-122284-230/TČ-2013-040981, předžalobními výzvami ze dne 21. 10. 2016, rozvázáním pracovního poměru výpovědí ze dne 31. 1. 2017, sdělením ze dne 8. 1. 2021, plnými mocemi ze dne 23. 10. 2014 založenými v dědickém spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 36 D 862/2014 na č. l. 27-28, výslechy svědků [jméno] [celé jméno žalované], [celé jméno svědkyně], [jméno] [celé jméno svědkyně], JUDr. Ing. [celé jméno svědka] a účastníků [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované].

5. Z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků byly zjištěny následující skutečnosti.

6. Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že mezi nimi byly dne 8. 4. 2013 uzavřeny smlouvy o poskytování právních služeb.

7. Z plné moci uzavřené mezi žalovaným [celé jméno žalovaného] a JUDr. [celé jméno svědka], advokátem, dne 8. 4. 2013 a z plné moci uzavřené mezi žalovanou [celé jméno žalované] a JUDr. [celé jméno svědka], advokátem, dne 8. 4. 2013, vyplývá, že žalovaní zplnomocnili JUDr. [celé jméno svědka] k zastupování v řízení o projednání dědictví po zemřelém Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného], vedeném JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., notářem se sídlem v [obec]. Obsahem těchto plných mocí jsou mj. věty, že„ podle smlouvy o poskytnutí právní pomoci náleží advokátu odměna za zastoupení spolu s hotovými výlohami a náhradou za ztrátu času“ a dále že„ jsem povinen ji zaplatit, kdykoliv mi bude vyúčtována a to společně a nerozdílně s těmi, kteří společně se mnou udělili zmocnění“. [příjmení] moci jsou vlastnoručně podepsány žalovanými.

8. Z dědického spisu, konkrétně z protokolu o předběžném šetření ze dne 19. 4. 2013 a z protokolů o jednání ze dne 12. 8. 2013, 26. 9. 2013 a 4. 2. 2015, vyplývá, že JUDr. [celé jméno svědka] se osobně zúčastnil všech těchto jednání před notářem, když probíhalo řízení po zemřelém otci žalovaných.

9. Z usnesení notáře ze dne 4. 2. 2015 č. j. 36 D 404/2013-356, které nabylo právní moci dne 4. 2. 2015, a ze dne 21. 8. 2015 č. j. 36 D 404/2013-396, které nabylo právní moci dne 12. 10. 2015, bylo poté zjištěno, že obvyklá cena majetku zůstavitele ke dni jeho úmrtí (tj. ke dni 5. 3. 2013) činila, po vypořádání majetku dodatečně vyšlého najevo, celkem 30 473 417,37 Kč a výše dluhů zůstavitele činila 37 052,19 Kč [obec] hodnota dědictví poté představovala částku 30 436 365,18 Kč, přičemž na základě schválených dohod dědiců pozůstalý žalovaný [celé jméno žalovaného] nabyl majetek v celkové hodnotě 15 703 372 Kč a pozůstalá žalovaná [celé jméno žalované] majetek v celkové hodnotě 12 070 045,30 Kč.

10. Z vyúčtování poskytnutých právních služeb ze dne 11. 7. 2017, které byly žalovaným zaslány doporučeně téhož dne, vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalované k úhradě pěti úkonů právních služeb učiněných v rámci dědického řízení JUDr. [celé jméno svědka]. Ve vyúčtování žalobkyně mj. uvedla, že JUDr. [celé jméno svědka] poskytoval žalovaným právní zastoupení ve věci vyřízení pozůstalosti po jejich zemřelém otci [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného], přičemž advokacii v tomto směru vykonával jakožto společník obchodní společnosti - Advokátní kanceláře [celé jméno svědka], [příjmení], [příjmení], [právnická osoba] Ve věci projednání dědictví bylo jejich bývalým společníkem JUDr. [celé jméno svědka] učiněno celkem pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení a 4x účast na jednání u notáře). Vzhledem ke skutečnosti, že mezi žalovanými a JUDr. [celé jméno svědka] nebyla smluvní odměna za zastupování sjednána, byla tato v předmětných vyúčtováních vypočtena podle § 7, § 8 odst. 7, § 12 odst. 4 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Jelikož žalovaný [celé jméno žalovaného] nabyl majetek v celkové hodnotě 15 703 372 Kč, představuje odměna za jeden úkon částku 49 213,12 Kč vč. DPH, celkem tedy 246 065,60 Kč. Žalovaná [celé jméno žalované] pak nabyla majetek v hodnotě 12 070 045,30 Kč, odměna za jeden úkon činí částku 47 857,92 Kč vč. DPH, celkem tedy 239 289,60 Kč.

11. Z webových stránek žalobkyně (konkrétně ze sjetiny vytištěné z internetu) soud nezjistil nic relevantního pro projednávaný případ.

12. Oznámeními žalovaných o převzetí zastoupení a vyjádřeními k přípisu ze dne 27. 7. 2017 vyjádřili žalovaní vůči žalobkyni svůj zamítavý postoj k jejímu nároku, když shodně uvedli, že mezi nimi a JUDr. [celé jméno svědka] bylo ujednáno, že právní služby jim budou poskytnuty bezúplatně. S ohledem na časovou prodlevu od projednání dědictví do zaslání vyúčtování postup žalobkyně navíc shledali za ryze účelový s prvky šikanózního zneužití práva jako reakci na procesní obranu ve sporu se Stavebním bytovým družstvem Mír v [obec].

13. Z písemné reakce žalobkyně ze dne 10. 8. 2017 na vyjádření žalovaných poté vyplývá, že žalobkyně rozporovala tvrzení žalovaných o bezúplatnosti poskytování právních služeb, když nic takového sjednáno nebylo. Poskytování právních služeb žalobkyní se vždy děje za úplatu, a to až na výjimky poskytování„ pro bono“, kde to vyžadují sociální, zdravotní či jiné závažné okolnosti případu, což však v tomto případě nenastalo. Bývalý společník žalobkyně - JUDr. [celé jméno svědka] je skutečně předsedou představenstva Stavebního bytového družstva Mír [obec], avšak svoji funkci jednatele u žalobkyně ukončil ke dni 11. 5. 2015 a společníkem přestal být ke dni 29. 1. 2016. Není zde tedy dán jakýkoliv ekonomický či společenský zájem, jak bylo žalovanými v přípisu naznačováno. Tvrzení žalovaných o bezúplatnosti právní pomoci je v příkrém rozporu s obsahem plných mocí, které JUDr. [celé jméno svědka] udělili. Z těchto plných mocí vyplývá jejich jednoznačný závazek zaplatit odměnu za zastupování, hotové výdaje a náhradu za ztrátu času, a to kdykoli jim bude vyúčtována. Současně žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužných částek nejpozději do 31. 8. 2017.

14. Z předžalobní výzvy a z oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 4. 1. 2018 poté vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužných částek prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], a to nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy. Zásilka obsahující předžalobní výzvu byla podle podacího archu zaslána doporučeně dne 4. 1. 2018 a právnímu zástupci žalovaných byla dodána dne 5. 1. 2018.

15. Z usnesení Policie ČR ze dne 31. 5. 2016 č. j. KRPU-122284-230/TČ-2013-040981 o odložení věci podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku, kterého se měl dopustit podezřelý Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného], z předžalobních výzev ze dne 21. 10. 2016 adresovaných žalovaným ze strany Stavebního bytového družstva Mír [obec] prostřednictvím advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] a z rozvázání pracovního poměru výpovědí s žalovaným [celé jméno žalovaného] ze dne 31. 1. 2017 soud nezjistil nic, co by bylo jakkoliv relevantní pro projednávaný případ.

16. Ze sdělení žalobkyně ze dne 8. 1. 2021 vyplývá, že žalobkyně zastupovala žalované taktéž při projednání dědictví po zemřelé [jméno] [celé jméno žalované], přičemž za poskytování právních služeb v tomto dědickém řízení nebyla žalovaným účtována odměna.

17. Z plné moci udělené žalovaným [celé jméno žalovaného] advokátu JUDr. Ing. [celé jméno svědka] dne 23. 10. 2014 a z plné moci udělené žalovanou [celé jméno žalované] advokátu JUDr. Ing. [celé jméno svědka] dne 23. 10. 2014 je zřejmé, že žalovaní zplnomocnili JUDr. Ing. [celé jméno svědka] k zastupování v řízení o pozůstalosti po zemřelé [jméno] [celé jméno žalované], vedeném Mgr. [jméno] [jméno], notářem se sídlem v [obec]. Z obsahu plných mocí bylo zjištěno, že v nich absentuje jakékoli ujednání o úplatnosti či bezúplatnosti poskytování právních služeb v rámci zastoupení, když neobsahovaly žádné ustanovení týkající se odměny advokáta. [příjmení] moci jsou vlastnoručně podepsány žalovanými.

18. Z účastnické výpovědi žalovaného [celé jméno žalovaného] vyplynulo zjištěno, že JUDr. [celé jméno svědka] znal asi půl roku předtím, než mu zemřel otec (Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného]), a že se mu JUDr. [celé jméno svědka] sám nabídl, že ho se sestrou bude zastupovat v dědickém řízení po otci. [příjmení] moc za účelem zastupování v dědickém řízení podepisoval žalovaný u sebe doma, čemuž byla přítomna též jeho sestra (žalovaná [celé jméno žalované]), jeho matka a možná paní [celé jméno svědkyně], přičemž v kanceláři JUDr. [celé jméno svědka] nikdy nebyl. Při podpisu plné moci se tázal JUDr. [celé jméno svědka], co znamená ustanovení o odměně, které v ní bylo obsaženo, přičemž JUDr. [celé jméno svědka] mu řekl, že se jedná o standartní formulář a že žádnou odměnu nebude požadovat, jelikož je otci dlužen. Záležitosti ohledně dědictví s JUDr. [celé jméno svědka] řešil buď v práci, nebo za ním jezdil JUDr. [celé jméno svědka] domů. Mezi žalovaným a JUDr. [celé jméno svědka] nebyla nikdy řešena otázka, že by žalovaný za zastupování měl hradit nějakou cenu.

19. Účastnickou výpovědí žalované [celé jméno žalované] bylo zjištěno, že JUDr. [celé jméno svědka] poznala v době, kdy jí zemřel otec. JUDr. [celé jméno svědka] jí a bratrovi sám nabídl právní služby s tím, že měl jejich otce moc rád a že je to to poslední, co pro něj může udělat. Jelikož byl JUDr. [celé jméno svědka] otci žalovaných hodně vděčný, nechtěl za své služby žádnou úplatu. Nabídku služeb JUDr. [celé jméno svědka] přijali žalovaní i s ohledem na to, že měly být bezplatné. [příjmení] moc k zastupování v dědickém řízení podepisovala žalovaná u sebe doma, přičemž se toho času JUDr. [celé jméno svědka] v bydlišti žalovaných stavoval vícekrát. Při podpisu plné moci žalovanou zarazilo ustanovení o odměně, a proto JUDr. [celé jméno svědka] žádala o vypuštění tohoto ustanovení. JUDr. [celé jméno svědka] ji však ujistil, že za své služby nebude nic žádat, protože je jejímu otci velmi zavázán. O bezplatnosti poskytování svých služeb JUDr. [celé jméno svědka] utvrzoval žalované opakovaně.

20. Ze svědecké výpovědi [jméno] [celé jméno žalované] – matky žalovaných, bylo zjištěno, že JUDr. [celé jméno svědka] přijel do bydliště žalovaných (taktéž bydliště svědkyně) krátce po smrti Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného], přičemž žalovaným nabídl své služby s tím, že za jejich poskytování nic nechce, protože je Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného] nesmírně zavázán za to, co pro něj za svého života udělal. Od té doby je JUDr. [celé jméno svědka] navštívil vícekrát, choval se jako rodinný přítel. Svědkyně potvrdila výpověď žalovaného ohledně toho, že v plné moci bylo ustanovení o odměně, na což mu JUDr. [celé jméno svědka] bylo sděleno, že se jedná o formulář, ale že za své služby nebude nic chtít, a rovněž v tomto směru potvrdila i výpověď žalované.

21. Svědkyně [celé jméno svědkyně] – kamarádka matky žalovaných, potvrdila výpovědi žalovaných o tom, JUDr. [celé jméno svědka] nabídl v roce 2013 žalovaným své služby v rámci dědického řízení po jejich zesnulém otci s tím, že jim chce pomoci, jelikož si Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného] velmi vážil, svědkyně u toho byla osobně. Dále z výpovědi svěkdyně vyplynulo, že JUDr. [celé jméno svědka] se se žalovanými v té době častěji vídal, chovali se k sobě jako přátelé, navštěvoval je v místě jejich bydliště. S ohledem na přátelský vztah JUDr. [celé jméno svědka] k žalovaným svědkyni nenapadlo, že by měly být poskytované právní služby placené.

22. Rovněž svědkyně [jméno] [celé jméno svědkyně] – kamarádka matky žalovaných, potvrdila, že vztah mezi žalovanými a JUDr. [celé jméno svědka] se jí jevil jako kamarádský, vzájemně si tykali. Svědkyně dále uvedla, že paní [celé jméno žalované] (matka žalovaných) jí řekla, že se JUDr. [celé jméno svědka] žalovaným sám nabídl, že je bude zastupovat v dědickém řízení, a to z vděčnosti k Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného], byť je jinak zastupovala JUDr. [příjmení], která je zastupovala vždycky.

23. Ze svědecké výpovědi JUDr. Ing. [celé jméno svědka], který byl žalovanými zproštěn povinnosti mlčenlivosti, bylo zjištěno, že sice byly případy, kdy poskytoval právní služby pro bono, avšak rozhodně ne v případě žalovaných, kdy předmětem dědictví byl rozsáhlý majetek. Konkrétně si na okolnosti uzavření smluv o poskytování právních služeb se žalovanými nevzpomněl, nevyloučil však, že to mohlo být v místě jejich bydliště. Z výpovědi dále vyplynulo, že vztah JUDr. Ing. [celé jméno svědka] k žalovaným vyplýval spíše ze vztahu k jejich otci, který byl jeho nadřízeným v SBD Mír a který mu imponoval, a dále byl jeho vztah k žalovaným ovlivněn okolnostmi smrti jejich otce, které byly velice nečekané a tragické. Nabídku k zastupování učinil vůči žalovaným právě s ohledem na vztah k jejich otci, se žalovanými sympatizoval, přičemž připustil, že je několikrát navštívil v jejich bydlišti. Text plných mocí sepisoval sám, kdy ujednání o povinnosti složit zálohu je obsahem plné moci z toho důvodu, že se jedná o standardní formulář, obdobně též je obsaženo v plné moci ustanovení o tom, že je oprávněn klienty zastupovat v rozhodčím řízení, ačkoli je v rozhodčím řízení nikdy nezastupoval. Ujednání obsahu smlouvy o poskytování právních služeb v rámci dědického řízení po otci žalovaných, resp. podpisu plné moci k jejich zastupování v tomto řízení, byl přítomen on, oba žalovaní a jejich matka ([jméno] [celé jméno žalované]). Kromě dědického řízení ohledně pozůstalosti po zesnulém otci žalovaných je zastupoval taktéž v dědickém řízení po zesnulé [jméno] [celé jméno žalované] (babičce žalovaných). Na další dotazy ze strany soudu a zástupců žalobkyně a žalovaných odpovídal svědek zásadně tak, že si nevzpomíná, přesně nevybavuje či konkrétně nepamatuje. K dotazu, kdy převáděl svůj podíl v advokátní kanceláři, odpověděl, že na přelomu let 2014 [číslo], ale mohlo to být i na přelomu let 2013 2014 (žalobkyně sama však ve svém přípisu ze dne 10. 8. 2017 uvedla, že jejím společníkem přestal být JUDr. Ing. [celé jméno svědka] až ke dni 29. 1. 2016).

24. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Je nesporné, že mezi účastníky byly dne 8. 4. 2013 uzavřeny smlouvy o poskytování právních služeb a současně žalovaní udělili téhož dne plné moci JUDr. [celé jméno svědka] k zastupování v řízení o projednání dědictví po svém otci [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného]. Součástí plných mocí bylo ustanovení, že podle smlouvy o poskytnutí právní pomoci náleží advokátu odměna za zastoupení spolu s hotovými výlohami a náhradou za ztrátu času a dále že jsou žalovaní povinni ji zaplatit, kdykoliv jim bude vyúčtována. Citovaná ustanovení byla v plné moci zahrnuta proto, že se jednalo o předtištěný formulář. Toto vyplývá jednak z výpovědí účastníků a rovněž ze skutečnosti, že plná moc obsahovala například rovněž ustanovení o povinnosti uhradit zálohu za poskytování právních služeb a oprávnění zmocněnce zastupovat žalované v rozhodčím řízení, avšak, záloha nebyla nikdy po žalovaných požadována a žádné rozhodčí řízení neprobíhalo. Provedeným dokazováním bylo potvrzeno tvrzení žalovaných o tom, že [anonymizováno] [celé jméno svědka] jim nabídl právní služby v rámci dědického řízení po jejich otci sám ze své vůle, a to s ohledem na svůj vztah k zesnulému Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného], jehož si velmi vážil, přičemž poskytování právních služeb nabídl bezplatně, o čemž žalované opakovaně ujišťoval, a to i přes ustanovení o úplatnosti obsažené v plné moci. Smlouvy o poskytování právních služeb tak byly sjednány jako bezúplatné. Mezi žalovanými a JUDr. Ing. [celé jméno svědka] byl přátelský vztah, přičemž je vícekrát navštívil v jejich bydlišti, kde byly též podepsány shora uvedené plné moci. Toto vyplynulo z výpovědí žalovaných, které byly potvrzeny výpovědí jejich matky a svědkyň [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně]. Tato skutečnost byla jako nepřímým důkazem podepřena i tím, že JUDr. Ing. [celé jméno svědka] žalované zastupoval rovněž v dědickém řízení po jejich babičce [jméno] [celé jméno žalované], kdy rovněž v tomto řízení zastupoval žalované bezplatně, aniž by byla bezplatnost právní pomoci výslovně sjednána v plné moci. S uvedenými zjištěními je v souladu i skutečnost, že k vyúčtování poskytnutých právních služeb přistoupila žalobkyně až po necelých dvou letech od právní moci usnesení o dodatečném projednání dědictví (12. 10. 2015) a to v době, kdy JUDr. Ing. [celé jméno svědka] již nebyl ani jednatelem, ani společníkem ve společnosti žalobkyně. Výpovědí JUDr. Ing. [celé jméno svědka] nebylo tvrzení žalobkyně o sjednané úplatnosti smluv o poskytování právní pomoci prokázáno, když svědek si na okolnosti týkající se uzavření smluv nevzpomínal. V jiných částech shledal soud výpověď svědka [celé jméno svědka] nevěrohodnou, neboť obsahovala rozpory (viz shora). Při hodnocení věrohodnosti výpovědi soud vzal v úvahu i skutečnost, že si svědek nepamatoval ani tak významnou okolnost, kterou je časový okamžik, k němuž převedl svůj obchodní podíl v advokátní kanceláři, byť se bezesporu jednalo o zcela zásadní událost v jeho profesním životě, a k níž došlo až cca 3 roky po uzavření smlouvy se žalovanými. Pokud si svědek nepamatuje tak důležitou osobní událost, lze důvodně usoudit, že jsou jeho paměťové stopy o událostech vzdálenějších skutečně nepřesné, čemuž odpovídají jeho opakované odpovědi„ nevzpomínám si“ apod. Výpovědi žalovaných, jejich matky a svědkyň [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně], pak soud shledal věrohodnými, přestože se jednalo o příbuzné a rodinné známé, neboť tyto výpovědi byly ve vzájemném souladu a rovněž byly v souladu s ostatními provedenými důkazy.

25. Po právní stránce posoudil soud uplatněný nárok zejména podle § 22 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, § 1 odst. 1 a § 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), etického kodexu, ustanovení zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele a § 52 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

26. Podle § 22 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokacie se vykonává zpravidla za odměnu; od klienta lze žádat přiměřenou zálohu. Zaměstnaný advokát vykonává advokacii za mzdu stanovenou podle zvláštních právních předpisů, kterou mu poskytuje jeho zaměstnavatel. Způsob určení odměny a náhrad advokáta, který vykonává advokacii samostatně nebo společně s jinými advokáty (§ 11 odst. 1), případně i jejich výši, stanoví Ministerstvo spravedlnosti po předchozím vyjádření [příjmení] vyhláškou.

27. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna advokáta za poskytování právních služeb (dále jen„ odměna advokáta“) se řídí jeho smlouvou s klientem (dále jen„ smluvní odměna“); není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně. Podle § 3 téže vyhlášky smluvní odměna je ujednáním mezi advokátem a klientem o částce, za niž bude právní služba poskytnuta, anebo o způsobu jejího určení. Ujednání o smluvní odměně je buď součástí smlouvy, na jejímž základě se právní služba poskytuje, nebo je sjednáno samostatně.

28. Podle čl. 10 odst. 1 etického kodexu je při sjednávání smluvní odměny advokát povinen klientovi poskytnout pravdivé informace o očekáváném rozsahu svých výkonů a na jeho žádost i úplné vysvětlení o výši mimosmluvní odměny v dané věci. Podle odstavce šestého téhož ustanovení advokát nesmí uzavřít s klientem smlouvu, jíž by se klient zavázal k plnění advokátovi za podmínek pro sebe nevýhodných, ledaže měl klient přiměřenou možnost poradit se o smlouvě s jiným nezávislým advokátem a smlouva byla uzavřena písemně.

29. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, prodávající je povinen informovat v souladu s cenovými předpisy a přímo použitelným předpisem Evropských společenství spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit.

30. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 2 odst. 1 písm. b) téhož zákona se prodávajícím rozumí podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby.

31. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (od 1. 1. 2014). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

32. Podle § 52 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), je spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

33. Podle § 55 odst. 3 obč. zák. v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

34. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu právnímu závěru. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaní udělili plné moci žalobkyni k zastupování v dědickém řízení a rovněž bylo nesporné, že mezi žalovanými (jako klienty) a žalobkyní (jako advokátem) byly sjednány smlouvy o poskytování právních služeb. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že žalobkyně žalované v dědickém řízení skutečně zastupovala. Základní normou upravující odměnu advokáta je ustanovení § 22 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, které zakotvuje (viz výše), že advokacie se vykonává zpravidla za odměnu. K významu tohoto ustanovení, resp. k možné bezúplatnosti poskytování právních služeb, se opakovaně vyjádřil též Nejvyšší soud ČR, když např. v rozsudku ze dne 6. 1. 2015 sp. zn. 25 Cdo 4009/2014 konstatoval, že„ jako pravidlo zákon o advokacii zakotvuje, že se advokacie vykonává za odměnu. Ohledně způsobu určení odměny a náhrad advokáta, jakož i určení jejich výše, pak odkazuje na vyhlášku Ministerstva spravedlnosti - advokátní tarif. Je zřejmé, že pravidlo o úplatnosti výkonu advokacie je pravidlem dispozitivním (srov. formulaci„ zpravidla“ v § 22 odst. 1 zákona o advokacii), a zákon o advokacii tak předpokládá případy, i když výjimečné, kdy může být advokacie vykonávána také bezúplatně. Podstatné je, že vzájemný vztah mezi advokátem a jeho klientem je ovládán zásadou smluvní volnosti, která umožňuje dohodu, že v konkrétním případě budou právní služby poskytovány bezúplatně.“, přičemž tento právní názor potvrdil též v rozsudku ze dne 21. 1. 2015 sp. zn. 33 Cdo 4495/2014, když uvedl, že„ v zákoně o advokacii totiž není advokátovi výslovně zapovězeno dohodnout se s klientem, že mu právní službu poskytne bez nároku na odměnu (a„ co není výslovně zakázáno, je dovoleno“). Lze proto usuzovat, že zákon o advokacii ponechává v tomto směru prostor pro autonomii vůle smluvních stran. Tomu nasvědčuje znění jeho ustanovení § 22, v němž je v souvislosti s výkonem advokacie za odměnu užito pojmu„ zpravidla“. Zákon o advokacii tedy předpokládá, že právní službu lze poskytnout také bezúplatně.“. V tomtéž rozsudku pak Nejvyšší soud ČR vyložil rovněž otázku bezúplatnosti poskytování právních služeb v návaznosti k ustanovením vyhlášky č. 177/1996 Sb., když deklaroval, že„ ani tento právní předpis výslovně nezapovídá advokátovi poskytnout právní službu bez nároku na odměnu. Stanoví, že odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí v prvé řadě jeho smlouvou s klientem; smluvenou (dohodnutou) odměnu přitom zásadně nekoriguje. Z toho lze usuzovat, že advokát si s klientem může sjednat odměnu v minimální výši, popř. se může odměny zříct (tedy může být dohodnuto, že advokát poskytne klientovi právní službu bezúplatně). Mimosmluvní odměna, jejíž výše je určena právním předpisem (advokátním tarifem), přichází v úvahu tam, kde absentuje smluvní ujednání o odměně (tedy i o bezúplatnosti).“. Je tak ponecháno na smluvní volnosti advokáta a jeho klienta, s ohledem k ústavně zaručenému principu legální licence, zda budou právní služby na základě smluvního ujednání poskytovány advokátem bezúplatně, když zákonodárce takovou eventualitu připustil v § 22 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, slovním spojením„ zpravidla za úplatu“, či zda za poskytování právních služeb bude účtována odměna. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně (JUDr. Ing. [celé jméno svědka]) a žalovaní uzavřeli smlouvy o poskytování právních služeb jakožto bezúplatné, a to v souladu s § 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž smluvní ujednání o bezúplatnosti právní pomoci má v souladu s § 1 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. přednost před určením odměny mimosmluvní. Tento závěr pak nemůže být změněn ani ustanovením § 730 odst. 1 obč. zák., na nějž ve svém vyjádření odkazovala žalobkyně a podle něhož je příkazce povinen poskytnout příkazníkovi odměnu pouze tehdy, jestliže byla dohodnuta nebo je obvyklá, zejména vzhledem k povolání příkazníka (smlouva o poskytování právních služeb je zvláštním typem smlouvy příkazní), když dané ustanovení obč. zák. by bylo aplikovatelné pouze tehdy, nebylo-li by o odměně (kromě výslovné dohody o úplatnosti) ujednáno ničeho. V projednávané věci však byla výslovně sjednána bezúplatnost právního zastoupení, přičemž smluvní ujednání mají před dispozitivními ustanoveními právních předpisů přednost. Nad to je nutno vzpomenout též základní zásadu vlastní závazkovému právu, a to zásadu pacta sunt servanda, vycházející mj. z § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny), s tím, že dle § 3030 téhož zákona se dané ustanovení použije i na práva a povinnosti založené před nabytím účinnosti tohoto zákona. Pokud tak byla sjednána bezúplatnost poskytování právních služeb, měla by žalobkyně takovému ujednání dostát. Co se týče ustanovení právních předpisů dopadající na vztahy spotřebitelské, když žalobkyně zde vystupovala jako podnikatelka a žalovaní jako spotřebitelé, neboť při uzavírání smluv nejednali v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti, lze pouze konstatovat, že žalobkyně dostála své povinnosti informovat žalované o ceně nabízených služeb, když JUDr. Ing. [celé jméno svědka] žalovaným sdělil, že služby jim budou poskytovány bezúplatně. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaní prokázali své tvrzení o sjednané bezúplatnosti smluv o poskytování právní pomoci, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, aniž by se dál zabýval způsobem výpočtu nárokovaných odměn.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 288 833,46 Kč Tyto náklady představují náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty 485 355,20 Kč. Advokát zastupoval dva žalované, podle § 12 odst. 4 a. t. mu proto za každou zastupovanou osobu náleží mimosmluvní odměna snížená o 20 %. V daném případě advokát učinil celkem 28 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (2x převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., 2x písemné podání ve věci samé (vyjádření k žalobě) dne 15. 3. 2018 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 2x účast na jednání dne 5. 9. 2018 a 2x účast na jednání dne 17. 10. 2018 podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., přičemž tato jednání nepřesáhla dvě hodiny, 2x písemné podání ve věci samé (vyjádření k odvolání) dne 28. 2. 2019 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 2x účast na jednání před odvolacím soudem dne 13. 9. 2019 nepřesahující dvě hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., 2x písemné podání ve věci samé (vyjádření k předestřenému právnímu názoru odvolacího soudu) dne 30. 10. 2019 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 2x písemné podání ve věci samé (označení důkazů k výzvě soudu) dne 2. 3. 2020 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 2x účast na jednání dne 9. 7. 2020 a 2x účast na jednání dne 4. 11. 2020 podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., přičemž obě jednání přesáhla dvě hodiny (celkem tak za tato jednání 8 úkonů právní služby), 2x písemné podání ve věci samé (vyjádření ke zproštění mlčenlivosti) dne 6. 11. 2020 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a 2x účast na jednání dne 13. 1. 2021 nepřesahující dvě hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.), odměna za jeden úkon právní služby pak činí 8 208 Kč (20 % z částky 10 260 Kč), tj. celkem za 28 úkonů právní služby odměna činí 229 824 Kč. Dále do nákladů zástupce žalovaných patří náhrada hotových výdajů za každý z 28 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 8 400 Kč, když platí, že za společné úkony při zastupování více osob přísluší ke každému úkonu tolik režijních paušálů, kolik je zastupovaných osob (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2002 sp. zn. 4 To 29/02 nebo usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 1997 sp. zn. 7 To 610/97), při společném zastupování více osob se jedná v témže časovém okamžiku o tolik úkonů, kolik je zastupovaných osob, ke každému úkonu pak podle § 13 odst. 1 a. t. náleží režijní paušál. K nákladům zástupce žalovaných náleží taktéž cestovné podle § 13 odst. 5 a. t. za cestu osobním vozidlem na trase [obec] - [obec] a zpět (46 km) k jednání před odvolacím soudem dne 13. 9. 2019 ve výši 281,34 Kč (tj. na náhradě za pohonné hmoty částka 92,74 Kč při průměrné spotřebě vozidla 6 l motorové nafty na 100 km za cenu 33,60 Kč/litr a na amortizaci částka 188,60 Kč podle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) a dále náhrada za promeškaný čas strávený cestou k tomuto jednání a zpět podle § 14 odst. 1 písm. a) a. t., a to ve výši 200 Kč za 2 započaté půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 3 a. t. Protože je zástupce žalovaných plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu podle § 14a a. t. také daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 238 705,34 Kč ve výši 50 128,12 Kč.

36. Jelikož byli žalovaní v soudním řízení zastupováni advokátem, uložil soud žalobkyni povinnost, aby zaplatila podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta.

37. Lhůta k plnění v délce tří dnů byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.