24 C 40/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kamilou Kocajovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená opatrovnicí údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného na zletilé dítě

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 3 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 10. dne v měsíci k rukám žalobkyně počínaje dnem 1. 8. 2021.

II. Dlužné výživné za dobu od 1. 8. 2021 do 30. 9. 2022 ve výši 14 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným k rukám žalobkyně, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. V části, v níž se žalobkyně domáhala výživného 3 500 Kč měsíčně od 1. 8. 2021, se řízení zastavuje.

IV. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 8. 2018 č. j. 15 P 219/2005-69.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 2. 2022 domáhala zvýšení výživného po žalovaném na částku 6 500 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 8. 2021. Žalobu odůvodnila tím, že rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 4. 2006 č. j. 15 P 219/2005-33 byla žalobkyně svěřena do péče matky a žalovanému byla uložena povinnost platit jí výživné ve výši 500 Kč měsíčně, následně bylo rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 8. 2018 č. j. 15 P 219/2005-69 zvýšeno výživné na částku 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně trpí vícečetným anonymizována dvě slova postižením, anonymizována dvě slova anonymizováno a je odkázána na péči matky, která je její opatrovnicí. Po dovršení zletilosti byl žalobkyni přiznán invalidní důchod ve výši částka. Žalobkyně sdílí domácnost se svou matkou, pravidelné měsíční platby zahrnují poplatek za stacionář ve výši částka – částka měsíčně, nájemné včetně služeb ve výši částka měsíčně, náklady na dopravu ve výši částka měsíčně, pleny ve výši anonymizováno – částka měsíčně. Příjmy v domácnosti činí invalidní důchod ve výši částka měsíčně, příspěvek na péči ve výši částka měsíčně, příspěvek na mobilitu ve výši částka měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši částka měsíčně. Žalovaný od července 2021 výživné neplatí. Žalovaný je zaměstnán u právnická osoba v obec jako elektromechanik a jeho měsíční příjem se pohybuje mezi částka až částka měsíčně. Žalovaný se s žalobkyní pravidelně stýká, žalobkyně u něj tráví víkendy a také letní prázdniny. Žalobkyně dostává od žalovaného dárky k vánocům a k narozeninám, žalovaný hradil polovinu pobytu na letním táboře. Žalobkyně má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.

2. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu částečně zpět o 3 500 Kč měsíčně s tím, že navrhla, aby žalovaný přispíval žalobkyni částkou 3 000 Kč měsíčně, která představuje polovinu poplatků za stacionář. Soud tedy v rozsahu zpětvzetí řízení částečně zastavil (§ 96 o. s. ř.).

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že se zvýšením výživného nesouhlasí, neboť žalobkyně je schopna sama se živit, když pobírá invalidní důchod, navíc se žalovaný na péči o žalobkyni významně podílí, když si ji bere na víkendy a někdy i v týdnu a o prázdninách. Žalobkyně nepotřebuje více finančních prostředků, potřebuje více péče. Příjem žalovaného činí částka až částka měsíčně a jeho výdaje činí částka měsíčně, nemá tedy, z čeho by vyšší výživné platil.

4. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti a skutkový stav. Žalovaný je otcem žalobkyně a rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 8. 2018 č. j. číslo jednací byla žalovanému stanovena vyživovací vůči žalobkyni ve výši 2 000 Kč měsíčně, rozsudek nabyl právní moci dne 2. 10. 2018 (viz rozsudek Okresního soudu v Teplicích č. j. číslo jednací). Z rozsudku mimo jiné vyplývá, že žalobkyně (tehdy nezletilá) byla pro své zdravotní problémy plně závislá na péči jiné osoby, navštěvovala pravidelně speciální základní školu, nosila pleny a naslouchátka. Žalobkyně žila se svou matkou v pronajatém bytě o velikosti 3+1, náklady na bydlení činily částka měsíčně. Matka žalobkyně nepracovala, neboť pečovala o žalobkyni a pobírala příspěvek na péči ve výši částka měsíčně, dále příspěvek na živobytí ve výši částka měsíčně, příspěvek na bydlení ve výši částka měsíčně a doplatek na bydlení ve výši částka měsíčně. Žalovaný byl zaměstnán jako elektromechanik a jeho čistý měsíční příjem činil částka, jiný příjem neměl. Žalovaný bydlel ve společné domácnosti se svou matkou v rodinném domě ve vlastnictví matky, se žalobkyní se pravidelně stýkal, jednou za 14 dní si jí bral na víkend, jezdil se žalobkyní na výlety a dvakrát ročně ji bral na týdenní dovolenou. K současným poměrům účastníků bylo zjištěno, že žalobkyně trpí vícečetným kombinovaným zdravotním postižením, oboustrannou těžkou vadou sluchu, těžkou anonymizována dvě slova s poruchami chování autistického spektra a je plně odkázána na péči druhé osoby, žije se svou matkou, která jí byla jmenována opatrovnicí (viz usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 9. 2021 č. j. číslo jednací). Žalobkyně pravidelně každý den navštěvuje denní stacionář obec, Arkádie, o. p. s., za což je nutno platit příspěvek ve výši okolo částka až částka měsíčně (viz souhrn vyúčtování klienta za rok 2021 a 2022). Žalobkyně pobírá invalidní důchod ve výši částka měsíčně, příspěvek na mobilitu ve výši částka měsíčně. Matka žalobkyně není zaměstnána, pečuje o žalobkyni a pobírá příspěvek na péči ve výši částka měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši částka měsíčně (viz výpisy z účtu matky žalobkyně za období od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2022). Matka žalobkyně bydlí se žalobkyní v nájemním bytě o velikosti 2 + 1, kde platí nájemné ve výši částka měsíčně, zálohy na energie platí ve výši částka měsíčně a dále platí částka měsíčně za rozhlas a TV (viz nájemní smlouva ze dne 1. 3. 2021, výpisy z účtu matky žalobkyně za období od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2022). Náklady na dopravu žalobkyně se pohybují okolo částka měsíčně (výpisy z účtu matky žalobkyně za období od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2022). Žalovaný je zaměstnán u firmy právnická osoba, jeho průměrný čistý měsíční výdělek činí 38 183 Kč (viz potvrzení zaměstnavatele ze dne 7. 6. 2022). Žalovaný bydlí v domě jeho matky, který se snaží udržovat a rekonstruovat. příjmení vyživovací povinnost kromě žalobkyně nemá. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný se podílí na péči o žalobkyni tak, že se o ni stará pravidelně ze soboty na neděli každý týden, někdy i od pátku do neděle a pravidelně se stará o žalobkyni ve čtvrtek po šestnácté hodině, někdy i v pondělí.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. zák.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 obč. zák. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 obč. zák. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odstavce druhého téhož ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 914 obč. zák. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Podle § 915 odst. 1 obč. zák. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 922 odst. 1 obč. zák. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 163 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

6. Právně soud věc posoudil podle citovaných zákonných ustanovení. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyně je dcerou žalovaného, žalovanému byla soudem stanovena vyživovací povinnost vůči žalobkyni ve výši 2 000 Kč měsíčně. Za účelem posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně se soud zabýval nejprve otázkou, zda je žalobkyně, která je již zletilá, schopna se sama živit. Provedeným dokazováním bylo zjištěno a mezi účastníky to bylo nesporné, že žalobkyně trpí kombinovaným vícečetným zdravotním postižením a je plně závislá na péči druhé osoby. Od nabytí zletilosti jí byl přiznán invalidní důchod, který v současné době činí částka měsíčně. V souladu s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 13. 3. 2013 I . ÚS 2306/12 soud vycházel z toho, že přiznáním invalidního důchodu vyživovací povinnost rodičů (tedy ani žalovaného) automaticky nezanikla, a zjišťoval, zda příjmy žalobkyně pokrývají její odůvodněné výdaje a potřeby. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že k invalidnímu důchodu žalobkyně ještě pobírá příspěvek na mobilitu ve výši částka měsíčně. Jiné příjmy žalobkyně nemá. Celkové příjmy domácnosti, v níže žalobkyně žije, činí částka (inv. důchod částka, příspěvek na péči částka, příspěvek na mobilitu částka a příspěvek na bydlení částka). Celkové nutné výdaje domácnosti žalobkyně a její matky činí částka měsíčně (stacionář částka, nájem částka, zálohy na energie částka, TV+rozhlas částka, doprava částka, pleny částka). Celkové příjmy žalovaného činí částka měsíčně. Je tedy zřejmé, že žalobkyně není schopna se sama živit, když její příjem v celkové výši částka nepokrývá její odůvodněné základní potřeby. Rovněž je zřejmé, že životní úroveň žalovaného je vyšší, než životní úroveň žalobkyně, když žalobkyně spolu s matkou mají přibližně stejný celkový příjem jako žalovaný sám. Soud zohlednil i skutečnost, že žalovaný se na péči o žalobkyni značně podílí, a to nejen osobní péčí, ale i finančně. Stejně tak soud vzal v úvahu to, že žalovanému od posledního rozhodnutí soudu příjem částečně poklesl. Přesto však s ohledem na současnou ekonomickou situaci a vývoj cen v ČR dospěl soud k závěru, že jsou zde podmínky pro zvýšení výživného, a to o 1 000 Kč. Vyživovací povinnost proto soud stanovil od 1. 8. 2021 na částku 3 000 Kč měsíčně, přičemž ze zjištěných majetkových poměrů žalovaného je zřejmé, že je v jeho schopnostech a možnostech tuto částku žalobkyni platit. Tím vznikl žalovanému nedoplatek na výživném za dobu od 1. 8. 2021 do 30. 9. 2022 v celkové výši 14 000 Kč. S ohledem na výši nedoplatku a rovněž s přihlédnutím k majetkové situaci žalovaného soud v souladu s ust. § 160 o. s. ř. umožnil žalovanému nedoplatek zaplatit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným.

7. V souladu s ust. § 163 o. s. ř. soud rozhodl o změně rozsudku č. j. číslo jednací.

8. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovanému, který byl ve věci poměrně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.