24 C 76/2024

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kamilou Kocajovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 19 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to ve splátkách po , částka, měsíčně splatných žalobkyni předem vždy do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících ze Smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, , když žalobkyně žalované poskytla částku ve výši , částka, a žalovaná se zavázala za tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, v pravidelných týdenních splátkách ve výši , částka, . Celkem měla žalovaná zaplatit , částka, , avšak uhradila pouze , částka, a k úhradě tak zbývá , částka, .

2. Žalovaná se vyjádřila tak, že úvěr si skutečně vzala, avšak později neměla na splátky. S ohledem na svou tíživou finanční situaci požádala o možnost dluh splácet po částkách , částka, měsíčně.

3. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu.Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná při podpisu smlouvy převzala v hotovosti částku , částka, a zavázal se kromě vrácení této částky zaplatit úrok ve výši , částka, , poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, , poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , to vše v 60 ti týdenních splátkách po 454,50 počínaje dnem , datum, (viz smlouva č. , hodnota, , formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Z Evidenční karty klienta ze dne , datum, vyplývá, že žalovaná měla v době před podpisem smlouvy o úvěru příjem ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně čistého, což byl její jediný příjem, její výdaje na bydlení činily , částka, a dále je v kartě počítáno s výdaji ve výši životního minima ve výši , částka, (celkem výdaje , částka, ). Z Informací ke smlouvě č. , hodnota, vyplývá, že žalovaná spotřebitelský úvěr řádně nesplácela, z celkové částky , částka, zaplatila žalobkyni pouze , částka, . Dne , datum, odeslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní upomínku, v níž ji vyzval k zaplacení částky , částka, do 7 dnů od doručení výzvy (viz předžalobní výzva ze dne , datum, , seznam odeslané pošta ze dne , datum, ). Z výpovědi žalované vyplývá, že pracuje jako sociální pracovnice, její příjem se pohybuje okolo , částka, měsíčně, jiný příjem nemá a nemá ani žádný majetek větší hodnoty. Z příjmu jsou prováděny srážky na exekuci okolo , částka, měsíčně. Výdaje žalované činí , částka, měsíčně na nájem, , částka, na energie, , částka, televize, , částka, na telefon a , částka, za dopravu do zaměstnání, žalovaná žije sama a nemá další vyživovací povinnost, užívá pravidelně léky, na které doplácí , částka, měsíčně. Dále splácí dvě další exekuce částkou , částka, měsíčně.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Při hodnocení aktivity žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinném do , datum, (dále jen „starý zákon o spotřebitelském úvěru“), stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud.

10. Byť shora rozebrané rozhodnutí Nejvyššího soudu vychází z ustanovení § 9 starého zákona o spotřebitelském úvěru, který byl nahrazen zákonem č. 257/2016 Sb., tj. zákonem o spotřebitelském úvěru, kterým se řídí tento právní vztah, je třeba závěry vyjádřené Nejvyšším soudem aplikovat i na vztahy řídící se novou právní úpravou, která sleduje stejný účel.

11. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba – i s ohledem na shora uvedené – dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Porušení povinnosti poskytovatele (věřitele) spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy o spotřebitelském úvěru, byť by se z jazykového výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění uvedenému shora, dalo usuzovat nad neplatností toliko relativní.

12. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě tvrdila, že posuzovala úvěruschopnost žalované splácet, a uvedla zdroje, ze kterých pro posouzení údajně čerpala. Žalobkyně nikterak neuvedla, jaké výstupy měla z těchto informačních zdrojů získat, nepředložila ani neoznačila k tomu žádné důkazy, vyjma tzv. evidenční karty klienta, ze které lze toliko vyvodit, že žalovaná podepsala prohlášení, ve kterém stvrzuje správnost, pravdivost a úplnost všech tam uvedených údajů. Přitom v této evidenční kartě se uvádí, že disponibilní měsíční zůstatek (rozdíl příjmů a výdajů) žalované činí , částka, , žalovaná měla dosahovat čistého měsíčního příjmu ve výši , částka, a její celkové náklady na bydlení měly činit pouhých , částka, měsíčně, přestože nebyla vlastníkem nemovitosti a byla v nájmu! Kromě výdajů ve výši životního minima by neměla mít žádné další pravidelné výdaje např. na telefon, internet, pojištění apod. Z těchto zjištění vyplývají důvodné pochybnosti o pravdivosti a dostatečnosti takto poskytnutých informací. Navíc sama žalovaná uvedla, že ještě měla výdaje za elektřinu a plyn ve výši , částka, měsíčně.

13. Soud byl při jednání připraven poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně, jež se k jednání nedostavila, znemožnila soudu, aby jí při jednání poskytl naznačené poučení podle § 118a o. s. ř.

14. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je předmětná smlouva o úvěru neplatná, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.

15. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje věc po právní posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu , částka, a žalovaná žalobkyni uhradila nazpět částku ve výši , částka, . Žalované zbývá z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobkyni uhradit , částka, , a v této výši je tak žaloba žalobkyně důvodná co do jistiny, tak i do příslušenství spočívajícím v zákonném úroku z prodlení stanoveném nařízením vlády (§ 1970 občanského zákoníku).

16. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s 15 % úrokem z prodlení ročně od , datum, do zaplacení. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když z výpovědi žalované vyplynulo, že se nachází v tíživé finanční situace a není v jejích schopnostech dluh zaplatit najednou.

17. Pokud se týká zbytku žalobkyní uplatněných nároků ve výši , částka, s příslušenstvím, tyto soud s ohledem na shora uvedené neshledal důvodnými, a proto žalobu v této části II. výrokem rozsudku zamítl.

18. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť obě účastníce měly ve věci částečný úspěch. Ve věci úspěšnějšímu žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.