25 C 132/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Hackerové a přísedících Marty Frišové a Ivany Kaplánkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 351 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 351 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 1 351 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 351 Kč spolu s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že žalovaný pracoval u žalobkyně v pracovním poměru od datum do datum jako řidič motorových vozidel (autobusů). Dne datum se žalovaný při jízdě s autobusem registrační značka střetl s protijedoucím vozidlem, přičemž došlo k poškození autobusu a vzniku škody ve výši 4 313,65 Kč představující náklady na opravu. Žalovaný svůj závazek z důvodu náhrady této škody dne datum písmeně uznal a zavázal se jej uhradit nejpozději do skončení pracovního poměru. Pojišťovna plnila částku 3 883 Kč a k úhradě proto zbývá částka 431 Kč. Dne datum dále žalovaný nenastoupil směnu a žalobkyně byla nucena uhradit cestujícímu náklady na dopravu taxislužbou ve výši 920 Kč. Žalovaný dne datum rovněž uznal svůj závazek z důvodu náhrady této škody ve výši 920 Kč a zavázal se jej zaplatit do skončení pracovního poměru, tj. ke dni datum. Žalovaný přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatil.

2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, obsahující doložku podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný vykonával od datum pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne datum práci na pozici řidiče silničních motorových vozidel. Dne datum žalovaný s vozidlem žalobkyně registrační značka způsobil dopravní nehodu, když vjel do protisměru a střetl se s protijedoucím vozem, přičemž bylo poškozeno zrcátko autobusu. Náklady na opravu zrcátka činily celkem 4 313,65 Kč. Žalovaný dne datum písmeně prohlásil, že dluh z důvodu náhrady škody z uvedené škodní události ve výši 4 314 Kč uznává, přičemž se jej zavázal zaplatit nejpozději do skončení pracovního poměru. Pojišťovna vyplatila dne datum žalobkyni pojistné plnění v částce 3 883 Kč. Dne datum dále žalovaný nenastoupil směnu, aniž by o své nepřítomnosti vyrozuměl dispečera, přičemž žalobkyně vyplatila cestujícímu částku 920 Kč představující náklady na taxislužbu. Žalovaný dne datum písemně prohlásil, že svůj dluh z důvodu náhrady této škody vzniklé dne datum uznává a zavázal se jej zaplatit nejpozději ke dni skončení pracovního poměru. Ke skončení pracovního poměru žalovaného došlo ke dni datum, kdy mu bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně. Žalovaný přes výzvu žalobkyně na svůj dluh v celkové výši 1 351 Kč ničeho nezaplatil.

4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle § 250 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), která upravují povinnost zaměstnance k náhradě škody, když žalovaný způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů žalobkyni škodu a vznikla mu povinnost tuto škodu ve výši 1 351 Kč nahradit (§ 250 odst. 1, § 257 odst. 1 a 2 zákoníku práce). Protože žalovaný ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše, vycházel soud z vyvratitelné právní domněnky, že dluh žalovaného v době uznání trval, když žalovaný netvrdil opak. Protože je žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, je rovněž povinen uhradit podle § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, přičemž uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 1 351 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch v plném rozsahu. Přiznaná náhrada nákladů řízení činí celkem 1 000 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

7. Lhůta k plnění uložených povinností v délce tří dnů byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.