25 C 132/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Hackerové a přísedících Marty Frišové a Ivany Kaplánkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 351 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 351 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 1 351 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 351 Kč spolu s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že žalovaný pracoval u žalobkyně v pracovním poměru od [datum] do [datum] jako řidič motorových vozidel (autobusů). Dne [datum] se žalovaný při jízdě s autobusem [registrační značka] střetl s protijedoucím vozidlem, přičemž došlo k poškození autobusu a vzniku škody ve výši 4 313,65 Kč představující náklady na opravu. Žalovaný svůj závazek z důvodu náhrady této škody dne [datum] písmeně uznal a zavázal se jej uhradit nejpozději do skončení pracovního poměru. Pojišťovna plnila částku 3 883 Kč a k úhradě proto zbývá částka 431 Kč. Dne [datum] dále žalovaný nenastoupil směnu a žalobkyně byla nucena uhradit cestujícímu náklady na dopravu taxislužbou ve výši 920 Kč. Žalovaný dne [datum] rovněž uznal svůj závazek z důvodu náhrady této škody ve výši 920 Kč a zavázal se jej zaplatit do skončení pracovního poměru, tj. ke dni [datum]. Žalovaný přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatil.

2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, obsahující doložku podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný vykonával od [datum] pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] práci na pozici řidiče silničních motorových vozidel. Dne [datum] žalovaný s vozidlem žalobkyně [registrační značka] způsobil dopravní nehodu, když vjel do protisměru a střetl se s protijedoucím vozem, přičemž bylo poškozeno zrcátko autobusu. Náklady na opravu zrcátka činily celkem 4 313,65 Kč. Žalovaný dne [datum] písmeně prohlásil, že dluh z důvodu náhrady škody z uvedené škodní události ve výši 4 314 Kč uznává, přičemž se jej zavázal zaplatit nejpozději do skončení pracovního poměru. Pojišťovna vyplatila dne [datum] žalobkyni pojistné plnění v částce 3 883 Kč. Dne [datum] dále žalovaný nenastoupil směnu, aniž by o své nepřítomnosti vyrozuměl dispečera, přičemž žalobkyně vyplatila cestujícímu částku 920 Kč představující náklady na taxislužbu. Žalovaný dne [datum] písemně prohlásil, že svůj dluh z důvodu náhrady této škody vzniklé dne [datum] uznává a zavázal se jej zaplatit nejpozději ke dni skončení pracovního poměru. Ke skončení pracovního poměru žalovaného došlo ke dni [datum], kdy mu bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně. Žalovaný přes výzvu žalobkyně na svůj dluh v celkové výši 1 351 Kč ničeho nezaplatil.

4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle § 250 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), která upravují povinnost zaměstnance k náhradě škody, když žalovaný způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů žalobkyni škodu a vznikla mu povinnost tuto škodu ve výši 1 351 Kč nahradit (§ 250 odst. 1, § 257 odst. 1 a 2 zákoníku práce). Protože žalovaný ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše, vycházel soud z vyvratitelné právní domněnky, že dluh žalovaného v době uznání trval, když žalovaný netvrdil opak. Protože je žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, je rovněž povinen uhradit podle § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, přičemž uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 1 351 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch v plném rozsahu. Přiznaná náhrada nákladů řízení činí celkem 1 000 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

7. Lhůta k plnění uložených povinností v délce tří dnů byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.