25 C 208/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Hackerové a přísedících Ing. Milana Fábery a Mgr. Zbyňka Šimbery ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Žaloba o určení, že okamžité zrušení pracovního poměru datované [datum] učiněné žalovanou je neplatné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 23 320,5 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou přípisem datovaným [datum] je neplatné. Tvrdil, že účastníci uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu, kterou se žalobce zavázal pro žalovanou jako zaměstnavatele vykonávat závislou pracovní činnost na pozici administrativního pracovníka, přičemž žalovaná se mimo jiné zavázala hradit žalobci mzdu, tuto povinnost však počínaje mzdou za období od prosince 2019 řádně neplnila, ačkoliv žalobci zasílala výplatní pásky. Žalobce dne [datum] zaslal žalované výzvu k úhradě dlužných mezd. Na tu žalovaná reagovala účelovým okamžitým zrušením pracovního poměru, podle kterého se žalobce nejméně od prosince 2019 nedostavuje do místa výkonu práce, neplní své pracovní povinnosti a je mu tak vykázána neomluvená absence. Tato tvrzení jsou nepravdivá, neboť žalobce po celou dobu své pracovní povinnosti plnil a pracovní úkoly, které mu žalovaná zadala, vykonával. Ostatně žalovaná každý měsíc vystavovala žalobci výplatní pásky, kterými potvrzovala počet žalobcem odpracovaných hodin a výši mzdy, na kterou má žalobce nárok. V některých měsících (za leden 2020, květen až srpen 2021 a listopad a prosinec 2021) pak žalovaná mzdu žalobci vyplatila. Žalobce dopisem ze dne [datum] žalovanou informoval, že s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí, považuje jej za neplatné a trvá na tom, aby jej žalovaná nadále zaměstnávala. Žalovanou učiněné okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, neboť žalobce své pracovní povinnosti neporušil, dále pro rozpor s dobrými mravy, když žalovaná jej učinila v návaznosti na výzvu žalobce k vyplacení dlužných mezd, a rovněž z důvodu prekluze, neboť lhůta ve smyslu ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce uplynula nejpozději v únoru 2020.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], přičemž uvedla, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je platným právním jednáním, neboť žalobce se nejméně od prosince 2019 dosud nedostavoval do místa výkonu práce, nečerpal ve prospěch zaměstnavatele fond pracovní doby v rozsahu 40 hodin týdně a neplnil své pracovní povinnosti plynoucí ze sjednaného pracovního poměru. Nepodepsané vytištěné výplatní pásky nemohou jeho docházku na pracoviště prokázat, přičemž žalobce nespecifikuje jediný den v práci či pracovní činnost ve prospěch zaměstnavatele. Žalobce nemohl vykonávat sjednanou práci, neboť místo jeho pobytu je v [obec], přičemž vykonával jiné zaměstnání pro subjekt odlišný od žalované. Je nepravděpodobné, aby někdo dlouhodobě nedostával za vykonanou práci mzdu a ozval se až po několika letech. Pokud jde o tvrzenou prekluzi, nedocházení do práce je jevem trvajícím, okamžité zrušení pracovního poměru je tak možno učinit v jakékoliv fázi. Při jednání konaném dne [datum] dále žalovaná doplnila, že pracovní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je simulovaným právním jednáním, žalobce nikdy k výkonu práce u žalované nenastoupil a nikdy nevykonával žádné úkoly, které by mu byly zadávány.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k níže uvedených skutkovým zjištěním.

4. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce a žalovaná podepsali dne [datum] smlouvu, podle které měl žalobce jako zaměstnanec pro žalovanou jako zaměstnavatele od [datum] vykonávat práci na pozici„ administrativní pracovník“ s místem výkonu práce na adrese [adresa žalované] adrese [adresa]. Ve smlouvě byla ujednána délka stanovené týdenní pracovní doby 40 hodin.

5. Z evidence docházky žalobce u žalované pro období od [datum] do [datum] vyplývá, že žalovaná ve vztahu k žalobci neevidovala v tomto systému žádné údaje o příchodu, odchodu, odpracované době, návštěvě lékaře, nemoci, čerpané dovolené apod.

6. Z výplatních pásek za měsíce od prosince 2019 do dubna 2022 bylo zjištěno, že žalovaná vystavovala žalobci výplatní pásky, ve kterých uváděla mimo jiné údaje o žalobcem odpracovaných dnech, resp. hodinách, čerpané dovolené a výši mzdy za příslušné období.

7. Emailem ze dne [datum] účetní žalované [jméno] [příjmení] požádala mimo jiné [jméno] [celé jméno žalobce] o sdělení emailu, který chce využívat pro zasílání výplatní pásky. Z emailů odeslaných [jméno] [příjmení] dále vyplývá, že tato v období od [datum] do [datum] zasílala blíže neurčené výplatní lístky na email [jméno] [celé jméno žalobce].

8. Z výpisů z účtu Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] za období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a za únor 2022 bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila převodem na tento bankovní účet ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy po třech částkách.

9. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období roku 2020 a 2021 ve vztahu k žalobci jako poplatníku daně bylo zjištěno, že žalovaná vyhotovila prostřednictvím účetní [jméno] [příjmení] tato potvrzení ve dnech [datum] a [datum].

10. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné mzdy za období od prosince 2019 do dubna 2022. Výzva byla doručena žalované dne [datum], jak soud zjistil z doručenky datové zprávy.

11. Přípisem ze dne [datum] žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne [datum], neboť ze strany žalobce došlo k porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když žalobce se počínaje měsícem prosinec 2019 do současnosti nedostavoval do místa výkonu práce a nečerpal ve prospěch zaměstnavatele fond pracovní doby v rozsahu 40 hodin týdně, současně neplnil své pracovní povinnosti plynoucí ze sjednaného pracovního poměru, přičemž od prosince 2019 je mu vykazována neomluvená absence. Přípis byl doručen žalobci dne [datum], jak bylo zjištěno ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.).

12. Přípisem ze dne [datum] žalobce sdělil žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné, neboť informace v něm obsažené jsou nepravdivé. Přípis byl doručen žalované dne [datum], jak bylo zjištěno z doručenky datové zprávy.

13. Z účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno, že pracovní smlouvu s žalovanou podepsal v roce 2018 Smlouvu dostal od otce [jméno] [celé jméno žalobce] a podepsal ji v bydlišti otce, smlouvu nijak neupravoval. Ve smlouvě byl uveden druh práce administrativní pracovník. Jeho pracovní činnost však měla spočívat v konzultacích ohledně IT záležitostí, již dříve otci v této oblasti pomáhal. Žalobce neví, zda byl ve smlouvě uveden rozsah pracovní doby 40 hodin měsíčně či týdně. Do sídla žalované nedocházel, čip nedostal, nedostal rovněž žádný pokyn, jak má vykazovat odpracovanou práci. V sídle žalované byl pouze výjimečně, např. pokud byla potřeba něco udělat na serveru. Do administrativního systému žalované vstupoval vzácně, a to přes účet svého otce, příslušné heslo mu otec sdělil na místě. Za posledních 2,5 roku do systému nevstupoval. S výjimkou otce s nikým z žalované společnosti nekomunikoval. Neví, zda na něj má někdo jiný kontakt, sám telefon nikomu nedával, nikdo se mu zatím neozval. Z běžných zaměstnanců žalované nikoho nezná. Výplatní pásky žalobce dostával jeho otec. Dovolenou nečerpal. Od žalované žalobce nedostal žádné pracovní prostředky, neměl počítač či telefon, neměl rovněž firemní email. Pracovní dobu neměl konkrétně rozvrženou, v případě potřeby byl k dispozici, když dostal od otce požadavek, zpracoval jej. Mzda byla uvedena ve mzdovém výměru ve výši 25 000 Kč. Po celou dobu dostával jen tuto mzdu, nedostával žádné bonusy. Mzda byla zasílána na bankovní účet jeho otce. Jeho pracovní činnost konkrétně spočívala především v kontrolách výstupů [právnická osoba] a nepravidelně v různých konzultacích v oblasti IT ohledně softwaru, hardwaru, licencí apod., pokyny dostával od otce telefonicky nebo mu otec předložil nějakou listinu. Výstupy žalobce sděloval výhradně otci ústně, na papíře či v excelu. Uživatelé žalované mu neměli volat s jednoduchými problémy, od toho měla žalovaná helpdesk spol. Autocont. S touto společností žalobce nikdy nekomunikoval. Když mu žalovaná přestala vyplácet mzdu, sdělil mu otec, že se společnosti nedaří a že jde o dočasnou situaci. Nikdy mu nebylo vytknuto, že se nedostavuje do místa výkonu práce.

14. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalobce] soud zjistil, že svědek je otcem žalobce a společníkem žalované, ve které pracuje jako obchodní ředitel. Asi v roce 2018 na základě dohody společníků přijali žalobce, který se měl starat o IT záležitosti. Ty byly svěřeny svědkovi a žalobce mu s tím již dříve radil. Takto byli zaměstnáni i rodinní příslušníci ostatních společníků, kteří vykonávali různé činnosti, např. manželka svědka mu vedla kalendář. Tito zaměstnanci pracovali z domova. Smlouva byla podepsána asi u svědka doma. Jako druh práce byl uveden administrativní pracovník, což bylo uvedeno pouze formálně, šlo o nějakou smlouvu staženou z internetu. [obec] výkonu práce bylo sjednána asi v [obec]. Žalobce komunikoval s žalovanou výhradně přes svědka, neměl kontakt na jiné zaměstnance žalované a ti s ním rovněž nekomunikovali, v případě potřeby se mohli obrátit na svědka. Žalobci nebyly žalovanou poskytnuty žádné prostředky k výkonu práce, neměl firemní email, který nepotřeboval, neboť všechny informace mu sděloval svědek doma. Pracovní email neměly také např. [jméno] a [jméno] [příjmení]. Pracovní dobu žalobce neměl konkrétně rozvrženou, rozsah pracovní doby měl stanoven ve smlouvě asi na 40 hodin týdně. Odpracovaná doba žalobce nebyla nikde evidována a kontrolována. Žalobce pracoval z domova podle potřeby. Mzdu dostával podle mzdového výměru, kde bylo uvedeno asi 25 000 Kč. Mzda byla vyplácena na účet svědka. Výplatní pásku žalobce dostával na email svědka. Dovolenou žalobce v podstatě nečerpal, účetní mu ji strhávala pouze formálně. Do IT systému společnosti žalobce nechodil, několikrát tam byl se svědkem, jako poradce svědka neměl do systému vstupovat. Úkoly žalobci zadával pouze svědek, konkrétně žalobce například posuzoval rozsah práce externí společnosti žalované na IT (spol. Autocont) a kontroloval, co nabízeli, přičemž výsledky své činnosti předával svědkovi ústně či formou náčrtků. V sídle společnosti byl žalobce se svědkem několikrát, když bylo třeba něco udělat na serveru, což je již delší dobu. Se [právnická osoba] a s uživateli u žalované žalobce nikdy nekomunikoval. Když dostal svědek email ze [právnická osoba], seznámil s ním žalobce tak, že mu ho ukázal na počítači, většinu věcí bylo možno řešit na místě. Od roku 2019 žalovaná neměla prostředky na výplatu peněz. Se společníky se domluvili, že společníci a jejich rodinní příslušníci nemají přednost před ostatními zaměstnanci, raději tedy platili mzdy zaměstnancům než sami sobě. V tomto období žalobce začal s podnikáním, založil prádelnu. V červnu před ukončením pracovního poměru žalobce posuzoval správnost vyúčtování spol. Autocont. Soud dodává, že [obec] [celé jméno žalobce], který byl v minulosti jednatelem žalované, byl vyslechnut jako svědek podle § 126 odst. 1 až 3 o. s. ř, neboť zčásti vypovídal o okolnostech, které nastaly v době, kdy již statutárním orgánem žalované nebyl.

15. Z protokolu o jednání konaném dne [datum] ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že při jednání byl vyslechnut jako svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], přičemž mimo jiné uvedl, že je třetinovým společníkem žalované, kdy na začátku podnikání se se společníky dohodli, že zaměstnají své manželky. [příjmení] má takto rovněž svou manželku zaměstnanou, otec pana [příjmení] a pan [příjmení] mladší rovněž své manželky. Manželky jim pomáhají v podnikání. Nedohodli se, že by jejich činnost měli nějak vykazovat. Jeho manželka pracovala z domova. Žalovaná dluží jemu a jeho manželce na nevyplacených mzdách od prosince 2019 do současnosti, mzda za některé měsíce jim byla doplacena, s ním a jeho manželkou však pracovní poměr nebyl rozvázán. Z rodinných příslušníků společníků pracuje v sídle společnosti pan [příjmení] starší a pan [příjmení] mladší a bratr pana [příjmení] [jméno]. Manželky pana [příjmení] ml. a pana [příjmení] st. v sídle společnost nepracují. Manželka svědka firemní email nemá a docházku do společnosti nevykazuje.

16. Z protokolu o jednání konaném dne [datum] ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že při jednání byla vyslechnuta jako svědkyně [jméno] [příjmení], přičemž uvedla, že u žalované pracuje na pozici mzdová účetní od roku 2011. Žalovaná zaměstnává asi 80 zaměstnanců a s většinou se setkává fyzicky, asi tři zaměstnance vůbec nevídá, kdy jde o žalobce, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] se dále vyjádřila k pracovnímu poměru [jméno] [příjmení], zároveň však uvedla, že to stejně platí i ohledně žalobce s tím, že tento nastoupil později. Ohledně žalobce jí bylo sděleno, že má mzdu [jméno] [celé jméno žalobce] snížit a rozdíl dát žalobci. [příjmení] [jméno] [příjmení] pak uvedla, že výplatní pásky posílá emailem, na základě pokynu od [jméno] [celé jméno žalobce] má mzdu zpracovat, přestože v evidenci není nic vyznačeno, vychází tedy z toho, jaký je fond pracovní doby v daném měsíci. Dovolenou vyplňuje formálně tak, že v létě jí eviduje jako čerpanou. Každý ze společníků má ve firmě zaměstnané své rodinné příslušníky, přičemž někteří vykonávají u žalované práci, jde o bratra jednatele, otce jednatele, občas jeho manželka. Mzda od roku 2019 nebyla vyplácena na základě dohody společníků. Podle pokynu společníků rozdělovala mzdy společníků a jejich rodinných příslušníků a mzdy ostatních zaměstnanců. Výplatní pásky jim vystavovala, odvody byly odváděny, v současnosti již nejsou odváděny z důvodu platební neschopnosti. Také od [jméno] a [jméno] [příjmení] nedostává docházku. Veškeré dokumenty posílá na email pana [jméno] [celé jméno žalobce].

17. Z emailové komunikace ze dne [datum] až [datum], ze dne [datum] až [datum] a ze dne [datum] až [datum] bylo zjištěno, že spol. [právnická osoba] jednala s [jméno] [celé jméno žalobce], a to mimo jiné o nabídce na modernizaci serverového prostředí žalované, přechodu pošty do cloudu, revizi firemních dat či prodloužení licence apod.

18. Ze zápisu z jednání jednatelů ze dne [datum] a interního předpisu žalované ze dne [datum] soud zjistil, že u žalované mají zaměstnanci používat čipovou kartu nebo čip k evidenci docházky, resp. vykázání začátku a konce pracovní doby na určeném docházkovém terminálu, včetně čerpání přestávky na jídlo a oddech.

19. Soud provedl další důkazy, a to zejména emailovou komunikaci ze dne [datum] až [datum], ze dne [datum] až [datum], přehled neuhrazených mezd, emailovou komunikaci ze dne [datum] a dne [datum], listinu„ Přehled úspory na mzdách“, listinu„ Doporučení k infrastruktuře pro [právnická osoba]“, ze kterých však nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

20. Další navržené důkazy soud neprovedl z důvodu nadbytečnosti. Mezi účastníky především nebylo sporu o tom, že žalobce do místa výkonu práce v [obec] nedocházel (svědkyně [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení]), přičemž ve vztahu k účetní [jméno] [příjmení] byl proveden důkaz listinou – protokolem z jednání ve věci [spisová značka]. Soud rovněž nepovažuje za relevantní, zda [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pro žalovanou odváděly práci a co konkrétně činily (jejich výslechy jako svědkyň, evidence jejich docházky).

21. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, přičemž učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce a žalovaná podepsali dne [datum] smlouvu, podle které měl žalobce vykonávat pro žalovanou práci na pozici administrativního pracovníka s místem výkonu práce na výše specifikovaných adresách v [obec] v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby 40 hodin. Žalobce poskytoval svému otci určité porady v oblasti IT týkající se žalované. Do sjednaného místa výkonu práce žalobce nikdy nedocházel a práci administrativního pracovníka nikdy nevykonával, jeho docházka či odpracovaná doba nebyla evidována. Čip, prostřednictvím kterého si běžní zaměstnanci u žalované vyznačují docházku, nedostal. Žalobce rovněž neměl rozvrženou pracovní dobu, nebyly mu poskytnuty pracovní prostředky a neměl zřízený podnikový email. Žalovaná vystavovala žalobci výplatní pásky, ve kterých byla odpracovaná doba doplněna na základě fondu pracovní doby v daném měsíci. Dovolenou žalobce nečerpal, její čerpání bylo evidováno formálně tak, aby byla vyčerpána. Výplatní pásky byly zasílány na email otce žalobce, na účet otce žalobce byla rovněž poukazována jeho mzda. Žalovaná dále vystavovala pro žalobce potvrzení o zdanitelných příjmech. S výjimkou svého otce [jméno] [celé jméno žalobce] žalobce s nikým u žalované nekomunikoval a nevystupoval jako její zaměstnanec navenek. Počínaje měsícem prosinec 2019 se z důvodu nepříznivé finanční situace společníci žalované dohodli, že nebudou vyplácet mzdy zaměstnancům z okruhu jejich rodinných příslušníků. Přípisem ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužných mezd za období od prosince 2019. Dne [datum] žalovaná doručila žalobci okamžité zrušení pracovního poměru s odůvodněním, že nejméně od prosince 2019 se žalobce nedostavuje do práce. Žalobce s uvedeným nesouhlasil, což sdělil žalované přípisem ze dne [datum].

22. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ zákoník práce“) a v souladu s ust. § 4 zákoníku práce subsidiárně rovněž podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), když k uzavření pracovní smlouvy žalobce mělo dojít dne [datum].

23. Podle § 2 zákoníku práce závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně (odst. 1). Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě (odst. 2). Podle § 3 zákoníku práce závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávního vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

24. Podle § 545 občanského zákoníku právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Podle § 552 občanského zákoníku o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle. Podle § 554 občanského zákoníku k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

25. Soud v prvé řadě uzavřel, že žaloba byla podána včas ve smyslu ustanovení § 72 zákoníku práce, podle kterého lze neplatnost pracovního poměru okamžitým zrušením uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit, neboť okamžité zrušení pracovního poměru bylo doručeno žalobci dne [datum], přičemž žaloba byla u soudu podána dne [datum]. Dále soud zjištěný skutkový stav posoudil především podle citovaných zákonných ustanovení, ze kterých vyplývá, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, který jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pracovní poměr se zakládá smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, tj. pracovní smlouvou, která je dvoustranným právním jednáním spočívajícím v souhlasném projevu vůle zaměstnavatele a zaměstnance směřujícím ke vzniku pracovního poměru, jehož obsahem je povinnost zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu, vytvářet podmínky pro plnění pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, a povinnost zaměstnance podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru (§ 38 odst. 1 zákoníku práce). Právním jednáním je projev vůle směřující k právním následkům, které jsou v něm vyjádřeny nebo které plynou ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. O právní jednání však nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle, přičemž k takovému zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží (§ 552 a § 554 občanského zákoníku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2862/2019 je jedním z případů zdánlivého právního jednání, k němuž se podle zákona nepřihlíží, a na které se tedy hledí, jako kdyby k němu nikdy nedošlo, jednání, při kterém nebyla zjevně projevena vážná vůle. Jde například o projev vůle učiněný v žertu, při hře, při výuce nebo za jiných podobných okolností, z nichž bylo zřejmé, že jednající ve skutečnosti nechtěl způsobit takové právní následky, které jsou s konkrétním projevem vůle spojeny. Zdánlivým právním jednáním je rovněž simulované právní jednání (jednání, které je činěno jen„ naoko“), při němž jednající strany navenek pouze předstírají vůli právní jednání učinit a kdy jejich projev vůle pro chybějící vážnost projevené vůle nesměřuje k vyvolání právních následků, které jsou s předstíraným projevem vůle spojeny. Má-li být simulovaným právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Ke zdánlivosti (nicotnosti) právního jednání soud přihlíží i bez návrhu účastníků.

26. V projednávané věci měli účastníci dne [datum] uzavřít pracovní smlouvu, podle které měl žalobce jako zaměstnanec vykonávat pro žalovanou jako zaměstnavatele práci na pozici administrativního pracovníka s místem výkonu práce na výše specifikovaných adresách v [obec] a se stanovenou týdenní pracovní dobou v rozsahu 40 hodin. Žalovaná mimo jiné namítala, že v případě pracovní smlouvy šlo o simulované právní jednání, s čímž se soud ztotožnil. Z provedeného dokazování vyplývá, že při uzavření pracovní smlouvy mezi účastníky nebyla dána skutečná vůle obou stran ke vzniku pracovního poměru, neboť žalobce nikdy neměl vykonávat práci administrativního pracovníka, neměl vykonávat práci v rozsahu sjednané týdenní pracovní doby a docházet do sjednaného místa výkonu práce, přičemž žalovaná nikdy neměla v úmyslu práci podle pracovní smlouvy žalobci přidělovat a vytvářet mu podmínky pro plnění pracovních úkolů. Vůle stran tak nepochybně nesměřovala k vyvolání právních následků, které jsou spojeny s uzavřením pracovní smlouvy, tj. k založení pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 33 odst. 1 zákoníku práce, v rámci kterého by žalobce vykonával pro žalovanou závislou práci s právy a povinnostmi zaměstnance a zaměstnavatele uvedenými v § 38 odst. 1 zákoníku práce. Žalobce ostatně práce administrativního pracovníka nikdy nevykonával, do místa výkonu práce uvedeného v pracovní smlouvě se od počátku nedostavoval, neměl jakkoliv rozvrženou a evidovanou pracovní dobu, s výjimkou svého otce s žalovanou nijak nekomunikoval. Na bankovní účet jeho otce pak byla žalobci dokonce poukazována mzda. Žalobce rovněž nevystupoval navenek jako zaměstnanec žalované. Žalovaná mu neposkytla pracovní prostředky a nebyl mu zřízen ani podnikový email. Čerpání dovolené žalobci bylo vykazováno pouze„ naoko“. Žalobce tak nebyl jakkoliv začleněn do podniku žalované a nebyl součástí organizace práce u žalované. Z výslechu žalobce a svědka [jméno] [celé jméno žalobce] pak bylo zjištěno, že žalobce poskytoval otci určité poradenství v oblasti IT, popsané výkony žalobce však soud považuje za rodinnou výpomoc (také s odkazem na průběh těchto konzultací, jak jej popsali žalobce a svědek), nikoliv za výkon závislé práce v rozvržené pracovní době podle pracovní smlouvy. Na uvedeném pak ničeho nemění ani to, že žalovaná vystavovala žalobci výplatní pásky, ve kterých uváděla údaje o odpracované době, a že mu mzdu za některé měsíce také vyplácela, neboť z provedených důkazů je zřejmé, že rovněž tyto údaje byly uváděny pouze formálně podle fondu pracovní doby v daném měsíci bez ohledu na evidenci odpracované doby.

27. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že pracovní smlouva ze dne [datum] je simulovaným právním jednáním, neboť jím zjevně nebyla projevena vážná vůle ve smyslu ust. § 552 občanského zákoníku. Účastníci totiž ve skutečnosti nechtěli způsobit takové právní následky, které jsou s uzavřením pracovní smlouvy spojeny, tj. založit pracovní poměr podle § 33 odst. 1 zákoníku práce. Jedná se tak o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží (§ 554 občanského zákoníku). Vážná vůle pak nemohla být projevena ani dopisem žalované, jehož obsahem bylo okamžité zrušení pracovního poměru, neboť ten mezi žalobcem a žalovanou nevznikl a podle jejich vůle vzniknout neměl. Také okamžité zrušení pracovního poměru je proto zdánlivým právním jednáním, k němuž se podle zákona nepřihlíží. Protože zdánlivé právní jednání, na které se hledí, jako kdyby k němu nikdy nedošlo, nemůže být neplatné, nebylo možno žalobě vyhovět (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2862/2019). Soud proto uzavřel, že podaná žaloba není důvodná, a ve výroku I. rozsudku ji zamítl.

28. O nákladech řízení soud rozhodl ve výroku II. rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná a má proto právo na plnou náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů činí celkem 23 320,5 Kč a představuje odměnu za zastupování advokátem za 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, účast u jednání dne [datum], vyjádření žalované ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] – 2 úkony, účast u jednání dne [datum]) v celkové výši 15 000 Kč (6 x 2 500 Kč) vypočtenou podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, šest režijních paušálů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem 1 800 Kč, cestovné za cestu k ústnímu jednání ve dnech [datum], [datum] a [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět (tj. celkem 94 km) v celkové výši 1 673,1 Kč (podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném od 20. 8. 2022 činila náhrada za pohonné hmoty částku 380,7 Kč při průměrné spotřebě vozu 9,1 l benzínu 95 oktanů na 100 km a ceně 44,5 Kč a náhrada za užití vozu činila částku 441,8 Kč, tj. za cestu k jednání dne [datum] činilo cestovné celkem 822,5 Kč; podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. činila náhrada za pohonné hmoty částku 352,4 Kč při průměrné spotřebě vozu 9,1 l benzínu 95 oktanů na 100 km a ceně 41,2 Kč a náhrada za užití vozu činila částku 488,8 Kč; za každou z cest k jednání ve dnech [datum] a [datum] tak cestovné činilo celkem 841,2 Kč; za cestu k jednání dne [datum] a [datum] byla přiznána žalované ½ těchto nákladů, neboť žalovaná cestovala ke zdejšímu soudu také z důvodu jednání konaného ve věci sp. zn. [spisová značka]), náhradu za promeškaný čas strávený cestou k ústnímu jednání dne [datum], [datum] a [datum] ve výši 800 Kč (náhrada za promeškaný čas činila za každou z cest k jednání celkem částku 400 Kč za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu; za cestu k jednání dne [datum] a [datum] byla přiznána žalované ½ těchto nákladů, neboť žalovaná cestovala ke zdejšímu soudu také z důvodu jednání konaného ve věci sp. zn. [spisová značka]), a dále 21 % DPH ve výši 4 047,4 Kč. Protože byla žalovaná v soudním řízení zastupována advokátem, uložil soud žalobci povinnost, aby zaplatil podle § 149 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta. Lhůta k plnění v délce tří dnů byla soudem stanovena podle § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř.