25 C 317/2024
č. j. 25 C 317/2024-18
V PLATNOSTICitované zákony (8)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 151 § 160
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 250 § 257
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1970 § 2053
- Vyhláška o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, 254/2015 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud v Teplicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Hackerové a přísedících Danuše Lískové a Mgr. Zbyňka Šimbery ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 064 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 064 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 29 064 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 363 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 064 Kč spolu s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že žalovaný pracoval u žalobkyně se zařazením na pozici konzultanta, přičemž v období od , datum, do , datum, v 51 případech přiznal zákazníkům žalobkyně slevy, které nebyly v daném období platné. Žalovaný tímto způsobil žalobkyni škodu ve výši 29 064 Kč, přičemž dne , datum, uzavřel s žalobkyní dohodu o uznání dluhu a splátkách, kterou se zavázal zaplatit uvedenou částku do , datum, . Žalovaný přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Z listiny „Uznání dluhu a dohoda o splátkách“ ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný uvedeného dne písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni z důvodu náhrady škody ve výši 29 064 Kč, kterou žalobkyni způsobil tím, že v období od , datum, do , datum, v 51 případech přiznal zákazníkům žalobkyně slevy, které nebyly v daném období platné. Žalovaný se zavázal uhradit uvedenou částku do , datum, .
5. Přípisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 29 064 Kč představující náhradu způsobené škody. Přípis byl doručen žalovanému dne , datum, , jak bylo zjištěno z dodejky.
6. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne , datum, písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni z důvodu náhrady škody ve výši 29 064 Kč způsobené tím, že jako zaměstnanec žalobkyně na pozici konzultant v období od , datum, do , datum, přiznal zákazníkům žalobkyně slevy, které nebyly v daném období platné, přičemž se zavázal tuto částku uhradit do , datum, . Přes výzvu žalobkyně žalovaný na shora uvedené ničeho nezaplatil.
7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), a to zejména ust. § 250 odst. 1, § 257 odst. 1 a 2 zákoníku práce, neboť žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů žalobkyni škodu a vznikla mu povinnost tuto škodu nahradit (§ 250 odst. 1, § 257 odst. 1 a 2 zákoníku práce). Žalovaný ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše, soud proto vycházel z vyvratitelné právní domněnky o tom, že dluh žalovaného v rozsahu uznání v době uznání trval, když žalovaný netvrdil opak. Protože je žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, je povinen uhradit žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku také úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
8. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, přičemž uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 29 064 Kč se zákonným úrokem z prodlení.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení činí celkem 1 363 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 163 Kč a paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
10. Lhůta k plnění uložených povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.