25 C 343/2024

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Hackerové a přísedících Ing. Milana Fábery a Danuše Kopecké ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 75 044 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 044 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 75 044 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 19 196,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 75 044 Kč spolu s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že žalovaný pracoval u žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, jako řidič silničních motorových vozidel. Dne , datum, žalovaný na parkovišti žalobkyně v obci , adresa, způsobil škodu tím, že neodhadl vzdálenost a s vozidlem žalobkyně RZ , SPZ, , které mu bylo svěřeno pro výkon jeho povolání, nacouval do zaparkovaného cyklovleku RZ , SPZ, ve vlastnictví žalobkyně, který tím poškodil. Žalobkyně vynaložila náklady na opravu cyklovleku v částce 6 235 Kč. Dne , datum, žalovaný způsobil na výše uvedeném parkovišti žalobkyně škodu tím, že nepřizpůsobil jízdu stavu vozovky a s autobusem RZ , SPZ, zavadil o další autobus, přičemž došlo k poškození autobusu RZ , SPZ, . Jeho oprava spočívala v demontáži levého bočního okna, očištění od lepidla a zbytků střepů, vysátí autobusu od střepů, lepení nového okna a tmelení okna, přičemž žalobkyně na ni vynaložila náklady ve výši 68 808,85 Kč. Žalovaný na shora uvedené přes výzvu žalobkyně doručenou dne , datum, ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že v případě škody na cyklovleku byla tato zaviněna nesprávným a nedostatečným označením cyklovleku na předmětném parkovišti, které nebylo v čase incidentu osvětleno. V okamžiku nehody žalovaný s autobusem po parkovišti popojížděl, avšak právě vlivem nedostatečného osvětlení a označení cyklovleku do tohoto narazil. V plnění zákonné povinnosti přizpůsobení jízdy motorovým vozidlem stavu vozovky mu tedy zabránila překážka, kterou nemohl předvídat a která byla způsobena opomenutím žalobkyně při zabezpečení a osvětlení parkoviště. Žalovaný není za takovou škodu v plném rozsahu odpovědný. Při vyřizování pojistné události týkající se škody na autobusu RZ , SPZ, , který žalovaný v době incidentu řídil, pak byly předmětem opravy také části vozidla, které nebyly nehodou dotčeny, přičemž hodnota vyfakturovaných oprav byla v hrubém nepoměru se způsobenou škodou. Jde-li o škodu, která měla vzniknout při incidentu ze dne , datum, , tato byla zaviněna nezpůsobilým povrchem parkoviště autobusů ve vlastnictví žalobkyně, na kterém se škodní událost stala. Žalovaný v okamžiku nehody po parkovišti popojížděl, avšak vlivem námrazy na neudržovaném povrchu parkoviště, jež byla skryta pod vrstvou čerstvě napadeného sněhu, se jím řízené vozidlo stalo neovladatelným a samovolně narazilo do poblíž stojícího autobusu. V plnění zákonné povinnosti přizpůsobit jízdu motorovým vozidlem stavu vozovky zabránila žalovanému překážka, kterou nemohl předvídat a která byla způsobena opomenutím žalobkyně při správě a údržbě povrchu vozovky dotčeného parkoviště. Žalovaný tedy není ani v tomto případě za takovou škodu v plném rozsahu odpovědný. Předmětem faktury č. , hodnota, je navíc „Lakování podle uvedení provést“, skutečné poškození vozidla přitom spočívá v poškozených blatnících a poškození skla. Žalobkyní uplatněná škoda tak neodpovídá škodě, která na obou vozidlech vznikla. Žalobkyně navíc neustále zahrnuje žalovaného novými požadavky, a to například v souvislosti s incidentem ze dne , datum, , či řeší případy náhrady škody s delším časovým odstupem.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec dne , datum, uzavřeli smlouvu, kterou se žalovaný zavázal pro žalobkyni vykonávat od , datum, práci na pozici řidiče silničních motorových vozidel ve stanovené pracovní době 40 hodin týdně.

5. Ze záznamu o dopravní nehodě a způsobené škodě datovaného , datum, soud zjistil, že žalovaný sepsal dne , datum, záznam o události, kdy došlo k poškození cyklovleku RZ , SPZ, . Uvedl, že dne , datum, na parkovišti „, Anonymizováno, , adresa, “ při manévrování s autobusem poblíž čerpací stanice ve tmě zadní nárazník posunul vozík o metr s tím, že zadní kamera autobusu nefungovala a cyklovlek byl zaparkován na nebezpečném místě. Za viníka nehody označil zaměstnance odpovědného za bezpečnost na parkovišti.

6. Fakturou č. , hodnota, vystavenou dne , datum, společnost , právnická osoba, vyúčtovala žalobkyni cenu za opravu vozidla RZ , SPZ, spočívající ve výměně držáku opěrného kolečka a kolečka, rovnání bočních zábran, doplnění zástěrky, připevnění utrhlých blatníků a opravu el. svazku ve výši 6 235 Kč bez DPH (7 544,35 Kč včetně DPH). Žalobkyně tuto částku uhradila dne , datum, , jak vyplývá z výpisu z jejího bankovního účtu.

7. Z listiny „vyřízení náhrady škody podle zákoníku práce“ datované , datum, vyplývá, že žalovaný v rámci projednání škody, kterou měl způsobit žalobkyni dne , datum, na cyklovleku RZ , SPZ, ve výši 6 235 Kč, uvedl, že s uvedeným nesouhlasí, neboť nešlo o jeho chybu, když příčinou nehody byl nepořádek a nedostatečné zabezpečení parkovacího systému autobusu na parkovišti.

8. Fotografie předložená žalovaným ve vztahu k události ze dne , datum, zachycuje cyklovlek umístěný zčásti za obrubníkem parkoviště.

9. Ze záznamu o dopravní nehodě a způsobené škodě datovaného , datum, soud zjistil, že žalovaný sepsal dne , datum, záznam o události, ke které došlo dne , datum, na parkovišti autobusů žalobkyně a při níž došlo k poškození mimo jiné autobusu RZ , SPZ, . Uvedl, že dne při projíždění parkovištěm velmi nízkou rychlostí začal autobus nekontrolovatelně klouzat na náledí až se dostal do kontaktu s jiným autobusem, přičemž důvod nehody spatřoval ve zledovatělé silnici, když vozovka nebyla ošetřena solí a sníh nebyl odklizen. V důsledku nehody došlo ke zničení skla na levé straně autobusu RZ , SPZ, poškození dalšího vozidla RZ , SPZ, , u kterého byl poškozen zadní pravý roh až k oknu.

10. Fakturou č. , hodnota, vystavenou dne , datum, společnost , právnická osoba, . vyúčtovala žalobkyni jako odběrateli částku 68 808,85 Kč (bez DPH) za opravu autobusu RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, s tím, že práce byly ve faktuře označeny „Lakování podle uvedení provést“.

11. Z kalkulace opravy č. , hodnota, ze dne , datum, vystavené spol. Au-tech s.r.o. bylo zjištěno, že náklady na opravu vozidla VIN , VIN kód, byly vyčísleny bez DPH na částku 68 808,85 Kč, přičemž tyto náklady činily na náhradní díly (boční sklo, sada lepení, tmel rámu oken) celkem částku 53 047,89 Kč, na režijní materiál částku 1 060,96 Kč a na práci částku 14 700 Kč (14,7 hodin x 1 000 Kč).

12. Z listiny „vyřízení náhrady škody podle zákoníku práce - 1“ datované , datum, vyplývá, že žalovaný v rámci projednání škody, kterou měl způsobit dne , datum, na autobusu RZ , SPZ, ve výši 68 808,50 Kč, uvedl, že s uvedeným nesouhlasí, neboť není viníkem této škodní události.

13. Fotografie předložené žalovaným ve vztahu k události ze dne , datum, zachycují mimo jiné autobus RZ , SPZ, , který je svým pravým zadním rohem v kontaktu s jiným autobusem. Ten má poškozené sklo tak, že v něm je otvor a ve zbylé části je popraskané. Jde o zimní období a večerní dobu, když je tma, povrch vozovky je pokryt vrstvou sněhu, který je místy ujetý a místy nikoliv, ve sněhu jsou rovněž patrné stopy pneumatik, které „vybočují“ do strany. Na fotografii pořízené dne , datum, je zachycen areál oploceného parkoviště s terénem mírně z kopce a tenkou vrstvou uježděného sněhu. Na další fotografii pořízené v denní době je patrný autobus s poškozeným bočním sklem, ve kterém je otvor.

14. Z čestného prohlášení datovaného , datum, vyplývá, že , jméno FO, jako ředitel žalobkyně prohlásil, že v areálu v Teplicích je údržba parkoviště zajišťována pronajímatelem (společností , právnická osoba, ), který provádí na základě smlouvy s žalobkyní úklid sněhu a úpravu povrchu (posyp, solení). V zimním období tento probíhá v pravidelných intervalech a současně nárazově dle požadavku dispečerů. Pokud je parkoviště ve špatném stavu, řidiči tuto skutečnost nahlásí dispečerovi, který zajistí údržbu. Řidiči v takových případech dle pravidel bezpečného provozu nesmí jet. Dále prohlásil, že řidiči jsou instruováni, aby v případě nepříznivého stavu vozovky okamžitě informovali dispečink, který zajistí údržbu.

15. Z prohlášení ze dne , datum, vyplývá, že , jméno FO, Didkivskyi písemně prohlásil, že dne 3. 12. měl žalovaný na dvoře, kde byl ujetý sníh a bylo kluzko, nehodu, kterou však přímo neviděl. Protože byl večer a tma, neví, zda bylo parkoviště posoleno. Tehdy bylo nutno jezdit opatrně, nebylo to však nebezpečné, přičemž sám žádné problémy při jízdě po dvoře neměl.

16. Z prohlášení datovaného , datum, bylo zjištěno, že osoba označená nečitelným podpisem písemně prohlásila, že dne , datum, bylo na plácku sněhové a ledové pokrytí, přes den byl povrch posypán solí, ale k večeru již byl kluzký, s opatrností však bylo možno jezdit. Žalovaný po natankování hledal místo k zaparkování, kdy na parkovišti již bylo hodně autobusů, ty kvůli počasí nestály těsně u sebe. Žalovaný hodlal projet mezi zaparkovanými autobusy a odbočit doleva dolů podél plotu, přičemž špatně odhadl, kdy začít otáčet volantem. Když si uvědomil, že nelze projet, začal couvat, a protože byl blízko stojícího autobusu a na zemi byl sníh, přitiskl se při provádění tohoto manévru se svým autobusem ke stojícímu autobusu. Jiné nehody se ten den nestaly.

17. Z listin datovaných , datum, předložených žalobkyní soud zjistil, že řidiči Slobodianiuk a Vondrák písemně prohlásili, že řidiči jsou při nástupu informováni dispečerem o tom, že v případě špatných podmínek na vozovce (náledí, sníh, kluzký povrch) mají informovat dispečera, který bude situaci řešit a zajistí údržbu povrchu vozovky. Je-li vozovka nesjízdná nebo extrémně nebezpečná, nesmí pokračovat v jízdě.

18. Přípisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného, aby zaplatil dlužnou částku z důvodu náhrady škody v celkové výši 75 044 Kč, kterou způsobil dne , datum, na cyklovleku RZ , SPZ, dne , datum, na vozidle RZ , SPZ, . Přípis byl odeslán žalovanému dne , datum, a doručen dne , datum, , jak soud zjistil z podacího lístku a výstupu z informačního systému „PoštaOnline“.

19. Z výpovědi svědka , jméno FO, , jenž je zaměstnancem žalobkyně, bylo zjištěno, že žalovaný měl v prosinci roku 2023 nehodu s autobusem na parkovišti v Teplicích ve večerních hodinách, kdy již byla tma, přičemž svědek a žalovaný po směně parkovali autobusy. Samotnou nehodu svědek neviděl, pouze slyšel přidávání plynu. Po natankování svého autobusu viděl dva autobusy „spojené“ a dále žalovaného, jak kolem nich běhá. Tehdy byl celý den sníh a kluzko, trochu sněhu bylo i na povrchu vozovky parkoviště. Jeden z autobusů měl poškozené boční sklo, které bylo prasklé, blíže k místu nehody však svědek nešel. Sám svědek tehdy neměl žádný problém a zaparkoval normálně a rovněž neslyšel nic o tom, že by ostatní řidiči měli v daný den na parkovišti problémy či že by došlo na parkoviště k jiné nehodě z důvodu sněhu. Parkovištěm přitom každý den projede zhruba 20 autobusů. Svědkovi je známo, že v případě nepříznivých povětrnostních podmínek jako řidič nesmí pospíchat, musí jet opatrně a pomalu, žádné zvláštní instrukce v tomto směru však neobdržel. Na parkovišti je k dispozici písek, kterým je možno povrch parkoviště posypat. V případě problémů, a to například má-li řidič zpoždění či defekt na autobusu, lze kontaktovat dispečera. Parkoviště je trochu z kopce a je osvětleno světly umístěnými v každém jeho rohu. Na parkovišti není vyznačeno, jak konkrétně zde mají autobusy parkovat, svědek byl v tomto směru instruován ředitelkou žalobkyně paní , jméno FO, ve vztahu k dlouhým a krátkým autobusům. K žádosti žalobkyně svědek sepsal a podepsal prohlášení ze dne , datum, , jehož obsah odpovídá skutečnosti.

20. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že je zaměstnancem žalobkyně, přičemž asi před dvěma lety v zimě, když byl sníh a klouzalo to, přijel na parkoviště v Teplicích, kde byl s žalovaným v řadě na zaparkování autobusů. V době, kdy svědek již zaparkoval autobus a odcházel domů, měl žalovaný natankovaný autobus, přičemž objížděl jiné zaparkované autobusy, které byly zleva a před ním byl plot. K tomu, aby žalovaný mohl autobusy objet, bylo potřeba se více natočit doprava a potom doleva, žalovaný však jel spíše rovně a zatočil později. Když viděl, že neprojede, zkusil vycouvat, což se mu nepovedlo. Šlo o terén trochu do kopce a poté, co začal couvat, to žalovanému mohlo začít klouzat, přičemž naboural do jiného autobusu. V místě nehody byl malý prostor, přičemž šlo o prostřední řadu autobusů, kdy mezi autobusem a plotem, kde žalovaný projížděl, mohla být vzdálenost cca 4 metry. Tehdy již byla tma, mohlo to být po 19. hodině, přičemž padal sníh a ten byl i na povrchu parkoviště. Žalovaný couval do kopce asi na vzdálenost poloviny autobusu, který má délku 15 m, na konci už byl blízko jiného autobusu a tehdy mu to uklouzlo asi 15 až 20 cm, což svědek bezprostředně před střetem vozidel viděl. V místě bylo málo prostoru, ale s opatrností bylo možno projet. Autobus, se kterým žalovaný jel, měl vysklené boční sklo. Aby nehodě předešel, mohl žalovaný s autobusem zprvu zatočit více doprava, poté také mohl namísto couvání autobus zastavit, jít si pro klíče od druhého autobusu a s ním popojet. Svědkovi není známo, že by měli v daný den problémy na parkovišti i jiní řidiči. V případě nepříznivých povětrnostních podmínek, resp. nesjízdného povrchu parkoviště by svědek informoval dispečera s tím, že nemůže zaparkovat. Řidičům u žalobkyně je obecně známo, komu mají zavolat ohledně kterého problému, mají rovněž pohotovostní telefonický kontakt, který je k dispozici po 16 hodině. Sám svědek při nástupu obdržel telefonické kontakty, na které má volat pro případ problémů. Prohlášení ze dne , datum, svědek sepsal a podepsal a údaje zde uvedené odpovídají skutečnosti. Parkoviště je osvětlené. Údržbu parkoviště sypačem viděl svědek jednou, na parkovišti se však nachází zejména na začátku a konci směny. Na parkovišti bývají odstavené cyklovleky, které parkují v dolní části parkoviště vpravo. V horní části parkují malé autobusy, ve střední patnáctimetrové autobusy a v dolní ty, které přijedou později, o čemž byl svědek instruován asi paní , jméno FO, , přičemž konkrétní parkovací místa zde nejsou vyznačena.

21. Z výplatních pásek vystavených žalobkyní žalovanému za období července, srpna a září 2023 soud zjistil, že hrubý výdělek žalovaného představující součet měsíční mzdy, mzdy za práci přesčas, příplatků za práci přesčas, v soboru a neděli, v noci a za ztížené pracovní prostředí a odměn činil za červenec celkem částku , částka, za 170,65 odpracovaných hodin, za srpen částku v celkové výši , částka, za celkem , hodnota, odpracovaných hodin a za září celkem částku , částka, za 192,03 odpracovaných hodin.

22. Z dalších provedených důkazů, a to listiny „vyřízení náhrady škody podle zákoníku práce“ datované , datum, , sdělení pojišťovny ze dne , datum, , výzvy k jednání o výši náhrady škody, podacího lístku k zásilce adresované žalobkyni, přípisu žalobkyně ze dne , datum, , faktury č. , hodnota, ze dne , datum, , fotografie autobusu RZ , SPZ, poškozeným zadním nárazníkem, předžalobní výzvy adresované žalobkyni a podacího lístku ze dne , datum, , soud neučinil žádné relevantní skutkové zjištění, neboť tyto se sice týkají události ze dne , datum, , avšak škody na autobusu RZ , SPZ, , jež není předmětem tohoto řízení. Žádné relevantní skutečnosti soud nezjistil ani z aktuální fotografie parkoviště autobusů předložené žalobkyní, sdělení pojišťovny ze dne , datum, o vyčerpání limitu pojistného plnění žalovaným z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání, listiny „dohoda o vzájemném započtení pohledávek“ datované dne , datum, (která nebyla nikým podepsána), čestného prohlášení referenta správy budov společnosti , právnická osoba, ze dne , datum, (které bylo adresováno spol. , právnická osoba, a jehož obsahem je prohlášení o tom, že podle smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne , datum, byly dne , datum, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, čtyři kusy stožárů s osvětlením), videozáznamu, z něhož není zřejmé, kdy byl pořízen, a který má zachycovat nehodu jiného řidiče, jak naráží do cyklovleku, a rovněž z videozáznamů, na kterých je zachyceno parkoviště autobusů, a které byly pořízeny zřejmě ve dnech , datum, a , datum, , tj. v jiné době, než kdy se odehrála předmětná škodní událost.

23. Soud z důvodu nadbytečnosti neprovedl další navržené důkazy, a to zejména listiny „vyřízení náhrady škody podle zákoníku práce“ datované , datum, a , datum, , neboť tyto se vztahují ke škodní události ze dne , datum, a nemají vztah k předmětu řízení v projednávané věci.

24. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž jde-li o výpovědi svědků, tyto hodnotil jako věrohodné, neboť neshledal jakýkoliv důvod pro opačný závěr. Výpovědi svědků jsou ve své podstatě ve vzájemné shodě a tyto nejsou v rozporu rovněž s jinými provedenými důkazy včetně prohlášení ze dne , datum, a dne , datum, , jejichž pravost a správnost po obsahové stránce svědci potvrdili. Soud dodává, že z prohlášení dalších řidičů ze dne , datum, , příp. ředitele žalobkyně ze dne , datum, lze činit závěry toliko v obecné rovině, nikoliv stran toho, že by přímo žalovaný byl o uvedeném výslovně poučen.

25. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne , datum, jako zaměstnanec žalobkyně na pozici řidiče silničních motorových vozidel ve večerních hodinách v areálu parkoviště v Teplicích, který užívá žalobkyně na základě smlouvy o nájmu, při jízdě autobusem, jenž mu byl svěřen k výkonu práce, narazil do cyklovleku RZ , SPZ, tak, že do něj nacouval. V důsledku nárazu došlo k poškození cyklovleku, přičemž žalobkyně vynaložila na jeho opravu bez DPH částku 6 253 Kč. Dne , datum, se žalovaný na stejném parkovišti ve snaze zaparkovat autobus žalobkyně RZ , SPZ, pokusil projet v užším prostoru mezi řadou již zaparkovaných autobusů a oplocením parkoviště, což se mu nepodařilo, neboť si s autobusem nedostatečně „najel“, začal proto mírně do kopce couvat, přičemž narazil do jiného odstaveného autobusu. Tohoto dne přitom sněžilo, přes den bylo parkoviště posypáno solí, ve večerních hodinách však byl na jeho povrchu sníh, přičemž nejméně bezprostředně před střetem, jak je výše popsáno, kola autobusu podklouzla. Z hlediska povětrnostních podmínek však nešlo o zcela mimořádnou situaci a s opatrností byl povrch sjízdný. V důsledku střetu vozidel došlo k poškození autobusu RZ , SPZ, mimo jiné tak, že jeho boční sklo bylo zničeno, přičemž na opravu tohoto poškození autobusu bylo nutno vynaložit bez DPH částku 68 808,85 Kč. Parkoviště je vybaveno světly umístěnými v každém jeho rohu. , adresa, a údržba parkoviště jsou zajišťovány prostřednictvím pronajímatele na základě smlouvy uzavřené s žalobkyní, a to nejméně na základě požadavku dispečerů. Řidiči žalobkyně disponují kontaktem na dispečera a je jim známo, že tohoto mají kontaktovat v případě nastalých problémů různého charakteru. Žalovaný v obou případech odmítl, že by na jeho straně bylo zaviněné porušení povinnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 75 044 Kč výzvou doručenou dne , datum, , žalovaný ničeho nezaplatil. Hrubý výdělek žalovaného činil za červenec 2023 částku 33 385 Kč za 170,65 odpracovaných hodin, za srpen 2023 částku 33 341 Kč za celkem , hodnota, odpracovaných hodin a za září 2023 částku 36 776 Kč za 192,03 odpracovaných hodin.

26. Podle § 249 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“) zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen „škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance (odst. 1). Zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky, je povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu zaměstnanci (odst. 3).

27. Podle § 250 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (odst. 1). Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí (odst. 2). Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255 (odst. 3).

28. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

29. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil zejména podle citovaných ustanovení zákoníku práce, přičemž z ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce vyplývá, že předpoklady vzniku obecné povinnosti zaměstnance nahradit zaměstnavateli škodu jsou (i) porušení povinnosti zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, (ii) vznik škody, (iii) příčinná souvislost mezi nimi a (iv) zavinění na straně zaměstnance. Vyjmenované předpoklady pak musí být splněny kumulativně.

30. Povinnosti zaměstnanců vyplývají zejména z obecně závazných právních předpisů, vnitřních předpisů zaměstnavatele, pracovní smlouvy či pokynů zaměstnavatele, resp. nadřízených zaměstnanců, přičemž protiprávností se rozumí objektivně existující rozpor mezi určitým jednáním (opomenutím určitého jednání) zaměstnance a stanovenou právní povinností. Podle ustanovení § 249 odst. 1 zákoníku práce mají zaměstnanci povinnost počínat si tak, aby nedocházelo mimo jiné k majetkové újmě. Také porušené této obecné prevenční povinnosti zakládá za splnění dalších předpokladů odpovědnost zaměstnance za škodu ve smyslu ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce. Zaměstnanec je v souladu s ustanovením § 249 odst. 1 zákoníku práce povinen především zdržet se takových situací, které podle jeho zkušeností mohou vést ke vzniku škody, a zachovávat takový stupeň pozornosti a obezřetnosti, který lze s ohledem na konkrétní situaci rozumně požadovat a jenž je objektivně způsobilý zabránit či omezit riziku vzniku škody. Zavinění lze pak charakterizovat jako psychický vztah jednajícího ke svému jednání, které je protiprávní, a ke škodě jako následku takového jednání. Pokud se zaměstnanec objektivně dopustil porušení právní povinnosti při plnění pracovních úkolů a v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda, nebude dána jeho odpovědnost jen tehdy, jestliže nevěděl, že škodu může způsobit a že o tom vzhledem k okolnostem a osobním poměrům vědět nemusel a nemohl (za těchto okolností není dáno zavinění ani ve formě nevědomé nedbalosti). Soud dodává, že k oběma škodním událostem došlo v soukromém areálu parkoviště užívaném žalobkyní (tedy mimo prostor určený k obecnému užívání), nejde tak o pozemní komunikaci, jak ji definuje ustanovení § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a na projednávaný případ proto nelze přímo aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen „zákon o silničním provozu“), která upravují povinnosti účastníka silničního provozu či řidiče, neboť tento se týká toliko provozu na pozemních komunikacích (srov. § 1 zákona o silničním provozu).

31. Z provedených důkazů soud v prvé řadě uzavřel, že dne , datum, byl žalovaný jako řidič podle § 249 odst. 1 zákoníku práce povinen při manipulaci s vozidlem počínat si tak, aby při couvání neohrozil mimo jiné majetek žalobkyně. Pokud spolehlivě neviděl do prostoru, kam couvá, měl se zcela nepochybně přesvědčit, zda zde není umístěna nějaká překážka. Žalovaný tak mohl učinit sám, případně za tímto účelem využít jinou způsobilou osobu, přičemž tak měl učinit tím spíše, pokud osvětlení parkoviště nepovažoval za dostatečné (jak tvrdí) či pokud nefungovala zadní parkovací kamera (jak namítal v záznamu ze dne , datum, ). To se ovšem nestalo a žalovaný narazil jím řízeným autobusem do zde odstaveného cyklovleku.

32. Dne , datum, žalovaný měl v souladu s ustanovením § 249 odst. 1 zákoníku práce zcela nepochybně povinnost přizpůsobit jízdu s autobusem především svým schopnostem, vlastnostem vozidla, povaze daného prostoru, povětrnostním podmínkám a dalším okolnostem, které bylo možno předvídat. Z provedených důkazů soud uzavřel, že žalovaný uvedené neučinil, když při snaze zaparkovat autobus nezvládl manévr, při kterém se snažil projet mezi již zaparkovanými autobusy a plotem, načež v relativně úzkém prostoru (poměřováno prostorem potřebným k bezpečnému projetí autobusu za daných povětrnostních podmínek) začal do mírného svahu vycouvávat. Onoho dne přitom sněžilo a na povrchu parkoviště byla vrstva sněhu, zcela logicky tak bylo namístě předpokládat, že může být kluzký. Žalovaný byl za daných okolností povinen dbát maximální opatrnosti a rozumně předvídat také to, že může dojít k podklouznutí kol; tomu pak měl svoji jízdu přizpůsobit. Střet obou vozidel tedy nebyl způsoben samovolným pohybem vozidla, při kterém by zaviněné porušení povinnosti žalobce nebylo dáno, nýbrž nezvládnutím zamýšleného manévru s vozem ze strany žalovaného. V situaci, kdy již věděl, že prostorem neprojede, měl navíc žalovaný možnost odjet s druhým autobusem (viz výpověď svědka , jméno FO, ).

33. Pro úplnost soud uvádí, že povinnosti, které výše dovodil v rámci prevenční povinnosti, obdobně upravuje pro provoz na pozemních komunikacích zákon o silničním provozu (srov. například § 24 odst. 2 a 3, § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. c), § 18 odst. 1zákona o silničním provozu), přičemž tato pravidla musí být žalovanému nepochybně známa. Soud vzhledem k uvedenému uzavřel, že v obou případech žalovaný porušil povinnost ve smyslu ustanovení § 249 odst. 1 zákoníku práce, přičemž šlo o zaviněné porušení povinnosti nejméně ve formě nevědomé nedbalosti, neboť pokud žalovaný nevěděl, že škodu může způsobit, vzhledem k daným okolnostem a svým osobním poměrům o tom vědět měl a mohl.

34. Střetem vozidel došlo k poškození cyklovleku a autobusu žalobkyně RZ , SPZ, , čímž došlo ke vzniku škody na straně žalobkyně, neboť tím nastalo zmenšení jejího majetku. Škoda přitom vznikla následkem zaviněného porušení povinnosti žalovaného a je tak dán rovněž předpoklad příčinné souvislosti. Výše škody pak koresponduje nákladům, které je nutno účelně vynaložit, aby došlo k uvedení poškozené věci do původního stavu, tj. které je v posuzované věci nutno vynaložit na opravu poškozených vozidel. V případě cyklovleku z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně na opravu vynaložila částku 6 253 Kč (viz faktura č. , hodnota, , výpis z jejího bankovního účtu). Jde-li o škodu na autobusu RZ , SPZ, , bylo nutno na jeho uvedení do předešlého stavu vynaložit částku 68 808,85 Kč, jež byla žalobkyni vyúčtována za opravu fakturou č. , hodnota, . Namítal-li v této souvislosti žalovaný, že na faktuře je uveden jiný popis prací, z předložené kalkulace opravy jednoznačně vyplývá, že šlo o opravu bočního skla autobusu, tedy o takovou opravu, která zcela bez pochyb odpovídá vzniklému poškození. Uvedené pak soud považuje za zcela postačující k prokázání výše vzniklé škody, když žalovaný v tomto směru nic dalšího netvrdil.

35. Protože žalovaný namítal, že dne , datum, bylo parkoviště nedostatečně osvětleno a cyklovlek nedostatečně označen, resp. že povrch parkoviště dne , datum, byl nezpůsobilý, když na něm byla námraza a vrstva čerstvě napadeného sněhu, zabýval se soud otázkou, zda nedošlo také k porušení povinností na straně žalobkyně jako zaměstnavatele (které by v souladu s ustanovením § 250 odst. 2 zákoníku práce vedlo k poměrnému omezení povinnosti zaměstnance nahradit škodu), přičemž uzavřel, že k takovému porušení povinností nedošlo. V prvé řadě podle soudu nelze dovodit povinnost žalobkyně v určité intenzitě osvětlovat prostor areálu odstavného parkoviště, případně osvětlovat jiná místa, kde se řidiči s vozy pohybují, a která nejsou osvětlena z jiného zdroje, a to ani v rámci povinnosti podle § 248 odst. 1 zákoníku práce. Ostatně vozidla jsou vybavena vlastními světly, která musí umožnit bezpečný pohyb také tam, kde jiné osvětlení není. Soud opakuje a zdůrazňuje, že pokud žalovaný spolehlivě neviděl, kam couvá, musel se jiným způsobem o bezpečnosti tohoto manévru sám přesvědčit, na čemž intenzita osvětlení, kterou považoval za nedostatečnou, ničeho nemění. Překážku tohoto typu pak bylo možno předvídat, neboť na parkovišti jsou cyklovleky běžně odstavovány (viz výpověď svědka , jméno FO, ). Rovněž ve vztahu k události ze dne , datum, , neshledal soud, že by žalobkyně porušila jakoukoliv svoji právní povinnost. Po žalobkyni především nelze spravedlivě požadovat, aby vždy zajistila řidičům podmínky spočívající v upraveném a ošetřeném povrchu vozovky či parkoviště prostém rizikových faktorů. Jízdu za nepříznivých povětrnostních podmínek (za deště, větru, sněžení, při námraze apod.) soud považuje za běžnou součást výkonu práce řidiče, byť je za takových podmínek těžší, neboť řidiči musí jízdě věnovat zvýšenou pozornost a takovým podmínkám jízdu přizpůsobit. Z provedených důkazů vyplývá, že dne , datum, sněžilo, k určité údržbě parkoviště posypem solí přes den došlo, večer však jeho povrch pokrýval sníh. Nešlo přitom o jakkoliv dramatické množství sněhu či jakýmkoliv způsobem extrémní situaci, nýbrž o situaci, kterou soud hodnotí v zimním období za celkem běžnou, přičemž parkoviště bylo s vyšší mírou opatrnosti sjízdné (viz výpovědi svědků, předložené fotografie). O tom ostatně svědčí také to, že jiní řidiči se zaparkováním onoho dne neměli jakékoliv problémy. Soud dodává, že pokud měl žalovaný za to, že nemá zajištěny řádné pracovní podmínky ve smyslu § 248 odst. 1 zákoníku práce, měl podle § 249 odst. 3 zákoníku práce povinnost takovou skutečnost zaměstnavateli oznámit, což však neučinil. Tato povinnost přitom vyplývá přímo ze zákona, aniž by žalovaný o ní musel být zvlášť školen. Byť žalobkyně neprokázala, že konkrétně žalovaného instruovala o tom, že v případě nepříznivých povětrnostních podmínek má kontaktovat dispečera, lze v obecné rovině konstatovat, že řidiči žalobkyně takovým kontaktem na dispečera disponují (musí jím disponovat i žalovaný) a vědí, že se na něj v případě problémů různého charakteru mohou obrátit (viz zejména výpovědi obou svědků, písemná potvrzení ze dne , datum, ). K obraně žalovaného dále soud dodává, že nepovažuje za relevantní, jaké podmínky panovaly na parkovišti v jiných dnech, když podstatné je, jaké byly právě ve dnech , datum, a , datum, .

36. Žalovanému podle § 250 odst. 1 zákoníku práce vznikla povinnost nahradit žalobkyni škodu v celkové částce 75 044 Kč, jejíž výše ve vztahu ke každé z uvedených událostí ve smyslu ustanovení § 257 odst. 2 zákoníku nepřesahuje čtyřapůlnásobek průměrného výdělku žalovaného před porušením povinnosti vypočteného podle § 351 a násl. zákoníku práce. K zaplacení náhrady škody pak žalobkyně vyzvala žalovaného přípisem doručeným mu dne , datum, . Žalovaný ničeho nezaplatil, nejpozději počínaje dnem , datum, je v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu (§ 1958 odst. 2, § 1968 občanského zákoníku, § 4 zákoníku práce) a podle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

37. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a proto jí ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, přičemž uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 75 044 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení činí celkem 19 196,90 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 002 Kč, náklady na zastoupení advokátem v celkové výši 10 744,80 Kč (odměna advokáta ve výši 8 280 Kč za dva úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby – po 4 140 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen „advokátní tarif“, dva režijní paušály po 300 Kč podle advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, a dále 21 % DPH z odměny advokáta a režijních paušálů, tj. na DPH částku 1 864,80 Kč), paušální náhradu hotových výdajů žalobkyně za 6 úkonů (výzva k plnění, účast na jednání dne , datum, – 2 úkony, vyjádření ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, – 2 úkony) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. 1 800 Kč, a cestovné za cestu k jednání dne , datum, osobním automobilem RZ , SPZ, na trase , adresa, a zpět (celkem , hodnota, km) ve výši 3 650,10 Kč (podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. činila náhrada za pohonné hmoty částku 866,10 Kč při průměrné spotřebě vozu 5,2 l motorové nafty na 100 km a ceně 34,70 Kč/l a náhrada za užití vozu částku 2 784 Kč).

39. Lhůta k plnění v délce tří dnů byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř.