25 C 387/2024

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Hackerové a přísedících Danuše Lískové a Mgr. Zbyňka Šimbery ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 269 498 Kč s příslušenstvím Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 269 498 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 68 877 Kč od datum do zaplacení, z částky 62 772 Kč od datum do zaplacení, z částky 69 277 Kč od datum do zaplacení, z částky 68 572 Kč od datum do zaplacení, a na náhradě nákladů řízení částku 42 515 Kč k rukám advokátky Jméno advokátky, to vše ve lhůtě k plnění, kterou určí svým rozhodnutím insolvenční soud.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 269 498 Kč spolu s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení. Tvrdil, že byl zaměstnán u žalované v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy ze dne datum jako řidič mezinárodní kamionové dopravy, přičemž pracovní poměr byl skončen dohodou ke dni datum. Žalobou požadovaná částka představovala dluh žalované na mzdě a cestovních náhradách za měsíc únor 2024 ve výši 68 877 Kč, za měsíc březen 2024 ve výši 62 772 Kč, za měsíc duben 2024 ve výši 69 277 Kč a za měsíc květen ve výši 68 572 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z pracovní smlouvy datované datum bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná uzavřeli tohoto dne smlouvu, kterou se žalobce zavázal od datum vykonávat pro žalovanou práci na pozici řidiče mezinárodní kamionové dopravy s tím, že místem výkonu práce je adresa u Anonymizováno, pracovní poměr se sjednává na dobu určitou do datum, mzda je stanovena mzdovým výměrem a je splatná vždy do 20. dne následujícího kalendářního měsíce.

5. Dodatkem k pracovní smlouvě ze dne datum žalobce a žalovaná ujednali, že pracovní poměr se sjednaná na dobu neurčitou.

6. Dodatkem k informaci o právech a povinnostech ze dne datum žalobce a žalovaná ujednali, že mzda je splatná nejpozději do 25. dne následujícího kalendářního měsíce.

7. Vnitřní směrnicí ze dne datum č. Anonymizováno žalovaná stanovila, že od datum každému z řidičů náleží 80 EUR čistého za odpracovaný den.

8. Dodatkem k mzdovému výměru ze dne datum žalovaná stanovila žalobci s účinky od datum základní mzdu ve výši 25 560 Kč.

9. Z potvrzení o zaměstnání ze dne datum vyplývá, že pracovní poměr žalobce u žalované skončil ke dni datum.

10. Z výplatního lístku za únor 2024 vyplývá, že žalobce odpracoval v tomto období 21 dnů, přičemž žalovaná mu vyúčtovala mzdu a cestovní náhrady, kdy čistá mzda činila 21 532 Kč, cestovné částku 35 500 Kč a kapesné částku 12 425 Kč. Celkem byl vyúčtován žalobci čistý příjem ve výši 69 457 Kč a po odečtení částky 580 Kč za pojistku měl žalobce obdržet bezhotovostně částku 68 877 Kč.

11. Z výplatního lístku za březen 2024 soud zjistil, že žalobce odpracoval v tomto období 21 dnů, přičemž žalovaná mu vyúčtovala mzdu a cestovní náhrady, kdy čistá mzda činila 22 975 Kč, cestovné částku 32 351 Kč a kapesné částku 11 323 Kč. Celkem byl vyúčtován žalobci čistý příjem ve výši 66 649 Kč a po provedených srážkách měl žalobce obdržet bezhotovostně částku 62 772 Kč.

12. Z výplatního lístku za duben 2024 soud zjistil, že žalobce odpracoval v tomto období 22 dnů, přičemž žalovaná mu vyúčtovala mzdu a cestovní náhrady, kdy hrubá mzda činila celkem 29 100 Kč, cestovné částku 29 761 Kč a kapesné částku 10 416 Kč. Celkem byla takto na hrubé mzdě a cestovních náhradách vyúčtována žalobci částka 69 277 Kč.

13. Z výplatního lístku za květen 2024 bylo zjištěno, že žalobce odpracoval v tomto období 23 dnů, přičemž žalovaná mu vyúčtovala mzdu a cestovní náhrady, kdy hrubá mzda činila celkem 30 200 Kč, cestovné částku 28 424 Kč a kapesné částku 9 948 Kč. Celkem takto byla vyúčtována žalobci na mzdě a cestovních náhradách částka 68 572 Kč.

14. Přípisem ze dne datum odeslaným téhož dne (detail odeslané zprávy) žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu na mzdě za období od února do května 2024 v celkové částce 269 498 Kč.

15. Z dalších předložených listin soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

16. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce byl v období od datum do datum v pracovním poměru, přičemž vykonával práci řidiče mezinárodní kamionové dopravy. Žalovaná žalobci vyúčtovala mzdu za vykonanou práci a cestovní náhrady, které byly splatné v souladu s ujednáním stran nejpozději do 25. dne následujícího kalendářního měsíce. Žalovaná byla takto povinna žalobci uhradit na čisté mzdě a cestovních náhradách za únor 2024 částku 68 877 Kč a za březen 2024 částku 62 772 Kč. Za duben 2024 byla žalovaná povinna zaplatit žalobci na hrubé mzdě a cestovních náhradách celkem částku 69 277 Kč a za květen 2024 celkem částku 68 572 Kč. Žalovaná na uvedené přes výzvu žalobce ničeho neuhradila.

17. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), a to především podle § 109 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, a dále podle ustanovení § 151 a násl. zákoníku práce, která upravují náhradu výdajů v souvislosti s výkonem práce. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce byl na základě uzavřené pracovní smlouvy v pracovním poměru u žalované (§ 33 odst. 1 zákoníku práce), přičemž v období měsíců února 2024 až května 2024 vykonával pro žalovanou práci a za takto vykonanou práci mu v souladu s ustanovením § 109 odst. 1 zákoníku práce vzniklo právo na zaplacení mzdy. Žalobce má dále právo na zaplacení cestovních náhrad v souvislosti s pracovní cestou (zejména § 151, § 152 písm. a/, § 156 odst. 1, § 183 odst. 5 zákoníku práce). Žalovaná žalobci mzdu a cestovní náhrady za výše specifikované období vyúčtovala, odpovídající částky v celkové výši 269 498 Kč mu však nezaplatila, přestože k tomu byla žalobcem vyzvána. Protože je žalovaná v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, je podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 4 zákoníku práce) povinna zaplatit žalobci rovněž úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Přiznaná náhrada nákladů řízení žalobce činí celkem 42 515 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 13 475 Kč, odměnu za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění, sepis žaloby) v celkové výši 28 140 Kč (3 x 9 380 Kč vypočtenou podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do datum (dále jen „advokátní tarif“) a tři režijní paušály po 300 Kč podle 13 odst. 4 advokátního tarifu. Protože byl žalobce v soudním řízení zastoupena advokátem, uložil soud žalované povinnost, aby zaplatila podle § 149 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta.

19. Pokud jde o lhůtu k plnění, bylo v souladu s ustanovením § 203 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „insolvenční zákon“) rozhodnuto tak, že ji určí insolvenční soud, neboť ohledně žalované je vedeno insolvenční řízení, dne datum bylo rozhodnuto o úpadku, přičemž v projednávané věci jde o pracovněprávní pohledávku, tj. pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona). Řízení o této pohledávce se podle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona nepřerušuje, avšak podle výše uvedeného zákonného ustanovení určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.