27 C 101/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 67 688,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 72 339,17 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 66 188,18 Kč od 13. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části týkající se zaplacení 254,45 Kč a 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky 4 650,99 Kč od 13. 12. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 17 663,60 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo], do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 310 Kč. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 4. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 67 688,18 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinnosti splácet včas úvěr, který mu žalobkyně poskytla na základě Smlouvy o úvěru Expres půjčka [číslo] ve výši 100 000 Kč. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 2. 2019 uzavřena Smlouvy o úvěru Expres půjčka, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve výši 16,4 % ročně v měsíčních splátkách po 2 773,68 Kč, čemuž však nedostál. Protože žalovaný podmínku pravidelného splácení úvěru opakovaně porušoval, stala se pohledávka žalobkyně vůči žalovanému na základě Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 4. 2021 splatnou, žalobkyně vyzvala žalovaného, aby jí dlužnou částku ve výši 66 188,18 Kč s příslušenstvím zaplatil, čemuž žalovaný nevyhověl. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi žalobkyní a žalovaným byla po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně splnila svou povinnosti poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky, ale žalovaný své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednaný úrok nedostál, a proto soud žalobě vyhověl a výrokem I. rozsudku žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil 72 339,17 Kč (součet dlužné jistiny 66 188,18 Kč a vypočteného úroku z úvěru 4 650,99 Kč). Protože je žalovaný v prodlení se splácením peněžitého dluhu, má žalobkyně právo požadovat po žalovaném i úrok z prodlení. Soud tedy v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni také 8,5 % úrok z prodlení ročně z částky 66 188,18 Kč (dlužná jistina) od 13. 12. 2021 do zaplacení. Odlišně soud posoudil nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z úroku z úvěru. Podle § 1806 věty první občanského zákoníku lze úroky z úroků požadovat, bylo-li to ujednáno. Soud dospěl k závěru, že zmínku o tom, že "Úroky, které nebudou ke dni jejich splatnosti řádně zaplaceny, má Banka právo připisovat k částkám dříve splatným a dosud neuhrazeným a dále je pak úročit úrokem z prodlení nebo smluvním úrokem …“, v článku 43 Všeobecných produktových (nikoli obchodních) podmínek, pod nimiž není připojen podpis žalovaného, nelze považovat – i s ohledem na jeho potenciálně významný dopad do majetkové sféry žalovaného jako spotřebitele – za řádné smluvní ujednání ve smyslu citovaného ustanovení občanského zákoníku. Soud je tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu toho názoru, že k platnému ujednání úročení úroků nedošlo, a proto žalobu v části týkající se zaplacení 254,45 Kč a 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky 4 650,99 Kč od 13. 12. 2021 do zaplacení výrokem II. rozsudku zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, a tudíž jí soud výrokem III. rozsudku přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze správně zaplacené části soudního poplatku ve výši 2 708 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 11 460 Kč (3 x 3 820 Kč) určenou dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 300 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2 595,60 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Výrok IV. rozsudku o vrácení části soudního poplatku ve výši 310 Kč je v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 věty druhé a § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když součástí základu poplatku dle názoru soudu není vypočtená část úroku z úvěru (totéž se týká základu pro výpočet odměny advokáta – viz výše).