27 C 119/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o zaplacení 535 360,67 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 536 560,67 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 535 360,67 Kč od 23. 3. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení 84 445,90 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 4. 4. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 536 560,67 Kč s příslušenstvím. Mezi žalobkyní a žalovanou měla být uzavřena smlouva o dílo, které mělo spočívat v dodávce plastových oken a dveří a v dodávce a montáži sekčních průmyslových vrat na stavbě žalované na pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] Smlouva měla být vypovězena žalovanou dne 5. 4. 2019. Žalobkyně obdržela od žalované zálohu na plnění dle uvedené smlouvy ve výši 700 000 Kč. Žalobkyně dodala žalované okna, dveře a vrata a ještě před vypovězením smlouvy jí vyúčtovala fakturami č. FAV [číslo] a č. FVY [číslo] (po zohlednění zaplacené zálohy) v řízení uplatněnou částku. Žalobkyně má za to, že v důsledku výpovědi smlouvy ze strany žalované mělo dojít k vypořádání dosud poskytnutých plnění, avšak žalovaná odmítla požadovanou částku zaplatit a nejpozději od 23. 3. 2022 je s tímto plněním v prodlení, když dne 21. 3. 2022 potvrdila přijetí předžalobní výzvy.

2. V průběhu řízení pak (zejména v reakci na obranu žalované) doplnila, že svůj nárok„ nedovozuje ze jmenovaných faktur ani ze smluvního vztahu, ze kterého by předmětné faktury vyplývaly“, nýbrž z vypořádání, k němuž mělo dojít po výpovědi smlouvy žalovanou. Dodala, že s ohledem na„ povahu smluvního vztahu mezi účastnicemi a obsahu listiny žalovaná ve skutečnosti odstoupila od smlouvy o dílo.“ 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, výslovně neuznala nárok uplatněný žalobou, namítla jeho promlčení v celém rozsahu, když rozebrala běh promlčecích dob ve vztahu k částkám vyúčtovaným shora uvedenými fakturami. Dodala, že uplatněný nárok by nepovažovala za důvodný, ani kdyby nebyl promlčen, ale z důvodu procesní ekonomie nemá za potřebné vznášet jiné námitky.

4. Později (zejména v reakci na vyjádření žalobkyně) doplnila, že trvá na tom, že předmětnou smlouvu vypověděla. Nesouhlasila s právním hodnocením svého jednání jako odstoupení od smlouvy, jak jej provedla žalobkyně. Dodala, že již dne 18. 2. 2019 doručila do datové schránky žalobkyně výpověď předmětné smlouvy ze dne 12. 2. 2019, a proto, pokud by tato výpověď byla platná, nebylo by možné k výpovědi ze dne 5. 4. 2019 přihlédnout. Připojila také argumentaci, proč by neměla být žaloba úspěšná ani v případě, že by soud neshledal námitku vznesenou promlčení důvodnou.

5. Žalobkyně s námitkou promlčení nesouhlasila, podle jejího názoru není nárok uplatněný žalobou promlčen, neboť žalovaná dopisem ze dne 5. 4. 2019 od smlouvy odstoupila, nikoli ji vypověděla, a žaloba v projednávané věci byla podána k soudu dne 4. 4. 2022, tedy před uplynutím tříleté promlčecí lhůty.

6. Dříve než soud mohl přikročit k dokazování skutkových tvrzení žalobkyně týkajících se samotného nároku uplatněného žalobou, musel se vypořádat s námitkou promlčení tohoto nároku vznesenou žalovanou a za tímto účelem provedl též některé důkazy. Aby mohla být uvedená námitka řádně posouzena, bylo nejprve třeba učinit zjištění umožňující právní posouzení, zda došlo k uzavření smlouvy či nikoli. V případě, že smlouva uzavřena byla, pak zda byla ukončena jednostranným právním jednáním žalované; pokud byla takovým způsobem ukončena, pak zda došlo k výpovědi smlouvy či k odstoupení od ní.

7. Ze Smlouvy o dílo, která byla soudu předložena ve dvou stejnopisech, které se od sebe lišily pouze tím, že jeden z nich (ten předložený žalobkyní) nebyl datován, zatímco druhý z nich (ten předložený žalovanou) byl datován dnem 21. 11. 2018, soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovanou jako odběratelem a žalobkyní jako dodavatelem. Předmětem smlouvy mělo být zajištění výroby a montáže plastových oken, dveří a vrat dle projektové dokumentace v rozsahu dle individuální dohody. Bylo sjednáno, že dodavatel má nárok na odměnu, která je specifikována v příloze [číslo] kterou měla být cenová nabídka. Práce měly být dokončeny nejpozději do 13. 12. 2018. Účastnice si sjednaly možnost ukončit smlouvu výpovědí s tím, že výpovědní doba byla stanovena na tři týdny od doručení výpovědi.

8. Ze shodného tvrzení účastnic vyplynulo, že účastnice se dohodly o předmětu díla a jeho ceně tak, jak jsou vymezeny v tabulkách, které byly přílohou e-mailové zprávy žalobkyně adresované žalované ze dne 10. 10. 2018.

9. Z Výpovědi datované dne 12. 2. 2019 je zřejmé, že žalovaná vypověděla smlouvu uzavřenou mezi účastnicemi řízení na výrobu plastových oken a dveří na stavbu na adrese [adresa], což žalobkyně následně učinila nesporným.

10. Z provedených důkazů a shodných (nesporných) tvrzení účastnic řízení má soud za prokázané, že účastnice řízení se dohodly na tom, že žalobkyně pro žalovanou zajistí výrobu a montáž plastových oken, dveří a vrat na stavbě v [obec] s tím, že rozsah předmětu díla a jeho cena byly vymezeny v příloze e-mailu žalobkyně ze dne 10. 10. 2018. Byla ujednána možnost výpovědi smlouvy, které žalovaná dopisem ze dne 12. 2. 2019 doručeným žalobkyni dne 18. 2. 2019 využila.

11. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník), nelze zákonnému ustanovení přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.

12. Podle ustanovení § 574 občanského zákoníku je třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

13. Podle ustanovení § 578 občanského zákoníku nejsou chyby v psaní nebo v počtech právnímu jednání na újmu, je-li jeho význam nepochybný.

14. Podle ustanovení § 1998 občanského zákoníku lze závazek vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi.

15. Podle ustanovení § 609 věty první občanského zákoníku, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

16. Podle ustanovení § 610 odst. 1 věty první občanského zákoníku soud k promlčení přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

17. Podle ustanovení § 619 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

18. Podle ustanovení § 623 věty první občanského zákoníku počne při dílčích plněních dluhu promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti.

19. Podle ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku trvá promlčecí lhůta tři roky.

20. V potřebném rozsahu zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle citovaných ustanovení obchodního zákoníku a dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou je důvodná. Tento závěr soud učinil na základě následujících úvah.

21. Jak již soud uvedl shora, musel nejprve posoudit, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o dílo. Samotný text předložené písemné smlouvy o dílo není prost problematických pasáží či dokonce neaplikovatelných ustanovení. Přesto soud, veden základními principy soukromého práva a zejména zásadami, na nichž stojí„ nový“ občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014, dospěl k závěru, smlouva o dílo byla mezi účastnicemi řízení platně uzavřena. Při svých úvahách se soud řídil také shora citovanými ustanoveními § 574 a § 578 občanského zákoníku a v situaci, kdy se účastnice shodly (respektive žalobkyně učinila nesporným), že rozsah předmětu díla a jeho cena byly ujednány tak, jak jsou vymezeny v tabulkách, které byly přílohou e-mailové zprávy žalobkyně adresované žalované ze dne 10. 10. 2018, je třeba hledět na předmětnou smlouvu jako na platnou.

22. S ohledem na výše uvedené se soud dále zabýval jednostranným právním jednáním žalované provedeným dopisem datovaným dnem 12. 2. 2019 doručeným žalobkyni dne 18. 2. 2019. Uvedený dopis byl žalovanou nadepsán jako výpověď a z jeho obsahu je zřejmé, že žalovaná s odkazem na příslušné smluvní ujednání jednostranně ukončuje předmětnou smlouvu.

23. Ačkoli je uvedené právní jednání žalované řádně označeno a provedeno s odkazem smluvní ujednání účastnic a sama žalobkyně v žalobě tvrdila, že„ smlouva o dílo byla … ze strany žalované platně vypovězena“ (byť jiným dopisem), žalobkyně zřejmě v reakci na obranu žalované založené na námitce promlčení uplatněného nároku, účelově upravila své hodnocení právního jednání žalované tak, že žalovaná smlouvu nevypověděla, ale odstoupila od ní.

24. Soud se neztotožňuje s žalobkyní prezentovaným názorem, že„ lze vypovědět pouze smlouvy, jejichž plnění má trvalý nebo nepřetržitý charakter, a pouze u takových smluv lze výpověď také sjednat“, jež je zastáván i v komentáři k ustanovení § 1998 občanského zákoníku vydaném nakladatelstvím Wolters Kluwer.

25. Takový výklad ustanovení § 1998 občanského zákoníku je podle názoru soudu v rozporu se zákonným pokynem zakotveným ve shora citovaném ustanovení § 2 odst. 2 občanského zákoníku, podle nějž nelze zákonnému ustanovení přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce. Jestliže ustanovení § 1998 občanského zákoníku nijak nespecifikuje či neomezuje okruh závazků, které lze vypovědět, je třeba dovodit, že možnost ujednání výpovědi není omezena jen na určité typy závazků. Uvedené podporuje i fakt, že následující ustanovení § 1999 občanského zákoníku obsahuje specifickou úpravu vztahující se pouze na výpovědi smluv na dobu neurčitou. Ani ostatní komentářová literatura (např. jak jednodílný, tak vícesvazkový komentář C. H. BECK k občanskému zákoníku) nepochybuje o možnosti sjednat si výpověď závazku spočívajícího v jednorázovém plnění.

26. Pokud jde o úmysl zákonodárce, o němž hovoří shora uvedené ustanovení § 2 odst. 2 občanského zákoníku, je naprosto zřejmý. Právě rekodifikací civilního práva byla možnost sjednání výpovědi jakéhokoli závazku zakotvena, když předchozí právní úprava (§ 582 zákona. č. 40/1964 Sb.) umožňovala vypovědět pouze smlouvy sjednané na dobu neurčitou, jejichž předmětem je závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo závazek zdržet se určité činnosti anebo strpět určitou činnost.

27. K podstatě výpovědi lze uvést, že jde vždy o jednostranný způsob ukončení závazku, jehož účinky nastávají ex nunc (tedy závazek končí, nevznikají nová práva a povinnosti, práva a povinnosti dosud vzniklé zůstávají zachovány a plnění poskytnutá před zánikem závazku se nestávají bezdůvodným obohacením). Důsledkem výpovědi je proto prosté nepokračování závazkového stavu, tedy že se ruší práva a povinnosti, které jsou obsahem zanikajícího závazku. Ve smlouvách zavazujících k plnění jednorázového charakteru pak může mít výpověď i sankční význam, který lze shledat i v projednávaném případě.

28. Stran náležitostí výpovědi (jejichž nedostatek žalobkyně vyčítá předmětnému právnímu jednání žalované) je třeba uvést, že z hlediska určitosti postačuje, aby v ní byl dostatečně vymezen závazek, který má být výpovědí zrušen, a aby obsahovala jednoznačný projev vůle směřující k zániku závazku právě výpovědí. Nebylo-li to sjednáno, není potřeba uvádět důvod výpovědi ani výpovědní dobu. Výpověď smlouvy provedená dopisem žalované ze dne 12. 2. 2019 potřebné náležitosti rozhodně obsahuje, když rušený závazek je specifikován nezaměnitelně a vůle žalované zrušit závazek výpovědí je projevena jednoznačně. Nad povinné náležitosti obsahuje odkaz na příslušné ustanovení smlouvy.

29. Forma výpovědi mezi účastnicemi sporná nebyla, a proto lze pouze stručně konstatovat, že výpověď zaslaná žalovanou žalobkyni prostřednictvím systému datových schránek zachovává písemnou formu.

30. K účinkům výpovědi smlouvy, které již byly rozebrány shora, soud uvádí (a zčásti opakuje), že závazkový vztah účastnic zanikl v celé jeho šíři, a to od okamžiku účinnosti výpovědi. Tento zánik však neznamená zánik práv a povinností vzniklých smluvním stranám do okamžiku účinnosti výpovědi. Jedině takových nároků se pak lze do budoucna úspěšně domáhat.

31. Aby nastaly účinky výpovědi, musí být výpověď učiněna řádně (náležitosti, doručení atd. - viz výše) a byla-li sjednána, musí uplynout výpovědní doba. Ze shora uvedeného je zřejmé, že účinky výpovědi předmětné smlouvy provedené žalovanou nastaly. Výpověď byla doručena žalobkyni dne 18. 2. 2019, což bylo mezi stranami nesporné. Sjednaná třítýdenní výpovědní doba proto uplynula dne 11. 3. 2019, výpověď se stala účinnou a závazkový vztah účastnic zanikl.

32. Lze tedy shrnout, že žalovaná na základě platného smluvního ujednání stran platně vypověděla smlouvu a dne 11. 3. 2019 závazkový vztah účastnic zanikl.

33. Následujícího dne začala běžet tříletá promlčecí lhůta, která marně uplynula dne 11. 3. 2022 žaloba v projednávané věci byla podána k soudu dne 4. 4. 2022. V odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu žalovaná namítla promlčení nároku uplatněného žalobou, k němuž je soud povinen přihlédnout. Jak soud shora rozebral, shledal uplatněnou námitku promlčení důvodnou.

34. Soud je v souladu judikaturou (R 29/83) toho názoru, že dovolá-li se dlužník odůvodněně námitky promlčení, soud žalobu zamítne, aniž by zkoumal, zda uplatňované právo věřitele vůbec existuje (popř. v jaké výši) či nikoli. Takový postup by totiž byl v rozporu s jednou ze základních zásad civilního procesu, tedy jeho hospodárností, když výsledek mnohdy náročného dokazování by nic nezměnil na zamítavém rozhodnutí soudu. Z uvedeného důvodu soud neprováděl další dokazování a z provedených důkazů činil pouze zjištění potřebná k posouzení námitky promlčení a žalobu v celém rozsahu zamítl.

35. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná, a proto má právo na plnou náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení spočívá v nákladech zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 62 760 Kč (6 x 10 460 Kč) vypočtenou dle § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., šest režijních paušálů po 300 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu spojeného s vyjádřením ve věci samé, vyjádření ve věci samé ze dne 23. 6. 2022 a za účasti u jednání soudu konaných ve dnech 11. 1. 2023 /dva/ a 22. 2. 2013) přiznaných dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu za promeškaný čas ve výši 5 230 Kč přiznanou dle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za čas promeškaný účastí při jednání soudu nařízenému na den 13. 6. 2022, které bylo odročeno bez projednání věci) a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 14 655,90 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

36. Protože žalovaná byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalobkyni zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

37. Soud pouze dodává, že mezi účelně vynaložené náklady žalované nepatří náklady spojené s vyjádřením ze dne 19. 5. 2022, když toto podání žalovaná neučinila k výzvě soudu a jeho obsah mohl být přednesen při nařízeném jednání.

38. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když neshledal žádné oprávněné důvody pro určení delší lhůty či poskytnutí možnosti splátkového režimu ve smyslu § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř.