27 C 162/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 74 472,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 72 762,53 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 72 762,53 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části týkající se zaplacení 13 002,79 Kč, 7,49 % úroku z úvěru ročně z částky 72 762,53 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení a 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 72 762,53 Kč od 1. 12. 2021 do 20. 12. 2021 se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 2 300,06 Kč k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph. D., advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 30. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 74 472,53 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru s názvem FÉR Půjčka uzavřené dne 13. 11. 2017 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]), když žalovaný řádně nesplácel poskytnutý úvěr.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě jeho žádosti ze dne 13. 11. 2017 na jeho účet téhož dne 100 000 Kč a žalovaný se zavázal [právnická osoba] vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit 7,49 % úrok ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 394 Kč s tím, že první splátka je splatná 13. 12. 2017. Žalovaný neplnil své povinnosti z uvedené smlouvy, a proto [právnická osoba] prohlásila žalovaným nesplacenou část úvěru ve výši 72 762,53 Kč za splatnou v listině datované dnem 8. 1. 2021. Uvedená pohledávka [právnická osoba] za žalovaným byla i s příslušenstvím postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 12. 2021, který mu byl odeslán dne 17. 12. 2021.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud.

9. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené -dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).

10. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě netvrdila, jak její právní předchůdkyně splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Proto soud vyzval žalobkyni, aby zcela konkrétně uvedla, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a aby takto doplněné tvrzení doložila. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala, ale kromě obecných informací pouze sdělila, že z Žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 13. 11. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, kde je žalovaný zaměstnaný, že dosahuje měsíčního příjmu 23 317 Kč a žije ve vlastním bydlení. Ani neuvedla, jakým konkrétním způsobem si právní předchůdkyně žalobkyně tyto zcela neúplné a pro posouzení poměrů žalovaného naprosto nedostatečné informace ověřila. Dále odkázala na dvě ojedinělá (znovu a znovu se v podáních žalobkyně objevující) rozhodnutí odvolacích soudů, které jsou v přímém rozporu s nosnými závěry shora uvedených rozhodnutí obou nejvyšších soudů.

11. Soud byl při jednání připraven poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů potřebných k prokázání tvrzení, že informace o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které měl žalovaný poskytnout právní předchůdkyni žalobkyně, právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala a jak, což však žalobkyně zmařila svou nepřítomností při jednání (zástupce žalobkyně opustil jednání soudu dříve, než bylo dokončeno dokazování žalobkyní předloženými listinami).

12. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je předmětná smlouva o zápůjčce neplatná, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení. Je třeba uvést, že shora uvedené kusé údaje o poměrech žalovaného vůbec neumožňují posouzení úvěruschopnosti žalovaného (právní předchůdkyně žalobkyně například nezjistila žádné údaje týkající se výdajů žalovaného)

13. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně 72 762,53 Kč, když uvedená částka představuje nevrácenou část finančních prostředků, které žalovanému poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, a převážné části požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády (§ 1970 občanského zákoníku). Protože v řízení nebylo prokázáno dřívější doručení výzvy k zaplacení, vycházel soud při stanovení počátku prodlení žalovaného z prokázaného odeslání Oznámení o postoupení pohledávky.

14. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 72 762,53 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 72 762,53 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení.

15. Další uplatněné nároky však (s ohledem na výše uvedený závěr a zmíněný okamžik prodlení) nejsou důvodné, a proto byla žaloba ve zbývající části výrokem II. rozsudku zamítnuta.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci měli ve věci částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná ohledně 72 762,53 Kč a úroku z prodlení z této částky od 21.12. 2021 (ke dni rozhodnutí 7 631,09 Kč), naopak žalovaný byl úspěšný ohledně 13 002,79 Kč, úroku z úvěru z částky 72 762,53 Kč (ke dni rozhodnutí 7 226,73 Kč) a úroku z prodlení z částky 72 762,53 Kč do 20. 12. 2021 (328,93 Kč). Na základě uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně měla ve věci úspěch přibližně ze 79,64 % a žalovaný přibližně z 20,36 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 59,28 % svých nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady ve výši 3 880 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 980 Kč a náhrady hotových výdajů vzniklých v souvislosti s předžalobní výzvou, podáním žaloby a účastí u jednání ve výši 900 Kč. Na nákladech řízení přiznaná částka 2 300,06 Kč je finančním vyjádřením shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu.

17. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

18. K přiznané náhradě nákladů řízení soud blíže uvádí, že neshledal náklady související se zastoupením žalobkyně advokátem účelně vynaloženými, když má shodě s názorem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeném v usnesení ze dne 11. 2. 2015 ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 3190/2014 za to, že o účelně vynaložené náklady právního zastoupení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům, ale je zneužito ve snaze o zvětšení obohacení zastoupeného účastníka. V projednávaném případě, kdy žalobkyni zastupuje (jako advokát) v řízení její poslední transparentní jediný akcionář, který v současné době drží téměř čtvrtinu jejích akcií, a zbývající akcie drží Soukromý svěřenský fond [anonymizována dvě slova], [IČO], jehož svěřenskými správkyněmi jsou osoby blízké zástupci žalobkyně, z nichž jedna je předsedkyní správní rady žalobkyně, nemůže být o zneužití zastoupení pochyb. Je třeba dodat, že podle Zprávy auditora o ověření účetní závěrky žalobkyně za rok 2021 je žalobkyně ve vztahu ovládající – ovládaná osoba, jak se samotným svým zástupcem, tak se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [IČO], jejímž jediným společníkem a jednatelem je rovněž zástupce žalobkyně. Uvedené skutečnosti vyplývají z veřejně dostupných částí Veřejného rejstříku a Evidence skutečných majitelů.

19. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. však soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni paušální náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč).

20. Je třeba dodat, že za účelně vynaložené nelze považovat náklady spojené s reakcemi žalobkyně na výzvy soudu k odstranění vad žaloby ze dní 5. 1. 2023 a 13. 3. 2023, když jimi byly doplňovány údaje, jež měly být již součástí žaloby.

21. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.