27 C 214/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa o zrušení povinnosti platit výživné a vzájemném návrhu na zvýšení výživného

I. V části týkající se zrušení povinnosti žalobce přispívat na výživu žalobkyně se řízení zastavuje.

II. Výrok II. rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 5. 2008, č.j. 14 Nc 1114/2007-84, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2009, č. j. 14 Co 552/2008-126, kterým byla stanovena povinnost žalobce přispívat na výživu tehdy nezletilé žalované částkou 2 600 Kč měsíčně, se mění tak, že částka, kterou je žalobce povinen přispívat na výživu žalované k jejím rukám, se zvyšuje počínaje dnem 25. 8. 2018 na 4 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2021 na 5 500 Kč měsíčně.

III. Nedoplatek na výživném vzniklý za dobu od 25. 8. 2018 do 30. 6. 2022 ve výši 77 833 Kč je žalobce povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení 70 446,20 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce (otec žalované) se žalobou došlou soudu dne 21. 7. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud počínaje dnem 1. 9. 2021 zrušil jeho povinnost přispívat na výživu žalované (dceru žalobce), která mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Argumentoval tím, že žalovaná nereagovala na jeho výzvu ke sdělení, zda hodlá pokračovat ve studiu, a případnému předložení potvrzení o studiu. Ke svým poměrům uvedl, že se od posledního rozhodnutí nezměnily s tím, že žije s přítelkyní v bytě o velikosti 2+kk, pracuje jako voják z povolání a má ještě jednu vyživovací povinnost ve výši 3 500 Kč měsíčně.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, uvedla, že stále studuje na střední škole, na kterou nastoupila bezprostředně po ukončení základní školy. Uvedla, že žalobce o ni nejevil od přibližně tří let jejího věku žádný zájem. Na lístek s textem„ Milá dcero, bylo ti osumnáct let [datum], pokud studuješ, pošli mi doklad o studiu.“, proto nereagovala. Sdělila soudu, že netušila, že žalobce hodlá podat žalobu. V průběhu řízení doplnila, že byla přijata ke studiu na [obec] škole finanční a správní, kde by měla začít studovat v příštím akademickém roce.

3. Žalobce si v žalobě postěžoval„ že dcera se se mnou absolutně nestýká“, žalovaná ve vyjádření k žalobě žalobci vyčetla, že o ni neprojevuje„ alespoň minimální zájem“.

4. Kromě vyjádření k žalobě žalovaná v podání došlém soudu dne 25. 8. 2021 podala soudu vzájemný návrh, jímž se domáhala zvýšení výživného z částky 2 600 Kč měsíčně počínaje dnem 25. 8. 2018 na částku 4 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2021 na částku 5 500 Kč měsíčně. Zdůraznila, že naposledy bylo o povinnosti žalobce přispívat na její výživu rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tedy v době, kdy navštěvovala základní školu. Upozornila na tehdejší poměry žalobce i své vlastní. Nastínila svou současnou situaci a změny svých potřeb.

5. Žalobce se vzájemným návrhem nesouhlasil, uvedl, že začal sám platit výživné ve výši 3 500 Kč, ale víc platit nemůže. Sdělil soudu, že si uvědomuje vzniklý nepoměr, když na výživu mladší dcery přispívá částkou 4 000 Kč měsíčně. Zopakoval však, že více platit nemůže, protože má dluh u banky, který si nemůže dovolit přestat splácet.

6. V době od září 2021 do začátku května 2022 probíhala mezi zástupci účastníků jednání o smírném vyřešení sporu, k němuž nakonec nedošlo, a proto soud nařídil na den 30. 5. 2022 k projednání věci soudní jednání, které však nakonec nebylo ani zahájeno. Před jeho zahájením soud věc s účastníky probíral, moderoval výměny názorů účastníků a snažil se zprostředkovat uzavření smíru mezi účastníky. Účastníci zformulovali po náročném vyjednávání do protokolu text smíru, kterým byla řešena nejen výše běžného výživného, ale také výše a způsob úhrady nedoplatku na výživném i otázka náhrady nákladů řízení. Část protokolu s vyjednaným textem smíru byla vytištěna a předložena účastníkům k podpisu, avšak žalobce návrh smíru podepsaný zástupcem žalované neakceptoval.

7. Před zahájením jednání odročeného na den 13. 6. 2022 vzal žalobce„ poté, co se seznámil s poměry dcery“ žalobu o zrušení povinnosti platit výživné zpět.

8. Výrokem I. rozsudku soud v souladu s ustanoveními § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil řízení o zrušení povinnosti žalobce přispívat na výživu žalobkyně, protože ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání.

9. Po provedeném dokazování a na základě celé řady shodných (nesporných) tvrzení účastníků učinil následující závěr o skutkovém stavu v rozsahu potřebném pro posouzení návrhu na zvýšení výživného.

10. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo mimo jiné rozhodnuto, že žalobce povinen počínaje dnem 1. 4. 2008 přispívat na výživu žalobkyně částkou 2 600 Kč měsíčně. Žalovaná v době vydání uvedených rozhodnutí navštěvovala mateřskou školu, žádné zvláštní potřeby nebyly v rozhodnutích zmíněny. Žalobce v době vydání uvedených rozhodnutí pracoval jako voják z povolání, jeho průměrný čistý měsíční výdělek přesahoval 24 000 Kč a byl mu vyplácen příspěvek na bydlení ve výši 10 100 Kč měsíčně. Příjem žalobce byl zatížen exekučními srážkami. Kromě povinnosti připívat na výživu žalované, měl rozhodnutími Okresního soudu v Litoměřicích uloženy povinnosti přispívat na výživu své dcery [obec] [anonymizováno], narozené dne [datum] částkou 2 000 Kč měsíčně a na výživu její neprovdané matky [jméno] [příjmení] na dobu dvou let částkou 4 000 Kč měsíčně.

11. V současné době žalovaná dokončila studium ve čtvrtém ročníku studijního oboru obchodní akademie, cestovní ruch a průvodcovství na Střední škole pro marketing a ekonomiku podnikání, s. r. o. v [obec] složením maturitní zkoušky a byla přijata ke studiu na Vysoké škole finanční a správní v oboru regionální rozvoj. Mezi účastníky řízení byly nesporné náklady, které žalovaná vynakládá na pravidelné výdaje (školné, léky a kultura, školní akce či obědy) nebo vynaložila na větší jednorázové výdaje (autoškola, maturitní ples, notebook, tablet, ortodontická léčba, ojetý osobní automobil).

12. Žalobce stále pracuje jako voják z povolání, jeho průměrný čistý měsíční výdělek (včetně příspěvku na bydlení) přesahoval v období měsíců srpna 2018 až srpna 2021 40 500 Kč a v období měsíců září 2021 až května 2022 35 100 Kč. Výdělek za období do srpna 2021 byl silně ovlivněn výkyvem v období od ledna do července 2019, v němž přesáhl průměrný čistý měsíční výdělek žalobce 70 500 Kč. Příjem žalobce již není zatížen exekučními srážkami a kromě povinnosti připívat na výživu žalované, má již jen jednu vyživovací povinnost k dceři [obec] [anonymizováno]. Výše výživného na tuto dceru žalobce byla zvýšena rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], z částky 2 000 Kč měsíčně na částku 4 000 Kč měsíčně, který dosud nenabyl právní moci. Mezi účastníky byla nesporná výše nákladů na bydlení žalobce ve výši přibližně 7 100 Kč měsíčně.

13. Podle § 910 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

14. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

15. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

16. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

17. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

18. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je možno rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

19. Po posouzení zjištěného skutkového stavu po právní stránce zejména podle shora citovaných ustanovení občanského zákoníku a občanského soudního řádu dospěl soud k závěru, že nároky žalované jsou po právu.

20. Nejprve je třeba zdůraznit, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam. Rozhodujícím kritériem je„ schopnost sám se živit“ ve smyslu citovaného ustanovení § 911 občanského zákoníku. U zletilého dítěte lze zásadně očekávat, že tuto schopnost již nabylo, ale je třeba v každém konkrétním posuzovaném případě zkoumat, zda realizaci této schopnosti nebrání nějaká právně relevantní okolnost. Takovou okolností může být i studium zletilého dítěte na střední či vysoké škole. V takovém případě je opět nutné pečlivě se zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, respektive mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací.

21. Soud je přesvědčen, že prokázané studium žalované na střední škole tyto podmínky splňuje, a proto vyživovací povinnost žalobce k žalované trvá. Protože od posledního rozhodnutí o výši výživného, které je žalobce povinen žalované platit, uplynulo více než třináct let, je naplnění předpokladů pro změnu rozhodnutí o výživném ve smyslu citovaného ustanovení § 163 o. s. ř. více než zřejmé. I kdyby nedošlo na straně žalobce k žádným změnám, pouhé plynutí času vyvolalo naprosto zásadní změnu okolností na straně žalované. Zatímco v době původního rozhodnutí bylo žalované necelých šest let a navštěvovala mateřskou školu, v současnosti je jí více než devatenáct let, dokončuje studium na střední škole a byla přijata ke studiu na vysoké škole.

22. Pokud jde o hodnocení změn v poměrech oprávněné osoby (žalované) a povinné osoby (žalobce), došlo k výraznému zvýšení potřeb žalované, ať již v důsledku zvýšení jejího věku, tak v důsledku zvyšujících se nároků v souvislosti s její přípravou na budoucí povolání. V době minulého rozhodování o výživném byla žalovaná dítětem předškolního věku, dnes je dospělou ženou ukončující studium na střední škole a připravující se na vysokoškolské vzdělávání.

23. Došlo také ke změnám v poměrech žalobce, kterému ubyla jedna vyživovací povinnost (k neprovdané matce dcery [obec] [příjmení]) a došlo k mírnému zvýšení jeho čistého příjmu. K dočasnému výkyvu příjmu žalobce na ještě vyšší úroveň se soud vyjádří dále.

24. Na tomto místě považuje soud za potřebné uvést, že žalobce se hluboce mýlí, pokud (jak vyplynulo z jeho vyjádření v průběhu projednávání věci před soudem) vychází z předpokladu, že výživné, které je povinen platit svým dcerám, je jen jednou z rovnocenných položek na výdajové stránce jeho rozpočtu, či dokonce položkou s menší prioritou než jsou například splátky spotřebitelských úvěrů. Je to totiž zcela opačně. Příspěvek na výživu žalované a další dcery žalobce [příjmení] [příjmení] je tedy s jistou mírou zjednodušení„ priorita číslo jedna“.

25. Soud nemůže nezmínit rovněž očividnou snahu žalobce zkresleně či dokonce lživě líčit své poměry tak, aby se jevily horší, než ve skutečnosti jsou. Žalobce přeceňuje své výdaje a podceňuje příjmy. Jako příklad může sloužit jeho líčení nákladů na dopravu do zaměstnání, u kterých tvrdil, že činí 9 000 Kč měsíčně. Nejen, že se uvedené se jím označenými důkazy nepodařilo prokázat, ale žalovaný ani nezauvažoval nad tím, že by se do zaměstnání mohl dopravovat jinak než sólo jízdou osobním automobilem. Na trase [obec] – [obec] jezdí veřejná hromadná doprava, jejímž využitím se mezi těmito městy lze přepravit za dobu kratší než 1,5 hodiny. Přístup žalobce dobře ilustruje i jeho prezentace pravidelného výdělku, když i po provedení dokazování Potvrzeními zaměstnavatele stále tvrdil, že jeho příjem je o několik tisíc Kč měsíčně nižší, než vyplynulo z těchto důkazů. Pouze na okraj lze zmínit lhaní žalobce o jeho soužití se současnou přítelkyní [jméno] [příjmení]. Žalobce sám ve své žalobě uvedl, že„ žije s přítelkyní v bytě …“, shodně jejich soužití charakterizoval opatrovník dcery žalobce [příjmení] [příjmení] ve zprávě pro řízení vedené Okresním soudem v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] uvedené v rozsudku ze dne [datum] („ … má otec novou partnerku, se kterou bydlí, …“), přesto však žalobce v průběhu řízení tvrdil, že s přítelkyní nežije v jedné domácnosti, ale pouze se navštěvují.

26. Souhrnně lze uvést, že od posledního rozhodnutí o výživném došlo k takovým změnám v poměrech oprávněné a povinné osoby, které umožňují změnu rozhodnutí a to v podobě plného vyhovění požadavku žalované uplatněného vzájemným návrhem. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná má běžné potřeby mladé ženy svého věku, která ukončuje studium na střední škole a chystá se pokračovat v přípravě na budoucí povolání vysokoškolským studiem. Stejně tak žalobce nemá žádné odůvodněné výdaje překračující obvyklé výdaje zaměstnaného muže svého věku (například v souvislosti se zdravotním stavem). Soud dospěl k závěru, že není potřeba poskytovat žádnému z účastníků poučení podle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení či označení dalších důkazů, když zjištěný skutkový stav poskytuje dostatečný podklad pro posouzení nároku uplatněného vzájemným návrhem.

27. Výrokem II. rozsudku soud zcela vyhověl vzájemnému návrhu a změnil předchozí rozhodnutí o výživném tak, že zvýšil částku, kterou žalobce povinen přispívat na výživu žalované (k jejím rukám) počínaje dnem 25. 8. 2018 na 4 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2021 na 5 500 Kč měsíčně. Soud takto rozhodl, vázán návrhem žalované, když dospěl k závěru, že uvedené částky plně odpovídají jak odůvodněným potřebám žalované, jak byly rozebrány shora, tak majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem žalobce rovněž zmíněným shora.

28. Soud, vědom si opakovaných tvrzení žalobce, že uvedené výživné„ si nemůže dovolit platit“, upozorňuje žalobce, že bude muset přistoupit ke změně svého chápání významu vyživovací povinnosti (viz též shora) a zřejmě také k novému nastavení priorit (minimálně) na výdajové stránce svého rozpočtu. Soud upozorňuje žalobce, že ani částka výživného 5 500 Kč měsíčně pro dítě studující střední, respektive vysokou školu, při čistém výdělku rodiče více než 35 100 Kč měsíčně nijak nevybočuje z intervalu obvykle vyměřovaných výživných, naopak se drží spíše při spodním okraji takového intervalu, když činí necelých 16 % z čistého měsíčního příjmu.

29. Výrokem III. rozsudku soud určil výši nedoplatku na výživném vzniklého jeho zvýšením za dobu od 25. 8. 2018 do 30. 6. 2022. V období od 25. 8. 2018 do 30. 4. 2022 žalobce skutečně platil žalované výživné ve výši 2 600 Kč měsíčně a v období od 1. 5. 2022 do 30. 6. 2022 pak ve výši 3 500 Kč měsíčně. Bylo-li výživné tímto rozhodnutím zvýšeno pro období od 25. 8. 2018 do 31. 8. 2021 na 4 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2021 na 5 500 Kč měsíčně, vznikal žalobci nedoplatek na výživném období od 25. 8. 2018 do 31. 8. 2021 ve výši 1 400 Kč měsíčně, v období od 1. 9. 2021 do 30. 4. 2022 ve výši 2 900 Kč měsíčně a v období od 1. 5. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 2 000 Kč měsíčně. Tedy 50 633 Kč (od 25. 8. 2018 do 31. 8. 2021) + 23 200 Kč (od 1. 9. 2021 do 30. 4. 2022) + 4 000 Kč (od 1. 5. 2022 do 30. 6. 2022) = 77 833 Kč.

30. Kromě stručného souhrnného odůvodnění stanovených paričních lhůt (viz bod 34. odůvodnění), soud považuje za vhodné blíže odůvodnit absenci oprávněných důvodů pro stanovení delší lhůty či stanovení splátkového režimu ve vztahu k vyměřenému nedoplatku na výživném. Soud se ztotožňuje s názorem Ústavního soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 5. 2. 2019 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3920/18, který shledal irelevantní námitku stěžovatele, že rozhodnutí o splatnosti dlužného výživného má pro něj závažné důsledky. Ústavní soud dospěl k závěru, že v situaci, kdy bylo naposledy stanoveno před delší dobou, bylo na stěžovateli, aby sám přispíval na výživu dětí adekvátně vyšší částkou, odpovídající potřebám jejich věku a zajišťující jim stejnou životní úroveň. Ostatně stěžovatel mohl předvídat, že tak bude muset učinit alespoň dodatečně a mohl předpokládané situaci přizpůsobit své osobní majetkové poměry a zvážit priority při nakládání se svým majetkem. Splatnost dlužného výživného nelze neúměrně odkládat a finanční břemeno přenášet na oprávněnou osobu. Ústavním soudem uvedené je zcela přiléhavé i projednávanému sporu, a proto přispěl-li žalobce na výživu žalované nad rámec výživného stanoveného v roce 2009 (!) pouze částkou 900 Kč v květnu 2022 a stejnou částkou v červnu 2022, nemůže mít soud pochopení pro jeho současné obavy o„ zhroucení“ jeho rozpočtu. K uvedenému přistupuje i zohlednění zjištění soudu o shora již zmíněném výkyvu ve výdělku žalobce v období od ledna do července 2019, v němž žalobce dosahoval více než dvojnásobného výdělku oproti předcházejícím měsícům. Jistě je na místě očekávat, že si žalobce za uvedené období vytvořil finanční rezervu, která mu umožní (nepřistoupil-li k placení odpovídajícího vyššího výživného) zaplacení nedoplatku na výživném či jiných nároků vzešlých z tohoto řízení.

31. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla ve sporu plně úspěšná (za její úspěch je třeba považovat i zastavení řízení v části týkající se zrušení povinnosti přispívat na výživu žalované, k němuž došlo v důsledku zpětvzetí žaloby učiněného nikoli pro chování žalované), a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení spočívá v nákladech zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 48 360 Kč (6 x 8 060 Kč) určenou dle § 7 bodu 5. za použití § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., šest režijních paušálů po 300 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, za podání obsahující vyjádření k žalobě a vzájemný návrh a za účasti u dvou jednání soudu konaných ve dnech 13. 6. 2022 a 22. 6. 2022, přičemž obě trvala déle než dvě hodiny) přiznané dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu za promeškaný čas ve výši 8 060 Kč (2 x 4 030 Kč) přiznanou dle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny odměny ze účast při jednání, které se mělo konat dne 30. 5. 2022, ale bylo odročeno bez projednání věci, ale po uplynutí doby delší než dvě hodiny) a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 12 226,20 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

32. Protože žalovaná byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalobci zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

33. K určené výši tarifní hodnoty pro výpočet odměny advokáta soud uvádí, že pro zpřehlednění a spravedlivé stanovení odměny soud vycházel pouze z pětinásobku ročního zvýšení výživného z částky 2 600 Kč měsíčně na částku 5 500 Kč měsíčně, tedy z částky 174 000 Kč (2 900 Kč x 12 x 5 = 174 000 Kč). Uvedenou částkou jsou podle názoru soudu konzumovány jak zpět vzatý nárok na zrušení výživného, tak přiznané zvýšení výživného na částku 4 000 Kč na dobu do 31. 8. 2021. Jakkoli si soud umí představit i jiné mnohem krkolomnější výpočty tarifní hodnoty, má za to, že jejich komplikovanost by nevedla k výsledku přiléhavějšímu projednávané situaci.

34. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když soud neshledal oprávněné důvody pro stanovení delších paričních lhůt či umožnění splátkového režimu ve smyslu § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř.