27 C 27/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 139,56 Kč s úrokem z prodlení z částky 7 576,65 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části týkající se zaplacení 10 726,17 Kč a úroku z prodlení z částky 5 273,35 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 384,19 Kč k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph. D., advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo], do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 20. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 12 850 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 19. 7. 2007 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]), když žalovaný řádně nesplácel poskytnutou půjčku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. Po posouzení předložených listinných důkazů a obsahu spisu učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 19. 7. 2007 uzavřena smlouva o půjčce, v níž se [právnická osoba] zavázala půjčit žalovanému v hotovosti částku 9 000 Kč a žalovaný se zavázal [právnická osoba] vrátit půjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši 6 264 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 288 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil, že při podpisu smlouvy převzal celou půjčku v hotovosti. Žalovaný splatil pouze část jistiny ve výši 1 423,35 Kč a část navýšení ve výši 990,65 Kč, a dlužil tak [právnická osoba] na jistině půjčky 7 576,65 Kč a na navýšení 5 273,35 Kč. Uvedená pohledávka [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce zejména podle § 657 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) a dospěl k závěru, že žaloba je v části týkající zaplacení částky 7 576,65 Kč důvodná, když mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce, právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost přenechat žalovanému peníze, ale žalovaný své povinnosti vrátit peníze ve sjednaných splátkách nedostál. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě ohledně částky 7 576,65 Kč vyhověl. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužných částek, dospěl soud v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) k závěru, že je po právu i požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v rozhodném znění. Soud tedy uložil žalovanému také povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 562,91 Kč představující vypočtený úrok z prodlení z částky 7 576,65 Kč od 3. 4. 2008 do 18. 12. 2020 (ve výroku I. rozsudku je přičtena k přiznané částce 7 576,65 Kč) a dále zákonný úrok z prodlení z částky 7 576,65 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Odlišně soud posoudil platnost ujednání o navýšení představujícím pevnou částkou stanovený úrok z půjčky ve výši 6 264 Kč, která odpovídají přibližně 70 % ročně z jistiny půjčky, když nelze přehlédnout jeho nepřiměřenou výši. Soud dospěl k závěru, že uvedené ujednání je absolutně neplatné, neboť se příčí ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) dobrým mravům. Soud je toho názoru, že uvedená výše úroků z půjček nemůže být adekvátní okolnostem jakéhokoli občanskoprávního smluvního vztahu a stává se nástrojem lichvářského jednání, které je bezesporu v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013). Obdobně se v případě, kdy byly požadovány úroky z půjčky o 10 % nižší, vyjádřil také Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 15. 12. 2004 ve věci 21 Cdo 1484/2004. Z vyložených důvodů soud výrokem II. rozsudku žalobu zamítl v části týkající se zaplacení částky 5 273,35 Kč (představující požadovanou část úroku z půjčky), v části týkající se zaplacení částky 5 452,82 Kč představující vypočtený úrok z prodlení z částky 5 273,35 Kč od 3. 4. 2008 do 18. 12. 2020 (ve výroku II. rozsudku je přičtena k částce 5 273,35 Kč) a zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 5 273,35 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci měli ve věci částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná ohledně 7 576,65 Kč a úroku z prodlení z této částky, naopak žalovaný byl úspěšný ohledně 5 273,35 Kč a (požadovaného) úroku z prodlení z této částky. Na základě uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně měla ve věci úspěch přibližně z 58,53 % a žalovaný přibližně ze 41,47 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 17,06 % svých nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady ve výši 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Na nákladech řízení přiznaná částka 384,19 Kč je finančním vyjádřením shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.