27 C 301/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 29 070 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 35 195,77 Kč s úrokem z prodlení z částky 17 384,15 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení žalované, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části týkající se zaplacení 24 085,90 Kč a úroku z prodlení z částky 11 685,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení žalované, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 512,54 Kč k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph. D., advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo], do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 20. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 29 070 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje součet dluhů, které vznikly žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze Smluv o půjčkách [číslo] uzavřené dne 13. 7. 2007 a [číslo] uzavřené dne 24. 8. 2007 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]), když žalovaná řádně nesplácela poskytnuté půjčky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřila. Po posouzení předložených listinných důkazů a obsahu spisu učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovanou byla dne 13. 7. 2007 uzavřena smlouva o půjčce, v níž se [právnická osoba] zavázala půjčit žalované v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala [právnická osoba] vrátit půjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši 6 400 Kč ve 40 pravidelných týdenních splátkách po 410 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Žalovaná potvrdila, že při podpisu smlouvy převzala celou půjčku v hotovosti. Žalovaná splatila pouze část jistiny ve výši 2 615,85 Kč a část navýšení ve výši 1 674,15 Kč, a dlužila tak [právnická osoba] na jistině půjčky 7 384,15 Kč a na navýšení 4 725,85 Kč [právnická osoba] a žalovanou byla dne 24. 8. 2007 uzavřena smlouva o půjčce, v níž se [právnická osoba] zavázala půjčit žalované v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala [právnická osoba] vrátit půjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši 6 960 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Žalovaná potvrdila, že při podpisu smlouvy převzala celou půjčku v hotovosti. Žalovaná nesplatila vůbec nic, a dlužila tak [právnická osoba] na jistině půjčky stále 10 000 Kč a na navýšení i nadále 6 960 Kč. Uvedené pohledávky [právnická osoba] za žalovanou byly postoupeny žalobkyni. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce zejména podle § 657 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) a dospěl k závěru, že žaloba je v části týkající zaplacení částky 17 384,15 Kč (součet částek 7 384,15 Kč a 10 000 Kč) důvodná, když mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako věřitelkou a žalovanou jako dlužnicí byla uzavřena smlouva o půjčce, právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost přenechat žalované peníze, ale žalovaná své povinnosti vrátit peníze ve sjednaných splátkách nedostála. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě ohledně částky 17 384,15 Kč vyhověl. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky, dospěl soud v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) k závěru, že je po právu i požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v rozhodném znění. Soud tedy uložil žalované také povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 811,62 Kč představující vypočtený úrok z prodlení z částky 7 384,15 Kč od 12. 9. 2007 do 18. 12. 2020 a z částky 10 000 Kč od 19. 3. 2008 do 18. 12. 2020 (ve výroku I. rozsudku je přičtena k přiznané částce 17 384,15 Kč) a dále zákonný úrok z prodlení z částky 17 384,15 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Odlišně soud posoudil platnost ujednání o navýšeních představujících pevnými částkami stanovené úroky z půjček ve výších 6 400 Kč a 6 960 Kč, která odpovídají 85 % ročně, respektive 70 % ročně z jistin půjček, když nelze přehlédnout jejich nepřiměřenou výši. Soud dospěl k závěru, že uvedená ujednání jsou absolutně neplatná, neboť se příčí ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) dobrým mravům. Soud je toho názoru, že uvedené výše úroků z půjček nemohou být adekvátní okolnostem jakéhokoli občanskoprávního smluvního vztahu a stávají se nástrojem lichvářského jednání, které je bezesporu v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013). Obdobně se v případě, kdy byly požadovány úroky z půjčky o 25 % nižší, respektive 10 % nižší, vyjádřil také Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 15. 12. 2004 ve věci 21 Cdo 1484/2004. Z vyložených důvodů soud výrokem II. rozsudku žalobu zamítl v části týkající se zaplacení částky 11 685,85 Kč (představující součet požadovaných částí úroků z půjčky ve výši 4 725,85 Kč a 6 960 Kč), v části týkající se zaplacení částky 12 400,05 Kč představující vypočtený úrok z prodlení z částky 7 384,15 Kč od 12. 9. 2007 do 18. 12. 2020 a z částky 10 000 Kč od 19. 3. 2008 do 18. 12. 2020 (ve výroku II. rozsudku je přičtena k částce 11 685,85 Kč) a zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 11 685,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť obě účastnice měly ve věci částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná ohledně 17 384,15 Kč a úroku z prodlení z této částky, naopak žalovaná byla úspěšná ohledně částky 11 685,85 Kč a úroku z prodlení z této částky. Na základě uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně měla ve věci úspěch přibližně z 59,8 % a žalovaná přibližně ze 40,2 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 19,6 % svých nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady ve výši 2 615 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 163 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Na nákladech řízení přiznaná částka 512,54 Kč je finančním vyjádřením shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.