27 C 38/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 618,08 Kč s úrokem z prodlení z částky 3 460 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části týkající se zaplacení 14 797,55 Kč a úroku z prodlení z částky 6 640 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 1. 12. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10 100 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 29. 1. 2005 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]), když žalovaný řádně nesplácel poskytnutou půjčku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 29. 1. 2005 uzavřena smlouva o půjčce, v níž se [právnická osoba] zavázala půjčit žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal [právnická osoba] vrátit půjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši 6 640 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil, že při podpisu smlouvy převzal celou půjčku v hotovosti. Žalovaný splatil pouze část jistiny ve výši 3 930,29 Kč a část navýšení ve výši 2 609,71 Kč, a měl tak dlužit [právnická osoba] na jistině půjčky 6 069,71 Kč a na navýšení 4 030,29 Kč. Uvedená pohledávka [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce zejména podle § 657 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části týkající zaplacení částky 3 460 Kč, když mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce, právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost přenechat žalovanému peníze, ale žalovaný své povinnosti vrátit peníze ve sjednaných splátkách nedostál, když zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 6 540 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě ohledně částky 3 460 Kč vyhověl. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky, dospěl soud v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) k závěru, že je částečně po právu i požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v rozhodném znění. Soud tedy uložil žalovanému také povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 158,08 Kč představující vypočtený úrok z prodlení z částky 3 460 Kč od 8. 2. 2006 do 18. 12. 2020 (ve výroku I. rozsudku je přičtena k přiznané částce 3 460 Kč) a dále zákonný úrok z prodlení z částky 3 460 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Odlišně soud posoudil platnost ujednání o navýšení představujícím pevnou částkou stanovený úrok z půjčky ve výši 6 640 Kč, která odpovídají více než 66 % ročně z jistiny půjčky, když nelze přehlédnout jeho nepřiměřenou výši. Soud dospěl k závěru, že uvedené ujednání je absolutně neplatné, neboť se příčí ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) dobrým mravům. Soud je toho názoru, že uvedená výše úroků z půjček nemůže být adekvátní okolnostem jakéhokoli občanskoprávního smluvního vztahu a stává se nástrojem lichvářského jednání, které je bezesporu v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013). Obdobně se v případě, kdy byly požadovány úroky z půjčky o více než 6 % nižší, vyjádřil také Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 15. 12. 2004 ve věci 21 Cdo 1484/2004. Z vyložených důvodů soud výrokem II. rozsudku žalobu zamítl v části týkající se zaplacení částky 6 640 Kč (představující součet žalovaným již zaplacené části v řízení požadované části poskytnuté půjčky ve výši 2 609,71 Kč a požadované části úroku z půjčky ve výši 4 030,29 Kč), v části týkající se zaplacení částky 8 157,55 Kč představující zbývající část požadovaného vypočteného úroku z prodlení (ve výroku II. rozsudku je přičtena k částce 6 640 Kč) a zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 6 640 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci měli ve věci částečný úspěch. Ve věci úspěšnějšímu žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.