27 C 79/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 072 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 072 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 518 Kč od 7. 2. 2019 do zaplacení, z částky 1 518 Kč od 9. 3. 2019 do zaplacení, z částky 1 518 Kč od 17. 3. 2019 do zaplacení a z částky 1 518 Kč od 25. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 16. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 6 072 Kč s tím, že žalovaný cestoval ve dnech 7. 1. 2019, 6. 2. 2019, 14. 2. 2019 a 25. 3. 2019 v dopravních prostředcích MHD žalobkyně bez platné jízdenky, a vznikla mu tak ve všech případech povinnost zaplatit jízdné ve výši 18 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný se ve dnech 7. 1. 2019, 6. 2. 2019, 14. 2. 2019 a 25. 3. 2019 neprokázal v dopravních prostředcích městské hromadné dopravy provozovaných žalobkyní (na trolejbusových linkách 62 a 57) platným jízdním dokladem kontrolorovi žalobkyně, přičemž výše jízdného v době těchto jízd činila 18 Kč a výše přirážky v případě, že se cestující nemůže prokázat platným jízdním dokladem, činila 1 500 Kč. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 a § 18b odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, podle ustanovení § 7 odst. 3, 5 a 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a podle ustanovení Smluvních přepravních podmínek dopravního podniku územní celek a. s., dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok je po právu, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 6 072 Kč. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužného jízdného a přirážky k němu podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení 9,75 % úroku z prodlení ročně z jednotlivých dlužných částek. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, a proto jí soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a hotových výdajů vzniklých v souvislosti s jednoduchou výzvou k plnění a podáním žaloby. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud uložil žalované zaplatit žalobkyni paušální náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Proti rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný řádně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.