41 C 153/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Ing. Bc. Martinem Baťkou, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa zaplacení 200.000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 65.000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 103.610 Kč od [datum] do [datum] a částku 38.610 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38.610 Kč od [datum] do zaplacení a to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

III. V části vyjádřené jako zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 200.000 Kč od [datum] do [datum], dále v části týkající se zaplacení částky 96.390 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 96.390 Kč od [datum] do [datum], spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31.390 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 20.694,50 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 200.000 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje přiměřené zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu, když byl jako poškozený účastníkem kompenzačního řízení vedeného o zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka]. Toto řízení bylo zahájeno uplatněním nároku poškozeného dne [datum] a skončilo dne [datum] na základě usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 4196/2018-115 ze dne 31. 8. 2020. Žalobu odůvodnil tím, že řízení trvalo 7 let 10 měsíců a 28 dní, což mu způsobilo nemajetkovou újmu v podobě dlouhodobé nejistoty a frustrace z nekončícího soudního řízení. Žalobou uplatněná částka pak představuje odškodnění v podobě základní sazby zvýšené za jednoduchost řízení, postup orgánů veřejné moci a to, že se žalobce o vznik průtahů nepřičinil. Žalobce vyzval žalovanou k mimosoudnímu vyřešení požadovaného nároku dopisem ze dne [datum], doručeným mu téhož dne. Ta požadovanému nároku v zákonné lhůtě nevyhověla. Výše požadované částky vychází z kritérií uvedených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též OdpŠk) a ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010.

2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce dne [datum] uplatnil nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200.000 Kč. Tento nárok byl projednán dne [datum] a žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 65.000 Kč. Žalovaná má za to, že řízení bylo zahájeno dne [datum] a bylo skončeno dne [datum] a trvalo tak 6 let a 5 měsíců. Při stanovení rozsahu poskytnutého plnění vycházela z tzv. základní částky 15.000 Kč za rok trvání řízení, spolu se snížením o 10 % pro složitost a dalších 10% četnost rozhodování soudů, když význam pro žalobce považuje za běžný, neboť se nejedná o řízení [anonymizováno], opatrovnické, pracovněprávní, statusové či týkající se života a zdraví. Poukázala na to, že účastníci v řízení využívali svých procesních oprávnění a tím částečně zapříčinili dobu trvání řízení, což však nemůže, dle názoru žalované, jít na vrub státních orgánů. Celkovou dobu trvání považuje za nepřiměřenou mj. v důsledku prodlev, ke kterým v řízení došlo mezi jednotlivými rozhodnutími jednotlivých článků soudní soustavy.

3. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzal žalobce žalobu co do částky 65.000 Kč zpět, neboť tuto žalovaná tuto částku zaplatila dne [datum].

4. Výrokem I. soud řízení částečně dle § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. zastavil, neboť žaloba byla částečně vzata zpět před prvním jednáním ve věci samé. Řízení tak nadále pokračuje pro částku 135.000 Kč s příslušenstvím.

5. Z přípisu žalobce žalované vyplývá, že dne [datum] uplatnil žalobce u žalované svůj nárok na náhradu škody způsobené nesprávným rozhodnutím či úředním postupem soudu v řízení o nároku na náhradu škody způsobené nesprávným rozhodnutím či úředním postupem soudu ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka].

6. Ze stanoviska žalované [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že tato poskytla žalovanému odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu v částce [částka].

7. Listiny obsažené ve spise [anonymizováno] [obec] sp.zn. [spisová značka]:

8. Z přípisu žalobce žalované obsahujícího podací razítko žalované vyplývá, že dne [datum] uplatnil žalobce u žalované svůj nárok na náhradu škody způsobené nesprávným rozhodnutím či úředním postupem soudu ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka].

9. Ze stanoviska žalované č.j. [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že tato přiznala žalovanému zadostiučinění vyjádřené v penězích v částce [částka].

10. Z návrhu žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu soud zjistil, že tento byl dne [datum] doručen zdejšímu soudu a tak bylo zahájeno kompenzační řízení za dobu trvání řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka].

11. Z elektronického platebního rozkazu [číslo jednací] soud zjistil, že tento byl vydán dne [datum].

12. Z podání žalované ze dne [datum] soud zjistil, že tohoto dne podala žalovaná proti elektronickému platebnímu rozkazu [číslo jednací] odpor.

13. Z usnesení č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. K žádosti pr. zást. žalobce bylo jednání odročeno na den [datum].

14. Z rozsudku č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že byl vydán dne [datum].

15. Z předkládacích zpráv vyplývá, že věc byla předložena odvolacímu soudu dne [datum] s odvoláním obou účastníků.

16. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že bylo vydáno dne [datum] a jím odvolací soud zrušil rozsudek č.j. [číslo jednací] a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Spis byl postoupen nalézacímu soudu dne [datum].

17. Z usnesení č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že dne [datum] nalézací soud připustil změnu žaloby.

18. Z usnesení č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum].

19. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně soud zjistil, že toto se konalo dne [datum].

20. Z protokolu o vyhlášení rozsudku před soudem prvního stupně soud zjistil, že tento byl vyhlášen dne [datum].

21. Z předkládací zprávy vyplývá, že věc byla předložena odvolacímu soudu dne [datum] s odvoláním žalované.

22. Z usnesení odvolacího soudu č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], neboť žalovaná k výzvě odvolacího soudu podáním ze dne [datum] uvedla, že nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu bez nařízení jednání.

23. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem zjistil, že toto se konalo dne [datum] a téhož dne byl vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací], kterým soud odvolací změnil rozsudek soudu nalézacího č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu odvolacího nabyl právní moci dne [datum].

24. Z dovolání žalobce soud zjistil, že toto bylo doručeno nalézacímu soudu dne [datum].

25. Z předkládací zprávy Nejvyššímu soudu vyplývá, že věc byla předložena dovolacímu soudu dne [datum] s odvoláním žalované.

26. Z usnesení dovolacího soudu č.j. [číslo jednací], kterým dovolací soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku soud zjistil, že bylo vydáno dne [datum].

27. Z usnesení dovolacího soudu č.j. [číslo jednací], kterým dovolací soud odmítl dovolání žalobce soud zjistil, že bylo vydáno dne [datum]. Usnesení Nejvyššího soudu ČR jako soudu dovolacího nabylo právní moci dne [datum].

28. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil nic, co by mělo vliv na rozhodnutí ve věci.

29. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce byl účastníkem řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka]. Řízní o náhradě škody za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nesprávnými úředním postupem však bylo zahájeno již podáním žádosti u žalované dne [datum]. Žalovaná podle § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., poskytla žalobci finanční zadostiučinění (v částce [částka]). Se zbývající částí svého nároku se žalobce dne [datum] obrátil na zdejší soud, u kterého bylo řízení vedeno pod sp.zn. [spisová značka] a skončilo dne 9. 9. 2020, kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým odmítl dovolání žalované. Řízení o nároku žalobce tak trvalo 7 let, 10 měsíců a 27 dní. O návrhu žalobce rozhodovala žalovaná, dále 2*nalézací soud, 2*soud odvolací a 1*dovolací soud.

30. Podle § 1723 odst. 1 OZ vzniká závazek ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

31. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb., odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena buď rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním anebo nesprávným úředním postupem.

32. Podle § 7 zák. č. 82/1998 Sb., mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

33. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., platí, že nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

34. Podle § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 tamtéž uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

35. Podle § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 tamtéž se může poškozený domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

36. Podle § 31a odst. 1 a 2 zák. č. 82/1998 Sb., se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

37. Podle § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

38. Čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované pod č. 209/1992 Sb. (právo na spravedlivý proces) mimo jiné stanoví, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

39. Čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované pod č. 209/1992 Sb. (Právo na respektování rodinného a soukromého života) má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

40. Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 206/2010 ve věci výkladu ustanovení zákona č. 82/ 1998 Sb., 1. Při úvaze o celkové době řízení není možné odhlížet od té jeho části, která se odehrála před tím, než se Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod stala závaznou pro Českou republiku.

2. Při úvaze o celkové délce řízení je nutno přihlížet i k té jeho části, v níž jako účastník vystupoval právní předchůdce osoby, která vstoupila do řízení jako jeho dědic a která se nyní domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a zákona.

3. Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích.

4. Při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti.

5. Přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona, nebylo doposud pravomocně skončeno.

6. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění nelze vycházet z toho, že přiznaná peněžní náhrada musí být nižší než částka, která je ve smyslu § 444 odst. 3 obč. zák. stanovena jako jednorázové odškodnění pozůstalým za smrt osoby blízké.

7. Výše přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení u právnických osob nemusí být vždy nižší, než je tomu u osob fyzických.

8. V případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možno podle okolností částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám.

9. Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona.

10. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona.

41. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2800/2009 pokud se týká posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného ve vztahu ke zjištění, zda došlo k porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a následně ve vztahu ke stanovení výše odškodnění za porušení tohoto práva (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk), Nejvyšší soud již dříve dovodil, že význam předmětu řízení je dán jednak typově v tom smyslu, že určité druhy řízení mají pro účastníky větší význam, než řízení jiná. Jde především o věci trestní, které v obecné rovině negativně ovlivňují a zatěžují osobní život trestně stíhaného, věci opatrovnické, pracovně právní spory, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života. Význam předmětu řízení pro poškozeného je však také dán okolnostmi konkrétního sporu, který sice nemusí spadat pod shora uvedené věci, ale s přihlédnutím například k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu, je třeba jeho věc vyřídit přednostně.

42. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1684/2010 je ustanovení § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., případem způsobu vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývajícím z právního předpisu a proto soud rozhodne o konkrétní formě zadostiučinění podle pořadí určeného označeným ustanovením. Považuje-li poškozený za účelnější formu satisfakce pouhé konstatování porušení práva, žádá po žalované tuto formu zadostiučinění a soud je takovým jeho návrhem vázán.

43. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1529/2011 je zákonný požadavek na předběžné projednání nároku u ústředního orgánu podle § 14 z. č. 82/1998 Sb. podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu, a z toho důvodu se také podle § 35 z. č. 82/1998 Sb. po dobu šesti měsíců běh promlčecí doby staví. Uvedené však neznamená, že poškozený může přestat sledovat běh promlčecí doby. Žalobci nic nebrání v tom, aby žalobu k soudu podal i předtím, než se žalovaná k jeho nároku vyjádří, obzvláště pokud mu hrozí promlčení jeho práva. Soud v takovém případě vyčká vyjádření příslušného orgánu a poté pokračuje v řízení. Pokud by nárok na náhradu nemajetkové újmy nebyl předběžně projednán u příslušného úřadu, jedná se o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, který bude soud řešit postupem podle § 104 odst. 2 o.s.ř., v žádném případě však nemůže žalobcův návrh jako předčasný zamítnout. Nelze tedy uzavřít, že by povinné předběžné projednání nároku u žalované bránilo poškozenému v tom, aby ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, uplatnil svůj nárok žalobou u soudu.

44. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 3412/2011 musí být zadostiučinění poskytované podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., v případě nepřiměřené délky řízení přiměřené újmě poškozeného, jejíž intenzita je dána především významem předmětu řízení pro poškozeného. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) uvedeného zákona.

45. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2200/2015 by se výše přiznaného zadostiučinění neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

46. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1084/2017 je nutno při posuzování předpokladů odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou neprojednáním věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk postupovat nejen podle zákonné úpravy, do níž je zasazena, ale též v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Při posuzovaní odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, je tak v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle § 14 a 15 OdpŠk, nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání, maximálně však dobu 6 měsíců (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

47. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2707/2013 výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše.

48. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1987/2014 platí pro posouzení přiměřenosti délky kompenzačního řízení zásadně stejná pravidla, jako pro posouzení přiměřenosti délky jiných řízení.

49. Učiněná skutková zjištění soud posoudil po právní stránce podle shora uvedených ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zákona č. 82/1998 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná.

50. Žalobce řádně, včas a u příslušného orgánu státu uplatnil svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřeně dlouhé době vedení řízení o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřeně dlouhé době vedení řízení.

51. Soud je toho názoru, nejen že v projednávaném případě nepřichází v úvahu jako dostačující zadostiučinění pouhé konstatování porušení práva, když řízení probíhalo po velmi dlouhou dobu a žalobce k nepřiměřené délce řízení svým chováním nepřispěl, když žádost o odročení prvého ve věci před soudem nařízeného jednání považuje v kontextu průběhu celého řízení za zcela marginální. Stejně tak je soud toho názoru, že žalobkyně doposavad žalobcův nárok zcela neuspokojila, když mu poskytla až dne [datum] částku [částka] a tak je třeba přiznat žalobci úplné zadostiučinění v penězích. Při stanovení jeho výše se soud řídil následujícími úvahami.

52. Celkovou délku řízení v trvání 7mi let, 10ti měsíců a 28mi dnů považuje soud za značně nepřiměřenou, když v průběhu řízení před jednotlivými stupni soudní soustavy došlo opakovaně k nepřípustným prodlevám mezi úkony směřujícími ke skončení věci (tzv. průtahy). Konkrétně v řízení před nalézacím soudem když po podání žaloby dne [datum] byl elektronický platební rozkaz vydán až dne [datum]. V řízení před odvolacím soudem, kterému byla věc předložena dne [datum] k rozhodnutí o odvoláních obou účastníků, avšak tento rozhodl až dne [datum]. V řízení před dovolacím soudem, kterému byla věc předložena dne [datum], který den [datum] vyměřil soudní poplatek a dne [datum] dovolání žalované odmítl.

53. Dané řízení lze považovat za mírně složité, když bylo, krom rozhodování žalované, 2* rozhodováno nalézacím soudem, 2* soudem odvolacím a následně soudem dovolacím. Zde je však třeba poznamenat, že zmíněnou složitost nutno přičíst vadnému procesnímu postupu nalézacího soudu, který (dle názoru odvolacího soudu) nereflektoval procesně konformním způsobem úkony žalobce v řízení. V této souvislosti soud uvádí, že účastníkům nelze přičítat k tíži v souvislosti se složitostí řízení využití řádných či mimořádných opravných prostředků. Je totiž povinností smluvních států Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod organizovat svůj soudní systém takovým způsobem, aby jejich soudy mohly dostát každému z požadavků Čl. 6 Úmluvy, tedy i závazku projednat případ v rozumném čase. Tento požadavek je pak formulován v celé řadě rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.

54. Postup soudů (jako orgánů veřejné moci) v posuzovaném řízení nebyl, jak již bylo shora naznačeno, prost vad, když velké časové prodlevy před a mezi rozhodnutími či jinými úkony soudů měly zásadní vliv na výslednou nepřiměřenou dobu řízení.

55. Protože kompenzační řízení nelze postavit na roveň řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovně-právních, osobního stavu, sociálního zabezpečení, či týkajících se zdraví nebo života, jež mají pro své účastníky zvýšený význam (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1987/2014) a sám žalobce zvýšený význam ani sám netvrdil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2800/2009), má soud za to, že řízení pro žalobce zvýšený význam nemělo.

56. Při stanovení výše zadostiučinění pak soud vycházel z částky 15.000 Kč, když se soudní praxí ustálilo rozmezí 15.000 Kč až 20.000 Kč, za jeden rok vedení řízení s výjimkou prvních dvou let řízení, za něž náleží uvedená částka dohromady.

57. Protože v daném případě řízení trvalo 7 let. 10 měsíců a 28 dnů, činí základní částka 103.651 Kč. Soud má za to, že zvolená roční sazba zachovává vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a poskytnutým zadostiučiněním (viz již zmíněné Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010), když v daném případě neshledal důvody pro snížení či zvýšení této sazby. Výpočet: 7* 15.000 15.000/12 15.000/365 103.651.

58. V daném případě soud zvažoval zohlednění vlivů skutečností vyplývajících z kritérií příkladmo uvedených v ustanovení § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb., jak uvedeno shora a dospěl k závěru, že zde nejsou okolnosti, které by odůvodňovaly vybočení mimo rámec základní částky zadostiučinění ať už k jejímu zvýšení nebo snížení. Částka 103.651 Kč tak dle názoru soudu představuje adekvátní zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trváním řízení o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřeně dlouhé době vedení řízení.

59. Podle ustanovení § 1723 odst. 1 OZ vzniká závazek i z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Takovou skutečností je nepochybně i zadostiučinění za vzniklou újmu ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb..

60. Žalobce původně požadoval v řízení zadostiučinění vyjádřené částkou 200.000 Kč, protože žalovaná v průběhu řízení žalobci poskytla z uplatněného nároku 65.000 Kč, bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno a pokračovalo ohledně částky 135.000 Kč. Jako adekvátní soud shledal částku 103.651 Kč, přičemž žalovaná žalovanému z tohoto právního titulu již částečně plnila, když mu poskytla 65.000 Kč, soud tak nárok po částečném zpětvzetí co do částky 96.349 Kč zamítl, když žalobci přiznal nárok do výše 38.651 Kč (Výpočet 135.000-103.651 65.000 96.349). Konečně soudem přiznaná zbývající část nároku po zpětvzetí pak dosahuje výše 38.651 Kč (výpočet 103.651-65.000 38.651).

61. Soud tak řízení pro chování žalované výrokem I. částečně zastavil co do částky 65.000 Kč. Jako legitimní adekvátní pak soud shledal částku 103.651 Kč, ze které však již žalovaná žalovanému plnila do výše 65.000 Kč a proto soud žalobci přiznal výrokem II toliko částku 38.651 Kč. Výrokem III. pak ve zbývajícím rozsahu řízení nárok žalobce po zpětvzetí v rozsahu 96.349 Kč zamítl.

62. Podle § 1970 OZ může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není z prodlení zodpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úrok z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení je stanovena v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb..

63. Žalobce v žalobě požadoval zaplacení úroku z prodlení z původně uplatněného rozsahu nároku tj. 200.000 Kč ode dne [datum]. S ohledem na to, že svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum], uplynula zákonná 6ti měsíční lhůta k plnění (plnému uspokojení žalobce viz § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.) žalované až dnem [datum]. Soud proto úrok z prodlení v tomto rozsahu zamítl. Stejně tak soud zamítl úrok z prodlení z částky 96.349 Kč od [datum] do [datum], neboť žalovaná v té době byla s prodlením plnění v částce 103.651 Kč a nikoli žalobou stále uplatněného úroku z prodlení z částky 200.000 (výpočet 200.000-103.651 96.349). Protože žalovaná plnila žalovanému dne [datum] částku [částka], zamítl soud dále úrok z prodlení z částky 31.349 Kč od [datum] do zaplacení (výpočet 96.349-65.000 31.349).

64. Soud tak přiznal žalobci výrokem II. úrok z prodlení z částky 103.651 Kč od [datum] do [datum], protože dne [datum] žalovaná žalobci poskytla částku [částka] a dále úrok z prodlení z částky 38.651 Kč, od [datum], neboť jako legitimní shledal nárok žalobce co do částky 103.651 Kč.

65. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20.694,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč sestávající z částky 3.100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1.550 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (částečné zpětvzetí po podání žaloby v důsledku postupu žalované) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15.450 Kč ve výši 3.244,50 Kč. Na tomto místě soud uvádí, že vyjádření žalobce k odporu žalované nepovažuje za náklad účelně vynaložený.

66. Protože žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, soud uložil v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta.

67. Lhůty k plnění uložených povinností soud k návrhu žalované a v souladu s vyjádřením žalobce stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť má za to, že 15ti denní lhůta odpovídá administrativní náročnosti pro splnění uložené povinnosti žalovanou, a zároveň tuto lhůtu považuje za ještě přiměřenou.